Knižní recenze

Recenze-Vraždy s monogramem

21. listopadu 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Vraždy s monogramem
Autor: Sophie Hannah
Počet stran: 335
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2014
Anotace: Nejslavnější postava z pera královny zločinu je zpět…
Potomci Agathy Christie svolili k návratu Hercula Poirota na stránky nových napínavých příběhů - nesnadného úkolu důstojně navázat na tradici poirotovských detektivek se ujala bestsellerová autorka Sophie Hannah.
Výsledkem jsou Vraždy s monogramem, spletitý případ zasazený do Londýna 20. let minulého století - ďábelsky chytrý hlavolam plný falešných stop a snadno přehlédnutelných, o to však důležitějších detailů může rozřešit jen legendární belgický puntičkář a jeho brilantní "malé šedé buňky".

Hodnocení: Nejdřív jsem knihu vůbec nechtěla číst. Zastávám názor, že je prostě špatné napsat příběh s hrdinou někoho jiného. Je to jakoby autorka psala fanfiction. Teta mi však knihu dala k narozeninám, a tak knihu prostě přečíst musím. Následně se přidala blogerka Luci, že uvidí podle mé recenze, jestli se do té knihy dát. No takže jsem ji okamžitě popadla a začala číst.
Nejdřív se mi kniha vůbec nelíbila. Děj je psaný z pohledu policisty Catchpoola což je přítel Poirota. Připadalo mi to trochu jako Sherlock Holmes s Watsonem. Prostě ten policista je prostě pořád vedle. Taky se mi kniha nelíbila, protože Poirot se choval prostě úplně jinak.
Chtěla jsem knihu zavříl, ale táta mi řekl, ať se na to nedívám jako na další Christie. Věděla jsem, že to musím brát, jakože jsem Poirota nikdy nečetla a tohle je prostě detektivka.
Opravdu jsem to tak začala brát a hned se mi kniha zdála lepší. Děj byl po celou dobu knížky napínavý a to už se dlouho nikomu nepodařilo. Vždycky se prostě aspoň u pár stránek nudíte, ale tady jsem se nenudila ani na jedné.
Hlavní postavy tu nebudu popisovat protože už je znáte Poirot samozřejmě. No prostě to nebyl on, ale chápu, že to psal někdo jiný.
Celkově knize nemůžu nic vytknout i kdybych chtěla. Pár překlepů v knize, ale za to nemůže autor. Konec byl naprosto úžasný. ale možná trošku už přehnaný. No ale nevadí! Byl prostě super. Myslím, že knize musím dát plný počet hvězd. Ale moc se mi do toho nechce

Recenze- Nahá

20. listopadu 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Nahá
Díl: 1.
Série: Aféra Blackstone
Autor: Raine Miller
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2013
Počet stran: 175
Anotace: Američanka Brynne Bennettová, studentka výtvarného umění na Londýnské univerzitě, si občas přivydělává jako modelka a veškerý svůj čas dělí mezi školu a práci. Když si úspěšný britský podnikatel Ethan Blackstone koupí její nahý portrét, Brynne zjistí, že tento muž odmítá brát "ne" jako odpověď. Touží po ní, chce ji mít ve své posteli, a když ji získá, udělá vše, aby si ji udržel. Ethanova dominantní povaha Brynne okouzluje a přitahuje, a to navzdory traumatům, která si v sobě mladá žena nese. Není však jediná, kdo má v jejich vztahu tajemství. Velké tajemství. Dokáže Ethan zbavit dívku jejích démonů? Dovolí mu to Brynne, nebo je přízraky minulosti oba zničí?
Hodnocení: Pokud čekáte knihu s převratným a ďábelským dějem, mám pro vás užitečnou radu, nekupujte si erotické knihy. Přeci jenom tak nějak musíte čekat, že to o ději zase tolik nebude.
Jelikož jsem k této knize přistupovala s tím, že tam nebude nějak složitý děj, byla jsem mile překvapena. Zatím jsem těch knih teda moc nečetla, ale tahle měla velice pěkný děj a navíc docela zajímavý. Přišlo mi ale, že to autorka na konci trochu uspěchala, ale tak knížka má 175 stránek, takže to samozřejmě naznačuje, že to nebude tak obsáhlé dílo.
Brynne (mimochodem vůbec nevím, jak mám její jméno číst, ale dobře) se mi docela líbila. Normální holka, která si přivydělává modelingem. To v dnešní době není nic zvláštního. Takže jak píšu, normální hrdinka a to se mi na ní líbilo. Nebyla to hrdinka, která byla přehnaně dokonalá, měla i své stinné stránky.
Ethan. Tak kdo by Ethanovi odolal? Sympatický džentlmen. Tady se mi zdálo, že Ethan byl ze začátku trošku moc dokonalý, ale nakonec se i u něj objevila druhá, ta horší stránka. Musím říct, že někdy žárlil až moc, ale kdo dneska přehnaně nežárlí, že?
Tak přemýšlím, že mi asi nejvíc sedla jedna z vedlejších postav Gabriela (myslím, že se tak jmenovala). Přirostla mi k srdci, protože byla jako já. Milá, přátelská a hlavně Brynne pomáhala v těch horších chvílích a prostě byly nejlepší kamarádky.

