Knižní recenze

Recenze-Vina

2. února 2015 v 18:43 | Anna Elizabeth Potter
Vina
Název: Vina
Autor: Jonathan Kellerman
Série: Alex Delaware
Díl: 28.
Nakladatelství: Domino
Rok: 2013
Počet stran: 382
Anotace: Dávná tajemství se možná dají pohřbít. Ale vina nikoli…
V honosné čtvrti Los Angeles dojde k sérii drastických vražd. Na zahradě soukromého domu je nalezena mrtvola dítěte, kterou tam kdosi pohřbil před šedesáti lety. A krátce poté dělníci při výkopových pracích v nedalekém parku objeví kostru dalšího nemluvněte a opodál se najde zastřelená mladá žena. Na první pohled tři nesouvisející případy. Anebo je mezi nimi přece jen nějaká spojitost?
Na to se snaží přijít detektiv Milo Sturgis za pomoci svého přítele, brilantního psychologa Alexe Delawarea. Možná je ale historie tohoto případu tak neuchopitelná a tak děsivá, že na odhalení úplné pravdy tentokrát nebudou Alexovy zkušenosti stačit. Vyšetřovatelé se musí vrátit o šest desetiletí zpátky a pokusit se složit příběh o krásné zdravotní sestře, charismatickém lékaři a novorozenci, kterému nebylo souzeno přežít. Nitky dávných událostí vedou až do světa soudobých celebrit, jimž privilegovanost jejich postavení umožňuje skrýt pod vnějším pozlátkem naprosto cokoli. Třeba i zločin. Zločin, jehož hrůznost se vymyká lidskému chápání.

Hodnocení: Začnu asi tím, že jsem našla nejen nového oblíbeného autora, ale i hlavní postavu. Od včerejška zbožňuju Jonathana Kellermana! Když jsem knihu viděla v knihovně, řekla jsem si, že si ji vezmu, protože už jsem ji dlouho měla na to-read listu. Doma jsem se na ni podívala a říkala, že jsem si ji asi brát neměla. Chyba! Tato kniha změnila můj život (no dobře, možná ne, ale rozhodně ho obohatila)!
Styl psaná je super. Prostě takový jednoduchý, ale prostě dobrý. Opravdu mi moc vyhovuje a je psán jenom z jednoho pohledu a to mi vyhovuje možná ještě víc.
Do Alexe jsem se po pár stránkách zamilovala. Velmi sympatický dětský psycholog. Přijde mi velmi charismatický a obecně na mě udělal obrovský dojem a prostě teď patří mezi mé nejoblíbenější hlavní postavy (v překladu: Totálně jsem se do něho zamilovala!). Mimochodem zbožňuju jeho chytrost! Jo a když jsem koukla na autorovu fotku, dost jsem oněměla, protože přesně tak jsem si představovala Alexe. Přišlo mi to úplně zvláštní.
Jeho kamarád a jeden z nejlepších detektivů Milo Sturgis je strašně vtipný. Je to gay a už za to má u mě Kellerman plus. Nebál se zabrousit i do těhle detailů a neštítil se jich. Naopak mi to přišlo velmi originální.
Kniha je poutavá a plná napětí. Celý případ ztěžuje to, že musí pátrat v dávné minulosti a to atmosféru taky zvětšuje. Celá kniha ale není jenom o napětí a detektivním základu. Prolínají se zde i scény Alexe a jeho dlouholeté přítelkyně, zjišťujete proč jsou vlastně Alex a Milo takový kamarádi a samozřejmě nechybí ani vtipné hlášky. U některých jsem se smála fakt hodně, ale to jde o styl humoru. Strašně se mi líbilo, že když Milo Alexe navštívil, udělal velký nálet na jeho ledničku a skoro všechno mu snědl.
I když je Vina 28. dílem celé série, vůbec nevadí, že jsem jí četla jako první. Tohle je zktrátka série, kde je jedno v jakém pořádí díly čtete. Prostě si přečtete anotace a který případ se vám bude líbit, ten si přečtete. Kellerman vždy na začátku tak trochu přiblíží postavy, jejich osudy a vztahy. Miluju takovéhle série. Já třeba vůbec netušila, že je to díl z nějaké série, zjistila jsem to teprve, když jsem knihu otevřela.
Jo a zlepšila jsem si svůj osobní rekord na 310 stránek za den. Možná jsem někdy přečetla víc, ale to už si nepamatuji.
Chápete, že nemůžu dát jiné hodnocení než plný počet. Až půjdu na konci měsíce vrátit knihy, určitě si rezervuji aspoň další dva díly a pokud to půjde, tak hned první dva. Moc tuhle sérii doporučuji, opravdu stojí za to!

