Knižní recenze

Recenze-Květy z půdy

5. července 2015 v 13:07 | Anna Elizabeth Potter
Název: Květy z půdy
Série: Květy z půdy
Díl: 1.
Autor: Virginia Andrewsová
Nakladatelství: Moba
Rok: 2014 (1979)
Počet stran: 333
Anotace: Jediný tragický moment na dálnici mění doposud idylický život mladé šťastné rodiny v absurdní příběh. Po otcově smrti zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami a hlavně bez prostředků, a tak se Corinna rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji však před lety vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje, kde jim vlastně nic neschází, nic kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu"...

Hodnocení: Ano, už je to tak. I já jsem podlehla (podle mě) teď znovu oblíbené a známé sérii. Na tuto knihu mě především nalákala Rodaw, která celou sérii miluje. Ještě musím upozornit, že jsem nečetla toto nové vydání, ale staré od Knižního klubu.
Já jsem nečetla tuto anotaci a podle té jsem čekala spíše takový trošku fantasy příběh s příšerama na půde. Jak jsem se zmýlila! Tento příběh vůbec není fantasy a rozhodně tam nejde o příšery. Příběh pojednává o životě dětech v jednom jediném pokoji s koupelnou a půdou. V knize je vyprávěno jejich utrpení a dospívání, nebo naopak strádání. Knha rozhodně není lehké čtení a najdou se tam násilné scény.
Styl má autorka úžasný. Čte se jedním dechem. I když mi strašně štvaly vykřičníky. Bylo jich tam strašně moc a hlavně několik za sebou a to vůbec nevypadá pěkně a ani se to pěkně nečte...
Možná právě kvůli tomu, co jsem čekala, jsem bya z knihy trochu zklamaná. I když jsem se dívala na recenzi od Rodaw čekala jsem příběh trochu víc strašidelný. Ne asi mi nepřijde dost strašidelné a děsivé, když zavřeme děti na čtyři roky do jednoho pokoje...
Příběh je vyprávěn z pohledy Cathy, prostředního dítěte, které je v té době dvanáct. Někdy mě štvala její sebelítost, ale o své mladší sourozene se starala krásně a bratrovi byla také velikou oporou. Takže vlastně na její hlavu nemůžu říct nic špatného.
Nejvíc jsem nenáviděla matku dětí. Nemůžu vám sem napsat proč vlastně, protože by to byl strašný spoiler a to já nechci. Každopádně, kdo jste knihu četl napište mi na e-mail, protože by mě zajímalo, jestli jí ostatní vidí jako já. Třeba jí křivdím...(ne to nelze)
Obálka mi přijde pěkná. Celá série má podobné a pěkné obálky. A to jak toto nové vydání, tak ty starší.
To, že jsem si po přečtení hned v knihovně zarezervovala druhý díl o knize taky vypovídá v kladných bodech.
Takže toto je velmi dobrá kniha i když pro silnější povahy a já se moc těším na další díl! Napětí tu rozhodně nechybí. I tu slzu můžete uronit.

Recenze-Spočítej hvězdy

24. června 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Spočítej hvězdy
Název: Spočítej hvězdy
Autor: Lois Lowryová
Nakladatelství: Argo
Rok: 2015 (1989)
Počet stran: 128
Anotace: Kniha světoznámé americké autorky, jejíž mnohonásobně vyznamenaný román Dárce se dočkal také filmové podoby, zavede čtenáře do Dánska v době druhé světové války. Dvě kamarádky Annemarie a Ellen si zatím válku nijak neuvědomují, pociťují ji snad jen v tom, že už se v obchodech nedá koupit tolik věcí, zvláště jejich oblíbených sladkostí. Válečné hrůzy však náhle a brutálně vtrhnou do jejich života, když Němci začnou v okupovaném Dánsku pronásledovat Židy. Ellen je totiž Židovka a ocitá se v ohrožení života. Annemariini rodiče se rozhodnou malou kamarádku své dcery zachránit...