Tento díl byl psán z pohledu Brynne a styl psaní se mi líbil. Takže já vlastně ani nemám knize co vytknout. Nezbývá mi tedy nic jiného než jí dát plný počet.

Btw. recenze na Vraždy s monogramem bude zítra. V úterý jsem to už dočetla, ale včera jsem na to neměla čas. Tuhle recenzi mám napsanou už asi dva měsíce, ale nějak se zasekla u beta-readerky.

Recenze-Tanec s nepřítelem

4. října 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Tanec s nepřítelem
Název:Tanec s nepřítelem
Autor: Paul Glaser
Nakladatelství: Triton
Počet stran: 273
Rok vydání: 2014 (2010)
Anotace: Paul Glaser objeví během návštěvy Osvětimi mezi vystavenými exponáty kufr z Nizozemska se svým jménem. Rozhodne se, že začne pátrat po válečné minulosti své rodiny.
Postupně odhaluje neuvěřitelný příběh sestry svého otce, tety Roosje. Najde její deník, mnoho fotografií, filmy, dopisy a písně. Roosje byla úspěšná učitelka tance. Když vypukla válka, začal její manžel sympatizovat s nacisty a svou židovskou ženu udal. Roosje byla zatčena a poté vězněna v několika koncentračních táborech.
Kousek po kousku skládáme Roosjin utajený život jako stavebnici. Je to příběh silné, citlivé a nebojácné ženy, která si přes všechna protivenství zachovala životní optimismus. Nezlomily ji ani děsivé zkušenosti z koncentračních táborů. Ve svém deníku, ze kterého tato kniha vychází, Roosje napsala: "Abych uchovala vzpomínky na ztracenou minulost, píšu o svém životě knihu. Potřebuju minulost, abych mohla žít budoucnost."

Hodnocení: Tahle kniha mi vyrazila dech. To je to první, co vám můžu sdělit.
Minulý školní rok jsme se v dějepise učili druhou světovou válku a velice mě zaujal Holocaust (vyvražďování Židů). Naše učitelka o tomto tématu nehodlala mluvit a tak jsem se o tom zajímala na vlastní pěst. Zjistila jsem, že mého tatínka to taky velice zajímá a má plno knížek s touto tématikou. Asi za týden jsme byli v knihkupectví a právě tehdy mi tatínek koupil tuto knihu. Dostala jsem se k ní však až teď.
Když jsem četla tu knihu, pořád mi v hlavě zněla jediná věta. Ta žena měla strašné štěstí. Tak neuvěřitelné štěstí…
Za plno rozhodnutí, nebo proslovů co za tu dobu měla, by měla být už dávno zabita Němci, ale ona to všechno přešla a přežila druhou světovou válku. Jak, to ani nedokážu vysvětlit. Kniha vypráví o jejím životě od jejích 17-ti. Prolíná se to kapitoly z pátrání autora, protože zmíněná žena byla jeho teta, nikdy se s ní však nesetkal, a tak po ní pátrá.
Když jsem se na konci dočetla, že žena umřela v roce 2000, nějak jsem to nemohla rozdýchat. Příběh této ženy vychází najevo až po deseti letech od její smrti.
Vždycky jsem si myslela, že Nizozemci v tom byli vcelku nevině, ale kniha mi otevřela oči. V Nizozemsku bylo zabito 85% Židů, ale v jiných zemích to bylo okolo 10-20%. Už jenom tato statistika by měla něco říct…
Kniha byla napsána velice čtivě a já ji přečetla za tři dny. Kašlala jsem i na učení, ale nakonec mě z žádného předmětu nevyzkoušeli, takže dobrý.
Pokud jsem pochopila, není to autorova první kniha, takže se pokusím sehnat i další.