Recenze-Pekáč buchet

31. ledna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Pekáč buchet
Název: Pekáč buchet
Autor: Kateřina Petrusová
Nakladatelství: Fragment
Rok: 2014
Počet stran: 159
Anotace: ONA
Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru.
Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.
ON
Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají.
Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.
Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem a že láska hory přenáší.
Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.

Hodnocení: Knihu jsem přečetla za jeden den a je to opravdu oddechovka. Nic víc od toho nečekejte. Trošku mě zarazilo, že všichni psali, jak se u toho váleli smíchy. Já se teda moc nenasmála. Ano bylo to takové...přihlouple romantické, pár těch vtipných hlášek tam bylo, ale ne tolik, abych se u toho válela smíchy.
Celý děj mi až tak nevadil. Byl uspěchaný, ale co můžete čekat od 159 stránek. Celou dobu mi vrtalo hlavou, kolik je vlastně hlavním hrdinům, protože Klára si stěžovala, že Matouš je kuře. Já bych si třeba tipla, že jí bude tak 28-30 a jemu by mohlo být takových 20-22 možná i víc.
Klára byla prostě jako já. Miluje jídlo, ale má pomalý metabolizmus, takže chodí do fitka, aby aspoň něco spálila, ale ona k tomu přistupovala takovým zvláštním způsobem. Do fitka chodila dvakrát týdně a potom si vždycky něco zblajzla. A odůvodňovala to tím, že fitkem spálila kalorie, tak je teď může zase nabrat. Vlastně tam ani nebylo napsáno, jestli je třeba trochu tlusčí, nebo jestli je třeba i hubená. Jinak mi nevadila, ale blo na ní něco, co úplně nedokážu popsat.
Matouš byl prostě trošku puberťák, ale už mu nebylo 16. Myslím, že autorka ho dobře popsala. Vrcholový sportovec, ale v jeho sportu ještě není tolik peněz, aby se tím mohl život a tak dělá různé sportovní akce. Nic jiného k němu asi psát nebudu. Ono není moc co.
Příběh byl prostě jednoduchý a nelámete si nad ním zbytečně hlavu. Prostě čtete a nemusíte moc přemýšlet. Zamilovanost tam přímo crčí z každé stránky.
Styl psaní mi na začátku moc nevyhovoval, ale postupně jsem si zvykla. Je to takové jednoduší psaní. Hodně jednoduché. Občas bych i řekla, že to psala holka, které je 15, ale nevadí. Jak píšu, na to jsem si už zvykla.
Od této autorky jsem zatím četla jenom jednu knihu (a teď tuhle), ale chci se vrhnout na její pokračování a možná si i přečtu S hlavou v oblacích pejru.
Obálka mi přijde moc hezká, ale nějak se mi ta nehodí ti človíčkové, ale tak člověk si zvykne.
Celkově knize dávám 4 hvězdy, na goodreads jsem dala 5, ale to byl takový první dojem z knihy. Teď už jsem si to víc srovnala v hlavě.
Jo! A konec se mi teda moc nelíbil. Nemůže to být úplná blbost, ale myslím, že tak jak skončili, skončit nemuseli, ale to jsem tady trošku spoilerovala...omlouvám se!

