Knižní recenze

Recenze-Manželská smlouva

17. září 2014 v 18:08 | Anna Elizabeth Potter
Název: Manželská smlouva
Autor: Jennifer Probstová
Série: Manželství s milionářem
Díl: 1.
Rok vydání: 2013 (2012)
Počet stran: 219
Nakladatelství: Ikar
Anotace: Aby zachránila dům, pomůže Alexe už asi jen kouzlo. V životě by jí však nenapadlo, že jedno takové jí do cesty přičaruje staršího bratra její nejlepší kamarádky - a mocného muže, který jí zlomil srdce. Miliardář Nicholas Ryan sice v institut manželství nevěří, ale aby se mohl stát dědicem rodinné společnosti, potřebuje sehnat manželku. A to rychle. Když se dozví, že sestřina dávná kamarádka má finanční trable, dá Alexe odvážnou nabídku. Má to být manželství s jednoduchými pravidly: nezaplést se, nezamilovat se a jeden rok předstírat pár. Je to jen obchod. To přece nemůže být tak těžké zvládnout, ne?


Hodnocení: Na knihu jsem měla zálusk už rok. Netroufla jsem si o ni požádat tátu, protože ukázka na zadní straně, je na můj věk dost odvážná. Takže zbyla jediná možnost, a to knihovna. V pátek jsem si pro knihu zašla a přesně v 15:00 jsem ji začala číst. Skončila jsem v 20:25 a moje tělo chtělo skákat po pokoji a řvát, jak je to úžasné. Z toho vyplívá, že kniha se mi moc líbila. Napsaná je čtivě a erotika tam není na každé stránce, jako v 50 odstínů (já ani nevím čeho).
Alexa byla úžasná. Ona sama byla jako anděl a tolik potom Nicholasovi věřila. No prostě úžasná postava, kterou najdeme dnes už asi jenom v knížce.
Nicholas byl ze začátku nafoukaný, ale na konci z něho byl úžasný chlap. Počkat? Tohle se děje skoro v každé knížce, ale já to autorce nevyčítám. Jak jinak taková knížka může skončit? Byl to teda fakt hajzl, ale dokázal přistoupit na Alexina pravidla a to se mi líbilo.

Jediné co bych vytkla (kromě klasického happy-endu, ale to takováto kniha potřebuje) je strašně uspěchaný děj. Málokdy jsou kapitoly den po dni. Většinou jsou třeba po dvou týdnech a ten konec je teda velmi rychlý. Myslím, že ta knížka mohla mít takových 250 stránek. Těším se na další díly, dohromady jsou zatím tři, ale čtvrtý už brzo přijde do knihkupectví. Myslím, že si jdu zarezervovat další díl. Jediný problém u mě je, že když jsou ty další díly o jiných párech (což jsou), tak já už si je nikdy neoblíbím tolik, jako ten úplně první.

Recenze- Esej o traédii

11. září 2014 v 18:06 | Anna Elizabeth Potter
Název: Esej o tragédii
Autor: Elizabeth Labanová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 285
Nakladatelství: Host
Anotace:
Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: "Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň." Ale přítel je to poslední, co Tim hledá - doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole.
Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse.
Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství.

Hodnocení:
Nečekala jsem, že mi kniha tolik sedne. Teď jsem totiž naladěná spíš na detektivky a thrillery. Na knihu jsem všude viděla jenom pozitivní recenze a na goodreads si ji taky moc vychvalovali.
Ze začátku mi to přišlo hodně bláznivé, ale to jsou zamilovaní lidé. Uprostřed už jsem se do toho docela začetla a bylo to dobré, ale nečekala jsem, že to bude taková tragédie. Na milostný příběh opravdu hodně drsné. Lépe řečeno spíš smutné. To, co se stalo, byla vlastně jeho hloupost, ale zase ho za to nemůžu plísnit, protože byl opravdu hodně zamilovaný a blázen.
Tim mi nijak nepřirostl k srdci, snad jenom tím co se mu stalo, ale jinak to byl normální kluk. Prostě jsem si ho ani neoblíbila ani nezprotivila.
Duncan je stejný případ.
V knížce toho nebylo moc o postavách, ale spíš o tom příběh samotném. Protože takový (nemůžu říct smůlu, protože to nebyla smůla, ale to bych vám tady vyzradila celý příběh) pech nemá jen tak někdo.
Knihu jsem měla z knihovny a přečetla jsem ji za dva dny. Bylo to tragické odreagování od detektivek a teď se musím vrhnout a povinou četbu prvního ročníku (k maturitě). Já si vybrala Hamleta, Sonety (také od Shakespeara), Odysseiu a Dekameron. No ne že bych si je vybrala, ale bylo to jediné, co děda doma našel. No ale to už odbíhám od recenze.
Jediné co bych knize vytkla, byl psaní dvojím pohledem. Nějak mi tenhle typ nesedne, ale tak to už je o čtenáři.