Knihu doporučuji každému, komu nevadí číst trošku drsnější scénky z koncentračních táborů.

Recenze-Krevní pouto

28. září 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter

Název: Krevní pouto
Autor: Patricia Briggs
Série: Mercedes Thompson
Díl: 2.
Rok vydání: 2010 (2007)
Počet stran: 286
Nakladatelství: FANTOM Print
Anotace: Druhá kniha s Mercedes Thompsonovou v hlavní roli…
V dnešní době vládne světu věda, která zakazuje upalování, topení nebo veřejné lynčování čarodějnic. A průměrný zákona dbalý občan se naopak nemusí bát příšer ve tmě. Někdy lituji, že nejsem průměrný občan… Mercy Thompsonová má přátele na hlubokých místech - a v temnotě. A teď jednomu z nich dluží laskavost a souhlasí, že pomůže příteli Stefanovi předat vzkaz jednomu z upírů. Ale tento upír není obyčejný - a stejně tak démon, který v něm přebývá…

Hodnocení: Druhý díl této (zatím) povedené série se mi líbil méně než ten první. Přečetla jsem ho asi za deset hodin, protože jsme na adapťák a z adapťáku jeli v obou případech čtyři hodiny. Děj byl docela promyšlený, ale vůbec se mi nelíbí, že autorka začíná psát už o třetím muži, který k Mercy něco cítí. Už se mi to zdá prostě až moc lidí. Už ty dva jsou příliš. Jednou se líbá s prvním a za pár kapitol se líbá zase s tím druhým. Taky mi přijde, že se Mercy v tomhle chová jako nějaká puberťačka. Teď mě políbil tenhle, tak se mi líbí tenhle, a jakmile mě políbí jiný, už se mi zase víc líbí tenhle. Tak už si to, Mercy, sakra ujasni!

Jak tak přemýšlím, asi změním hodnocení. Původně jsem této knize chtěla dát čtyři "hvězdičky", ale myslím, že dám tři. Opravdu mě ten milostný…to ani není trojúhelník, prostě všichni muži milují Mercy. Nepřijde mi zase tak skvělá, jak si nejspíš autorka myslí, když se do ní zamiluje každý chlap, který se s ní baví. Myslím, že autorka si musí uvědomit, že její hlavní postava nemůže být úžasná a dokonalá, musí mít taky nějaké slabiny, a ne všichni ji musí zbožňovat.

Recenze-Mrazení

26. září 2014 v 17:05 | Anna Elizabeth Potter

Název: Mrazení
Autor: Maggie Stiefvaterová
Série: Vlci z Mercy Falls
Díl: 1.
Rok vydání: 2010 (2009)
Počet stran: 337
Nakladatelsví: Argo
Anotace: Romance mezi vlkodlaky. Něžný milostný příběh prodchnutý působivou melancholií a tragikou.
V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.

Hodnocení: Knížek typu vlkodlak a teenagerka je už strašně moc. A mě bylo jasné, že tahle knížka nijak extra originální nebude, ale to jsem se zmýlila. Kniha měla velice originální děj a byla docela dobrá. Samozřejmě mi bylo jasné, že to musí skončit dobře, protože mám na poličce další dva díly.
Grace byla hrdinka bez chyb. Opravdu mi takovéto hlavní hrdinky vadí. Rodiče se o ni nezajímali a tak byla strašně moc samostatná. Nezájem rodičů mi přišel velice přehnaný. Sam s ní mohl spát v ložnici donekonečna, protože její rodiče se na ni, ani nepřišli podívat, když přišli pozdě večer domu.
Sam byl…já ani nevím jaký. Prostě kluk, se kterým chce chodit každá, takže taky perfektní. Tedy až na to, že byl vlkodlak a hrozilo, že už se nikdy nepromění v člověka.
Celkově knížka na mě zase tak špatný dojem nedělala, ale stejně ji nemůžu dát plný počet, ale musím uznat, že tady mi psaní dvojím pohledem nevadilo. Někdy to ten autor podá tak, že mi to vůbec nevadí a někdy (jako třeba u Eseje o tragédii) to zkrátka nevyjde.

