Knižní recenze

Recenze-Losing It

12. května 2015 v 14:46 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Losing It
Název: Losing It
Autor: Cora Carmacková
Série: Losing It
Díl: 1.
Nakladatelství: Jota
Rok: 2014 (2012)
Počet stran: 245
Anotace: "Jak to, že jsem pořád ještě panna?" ztrápeně si opakuje každý den při pohledu do zrcadla Bliss Edwardsová, na první pohled úspěšná a bezproblémová studentka herectví obklopená množstvím přátel, kteří však absolutně netuší, čím se jejich pohledná a inteligentní kamarádka užírá. Hodlá skoncovat s panenstvím - jenže ten pravý stále ne a ne přijít.
V okamžiku, kdy se její sexem protřelá kamarádka Kelsey dozví, že Bliss není přes svůj "handicap" ani lesbička, ani nehodlá odejít do kláštera, navleče ji do úzkých šortek a trička s tak velkým výstřihem, jaké by si samotná Bliss nikdy neoblékla. A potom ji s prohlášením "konečně si vrzneš" odtáhne do blízkého baru, kde ji po konzumaci několika panáků na kuráž vybízí, aby si našla kvalitního milence na jedno použití. Bliss prchá zbaběle na záchod, ale cestou narazí na zajímavého mladíka jménem Garrick, zabraného do čtení Shakespeara. Neplánovaně přeskočí jiskra a Bliss má tu noc skutečně šanci prožít pohádkový sex…, ze kterého však na poslední chvíli s mnoha nepodařenými výmluvami vycouvá.
Další den ráno, první hodinu posledního semestru, Bliss málem omdlí: zjišťuje, že Garrick, který před necelými osmi hodinami ležel nahý v její posteli, je jejím novým profesorem!

Hodnocení: Knihu jsem měla přečtenou za jeden jediný den a opravdu stála za to! Prvních pár dní jsem jí chtěla přidat na můj pomyslný list nejlepších knih roku 2015. Nejspíš budu muset udělat nějaké kategorie, protože tahle kniha by do něj určutě nepatřila co se týče stylu psaní a hlavní zápletky, protože takovýhle knih můžete přečíst spousty. Trh se jimi jenom hemží.
Jak říkám styl nebyl úplně úžasný. Co se dá čekat od asi dvacetileté autorky, že? Primitivní, knihu bych dokázala nejspíš napsat i já, ale víte co? Mě se to prostě líbilo. Ano bylo to trochu kýčovité, ano nebylo to dokonalé, ale prostě ano tuhle knihu jsem si strašně moc oblíbila. Vtáhla mě od začátku a nedokázala jsem se od ní odtrhnout.
Co je na ní tak úžasného? Já vám ani nevím. Řekla jsem si, že s touhle recenzí počkám (a čekají s ní ještě dalších asi pět recenzí) protože kdybych ji napsala hned po dočtení dozvěděli byste se jenom, jak to byla skvělá kniha a, že chci přečíst další díly. Takhle se dozvíte, že kniha byla příjemná a povedená. Přesně na nějaké volné odpoledne a mozek se u ní nějak moc zapínat nemusí. Další díly si přečtu jenom možná.
Bliss si v životě nevěřila. A podle toho, jak se chovala si asi nikdy věřit nebude. Bylo mi trošku divné, že byla vlastně celý život pozadu za svou nejlepší kamarádkou a přitom byla ve finále hezčí než ona. Jakmile pišla do klubu všihni se na ní lepili včetně barmana. To mi přijde trochu moc. Jinak jsem jí měla ráda, byla to prostě normální (možná trošilinku ufňukaná) holka. Ničím nevybočovala z řady.
Garrick (to je mimochodem strašné jméno!) mi připadal trochu moc hr. Hned po asi hodině co Bliss poznal se s ní chce vyspat? Jo to by mi přišlo normální, kdyby se do toho města kde právě žije nepřistěhoval tak den dva zpátky. Když tak o něm přemýšlím, moc věcí se mi o něm nevybavuje. Jenom jak byl majetnický, ale to je každý chlap, no ne? Ještě mě celou dobu štvalo, že v knize bylo jasně napsáno, že má blond vlasy a na obálce má vlasy černé jako uhel! A ten blond proužek co tam má je světlo dámy a pánové. Možná to tak nevypadá, ale kdyý knihu držíte v ruce poznáte to.
Nejvíc to samozřejmě odneslo kamarádství Bliss a Cade (Cadea? Nevím jak to mám skloňvat). Tohle co teď napíšu nepovažuji prosím za spoiler, protože na to přijde každej, kdo se dostane v knize k jejich první scéně a to myslím vážně. Cade Bliss strašně miluje, ale Bliss to samozřejmě nevidí (jako každá druhá knižní hrdinka) a myslí si, že jsou pouze nejlepší kamarádi. Chudinka Cade, ale byl trošku urážka to se musí nechat, ale zase Bliss se chovala vůči němu jako kráva s prominutím, takže vlastně z toho nikoho nemůžeme obviňovat (kromě Bliss. Za vše může Bliss!).
Jak to zhodnotit? Dobrá kniha na jedno odpoledne, kdy nemusíte dělat nic jiného, než jenom sedět a zbožně číst krátkou romantickou slaďárnu, co víc si přát že? I když bych knize teď už dala pouze čtyři hvězdy, nevchám jí pět, protože se mnou dost zamávala a hned jsem ji půjčila komu jsem mohla, než přišel čas vrátit ji do knihovny.
Mimochodem nejspíš vám došlo proč název radši ani nepřekládali že?