(hodnocení, neboli knížky od Desirée Lydon, moc děkuji)

Recenze- Měsíční píseň

3. září 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Měsíční píseň
Název: Měsíční píseň
Série: Mercedes Thompson
Díl: 1.
Autor: Patricia Briggs
Rok vydání: 2009 (2006)
Počet stran: 283
Nakladatelství: FANTOM Print
Anotace: Vlkodlaci můžou být nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji. Umí se dobře skrývat před lidmi, ale já nejsem člověk. Když na ně narazím, poznám je a oni poznají mě - Mercy Thompsonovou.
Mercy Thompsonová má za souseda vlkodlaka. V autodílně opravuje mikrobus patřící upírovi. Její bývalý šéf je gnón. Ale ani Mercy není úplně normální… a její pouto s tajemným světem nadpřirozena ji brzy dostane do pořádného průšvihu.
Vychutnejte si pořádný nářez, který na vás v knize čeká. Není radno si zahrávat s vůdcem vlkodlačí smečky.

Hodnocení: O autorce jsem se dozvěděla na blogu Lenny.
Obálka mě trošku odrazovala, no trošku hodně. Řekla jsem si že nemůžu soudit knihu podle obalu a vyplatilo se.
Já nemám ráda knihy o upírech (jenom VA, to je můj miláček). Poslední dobou jsem hledala knížku o vlcích a řekla jsem si, že vlkodlaci nejsou tak úplně jiné téma.
Mercy mi sedla a za to jsem byla ráda. Někdy se mi teda stálo, že se trošku nad vlkodlaky povyšuje, ale to občas děláme i my v našich životech a navíc hrdna nemůže být dokonalý. Správný hrdina musím mít trochu od obojího.
Adam se mi líbil už od prvních stránek. Strašně moc jsem chtěla aby se dali s Mercy dohromady! Ano někdy byl trošičku paličatý, ale byl výborným afou smečky. No a pak to všechno pokazil Samuel.
Samuela jsem neměla ráda! Přivlastňoval si Mercy, i když se neviděli nějakých šest let a ona mu vastně utekla. Smuel chtěl Mercy za družku, aby mu porodila vlkodlačata. Kožoměnec (Mercy) a vlkodlak (Samuel) mají velice vysokou pravděpodobnoust, že se jejich děti narodí zdravé a přežijou přeměnu ve vlkodlaka. Samuel věděl, že ho Mercy (ve svých šestnácti) miluje a on miloval ji. Měli se sejít v lese a utéct spolu, ale přišel na to Samuelův otec a největší alfa celé Ameriky. Řekl Mercy, že si s ní Samuel jenom zahrává a že ji chce jenom kvůli dětem. Mercy ještě tu noc opustila město. Samuel mi přišel strašně paličatý a protože vycítil že Adam něco cítí k Mercy, schválně se ji dotýkal a pořád ji byl nablízku. Jamile se dva vlkodlaci ocitnou blízko jedné ženy, začnou spory o majetek.
Celkově se mi kniha moc líbila. Bylo v í i něco z detektivky a všechno bylo zamotané, ale tak přiměřeně a na konci se vše vysvětlilo. Už jsem si v knihovně zarezervovala další díl!