Recenze-Jen jeden den

22. ledna 2015 v 14:48 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Jen jeden den
Název: Jen jeden den
Autor: Gayle Formanová
Nakladatelství: Yoli
Rok: 2014 (2013)
Počet stran: 346
Anotace: Když americká studentka Allyson potká během svého výletu do Evropy na pouličním představení Shakespearovy hry Večer tříkrálový bezstarostného holandského herce Willéma, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra. A když je osud na druhý den svede dohromady znovu, Allyson udělá něco, co by sama od sebe nikdy nečekala: změní všechny své plány a odjede s Willémem do Paříže Po jediném společně stráveném dni a jedné noci se jiskra rozhoří v jasný plamen… dokud se Allyson na druhý den nevzbudí a nezjistí, že je pryč nejen její milenec, ale také její luxusní hodinky a s nimi i sen o velké lásce. Za jediný den se život mladé dívky převrátí naruby. Allyson se vrací do Států a jako poslušná dcera podle přání svých rodičů nastoupí na vysokou školu. Během prázdnin však znovu utíká do Paříže - aby našla odpovědi, vášeň a možná i skutečnou lásku, která ji od onoho osudového dne nedává spát.

Hodnocení: Nejspíš se potvrdilo, že když ostatní říkají, jak strašně dobrá je tahle knížka, mě se prostě tolik líbit nebude. A bylo to takhle i s Hvězdy nám nepřály. Tahle kniha mě prostě neohromila tolik, jako některé mé čtenáře.
Co jsem tak četla recenze, většina z vás psala, že to bylo nic moc a pak se to rozjelo. Já tam bohužel žádné to "rozjelo" nenašla.
Nebo takhle. Začátek byl dobrej. Moc se mi líbil a musím říct, že když se na to dívám dozadu přišel mi asi nejpovedenější. Pak přišla chvíle kdy Allyson působí na vysoké. No to bylo teda tak nudný, že mě to až překvapilo. Četla jsem to, ale docela jsem u toho usla a konec...no tak ten byl teda samozřejmě lepší, ale prostě já nevím.
Tahle kniha ve mě nechává prázdné pocity, protože začátek se mi líbil, k prostřědku bych se radši nevyjadřovala a ten konec mě rozsekal, protože byl takový napůl otevřený. Já nesnáším otevřené konce a ještě když jsou napůl otevřené (vůbec si nevšímejte těch strašných keců o napůl otevřených koncích!).
No tak Allyson mi teda nijak k srdci nepřirostla a jak tak zjišťuji v posledních recenzích to nedokázal asi nikdo. Co se to se mnou děje?
Willém je prostě Willém. Nevadil mi až na některé výstupy, které ale tady zmiňovat nebudu.
Mel bych asi tak desetkrát uškrtila a potom bych ji dala do vařícího kotle s vodou a usmažila bych ji na oleji a to by mi ještě asi nestačilo...beru že se lidi mění, ale přišlo mi, že se chovala jako nána, ale tak to je moje věc.
K závěru bych napsala, že této knize dávám tři hvězdy, takže to znamená, že vůbec není špatná, ale prostě ji u sebe nezařazuji mezi ty top hvězdy.
Jo tohle hodnocení je asi nejkratší za celou historii recenzí...

Recenze-Vypravěčka

6. ledna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Vypravěčka
Autor: Jodi Picoultová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2014 (2013)
Počet stran: 510
Anotace: Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem - se smrtí matky.
Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?