Recenze-Okřídlená duše

13. dubna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Okřídlená duše
Název: Okřídlená duše
Autor: Amanda Stevensová
Série: Hřbitovní královna
Díl: 1.
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2012 (2011)
Počet stran: 364
Anotace: Amelia Grayová od dětství vídá duchy. Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své - detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama. Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

Hodnocení: Knihu jsem chtěla číst opravdu hodně dlouho, ale v knihovně nikdy nebyla a až před měsícem se mi podařilo ji ukořistit! Musím přiznat, že jsem od ní čekala víc.
Já vlastně nevím proč knize nedat 5 hvězd, ale mám v sobě takové nutkání, že to prostě nebylo na 5. Pořád jsem čekala na nějaké veké bum, ale žádné nepřicházelo. Všechno jsem dokázala dopředu odhadnout a skoro všechno bylo hned jasné. Pro mě žádné překvapení.
Amelia se mi líbila tím, že byla tak zapálená do své práce a hlavně že přebrala řemeslo po tatínkovi. Taky se mi na ní líbilo, že i přes to, že věděla, že je adoptovaná je oba pořád milovala a tak. Jediné co mi přišlo divné bylo, jak se k ní chovala její matka. Byla taková chladná a odtažiá, snad se to dozvím v dalších dílech!
John Devlin byl velice zvláštní chlap. Samozřejmě byl neodolatelně krásný a mužný. Pořád se za ním táhli dva duchové a proto nemohli být s Amandou spolu. Připadalo mi to divné. On prostě přespal jednu celou noc u ní v domě, oni se dvakrát políbili, ale potom se k ní ráno na hřbitově chová nehorázně chladně a skoro se jí vyhýbá. A ona se s ním nechce dát dohromady protože by si tím ublížila. Jinak se mi líbil. Byl velice sympaticý a doufám, že se s ním potkáme i v dalších dílech.
Děj byl rozhodně pěkný, ale zdál se mi trošku pomalý, nebo mě to tolik neubíhalo, jak by mělo. Popravdě já mám radši více děje a přímé řeči, než hodně popisování a tak. A tahle kniha se mi zdá je skoro celá o popisování a té přímé řeči tam tolik není. Možná se mi to ale jenom zdá. Já už opravdu nevím.
Kniha nebo i celá série má nádherné obálky a musím říct, že docela vystihují atmosféru. Atmosféra je správně mrazivá ale ne moc hororová. nebo aspoň já se moc nebála a to jsem docela srabotka.
Knize dávám 4 hvězdy a rozhodně si zajdu pro další díly! Vůbec to není špatná kniha, je skvělá, ale já se prostě moc nebála a trošku se mi to zdálo rozvleklé. Kdybych to měla srovnat třeba s Pekáčem buchet tahle kniha je o několik příček výš, ale prostě to na těch 5 hvězd nemá.

Recenze-Zabiják

11. března 2015 v 11:03 | Anna Elizabeth Potter
zabijak
Název: Zabiják
Autor: Jonathan Kellerman
Série: Alex Delaware
Díl: 29.
Nakladatelství: Domino
Rok: 2014
Počet stran: 400
Anotace: "Nezabiju vás, doktore Delaware. I když bych měla."
Ta slova pronesla Constance Sykesová, sofistikovaná a úspěšná lékařka, v jejímž dosavadním chování ani brilantní policejní psycholog Alex Delaware nepostřehl sebemenší známku násilnických sklonů. Možná se však mýlil. A možná má navzdory jejímu ujištění pádný důvod k obavám o vlastní život.
Setkal se s ní u soudu, kde se dožadovala opatrovnictví dcerky své bohémské sestry. Delaware ovšem neshledal jediný důvod, proč dítě matce odebrat, a v odborném posudku osvojení nedoporučil. Netušil, že Constance Sykesová není zvyklá prohrávat.
Nechutná sesterská tahanice totiž výrokem soudu neskončila. To nejhorší mělo teprve přijít: rukou brutálního vraha začnou umírat lidé a dokonce se ztratí i holčička, kvůli které celý spor začal. Začíná jít opravdu do tuhého. Ani s pomocí detektiva Mila Sturgise si totiž nemůže být Alex jistý, že za onen zdánlivě nevinný posudek nakonec nezaplatí životem.