(hodnocení, neboli knížky od Desirée Lydon, moc děkuji)

Recenze- Závist

30. srpna 2014 v 11:59 | Anna Elizabeth Potter

Název: Závist
Série: Prázdné rakve
Díl: 1.
Autor: Gregg Olsen
Rok vydání: 2012 (2011)
Počet stran: 285
Nakladatelství: Fortuna Teen
Anotace: Román o prázdné rakvi - Vražda je tak sprosté slovo...
Noc, kdy Katelyn zemřela, se stalo cosi, co všechno změnilo. Zlo má nejrůznější příchutě. Někdy je hořké, jindy ošidně sladké. Katelyn zjistila den své smrti. V jeden okamžik byla deprimovaným teenagerem a zároveň ztratila život. A pak... ležela na stole z nerezové oceli, oči skleněné, tělo studené, a byla opravdu, ale opravdu mrtvá.
Jak se to stalo? Byla to sebevražda, nebo vražda? A kdo za to nese vinu?
Dvojčata Hayley a Taylor Ryanovi zakopnou o důkaz, který je mnohem více znepokojující než si vůbec dokázali představit... a prolitá krev je přivede na stopu tajemství z dávné minulosti, o níž by raději ani nic nevěděli.
Autor se nechal inspirovat pravdivým příběhem internetové šikany a Závist je prvním dílem odvážné, otevřené a hrůzostrašné série, která vás přivede až na hranu mezi životem a smrtí.

Hodnocení: Nějak nevím co říct jiného než úžasné. Nejenom, že kniha má pravdivý základ, ale jak Gregg Olsen dokázal nahlodat čtenáře aby četl dál a dál.
Už jenom obálka je úžasná. Hned první kapitola se k ní váže a běhal mi z ní mráz po zádech. Při čtení jsem se nedokázala ani hýbat. Četla jsem, i když jsem s bratrem jela do kina a četla jsem až do poslední chvíle, než zhasli světla.
Hlavní hrdinky Hayley a Taylor jsou úžasné a moc mi přirostly k srdci. Už jenom tím, že jsou to dvojčata. Víc jsem si teda asi oblíbila Taylor, protože jsme docela stejné.
Hayley je taková víc tichá a taková...vědkyně. Baví ji zkoumat a je všímavá, což já nejsem. Hayley dokázala svoji sestru zastavit, když moc mluvila a někoho takového bych já taky potřebovala. A navíc to jejich tajemství. Bylo to možná trochu neskutečné, ale stejně mě celý jejich příběh uchvátil.
Tahle recenze nebude nijak slavná, protože já vážně nevím co mám k té knize napsat. Prostě ji doporučuji každému, kdo má rád temné detektivky.
Okamžitě se porozhlédnu v knihovně po dalším díle.

(hodnocení, neboli knížky od Desirée Lydon, moc děkuji)

Recenze- Anna krví oděná

24. srpna 2014 v 14:41 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Anna krví oděná
Název: Anna krví oděná
Autor: Kendare Blake
Rok vydání: 2013 (2011)
Počet stran: 271
Nakladatelství: Baronet
Anotace: Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov. Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.

Hodnocení: Všichni tuhle knihu chválí. Mě se teda moc nelíbila. Nebo nelíbila...prostě jsem od toho čekala víc, ale byla to jenom normální YA. Byla docela originální, ale prostě mi na tom nepřišlo nic tak úchvatnýho jak si všichni myslí.
Cas mi přišel trošku zběsilý a nijak mi do oka nepadnul. Nevím, podle mě nemusel zabíjet duchy jako jeho otec. Posle mě měl na výběr, ale on je prostě utvrzený v tom, že jinou šanci neměl. Prostě musel dělat to co táta.
Anna mi byla sympatická. Neměla vůbec lehký život a i po své smrti musela být v domě kde zažila tolik špatných věcí, ale podle mě bylo docela blbý, že na Case prostě nezaútočila. Všechny co přišli do jejího domu zabila, ale Case ne. Důvod?
Thomase jsem si ze začátku představovala jako toho frajera, který chce pomoct Casovi, ale až potom jsem si vlastně uvědomila že to je loser. Všemi přehlížený a nebo šikanovaný.
Charmel i přišla strašně zvláštní. Je to královna školy, ale není vůbec nafoukaná a je dost statečná a co se nestane? Skončí s Thomasem. Upřímně se mi Carmel hodila i ke Casovi.
No prostě celý příběh byl sice originální co se týče hlavní zápletky, ale děj má jako každá jiná kniha. Kniha byla ovšem velice čtivá. Přečetla jsem ji za dva dny.
Knize dávám