Hodnocení: Zajímá vás holocaust? Chcete si o tom něco přečíst? Tohle je prostě kniha pro vás. Já se o holocaust docela zajímám, nebo spíš mě to téma baví. Máme to společné s tátou.
Děj není uspěchaný, ze začátku se zdá být nevinný, ale později už to vůbec nevinné není. Děj je vyprávěný dohromady ze čtyř pohledů. Jeden pohled je Sage, což je hlavní hrdinka. Ta tam je asi nejvíc. Poté Josefův, to je zmíněný muž, který požádá Sage o asistovanou sebevraždu. Je tu pohled Minky, což je Sage babička, která vypráví o svém dětství a hlavně o tom, jak přežila holocaust. Upozorňuji, že je to docela silné čtení. Tento pohled je psaný najednou a má kolem 150 stránek (tím že je psaná najednou, jsem myslela, že není přeručovaný, ale už tam potom nikde není. Prostě je to pohled napsaný najednou). Poslední pohled je Leo, to je agent, který se zabývá případy z holocaustu. Zatýká a soudí staré příslušníky SS.
Je tu ještě jeden pohled, ale ten se netýká děje, ale to vám prostě dojde, co to je. Je to příběh, který nepatří vůbec do děje, ale...no prostě to pochopíte.
Sage mě nějak neohromila. Je prostě holka, která má zjizvenou půlku obličeje a strašně se za to stydí a myslí si, že ji nikdo nemůže mít rád. Je ale velice citlivá a teď když o tom tak přemýšlím, jsem vlastně stejná.
Minka je prostě úžasná osoba, která toho tolik prožila, až se mi z toho chce brečet. Prostě jsem si ji zamilovala a nedivím se, že svůj příběh s nikým nesdílela. Chtěla na to všechno zapomenout.
Josefa jsem ráda neměla. Jakmile jsem zjistila kdo je a hlavně co udělal, nebylo mi ho líto a doufala jsem, že Sage ho nezabije.
Autorka už napsala 21 knih, což mě strašně udivilo. Popravdě jsem si myslela, že je to její první kniha.
Co dodat. Úžasná zápletka, nečekaný konec a prostě dokonalá kníha. Tedy aspoň pro mě. Prostě vám ji určitě doporučuji a myslím, že tak to prostě tehdy chodilo. Bylo to strašné období a je důležité, aby se už nikdy nezopakovalo.

Recenze-Železný polibek

12. prosince 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Železný polibek
Autor: Patricia Briggs
Díl: 3.
Série: Mercedes Thompson
Nakladatelství: FANTOM Print
Rok: 2010 (2008)
Anotace: Mercy Thompsonová sice umí měnit podobu - její charakter je však pevný. Když jejího bývalého šéfa a učitele zatknou pro vraždu a vlastní lid ho nechá hnít za mřížemi, je na Mercy, aby i navzdory jeho přáním očistila jeho jméno. * Mercy je však vystavena i jiné zkoušce. Vlkodlaci zrovna neprosluli trpělivostí, a pokud se Mercy nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži, k nimž chová city, Sam s Adamem by mohli rozhodnout za ni.

Hodnocení: No prostě bomba! Rozhodně nejlepší díl z celé série! Já se nad stránkami na konci rozplakala.
Mercy tentokrát byla naprosto v pohodě holka. V tomto díle jsem zjistila, že se vlastně vůbec nemá ráda, jako osoba. Je to prostě normální holka.
Adam byl mnohem lepší. Skoro nepřikazoval Mercy, přesně tak jak ji nakonci druhého dílu slíbil (pokud si to teda pamatuji správně). V mých očích (a hlavně v mé hlavě) se stal ještě víc sexy, než kdy byl.
Samuela jsem taky začala mít ráda protože...ne to vám nemůžu napsat. Byl by to spoiler jako prase (omlouvám se za menší vulgarismy). No prostě už je mnohem lepší než v minulých dílech.
Lenny, ani nevíš jak ti musím poděkovat, že jsem právě na tvém blogu viděla knížku od této autorky. Kdybych na ni nenarazila, můj život by byl o tolik chudší!
Je pravda, že mě prvních sto stránek moc nebavilo, ale co následovalo potom, no to nemělo obdoby! Prostě něco tak úžasného! Já se opravdu rozbrečela, protože tahle knížka měla tak silný konec. Nejde to ani popsat (dobře, šlo by to popsat, ale to bych vám sem rovnou mohla přepsat celou knihu)...
Prostě kdo máte rádi, nebo vám nevadí svět příšer a různých nadpřirozených bytostí, rozhodně tuto sérii zkuste. Nic vám to neudělá, ba naopak. Nebojte se obálek, jsou sice nepovedené (aspoň podle mě), ale hlavy ani ruce nehryžou!
Je zajímavé, že ke knihám z této série nikdy nedokážu pořádně napsat pořádnou recenzi. Asi se za to budu muset nesnášet.
Jo a prosím omluvte mé gramatické chyby. Nemám chuť to teď ještě házet do worldu a přepisovat chyby.
Knize dávám jasných pět hvězdiček. I když začátek byl slabší, já protě nemůžu udělat jinak. Asi bych si to nikdy neodpustila! Dneska jsem nějaká divná (psáno 5.12. 2014)