Hodnocení: Možná mě budete mít za blázna, ale tahle kniha byla roztomilá. Pro mě prostě byla rozomilá, protože už pár knížek o tom Holocaustu mám za sebou. Vím, že když to je kniha pro děti,, nemůže tam být nic krutého, ale stejně nikdy nezapomenete, že se nacházíte v Dánsku za druhé světové války.
Autorčin styl se nedá hodnotit jiným slovem než úžasný. Baví vás to číst, zamilujete se do knihy a když se od ní budete muset odlepit, vůbec se vám nebude chtít.
O autorčině druhé knize jménem Dárce jsem už slyšela, ale neplánuji si ji přečíst. Mě tyhle dystopické světy (doufám, že je to dystopie) moc neberou.
Hodně mě zaráží, že tak skvělá kniha byla napsaná před dvaceti pěti lety. Myslím, že na knihu se mělo přijít dřív, protože mi přijde, že teď se s těmi knihami o Holocaustu docela roztrhl pytel. Neříkám, že by mi to nějak vadilo, sama mám doma teď asi čtyři, které čekají, až si je přečtu, ale vadí mi, že mi třeba nějaká pěkná taky unikla. Dneska je obecně strašně moc knih, že kolikrát člověku unikne kniha, která by se mohla stát jeho nejoblíbenější.
Annemarie se mi líbila jak jménem, tak povahou. Za každou cenu chtěla zachránit svoji kamarádku a když přišel čas, aby dospěla, dokázala to. Líbilo se mi, že ani ona ani ostatní děti nijak nepociťovaly válku. Ano, neměly dost jídla a na každém rohu jim hlídkovali vojáci, ale jinak to na ně moc nedolehlo. Myslím na ty, které se nepřátelily s Židy.
Jediný, kdo mi tak trochu v knize vadil, byla Kirsti, přišla mi rozmazlená a navíc měla strašně otevřenou pusu. Třeba už si nepamatuju své synovce, nebo svého bratra když byli v jejím věku, ale myslím, že kdyby na ulici potkali vojáka, jako Kirsti by se nechovali. To je ale jenom můj pohled, vám se třeba Kirsti bude líbit. Teď jsem si vzpomněla, že na konci knihy bylo napsáno, že se změnila a dospěla. Budu v to doufat!
Obálka se mi líbí, ale myslím že na ni měli nakreslit spíš Annemarii a né Ellen. I když pak by nemohli nakreslit hvězdu na prsou holčičky a nejspíš, by to nevyznělo, tak dobře. Takhle je všem jasné, jaké hvězdy se myslí a je to prostě víc k tématu (stejně bych tam měla radši blondýnku, Annemarii).
Knihu mohu všem jenom doporučit na jedno nebo dvě volná odpoledne, určitě vám vykouzlí úsměv na rtech a třeba vás donutí i trochu plakat a zamyslet se, nad tou dobou. Určitě to není náročná četba a myslím, že do postele si s knížkou určitě lehnout můžete. Přeju vám krásné čtení a doufám, že se vám kniha bude líbit stejně jako mně.

Recenze-Carrie

2. června 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Carrie
Název: Carrie
Autor: Stephen King
Nakladatelství: Dobrovský
Rok: 2013 (1973)
Počet stran: 170
Anotace: Děj Kingova prvního románu se odehrává mezi americkými teenagery. Hlavní hrdinka je nešťastná, neatraktivní dívka, pronásledovaná svými vrstevníky a tyranizovaná matkou, náboženskou fanatičkou. Carrie v sobě neočekávaně odhaluje paranormální schopnosti a malé, klidné městečko Chamberlain se stává jevištěm děsivých událostí

Hodnocení: Tohle byla moje první kniha od slavného Stephena Kinga. Musím říct, že jsem víc než spokojená! Na goodreads jsem napsala, že to bylo nechutně nádherné. Měla bych si to nechat patentovat!
Už od první stránky to opravdu bylo dost nechutné. Šikana tam je cítit úplně všude a slabším povahám to opravdu nedoporučuji. Někdy je to dost nechutné. Mě se to ale líbilo! Nejdřív jsem si říkala, že knihu odložím, že něco tak nechutnýho číst nebudu, ale potom jsem se kousla a četla dál. Nejlepší věc co jsem mohla udělat. Přeci jenom jsem ostřílená ze švédských detektivek a thrilerů.
Takže rozhodně jsem začala dobře. Pokud jste jeho knihy zatím nečetli, začala bych s touto. Je to jeho první kniha a je super. Obdivuju jeho nádherný styl a zpracování celého příběhu. Vlastně celou dobu tušíte, co se stalo, ale opravdu se to dozvíte až na konci se dozvíte úplně vše.
Obálka mi přijde nádherná a skvěle vystihuje téma knihy. Jo přijde mi nádherná zakrvácená holka v šatech. Myslím, že i to písmo a tak je dobré, ale titul knihy mi trochu zaniká.
Carrie byla chudák. Týraná vlastní matkou a šikanovaná spolužačkami. Vychovaná podle jiných pravidel a to pravidel Ježíše Krista. Nebo spíš podle pravidel fanatické křesťanky. Bylo mi jí tak strašně líto. Kdyby měla normální výchovu, mohla by to být fajn holka. Trošku jsem se v ní viděla.
Ostatní hlavní postavy se mi příčily. Jak už jsem psala fanatická matka, spolužačky prahnoucí po kráse a kluci, neboli namachrovaní blbci.
Ovšem, každá kniha má nějakou chybu. Na konci už se jedna scéna opakovala myslím třikrát, ale z několika pohledů a když jsem to četla už po několikáté, přestávalo mě to bavit. Je to ale malá chybička na tak dokonalé knize.
Knize dávám (jak jste už asi mohli tušit) pět hvězd a rozhodně se knihám Stephena Kinga vyhýbat nebudu!