(hodncení od Desirée Lydon, moc děkuji)

Recenze- Nechtění

20. srpna 2014 v 18:38 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Nechtění

Název: Nechtění
Autor: Kristina Ohlssonová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 415
Nakladatelství: Kniha Zlín
Anotace: Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Na jiném místě ve Švédsku se zatím před mužem, kterého zpočátku považovala za svého vysněného prince a osvoboditele, skrývá mladá žena. Dobře ví, proč holčička zmizela, a chystá se k dalšímu útěku. Policejní vyšetřování vede legendární komisař Alex Recht, kterému pomáhá horlivý kriminalista Peder Rydh a v neposlední řadě Fredrika Bergmanová, jejímž původním záměrem byla kariéra houslistky. Místo toho však skončila na policii a teď musí ze všech sil bojovat proti větru, aby zavedla vyšetřování jiným směrem, než tím, který se v první chvíli zdál nejpravděpodobnější. Případ plný rafinovaného zla zatím narůstá do stále větších rozměrů. Vyšetřovací tým nemá času nazbyt, pokud nemá dojít k dalším ztrátám na životech. Kolik mají času, než pachatel udělá další tah? A kdo je záhadná žena jako stín? Je třeba ji najít, aby na své místo zapadl i poslední kousek skládanky?

Hodnocení: Kniha mě naprosto dostala svojí obálkou. Hned jak mi jí táta v knihkupectví ukázal, věděla jsem na padesát procent, že kniha skončí u mě doma. Přečetla jsem si anotaci a bylo jasno. Knihu musím mít!
Co se týče postav nejvíc mi přirostl k srdci Alex Recht. Je to takový správný komisař a velitel. Nedává ani jednomu z těch dvou navrch. Nejdříc nemá moc rád Frederiku, ale pozná že je opravdu dobrá vyšetřovatelka.
Frederiku jsem měla ráda taky, ale Alex byl prostě Alex. Celou dobu jsem si ale myslela, že tyhle dva skončí spolu, ale zatím nic.
Pedra jsem nesnášela! Namachrovaný frajer, který podvádí manželku jenom kvůli tomu, že jeho manželka má poporodní deprese a tak s ním nechce spát. Je to přesně ukázkový typ chlapa, který neuznává ženy jako policistky. No prostě debil, nebudu se k němu raději vyjadřovat.
Vyprávění se vlastně střídá. Jednou z pohledu vraha a jednou z pohledu kriminalistů. Teda nestřídá se to pravidelně. Děj byl někdy trošku pomalý, ale to vykompenzovalo napětí a strach, který na vás padne hned od začátku.
Kristina napsala ještě dvě knihy a obě mám doma. Je to takový druhý a třetí díl, protože to vyšetřují ti samý kriminalisté. Ještě jsem se k nim nedostala, ale snad si je brzo přečtu.
Podle mě velice povedená kniha.
9/10

Recenze- Smrt přichází do Pemberley

20. srpna 2014 v 18:23 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Smrt přichází do Pemberley
Název: Smrt přichází do Pemberley
Autor: P.D. Jamesová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 294
Nakladatelství: Motto
Anotace: Slavná anglická detektivkářka P. D. Jamesová tentokrát úplně jinak. Záhadnou smrt příbuzného budou řešit hlavní postavy z románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Přípravy na ples lady Anne vrcholí, hosté se sjíždějí a pan Darcy a jeho choť mají plné ruce práce s doladěním posledních detailů. Jejich plány ovšem naruší příjezd Elizabethiny sestry Lydie Wickhamové. Ta svým oznámením, že byl v lese zavražděn její manžel, spustí lavinu dalších událostí a komplikovaných vyšetřování.