Recenze-Asylum

2. prosince 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Asylum
Název: Asylum
Autor: Madeleine Rouxová
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 304
Rok: 2014
Anotace: Mezi minulostí a současností se mohou odehrávat (h)různé příběhy. Kniha plná obrazů, které jste možná již spatřili ve svých nočních můrách.
Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.
Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch.

Hodnocení: Tohle má být horor jo? Tak si pod pojmem horor představuju něco úplně jiného. Nevím, jestli nemám na autorčinu prvotinu moc velké nároky, ale kniha mi prostě nepřišla tak úžasná.
Začala bych asi stylem psaní, který mi připadal dost jednoduchý, a skoro jsem si připadalo, jako když čtu na internetu kapitolovou povídku. Přeci jenom, kniha by měla mít jinou kvalitu.
Hlavní hrdina Daniel byl celkem sympatický. Prostě normální chytrý kluk, kterého se baví učit a tak o prázdninách jede na takový školní kemp. Nijak jsem ji ho neoblíbila, ale ani nezprotivila. Fajn kluk.
Jeho kamarádi Abby a Jordan ale byli divní. Abby se s nimi najednou přestala bavit. Prostě ze dne na den puf a už ani slovo a Jordan to samé. Prostě se mi ani jeden nelíbil, ale Abby byla na koci už fajn.
Děj byl (aspoň se mi to zdálo) strašně předvídatelný. Někomu to nevadí, ale mě zrovna ano. Bylo prostě jasné, co se stane už několik stránek dopředu. Neříkám, že vždy, ale dost často ano.

Konec je strašně otevřený, takže je skoro jasné, že bude další díl. I když se mi tenhle díl tolik nelíbil, měl pěknou pointu a závěr byl sice zvláštní, ale docela promyšlený. Nejspíš si přečtu další díly (pokud budou), ale rozhodně budou (stejně jako tento díl) půjčené z knihovny.
Na goodreads jsem tomu dala 2 hveždy, protože tam jsou označeny jako It was ok. Tak bych spíš označila 3 hvězdy, takže já dávám 3.

Recenze-Všechno, nebo nic

26. listopadu 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Všechno, nebo nic
Díl: 2.
Série: Aféra Blackstone
Autor: Raine Miller
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2013 (2012)
Počet stran: 250
Anotace: Druhá část série Aféra Blackstone! Pozor, nebezpečí! Láska, za kterou stojí bojovat. A muž, který vsadil vše na jednu kartu.
Ethan Blackstone má život v troskách. Zradil Brynninu důvěru a ona od něj odešla. Ethan se ale tak snadno nevzdá, nechce žít bez své americké krásky. Vášeň mezi nimi je neskutečně spalující, ale temná tajemství z jejich minulosti, která jeden před druhým skrývají, mohou jejich společnou cestu jednou pro vždy zničit. Vzhledem k politické hrozbě, která Brynne ohrožuje, musí Ethan ve velmi krátkém čase zmobilizovat veškerou sílu a důvtip, aby svou lásku ochránil před nebezpečím, díky kterému by ji mohl ztratit navždy. Dokáže Ethan pomoci Brynne vymanit se z minulosti, která ji děsí ve snech? Sevře ji opět v náručí a získá si její důvěru? Láskou posedlý muž je schopen udělat cokoli, aby znovu přivedl do svého života ženu, kterou miluje. Vrhá se do toho po hlavě. A získá buď všechno, nebo nic.