Recenze-Království

16. května 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Království (Hřbitovní královna, #2)
Název: Království
Série: Hřbitovní královna
Díl: 2.
Autor: Amanda Stevensová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2014 (2012)
Počet stran: 358
Anotace: Amelia Grayová restauruje staré hřbitovy a píše blog o všem, co souvisí s tradicí pohřbívání na americkém Jihu. Kromě toho má také schopnost vidět duchy, o čemž však - na rozdíl od těch prvních dvou věcí - málokdo ví. Poté, co se málem stala obětí pomateného vraha, vezme Amelia zakázku na obnovu starého hřbitova v městečku Asher Falls v Jižní Karolíně. Brzy však začíná mít neblahé tušení, že se zde ocitla z úplně jiného, mnohem temnějšího důvodu…
Proč se na dně Zvonkového jezera nachází ještě jeden hřbitov? Proč to Ameliu pořád táhne ke hrobu, který objevila v lese? Jako by Asher Falls, tomu chřadnoucímu království, někdo sežral duši. Lidi, domy, dokonce i samotný vzduch, všechno jí zde připadá poskvrněné, nasáklé zlem. K obnově může dojít ale jedině tehdy, pokud nejprve Amelia objeví pravdu. Pravdu o Asher Falls - i pravdu o sobě samotné…

Hodnocení: Ano tohle bylo velmi dobré. Moc se mi to líbilo a z knihy jsem na začátku naprosto šílela. Pak jsem se uklidnila a šla otevřít další díl. To je přeci normální!
Na to, že v této sérii se dočkám opravdu hodně dlouhých popisů jak míst, situací tak postav jsem byla připravená. Takže tentokrát už mě to tak netížilo. Skvělé ne?
I když se mi tato kniha líbila nějaké výhrady bych k ní určitě měla. Děj mi přišel trochu překombnovaný. Na mě tam bylo moc zvratů na pár stránkách. Kdybych se o tom všem nějak dozvídala v průběhu knihy a ne na posledních dvaceti stránkách, bylo by mi líp.
Tentokrát však nemůžu nic vytknout knize co se týče atmosféry. Ta byla teda pořádně mrazivá, až jsem se o naši chudonku Amelii bála! Myslela jsem, že skončí někde ve škarpě roztrhaná na kusy (to není spoiler! To fakt ne!) Takže opravdu úžasně vykreslená atmosféra, z které vám bude běhat mráz po zádech a to si nedělám srandu.
To že se v Amelině životě objevil další muž mě nijak nepotěšilo. No dobře zamilovala jsem se do Devlina, ale kdo ne? Nijak jsem neskákala nadšením, když vyšlo najevo, e se s tímto mužem budeme potýkat celou knihu, ale abych se ho taky zastala, tak hodně ho srovnávala s Devlinem a to prostě nemůže nikdo uspět. To prostě nejde.
Ještě něco mě rozčílilo na knize a to pes. Vy mě teď budete považvat za nějakou odpůrkyni psů, ale víte moc dobře, že tak to není! Amelia prostě potká psa, který má uříznuté uši a zjizvený nos. Je jasné, že chlapce potkal moc nehezký osud. To co mě dostalo bylo, že Amelie mu přinesla misku s jídlem a hned od té doby byli nerozlučná dvojka. On jí poslouchal na slovo. Promiňte mi, jestli se pletu, ale tohle prostě není reálné. Pes který byl týraný k vám přeci nepřiskočí radsotně potom, co mu dáte jednou nažrat. To opravdu ne. Nebo aspoň já si to myslím. myslím, že normálně byste se museli načekat, než by k vám získal aspoň malinkou důvěru.
I přes tuto "malou chybu" mě kniha naprosto dostala a já ji dívám čtyři hvězdy. Dočetla jsem i další díl a na ten bude taky někdy teď recenze. Tedy aspoň doufám...