Hodnocení: Knihu jsem dostala k Vánocům a přečetla jsem jí na Nový rok. Přečetla jsem jí za den a moje mamka ze mě byla na prášky a strašně se na mě naštvala (ale to sem nepatří).
Je to rozhodně zajímavé skoro pokračování Pýchy a předsudku, ale není tam tolik o Darcym a Elizabeth, ale o tom jak je Darcy skvělý vyšetřovatel.
Darcy je opět skvělý a nezklamal mě. Netušila jsem, jak moc je dobrý jako vyšetřovatel. Elizabeth tam tolik nevystupuje, ale je tam jedna nebo dvě jejich scénky a u těch jsem se rozpouštěla jak kostka cukru v čaji.
Kniha se mi strašně moc líbila, je napsaná strašně moc čtivě. Já se od ní nedokázala odtrhnout a tak jsem ji přečetla za tak krátkou dobu. Děj plyne docela rychle a já jsem zase vůbec nevěděla kdo je vrah! Mé šedé buňky mozkové jsou oprvadu hrozné!
Knížku jsem si moc užila a rozhodně ji doporučuji. Od této autorky jsem si potom chtěla přečíst další knížku, ale ta už mě vůbec nebavila jako tahle. Prostě nasadila laťku opravdu vysoko!
Děkuji mému tatínkovi, který mi ji koupil!
10/10

Recenze- Zapomenutá vražda

19. srpna 2014 v 8:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Zapomenutá vražda
Název: Zapomenutá vražda
Autor: Agatha Christie
Rok vydání: 2009 (1976)
Počet stran: 213
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace: Nejproslulejší spisovatelka minulého století Agatha Christie napsala v nejisté době na počátku druhé světové války dva detektivní romány, Oponu: Poslední případ Hercula Poirota a Zapomenutou vraždu, další příběh se slečnou Marplovou. Oba byly uloženy do trezoru v bance, kde zůstaly nedotčeny po tři desítky let a svého vydání se dočkaly až v roce 1975, resp. o rok později. V Zapomenuté vraždě nás autorka zavádí do půvabného anglického přímořského letoviska Dillmouth, kde si mladí novomanželé Reedovi, stěhující se sem z Nového Zélandu, zakoupí malou viktoriánskou vilku. Gwenda Reedová však ale díky záhadným a ne právě příjemným útržkům vzpomínek, které se jí začnou vybavovat, pomalu nabude děsivé jistoty, že v tomto domě už kdysi byla a stala se v něm svědkyní vraždy. Podaří se jí za pomocí slečny Marplové sestavit ze střípků vědomí, zasutých hluboko v paměti, skládanku, která odhalí tajemství dávného zločinu?

Hodnocení: Knížku jsem si oblíbila od první stránky. Od Agathy mám radši Poirota, ale Marplová je taky skvělá! Taková babička vyšetřovatelka. Knihu jsem četla dva dny a měla jsem ji na odreagování od Agathina životopisu, do kterého se nemůžu začíst.
Kniha byla zábávná a do poslední dtránky jsem netušila, kdo je vrah. Začala jsem se bát posledních dvacet stránek. Zdálo se mi, jakoby chtěli zavraždit mě.
Kniha je výborná na odreagování a poklidné odpolední čtení. Postav je tam, tak akorát a žádné nepřehledné vyšetřování. Je to klidná knížka kde se kus po kusu skládají informace a důkazy, ale nakonec je to všechno jinak.
Knížce dávám 10/10, protože nám nic co bych vytkla.

Recenze- Pravda o případu Harryho Queberta

18. srpna 2014 v 8:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Pravda o případu Harryho Queberta
Název: Pravda o případu Harryho Queberta
Autor: Joël Dicker
Rok vydání: 2013 (2012)
Počet stran: 584
Nakladatelství: Argo
Anotace: Když je na zahradě slavného amerického spisovatele Harryho Queberta objevena mrtvola patnáctileté dívky, vypuknou mediální jatka a skandál největšího kalibru. Jediný, kdo zůstane obviněnému stát po boku, je jeho žák, nadaný autor Marcus Goldman, který zrovna trpí spisovatelským blokem. V případu však několik drobností nehraje a Marcus se rozhodne, že záhadné vraždě přijde na kloub a možná přitom napíše i kýženou knihu... Detektivní román s thrillerovými prvky zdařile popisuje současnou americkou realitu: maloměstskou úzkoprsost, mediální hyenismus, posedlost celebritami, skandály a násilím; především však předkládá fantastickou čtenářskou jízdu s mnoha nečekanými zvraty