Hodnocení: Jak bych vám to vysvětlila? No prostě, když jsem dočetla první díl, hned jsem běžela k počítači a zarezervovala jsem si v knihovně i tu druhou. Příběh mě opravdu příjemně překvapil a já prostě musela hned vědět pokračování. Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne (a předešlí díl zase za jedno dopoledne, ale to jsem tam zapomněla napsat).
Opět děj není převratný, ale tady už se mi zdál trošku nudnější než v tom prvním. V prvním díle se mi zdál uspěchaný konec, tady se mi zase zdál uspěchaný začátek.
Brynee na sebe v tomto díle prozradila všechna tajemství a musím uznat, že to bylo docela maso. Přečetli jsme si i pár Ethanových vzpomínek a to bylo taky docela drsné.
Tento díl, byl psaný z pohledu Ethana a líbilo se mi to o dost víc, než pohled Brynne. Nějak se mi to zdálo lépe popsané a obecně prostě lepší.
Myslím, že konec je trochu přehnaný. Samozřejmě je čtenářovi jasné co se na konci dělo, i když to nechápal ani Ethan, nebo dokonce Brynne.
Opravdu mě zajímá, co se z toho nakonec vyklube. Celá série má zatím čtyři díly a já si možná hned zítra běžím pro díl třetí. Uvidíme, jak mi vyjde čas. Možná až za týden.

Kniha má oproti první velké plus za styl, ale zase se mi méně líbila obsahově. I když je to docela vyrovnané. Tomuto dílu dám čtyři hvězdy.

Recenze-Sedmikrásky

25. listopadu 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Sedikrásky
Autor: Kristina Ohlssonová
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok: 2013 (2010)
Počet stran: 406
Anotace: V bytě na stockholmském náměstí Odenplan je nalezen zastřelený kněz s manželkou. Zdá se, že oba spáchali sebevraždu, nejprve muž a po něm i jeho žena. V dopise na rozloučenou kněz vysvětluje, že poté, co si jeho dcera sáhla na život, nemohl dál žít. Ali čeká v zamčeném bytě na zprávu. Z Iráku zmítaného násilnostmi utekl do Švédska, kde doufá v lepší budoucnost. Jediné, co po něm jeho dobrodinec požaduje, je jednoduchá protislužba. O jejich dohodě ale musí mlčet. V Bangkoku se zatím mladá Švédka ocitá čím dál odříznutější od okolního světa. Někdo kousek po kousku boří celý její život. Zatímco po ní pátrá thajská policie, ona se na vlastní pěst snaží najít toho, kdo to má na svědomí. Dvojnásobné vraždy na Odenplanu se pod vedením Alexe Rechta ujme spolu s dalšími kolegy Fredrika Bergmanová. Brzy pochopí, že se jedná o něco mnohem složitějšího, než jen o sebevraždu. Zdá se, že různé události odehrávající se ve Švédsku i v zahraničí spolu nějak souvisí. Otázka je jak. Čas ubíhá, ale ti, kdo něco vědí, mlčí.