No tak si aspoň můžu odškrtnout knihu z mého nepřečteného seznamu z mé knihovny, ale zase mi jedna přibyla, takže počet je stále 44, pokud se nepletu.

Recenze-Manželská smlouva

17. září 2014 v 18:08 | Anna Elizabeth Potter
Název: Manželská smlouva
Autor: Jennifer Probstová
Série: Manželství s milionářem
Díl: 1.
Rok vydání: 2013 (2012)
Počet stran: 219
Nakladatelství: Ikar
Anotace: Aby zachránila dům, pomůže Alexe už asi jen kouzlo. V životě by jí však nenapadlo, že jedno takové jí do cesty přičaruje staršího bratra její nejlepší kamarádky - a mocného muže, který jí zlomil srdce. Miliardář Nicholas Ryan sice v institut manželství nevěří, ale aby se mohl stát dědicem rodinné společnosti, potřebuje sehnat manželku. A to rychle. Když se dozví, že sestřina dávná kamarádka má finanční trable, dá Alexe odvážnou nabídku. Má to být manželství s jednoduchými pravidly: nezaplést se, nezamilovat se a jeden rok předstírat pár. Je to jen obchod. To přece nemůže být tak těžké zvládnout, ne?


Hodnocení: Na knihu jsem měla zálusk už rok. Netroufla jsem si o ni požádat tátu, protože ukázka na zadní straně, je na můj věk dost odvážná. Takže zbyla jediná možnost, a to knihovna. V pátek jsem si pro knihu zašla a přesně v 15:00 jsem ji začala číst. Skončila jsem v 20:25 a moje tělo chtělo skákat po pokoji a řvát, jak je to úžasné. Z toho vyplívá, že kniha se mi moc líbila. Napsaná je čtivě a erotika tam není na každé stránce, jako v 50 odstínů (já ani nevím čeho).
Alexa byla úžasná. Ona sama byla jako anděl a tolik potom Nicholasovi věřila. No prostě úžasná postava, kterou najdeme dnes už asi jenom v knížce.
Nicholas byl ze začátku nafoukaný, ale na konci z něho byl úžasný chlap. Počkat? Tohle se děje skoro v každé knížce, ale já to autorce nevyčítám. Jak jinak taková knížka může skončit? Byl to teda fakt hajzl, ale dokázal přistoupit na Alexina pravidla a to se mi líbilo.

Jediné co bych vytkla (kromě klasického happy-endu, ale to takováto kniha potřebuje) je strašně uspěchaný děj. Málokdy jsou kapitoly den po dni. Většinou jsou třeba po dvou týdnech a ten konec je teda velmi rychlý. Myslím, že ta knížka mohla mít takových 250 stránek. Těším se na další díly, dohromady jsou zatím tři, ale čtvrtý už brzo přijde do knihkupectví. Myslím, že si jdu zarezervovat další díl. Jediný problém u mě je, že když jsou ty další díly o jiných párech (což jsou), tak já už si je nikdy neoblíbím tolik, jako ten úplně první.

Recenze- Esej o traédii

11. září 2014 v 18:06 | Anna Elizabeth Potter
Název: Esej o tragédii
Autor: Elizabeth Labanová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 285
Nakladatelství: Host
Anotace:
Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: "Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň." Ale přítel je to poslední, co Tim hledá - doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole.
Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse.
Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství.

Hodnocení:
Nečekala jsem, že mi kniha tolik sedne. Teď jsem totiž naladěná spíš na detektivky a thrillery. Na knihu jsem všude viděla jenom pozitivní recenze a na goodreads si ji taky moc vychvalovali.
Ze začátku mi to přišlo hodně bláznivé, ale to jsou zamilovaní lidé. Uprostřed už jsem se do toho docela začetla a bylo to dobré, ale nečekala jsem, že to bude taková tragédie. Na milostný příběh opravdu hodně drsné. Lépe řečeno spíš smutné. To, co se stalo, byla vlastně jeho hloupost, ale zase ho za to nemůžu plísnit, protože byl opravdu hodně zamilovaný a blázen.
Tim mi nijak nepřirostl k srdci, snad jenom tím co se mu stalo, ale jinak to byl normální kluk. Prostě jsem si ho ani neoblíbila ani nezprotivila.
Duncan je stejný případ.
V knížce toho nebylo moc o postavách, ale spíš o tom příběh samotném. Protože takový (nemůžu říct smůlu, protože to nebyla smůla, ale to bych vám tady vyzradila celý příběh) pech nemá jen tak někdo.
Knihu jsem měla z knihovny a přečetla jsem ji za dva dny. Bylo to tragické odreagování od detektivek a teď se musím vrhnout a povinou četbu prvního ročníku (k maturitě). Já si vybrala Hamleta, Sonety (také od Shakespeara), Odysseiu a Dekameron. No ne že bych si je vybrala, ale bylo to jediné, co děda doma našel. No ale to už odbíhám od recenze.
Jediné co bych knize vytkla, byl psaní dvojím pohledem. Nějak mi tenhle typ nesedne, ale tak to už je o čtenáři.