Recenze-Losing It

12. května 2015 v 14:46 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Losing It
Název: Losing It
Autor: Cora Carmacková
Série: Losing It
Díl: 1.
Nakladatelství: Jota
Rok: 2014 (2012)
Počet stran: 245
Anotace: "Jak to, že jsem pořád ještě panna?" ztrápeně si opakuje každý den při pohledu do zrcadla Bliss Edwardsová, na první pohled úspěšná a bezproblémová studentka herectví obklopená množstvím přátel, kteří však absolutně netuší, čím se jejich pohledná a inteligentní kamarádka užírá. Hodlá skoncovat s panenstvím - jenže ten pravý stále ne a ne přijít.
V okamžiku, kdy se její sexem protřelá kamarádka Kelsey dozví, že Bliss není přes svůj "handicap" ani lesbička, ani nehodlá odejít do kláštera, navleče ji do úzkých šortek a trička s tak velkým výstřihem, jaké by si samotná Bliss nikdy neoblékla. A potom ji s prohlášením "konečně si vrzneš" odtáhne do blízkého baru, kde ji po konzumaci několika panáků na kuráž vybízí, aby si našla kvalitního milence na jedno použití. Bliss prchá zbaběle na záchod, ale cestou narazí na zajímavého mladíka jménem Garrick, zabraného do čtení Shakespeara. Neplánovaně přeskočí jiskra a Bliss má tu noc skutečně šanci prožít pohádkový sex…, ze kterého však na poslední chvíli s mnoha nepodařenými výmluvami vycouvá.
Další den ráno, první hodinu posledního semestru, Bliss málem omdlí: zjišťuje, že Garrick, který před necelými osmi hodinami ležel nahý v její posteli, je jejím novým profesorem!

Hodnocení: Knihu jsem měla přečtenou za jeden jediný den a opravdu stála za to! Prvních pár dní jsem jí chtěla přidat na můj pomyslný list nejlepších knih roku 2015. Nejspíš budu muset udělat nějaké kategorie, protože tahle kniha by do něj určutě nepatřila co se týče stylu psaní a hlavní zápletky, protože takovýhle knih můžete přečíst spousty. Trh se jimi jenom hemží.
Jak říkám styl nebyl úplně úžasný. Co se dá čekat od asi dvacetileté autorky, že? Primitivní, knihu bych dokázala nejspíš napsat i já, ale víte co? Mě se to prostě líbilo. Ano bylo to trochu kýčovité, ano nebylo to dokonalé, ale prostě ano tuhle knihu jsem si strašně moc oblíbila. Vtáhla mě od začátku a nedokázala jsem se od ní odtrhnout.
Co je na ní tak úžasného? Já vám ani nevím. Řekla jsem si, že s touhle recenzí počkám (a čekají s ní ještě dalších asi pět recenzí) protože kdybych ji napsala hned po dočtení dozvěděli byste se jenom, jak to byla skvělá kniha a, že chci přečíst další díly. Takhle se dozvíte, že kniha byla příjemná a povedená. Přesně na nějaké volné odpoledne a mozek se u ní nějak moc zapínat nemusí. Další díly si přečtu jenom možná.
Bliss si v životě nevěřila. A podle toho, jak se chovala si asi nikdy věřit nebude. Bylo mi trošku divné, že byla vlastně celý život pozadu za svou nejlepší kamarádkou a přitom byla ve finále hezčí než ona. Jakmile pišla do klubu všihni se na ní lepili včetně barmana. To mi přijde trochu moc. Jinak jsem jí měla ráda, byla to prostě normální (možná trošilinku ufňukaná) holka. Ničím nevybočovala z řady.
Garrick (to je mimochodem strašné jméno!) mi připadal trochu moc hr. Hned po asi hodině co Bliss poznal se s ní chce vyspat? Jo to by mi přišlo normální, kdyby se do toho města kde právě žije nepřistěhoval tak den dva zpátky. Když tak o něm přemýšlím, moc věcí se mi o něm nevybavuje. Jenom jak byl majetnický, ale to je každý chlap, no ne? Ještě mě celou dobu štvalo, že v knize bylo jasně napsáno, že má blond vlasy a na obálce má vlasy černé jako uhel! A ten blond proužek co tam má je světlo dámy a pánové. Možná to tak nevypadá, ale kdyý knihu držíte v ruce poznáte to.
Nejvíc to samozřejmě odneslo kamarádství Bliss a Cade (Cadea? Nevím jak to mám skloňvat). Tohle co teď napíšu nepovažuji prosím za spoiler, protože na to přijde každej, kdo se dostane v knize k jejich první scéně a to myslím vážně. Cade Bliss strašně miluje, ale Bliss to samozřejmě nevidí (jako každá druhá knižní hrdinka) a myslí si, že jsou pouze nejlepší kamarádi. Chudinka Cade, ale byl trošku urážka to se musí nechat, ale zase Bliss se chovala vůči němu jako kráva s prominutím, takže vlastně z toho nikoho nemůžeme obviňovat (kromě Bliss. Za vše může Bliss!).
Jak to zhodnotit? Dobrá kniha na jedno odpoledne, kdy nemusíte dělat nic jiného, než jenom sedět a zbožně číst krátkou romantickou slaďárnu, co víc si přát že? I když bych knize teď už dala pouze čtyři hvězdy, nevchám jí pět, protože se mnou dost zamávala a hned jsem ji půjčila komu jsem mohla, než přišel čas vrátit ji do knihovny.
Mimochodem nejspíš vám došlo proč název radši ani nepřekládali že?