Hodnocení: Ach Kristino…kdy už se poučíš? Tak jako v první knížce, se mi zdálo, že děj se začal hýbat, až v polovině knihy. Tak jsem tedy četla, ale po 200 stránkách jsem si byla skoro jistá, že knihu odložím a vrátím se k ní někdy jindy, nebo vůbec. Ale samozřejmě jsi mě nezklamala a děj se zrychlil o sto procent.
Zastřelím tě za ten konec, protože tak dojemný konec jsem už dlouho nečetla. Popravdě jsem myslela, že asi budu brečet.
Taky celou dobu čekám, až se dají Alex a Frederika dohromady, ale ty pořád nic.
Alexe jsem si zamilovala už v první knize a tady byl snad ještě lepší. Prostě nejlepší velitel všech dob. Strašně se mi líbí a navíc je prostě úžasný (asi musím přestat, jinak byste tady četli jenom povídání o tom, jak je Alex úžasný). Když Alex řekl Frederice, že mu bude chybět, až odejde na mateřskou, myslela jsem, že to nepřežiju (to je jenom takový detail).
Frederika se mi tentokrát zdála už o dost lepší, než v první knize. Její city byly mnohem lépe popsané a celkově na mě působila prostě víc jako člověk. Navíc čeká miminko a o to víc mi byla sympatičtější.
Pedro je pořád stejný debil, aspoň na začátku knihy. Potom se teda zlepší a už ho mám radši, jelikož se vrátí k manželce.
V týmu se objeví nová postava a to Joar. Ten je mi teda extrémně nesympatický. Dělá ze sebe nejlepšího agenta pod sluncem. No nebudu ho tady radši moc popisovat.
Styl psaní se mi strašně dobře čte a Kristinu považuji za jednu z mých nejoblíbenějších autorů.
Děj byl psán tentokrát ze tří pohledů. Nevím proč, ale mě prostě vyhovuje ten jeden pohled, ale u této knihy mi to tolik nevadilo a určitě to knihu osvěžilo. Jenom jste věděli víc věcí než vyšetřovatelé, takže vám pořád bliká v hlavě: "Tak už na to sakra přijděte! Vždyť je to úplně jasný!"

Konec byl prostě bombový. Opravdu Kristinu miluju, ale zároveň bych jí nejradši zabila za tu polovinu knížky, která je absolutně nezáživná. Kdyby ta první půlka byla aspoň z poloviny, tak dobrá jako ta první, tak bych knize dala pět hvězd. Takhle ode mě dostane čtyři.

Recenze-Vraždy s monogramem

21. listopadu 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Vraždy s monogramem
Autor: Sophie Hannah
Počet stran: 335
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2014
Anotace: Nejslavnější postava z pera královny zločinu je zpět…
Potomci Agathy Christie svolili k návratu Hercula Poirota na stránky nových napínavých příběhů - nesnadného úkolu důstojně navázat na tradici poirotovských detektivek se ujala bestsellerová autorka Sophie Hannah.
Výsledkem jsou Vraždy s monogramem, spletitý případ zasazený do Londýna 20. let minulého století - ďábelsky chytrý hlavolam plný falešných stop a snadno přehlédnutelných, o to však důležitějších detailů může rozřešit jen legendární belgický puntičkář a jeho brilantní "malé šedé buňky".

Hodnocení: Nejdřív jsem knihu vůbec nechtěla číst. Zastávám názor, že je prostě špatné napsat příběh s hrdinou někoho jiného. Je to jakoby autorka psala fanfiction. Teta mi však knihu dala k narozeninám, a tak knihu prostě přečíst musím. Následně se přidala blogerka Luci, že uvidí podle mé recenze, jestli se do té knihy dát. No takže jsem ji okamžitě popadla a začala číst.
Nejdřív se mi kniha vůbec nelíbila. Děj je psaný z pohledu policisty Catchpoola což je přítel Poirota. Připadalo mi to trochu jako Sherlock Holmes s Watsonem. Prostě ten policista je prostě pořád vedle. Taky se mi kniha nelíbila, protože Poirot se choval prostě úplně jinak.
Chtěla jsem knihu zavříl, ale táta mi řekl, ať se na to nedívám jako na další Christie. Věděla jsem, že to musím brát, jakože jsem Poirota nikdy nečetla a tohle je prostě detektivka.
Opravdu jsem to tak začala brát a hned se mi kniha zdála lepší. Děj byl po celou dobu knížky napínavý a to už se dlouho nikomu nepodařilo. Vždycky se prostě aspoň u pár stránek nudíte, ale tady jsem se nenudila ani na jedné.
Hlavní postavy tu nebudu popisovat protože už je znáte Poirot samozřejmě. No prostě to nebyl on, ale chápu, že to psal někdo jiný.
Celkově knize nemůžu nic vytknout i kdybych chtěla. Pár překlepů v knize, ale za to nemůže autor. Konec byl naprosto úžasný. ale možná trošku už přehnaný. No ale nevadí! Byl prostě super. Myslím, že knize musím dát plný počet hvězd. Ale moc se mi do toho nechce