(hodnocení, neboli knížky od Desirée Lydon, moc děkuji)

Recenze- Měsíční píseň

3. září 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Měsíční píseň
Název: Měsíční píseň
Série: Mercedes Thompson
Díl: 1.
Autor: Patricia Briggs
Rok vydání: 2009 (2006)
Počet stran: 283
Nakladatelství: FANTOM Print
Anotace: Vlkodlaci můžou být nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji. Umí se dobře skrývat před lidmi, ale já nejsem člověk. Když na ně narazím, poznám je a oni poznají mě - Mercy Thompsonovou.
Mercy Thompsonová má za souseda vlkodlaka. V autodílně opravuje mikrobus patřící upírovi. Její bývalý šéf je gnón. Ale ani Mercy není úplně normální… a její pouto s tajemným světem nadpřirozena ji brzy dostane do pořádného průšvihu.
Vychutnejte si pořádný nářez, který na vás v knize čeká. Není radno si zahrávat s vůdcem vlkodlačí smečky.

Hodnocení: O autorce jsem se dozvěděla na blogu Lenny.
Obálka mě trošku odrazovala, no trošku hodně. Řekla jsem si že nemůžu soudit knihu podle obalu a vyplatilo se.
Já nemám ráda knihy o upírech (jenom VA, to je můj miláček). Poslední dobou jsem hledala knížku o vlcích a řekla jsem si, že vlkodlaci nejsou tak úplně jiné téma.
Mercy mi sedla a za to jsem byla ráda. Někdy se mi teda stálo, že se trošku nad vlkodlaky povyšuje, ale to občas děláme i my v našich životech a navíc hrdna nemůže být dokonalý. Správný hrdina musím mít trochu od obojího.
Adam se mi líbil už od prvních stránek. Strašně moc jsem chtěla aby se dali s Mercy dohromady! Ano někdy byl trošičku paličatý, ale byl výborným afou smečky. No a pak to všechno pokazil Samuel.
Samuela jsem neměla ráda! Přivlastňoval si Mercy, i když se neviděli nějakých šest let a ona mu vastně utekla. Smuel chtěl Mercy za družku, aby mu porodila vlkodlačata. Kožoměnec (Mercy) a vlkodlak (Samuel) mají velice vysokou pravděpodobnoust, že se jejich děti narodí zdravé a přežijou přeměnu ve vlkodlaka. Samuel věděl, že ho Mercy (ve svých šestnácti) miluje a on miloval ji. Měli se sejít v lese a utéct spolu, ale přišel na to Samuelův otec a největší alfa celé Ameriky. Řekl Mercy, že si s ní Samuel jenom zahrává a že ji chce jenom kvůli dětem. Mercy ještě tu noc opustila město. Samuel mi přišel strašně paličatý a protože vycítil že Adam něco cítí k Mercy, schválně se ji dotýkal a pořád ji byl nablízku. Jamile se dva vlkodlaci ocitnou blízko jedné ženy, začnou spory o majetek.
Celkově se mi kniha moc líbila. Bylo v í i něco z detektivky a všechno bylo zamotané, ale tak přiměřeně a na konci se vše vysvětlilo. Už jsem si v knihovně zarezervovala další díl!