Recenze-Okřídlená duše

13. dubna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Okřídlená duše
Název: Okřídlená duše
Autor: Amanda Stevensová
Série: Hřbitovní královna
Díl: 1.
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2012 (2011)
Počet stran: 364
Anotace: Amelia Grayová od dětství vídá duchy. Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své - detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama. Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

Hodnocení: Knihu jsem chtěla číst opravdu hodně dlouho, ale v knihovně nikdy nebyla a až před měsícem se mi podařilo ji ukořistit! Musím přiznat, že jsem od ní čekala víc.
Já vlastně nevím proč knize nedat 5 hvězd, ale mám v sobě takové nutkání, že to prostě nebylo na 5. Pořád jsem čekala na nějaké veké bum, ale žádné nepřicházelo. Všechno jsem dokázala dopředu odhadnout a skoro všechno bylo hned jasné. Pro mě žádné překvapení.
Amelia se mi líbila tím, že byla tak zapálená do své práce a hlavně že přebrala řemeslo po tatínkovi. Taky se mi na ní líbilo, že i přes to, že věděla, že je adoptovaná je oba pořád milovala a tak. Jediné co mi přišlo divné bylo, jak se k ní chovala její matka. Byla taková chladná a odtažiá, snad se to dozvím v dalších dílech!
John Devlin byl velice zvláštní chlap. Samozřejmě byl neodolatelně krásný a mužný. Pořád se za ním táhli dva duchové a proto nemohli být s Amandou spolu. Připadalo mi to divné. On prostě přespal jednu celou noc u ní v domě, oni se dvakrát políbili, ale potom se k ní ráno na hřbitově chová nehorázně chladně a skoro se jí vyhýbá. A ona se s ním nechce dát dohromady protože by si tím ublížila. Jinak se mi líbil. Byl velice sympaticý a doufám, že se s ním potkáme i v dalších dílech.
Děj byl rozhodně pěkný, ale zdál se mi trošku pomalý, nebo mě to tolik neubíhalo, jak by mělo. Popravdě já mám radši více děje a přímé řeči, než hodně popisování a tak. A tahle kniha se mi zdá je skoro celá o popisování a té přímé řeči tam tolik není. Možná se mi to ale jenom zdá. Já už opravdu nevím.
Kniha nebo i celá série má nádherné obálky a musím říct, že docela vystihují atmosféru. Atmosféra je správně mrazivá ale ne moc hororová. nebo aspoň já se moc nebála a to jsem docela srabotka.
Knize dávám 4 hvězdy a rozhodně si zajdu pro další díly! Vůbec to není špatná kniha, je skvělá, ale já se prostě moc nebála a trošku se mi to zdálo rozvleklé. Kdybych to měla srovnat třeba s Pekáčem buchet tahle kniha je o několik příček výš, ale prostě to na těch 5 hvězd nemá.

Recenze-Zabiják

11. března 2015 v 11:03 | Anna Elizabeth Potter
zabijak
Název: Zabiják
Autor: Jonathan Kellerman
Série: Alex Delaware
Díl: 29.
Nakladatelství: Domino
Rok: 2014
Počet stran: 400
Anotace: "Nezabiju vás, doktore Delaware. I když bych měla."
Ta slova pronesla Constance Sykesová, sofistikovaná a úspěšná lékařka, v jejímž dosavadním chování ani brilantní policejní psycholog Alex Delaware nepostřehl sebemenší známku násilnických sklonů. Možná se však mýlil. A možná má navzdory jejímu ujištění pádný důvod k obavám o vlastní život.
Setkal se s ní u soudu, kde se dožadovala opatrovnictví dcerky své bohémské sestry. Delaware ovšem neshledal jediný důvod, proč dítě matce odebrat, a v odborném posudku osvojení nedoporučil. Netušil, že Constance Sykesová není zvyklá prohrávat.
Nechutná sesterská tahanice totiž výrokem soudu neskončila. To nejhorší mělo teprve přijít: rukou brutálního vraha začnou umírat lidé a dokonce se ztratí i holčička, kvůli které celý spor začal. Začíná jít opravdu do tuhého. Ani s pomocí detektiva Mila Sturgise si totiž nemůže být Alex jistý, že za onen zdánlivě nevinný posudek nakonec nezaplatí životem.