Recenze- Nahá

20. listopadu 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Nahá
Díl: 1.
Série: Aféra Blackstone
Autor: Raine Miller
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2013
Počet stran: 175
Anotace: Američanka Brynne Bennettová, studentka výtvarného umění na Londýnské univerzitě, si občas přivydělává jako modelka a veškerý svůj čas dělí mezi školu a práci. Když si úspěšný britský podnikatel Ethan Blackstone koupí její nahý portrét, Brynne zjistí, že tento muž odmítá brát "ne" jako odpověď. Touží po ní, chce ji mít ve své posteli, a když ji získá, udělá vše, aby si ji udržel. Ethanova dominantní povaha Brynne okouzluje a přitahuje, a to navzdory traumatům, která si v sobě mladá žena nese. Není však jediná, kdo má v jejich vztahu tajemství. Velké tajemství. Dokáže Ethan zbavit dívku jejích démonů? Dovolí mu to Brynne, nebo je přízraky minulosti oba zničí?
Hodnocení: Pokud čekáte knihu s převratným a ďábelským dějem, mám pro vás užitečnou radu, nekupujte si erotické knihy. Přeci jenom tak nějak musíte čekat, že to o ději zase tolik nebude.
Jelikož jsem k této knize přistupovala s tím, že tam nebude nějak složitý děj, byla jsem mile překvapena. Zatím jsem těch knih teda moc nečetla, ale tahle měla velice pěkný děj a navíc docela zajímavý. Přišlo mi ale, že to autorka na konci trochu uspěchala, ale tak knížka má 175 stránek, takže to samozřejmě naznačuje, že to nebude tak obsáhlé dílo.
Brynne (mimochodem vůbec nevím, jak mám její jméno číst, ale dobře) se mi docela líbila. Normální holka, která si přivydělává modelingem. To v dnešní době není nic zvláštního. Takže jak píšu, normální hrdinka a to se mi na ní líbilo. Nebyla to hrdinka, která byla přehnaně dokonalá, měla i své stinné stránky.
Ethan. Tak kdo by Ethanovi odolal? Sympatický džentlmen. Tady se mi zdálo, že Ethan byl ze začátku trošku moc dokonalý, ale nakonec se i u něj objevila druhá, ta horší stránka. Musím říct, že někdy žárlil až moc, ale kdo dneska přehnaně nežárlí, že?
Tak přemýšlím, že mi asi nejvíc sedla jedna z vedlejších postav Gabriela (myslím, že se tak jmenovala). Přirostla mi k srdci, protože byla jako já. Milá, přátelská a hlavně Brynne pomáhala v těch horších chvílích a prostě byly nejlepší kamarádky.

Tento díl byl psán z pohledu Brynne a styl psaní se mi líbil. Takže já vlastně ani nemám knize co vytknout. Nezbývá mi tedy nic jiného než jí dát plný počet.

Btw. recenze na Vraždy s monogramem bude zítra. V úterý jsem to už dočetla, ale včera jsem na to neměla čas. Tuhle recenzi mám napsanou už asi dva měsíce, ale nějak se zasekla u beta-readerky.
 
 

Reklama