(hodnocení, neboli knížky od Desirée Lydon, moc děkuji)

Recenze- Závist

30. srpna 2014 v 11:59 | Anna Elizabeth Potter

Název: Závist
Série: Prázdné rakve
Díl: 1.
Autor: Gregg Olsen
Rok vydání: 2012 (2011)
Počet stran: 285
Nakladatelství: Fortuna Teen
Anotace: Román o prázdné rakvi - Vražda je tak sprosté slovo...
Noc, kdy Katelyn zemřela, se stalo cosi, co všechno změnilo. Zlo má nejrůznější příchutě. Někdy je hořké, jindy ošidně sladké. Katelyn zjistila den své smrti. V jeden okamžik byla deprimovaným teenagerem a zároveň ztratila život. A pak... ležela na stole z nerezové oceli, oči skleněné, tělo studené, a byla opravdu, ale opravdu mrtvá.
Jak se to stalo? Byla to sebevražda, nebo vražda? A kdo za to nese vinu?
Dvojčata Hayley a Taylor Ryanovi zakopnou o důkaz, který je mnohem více znepokojující než si vůbec dokázali představit... a prolitá krev je přivede na stopu tajemství z dávné minulosti, o níž by raději ani nic nevěděli.
Autor se nechal inspirovat pravdivým příběhem internetové šikany a Závist je prvním dílem odvážné, otevřené a hrůzostrašné série, která vás přivede až na hranu mezi životem a smrtí.

Hodnocení: Nějak nevím co říct jiného než úžasné. Nejenom, že kniha má pravdivý základ, ale jak Gregg Olsen dokázal nahlodat čtenáře aby četl dál a dál.
Už jenom obálka je úžasná. Hned první kapitola se k ní váže a běhal mi z ní mráz po zádech. Při čtení jsem se nedokázala ani hýbat. Četla jsem, i když jsem s bratrem jela do kina a četla jsem až do poslední chvíle, než zhasli světla.
Hlavní hrdinky Hayley a Taylor jsou úžasné a moc mi přirostly k srdci. Už jenom tím, že jsou to dvojčata. Víc jsem si teda asi oblíbila Taylor, protože jsme docela stejné.
Hayley je taková víc tichá a taková...vědkyně. Baví ji zkoumat a je všímavá, což já nejsem. Hayley dokázala svoji sestru zastavit, když moc mluvila a někoho takového bych já taky potřebovala. A navíc to jejich tajemství. Bylo to možná trochu neskutečné, ale stejně mě celý jejich příběh uchvátil.
Tahle recenze nebude nijak slavná, protože já vážně nevím co mám k té knize napsat. Prostě ji doporučuji každému, kdo má rád temné detektivky.
Okamžitě se porozhlédnu v knihovně po dalším díle.

(hodnocení, neboli knížky od Desirée Lydon, moc děkuji)

Recenze- Anna krví oděná

24. srpna 2014 v 14:41 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Anna krví oděná
Název: Anna krví oděná
Autor: Kendare Blake
Rok vydání: 2013 (2011)
Počet stran: 271
Nakladatelství: Baronet
Anotace: Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov. Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.

Hodnocení: Všichni tuhle knihu chválí. Mě se teda moc nelíbila. Nebo nelíbila...prostě jsem od toho čekala víc, ale byla to jenom normální YA. Byla docela originální, ale prostě mi na tom nepřišlo nic tak úchvatnýho jak si všichni myslí.
Cas mi přišel trošku zběsilý a nijak mi do oka nepadnul. Nevím, podle mě nemusel zabíjet duchy jako jeho otec. Posle mě měl na výběr, ale on je prostě utvrzený v tom, že jinou šanci neměl. Prostě musel dělat to co táta.
Anna mi byla sympatická. Neměla vůbec lehký život a i po své smrti musela být v domě kde zažila tolik špatných věcí, ale podle mě bylo docela blbý, že na Case prostě nezaútočila. Všechny co přišli do jejího domu zabila, ale Case ne. Důvod?
Thomase jsem si ze začátku představovala jako toho frajera, který chce pomoct Casovi, ale až potom jsem si vlastně uvědomila že to je loser. Všemi přehlížený a nebo šikanovaný.
Charmel i přišla strašně zvláštní. Je to královna školy, ale není vůbec nafoukaná a je dost statečná a co se nestane? Skončí s Thomasem. Upřímně se mi Carmel hodila i ke Casovi.
No prostě celý příběh byl sice originální co se týče hlavní zápletky, ale děj má jako každá jiná kniha. Kniha byla ovšem velice čtivá. Přečetla jsem ji za dva dny.
Knize dávám


(hodncení od Desirée Lydon, moc děkuji)
 
 

Reklama