Hodnocení: Po knize Sebeobrana jsem se trochu bála. Nevěděla jsem, jestli to nebyla jen náhoda, že se mi líbila jedna kniha od Jonathana. Rozhodně to náhoda nebyla. Zabiják je ještě lepšé než Vina.
Alex tentokrát hraje víc než jenom roli psychologa, ale i roli oběti. Tedy skoro oběti. Málem byl mrtvý. Je roztomilé jak se Milo Sturgis, jeho nejlepší přítel a poručík, o něho bojí. Neřekl to nahlas, ale v knize je to popsáno dokonale.
Robin, Alexova dlouholetá přítelkyně se v tomto díle tolik neobjevovala a jejich společné chvíle také ne.
Tento díl je víc detektivka než thriller, i když o mrtvé není nouze.
Začíná to sporem o dítě mezi Sykesovou a Sykesovou. Dvě sestry se perou o jedno dítě a to jenm proto, že Connie Sykesová, úspěšná bohatá patoložka, nemá rodinu a najednou se rozhodla, že ji bude mít. A dítě si obstará u sestry. Ree Sykesová není úplně máma do reklmay, má v rejstříku plno věcí. Užívání drog, prodávání drog. Nemá moc peněz a ani nechce říct, kdo je otec její krásné holčičky. Alex rozhodl ve prospěch matky a to málem vedlo k jeho vraždě. Krátce po soudu je ale Connie Sykesová nalezena mrtvá a Ree je pryč z města a nikomu neřekla kam jede. Vypadá to na jasný případ. Po cestě se najdou nějací jiní podezřelí, ale stejně nakonec všechno vede k Ree.
Bohužel nevím co dál k této knize napsat. Je bombová, je plná napětí a rozhodně se u ní nenudíte.
Obálka mi přijde nádherná. Sice tam není tolik věcí, ale tím mi to přijde lepší. A navíc to souvisí s příběhem.
Miluju ho! Já ho prostě miluju a rozhodně vám jeho knihy doporučuji! Určitě Zabijáka a Vinu také. Sebeobrana se mi zase tolik nelíbila. Jonathan se prostě zlepšuje každou svojí knihou a je to vidět!

Recenze-Léto na druhý pokus

25. února 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Léto na druhý pokus
Název: Léto na druhý pokus
Autor: Morgan Matsonová
Nakladatelství: CooBoo
Rok: 2014
Počet stran: 407
Anotace: Poslední léto, které by mělo trvat navěky…
Rodina Taylor Edwardsové nepatří zrovna mezi ty, co drží pohromadě. Pak ale přijde táta s tou hrozivou novinkou, zbývá mu už jen pár týdnů života a přeje si strávit svoje poslední léto s rodinou ve starém letním domě u jezera, kde byli naposledy, když bylo Taylor dvanáct. Nacpaní do domečku, co se najednou zdá mnohem menší a mnohem víc venkovský než kdy dřív, se teď snaží najít cestu jeden k druhému.
Taylor má moc ráda třpytivé jezero a vonící les, večery na pláži… ale před lety tu zklamala nejen svoji nejlepší kamarádku, ale i první lásku, takže vrátit se sem pro ni vůbec není snadné. Teď se to pokouší napravit, neutéct od odpovědnosti a co možná si nejvíc užít tohle léto a poslední dny se svým tátou, které se nenávratně krátí. Každý si ale zaslouží druhý pokus - rodina, kamarádi i láska.
Nová kniha od Morgan Matsonové, autorky Amy a Rogera: Na cestě, vám zase zlomí srdce!

Hodnocení: Knihu jsem chtěla hned jak vyšla, ale neměla jsem na ni peníze a ani od táty jsem ji nechtěla, protože on mi moc ty YA nekupuje. Po půl roce jsem si ji půjčila v knihovně. Úžasný nápad.
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne. První odpoledne mě spíš zajímalo, kdy se konečně dozvím, co Taylor udělala v minulosti tak strašného. Ne že by mě to nebavilo, ale prostě bych to řadila jako průměrnou knihu. Druhé odpoledne už jsem četla, protože mě to opravdu bavilo a chtěla jsem vědět, co bude dál.
Taylor je docela sympatická. Ale možná pořád kňourala, že není ničím výjimečná. Její bratr je génius, její sestra super baletka. Ona chudinka není nic. To ale vůbec není pravda. Zdálo se mi, že ze svých sourozenců byla nejvíc citlivá. Myslím, že se nejvíc snažila být se svým otcem co nejvíc.
Henry byl kluk, kterého by chtěla skoro každá. Prostě citlivý, krásný, silný kluk. Neměl chybu. Ale já bych nějakou tu chbu přeci jenom chtěla. Není nic horšího, než naproto dokonalí hrdinové nebo ne?
Děj byl propracovaný a nutilo vás to číst dál a dál a co se vlastně stalo mezi trojcí kamarád se dozvídáte někde v půlce knihy, ale i tak čtete dál. Poutavý příběh, který patří do dnešníhi světa. Kdokoli dnes může mít rakovinu. Může to být někdo z vašich blízkých, nebo dokonce vy sami. Už teď vám napíšu, abyste nečekali, že se jejich táta zázračně uzdraví. Má rakovinu slinivky a ta je smrtelná skoro v každém případě.
Od autorky jsem zatím četla jenom tutuo knihu. Četl jste někdo knihu, která je zmíněna v anotaci? Já jsem o ní slyšela jen málo a nevím jestli do ní jít. Autorčit styl psaní se mi velice líbil a zdálo se mi, že knihu píše na začátku úplně jiná autorka než na konci.
Konec knihy mě naprosto dostal. Tak silný konec jsem nečekala a já doopravdy brečela. Něco takového jsem asi čekala od TFIOS. Tento příběh je hlavně o kamarádstí, lásce a taky o vztahu dcery a otce.
Knize dám čtyři hvězdičky, protože mě neustále štvalo, jak skoro každý začínal větu slovem takže. A taky (jak už jsem psala) po půlce jsem myslela, že kniha je naprosto průměrná.
Knihy doporučuji na prázdniny, nebo prostě někdy, kdy budete mít klid (abyste si mohli v tichosti pobrečet) abyste si knihu mohli vychutnat a je to prostě taková oddechovka.