Hodnocení: Kniha je čtivá už od začátku. Na poprvé jsem přečetla asi padesát stránek. V knize je velice dobře popsáno, jak člověk po té co dosáhne slávy, zapomene na ty, díky kterým se na vrchol dostal.
Co se týče hlavního hrdiny (Marcus Goldman) neměla jsem ho ráda. Vůbec mi nesedl. Byl to takový namyšlený manekýn. Vrátil se zpět za svým učitelem, protože byl totálně v koncích.
Harry Quebert na mě ze začátku působyl, jako velice milý a příjemný chlapík. Měla jsem ho ráda, ale na konci sem ho už tak ráda neměla. Nejraději ze všech postav jsem měla strážníka Gahalowooda. To byl správnej chlap! Nevím proč, ale od začátku jsem si ho představovala jako černocha.
Děj byl skvělý. Opravdu propracovaný a hlavně skvělý nápad!
Jediné co bych knize vytkla byla délka. Podle mě by kniha v klidu mohla skončit o 100-150 stránek dřív. Přišlo mi, že pak už se v tom nedalo vyznat. Pořád nový podezřelý, ale na můj vkus jich bylo až moc. Ale zase konec mě překvail a to velice. Vůbec jsem netušila kdo je vrah.
Knize dávám 8/10

"Na internetu jsem četl, že v případech pohřešovaných dětí je viník obvikle z úzkého rodinného kruhu."
Gahalowood obrátil oči v sloup
"Já zas na internetu četl, že jste dobrý spisovatel. Vidíte? Tam najdete leda kecy."

Recenze- Rozum a cit

19. července 2014 v 8:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Rozum a cit (Sence and Sensibility)
Autor: Jane Austenová
Rok vydání: 2011 (už je několikáté vydání)
Počet stran: 392
Nakladatelství: Otovo nakladatelství
Anotace: Sestry Dashwoodovvy - Elinor, Marianna a Margaret - se po otcově smrti musí spolu s matkou odstěhovat z rodinného panství k vzdáleným příbuzným a žít v mnohem skromnějších podmínkách. Nejstarší z nich, rozvážná Elinor, navenek neprojevující city, a prostření, romanticky založená a impulzivní Marianna, prožívají nová přátelství a vztahy. Na vlastní kůži pocítí, že láska často naráží na společenské konvence a předsudky. Musí se nejednou smířit s krutou životní realitou a najít rovnováhu mezi tím, co káže rozum a co srdce.

Hodnocení: Do knihy jsem se opravdu začetla a přelouskala jsem jí za tři dny. Málokdy mě kniha chytne hned od začátku, ale u této knihy to bylo jinak. Začala jsem číst a napoprvé jsem přečetla asi devadesát stránek.
Kniha se mi velice líbila, ale myslím, že uprostřed byla kniha dost protahovaná. Myslím, že tam mohl být trošku zkrácený pobyt Elinor a Marianny v Londýně.
Co se týče postav, tak mi nejvíc k srdci přirostla nejstarší Elinor. Je rozvážná, chytrá a dokáže utěšit, i když sama má velké problémy. Ale kdybych se měla k jedné ze sester přirovnat, tak k Marianně. Marianna nedokáže vůbec skrýt své city a je strašně citlivá. Margaret tam moc zmíněná nebyla. Nejvíce protivná postava pro mě byl Edward. Pokud nepočítá ty opravdu záporné postavy. Připadal mi, že se nedokáže sám rozhodnout.
Myslela jsem si že konec dopadne jinak. Myslela jsem, že ten kdo si vezme Maiannu si vezme Elinor, ale nedopadlo to tak.
Knihu jsem měla půjčenou z knihovny.
9/10
 
 

Reklama