Recenze- Sebeobrana

22. února 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Sebeobrana
Autor: Jonathan Kellerman
Série: Alex Delaware
Díl: 9.
Nakladatelství: Domino
Rok: 2006 (2002)
Počet stran: 437
Anotace: Policejní psycholog Alex Delaware už nepřijímá moc soukromých pacientů, ale v případě Lucy Lowellové udělal výjimku. Doporučil ji totiž detektiv Milo Sturgis, který spolu s ní svědčil v případu sériového vraha. Pro Lucy byl zdlouhavý soudní proces natolik psychicky náročný, že se jí začal znovu zdát děsivý sen, v němž vidí sebe samu jako malou holčičku, která je v nočním lese svědkem hrůzného činu.
Sama Lucy nedokáže určit, jestli je to opravdu jenom sen, nebo obraz skutečné události. Ví jen to, že opakující se noční můra začíná ovlivňovat celý její život. Před Alexem stojí nesnadný úkol - rozpoznat, jestli Lucy celá léta netrýzní potlačená vzpomínka z raného dětství. Pokud by tomu tak bylo, zřejmě někde v policejních archivech zůstal nevyřešený případ vraždy...
Hodnocení: Tato kniha mě bavila o dost méně, než díl, který jsem četla předtím. Celkově se mi kniha zdála strašně natahovaná a některé kapitoly a stránky byly o ničem, ale není to zase tak strašné.
Milo se v tomto díle prakticky neobjevoval a celá kniha tím pádem byla jenom o Alexovi a jeho pacientce. Trošku se mi to potom už zdálo nudné. Ano Alex je hlavní postava, ale mě se ty scény s Milem strašně líbily. Protože oni jsou někdy jako oheň a voda a někdy mají zase stejný názor a chovají se stejně. Jsou prostě super.
Myslím, že kdybych byla Robin, byla bych asi na Alexe naštvaná. Nebo ne naštvaná, ale asi by mě jeho chování ranilo. V tomto díle nebylo ani moc scének Alexe a Robin, protože Alex byl celkově takový divný. Asi to na něj bylo moc, ale jako postava by mi byl Alex možná až nesympatický.
Lucy (pacientka) byla zvláštní. Její otec je slavný malíř a básník, který o ní ovšem nejevil zájem. Měsíčně jí posílal tisíc dolarů a to bylo vše. Většina lidí si myslí, že Lucy je blázen, ale Alex si to nemyslí a rozebírá s Lucy její sen. Alex se ale zapojí víc než by kdy čekal.
Styl psaní byl ale opět čtuvý. Jenom té akce tam moc nebylo, nebo bylo ale v dlouhých intervalech. Knihu jsem četla opravdu dlouho a musím říct, že mě ani nebavila.
Nebyla tam ani jedna vtipná scénka. To jsem z toho skoro brečela, protože ve Vině jich blo spoustu. Ale možná to bylo tím, že tam nebyl Milo a Alex si neměl s kým povídat. *forever alone*
Tentokrát jsem správně uhádla kdo co udělal, takže myslím, že vy osttaní to zjistíte někde v půlce knihy. Protože mě to v detektivkách nikdy nedojde.
Sebeobrana je v angličtině devátý díl, ale nakladatelství Domino se rozhodlo, že vydá těch knih jenom pár, takže když se podíváte na stránky Domina, tak tam píšou, že toto je nějaký tuším pátý díl. Což opravdu není.
Dlouho jsem se rozmýšlela jestli dát knize dvě a nebo tři hvězdičky. Nakonec ji dám dvě, protože zase nebyla tak špatná, ale rozhodně nebude patřit mezi nejlepší, které od Kellermana přečtu (aspoň doufám).

Recenze-Vina

2. února 2015 v 18:43 | Anna Elizabeth Potter
Vina
Název: Vina
Autor: Jonathan Kellerman
Série: Alex Delaware
Díl: 28.
Nakladatelství: Domino
Rok: 2013
Počet stran: 382
Anotace: Dávná tajemství se možná dají pohřbít. Ale vina nikoli…
V honosné čtvrti Los Angeles dojde k sérii drastických vražd. Na zahradě soukromého domu je nalezena mrtvola dítěte, kterou tam kdosi pohřbil před šedesáti lety. A krátce poté dělníci při výkopových pracích v nedalekém parku objeví kostru dalšího nemluvněte a opodál se najde zastřelená mladá žena. Na první pohled tři nesouvisející případy. Anebo je mezi nimi přece jen nějaká spojitost?
Na to se snaží přijít detektiv Milo Sturgis za pomoci svého přítele, brilantního psychologa Alexe Delawarea. Možná je ale historie tohoto případu tak neuchopitelná a tak děsivá, že na odhalení úplné pravdy tentokrát nebudou Alexovy zkušenosti stačit. Vyšetřovatelé se musí vrátit o šest desetiletí zpátky a pokusit se složit příběh o krásné zdravotní sestře, charismatickém lékaři a novorozenci, kterému nebylo souzeno přežít. Nitky dávných událostí vedou až do světa soudobých celebrit, jimž privilegovanost jejich postavení umožňuje skrýt pod vnějším pozlátkem naprosto cokoli. Třeba i zločin. Zločin, jehož hrůznost se vymyká lidskému chápání.

Hodnocení: Začnu asi tím, že jsem našla nejen nového oblíbeného autora, ale i hlavní postavu. Od včerejška zbožňuju Jonathana Kellermana! Když jsem knihu viděla v knihovně, řekla jsem si, že si ji vezmu, protože už jsem ji dlouho měla na to-read listu. Doma jsem se na ni podívala a říkala, že jsem si ji asi brát neměla. Chyba! Tato kniha změnila můj život (no dobře, možná ne, ale rozhodně ho obohatila)!
Styl psaná je super. Prostě takový jednoduchý, ale prostě dobrý. Opravdu mi moc vyhovuje a je psán jenom z jednoho pohledu a to mi vyhovuje možná ještě víc.
Do Alexe jsem se po pár stránkách zamilovala. Velmi sympatický dětský psycholog. Přijde mi velmi charismatický a obecně na mě udělal obrovský dojem a prostě teď patří mezi mé nejoblíbenější hlavní postavy (v překladu: Totálně jsem se do něho zamilovala!). Mimochodem zbožňuju jeho chytrost! Jo a když jsem koukla na autorovu fotku, dost jsem oněměla, protože přesně tak jsem si představovala Alexe. Přišlo mi to úplně zvláštní.
Jeho kamarád a jeden z nejlepších detektivů Milo Sturgis je strašně vtipný. Je to gay a už za to má u mě Kellerman plus. Nebál se zabrousit i do těhle detailů a neštítil se jich. Naopak mi to přišlo velmi originální.
Kniha je poutavá a plná napětí. Celý případ ztěžuje to, že musí pátrat v dávné minulosti a to atmosféru taky zvětšuje. Celá kniha ale není jenom o napětí a detektivním základu. Prolínají se zde i scény Alexe a jeho dlouholeté přítelkyně, zjišťujete proč jsou vlastně Alex a Milo takový kamarádi a samozřejmě nechybí ani vtipné hlášky. U některých jsem se smála fakt hodně, ale to jde o styl humoru. Strašně se mi líbilo, že když Milo Alexe navštívil, udělal velký nálet na jeho ledničku a skoro všechno mu snědl.
I když je Vina 28. dílem celé série, vůbec nevadí, že jsem jí četla jako první. Tohle je zktrátka série, kde je jedno v jakém pořádí díly čtete. Prostě si přečtete anotace a který případ se vám bude líbit, ten si přečtete. Kellerman vždy na začátku tak trochu přiblíží postavy, jejich osudy a vztahy. Miluju takovéhle série. Já třeba vůbec netušila, že je to díl z nějaké série, zjistila jsem to teprve, když jsem knihu otevřela.
Jo a zlepšila jsem si svůj osobní rekord na 310 stránek za den. Možná jsem někdy přečetla víc, ale to už si nepamatuji.
Chápete, že nemůžu dát jiné hodnocení než plný počet. Až půjdu na konci měsíce vrátit knihy, určitě si rezervuji aspoň další dva díly a pokud to půjde, tak hned první dva. Moc tuhle sérii doporučuji, opravdu stojí za to!
 
 

Reklama
Reklama