Hodnocení: Po knize Sebeobrana jsem se trochu bála. Nevěděla jsem, jestli to nebyla jen náhoda, že se mi líbila jedna kniha od Jonathana. Rozhodně to náhoda nebyla. Zabiják je ještě lepšé než Vina.
Alex tentokrát hraje víc než jenom roli psychologa, ale i roli oběti. Tedy skoro oběti. Málem byl mrtvý. Je roztomilé jak se Milo Sturgis, jeho nejlepší přítel a poručík, o něho bojí. Neřekl to nahlas, ale v knize je to popsáno dokonale.
Robin, Alexova dlouholetá přítelkyně se v tomto díle tolik neobjevovala a jejich společné chvíle také ne.
Tento díl je víc detektivka než thriller, i když o mrtvé není nouze.
Začíná to sporem o dítě mezi Sykesovou a Sykesovou. Dvě sestry se perou o jedno dítě a to jenm proto, že Connie Sykesová, úspěšná bohatá patoložka, nemá rodinu a najednou se rozhodla, že ji bude mít. A dítě si obstará u sestry. Ree Sykesová není úplně máma do reklmay, má v rejstříku plno věcí. Užívání drog, prodávání drog. Nemá moc peněz a ani nechce říct, kdo je otec její krásné holčičky. Alex rozhodl ve prospěch matky a to málem vedlo k jeho vraždě. Krátce po soudu je ale Connie Sykesová nalezena mrtvá a Ree je pryč z města a nikomu neřekla kam jede. Vypadá to na jasný případ. Po cestě se najdou nějací jiní podezřelí, ale stejně nakonec všechno vede k Ree.
Bohužel nevím co dál k této knize napsat. Je bombová, je plná napětí a rozhodně se u ní nenudíte.
Obálka mi přijde nádherná. Sice tam není tolik věcí, ale tím mi to přijde lepší. A navíc to souvisí s příběhem.
Miluju ho! Já ho prostě miluju a rozhodně vám jeho knihy doporučuji! Určitě Zabijáka a Vinu také. Sebeobrana se mi zase tolik nelíbila. Jonathan se prostě zlepšuje každou svojí knihou a je to vidět!

Recenze-Léto na druhý pokus

25. února 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Léto na druhý pokus
Název: Léto na druhý pokus
Autor: Morgan Matsonová
Nakladatelství: CooBoo
Rok: 2014
Počet stran: 407
Anotace: Poslední léto, které by mělo trvat navěky…
Rodina Taylor Edwardsové nepatří zrovna mezi ty, co drží pohromadě. Pak ale přijde táta s tou hrozivou novinkou, zbývá mu už jen pár týdnů života a přeje si strávit svoje poslední léto s rodinou ve starém letním domě u jezera, kde byli naposledy, když bylo Taylor dvanáct. Nacpaní do domečku, co se najednou zdá mnohem menší a mnohem víc venkovský než kdy dřív, se teď snaží najít cestu jeden k druhému.
Taylor má moc ráda třpytivé jezero a vonící les, večery na pláži… ale před lety tu zklamala nejen svoji nejlepší kamarádku, ale i první lásku, takže vrátit se sem pro ni vůbec není snadné. Teď se to pokouší napravit, neutéct od odpovědnosti a co možná si nejvíc užít tohle léto a poslední dny se svým tátou, které se nenávratně krátí. Každý si ale zaslouží druhý pokus - rodina, kamarádi i láska.
Nová kniha od Morgan Matsonové, autorky Amy a Rogera: Na cestě, vám zase zlomí srdce!

Hodnocení: Knihu jsem chtěla hned jak vyšla, ale neměla jsem na ni peníze a ani od táty jsem ji nechtěla, protože on mi moc ty YA nekupuje. Po půl roce jsem si ji půjčila v knihovně. Úžasný nápad.
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne. První odpoledne mě spíš zajímalo, kdy se konečně dozvím, co Taylor udělala v minulosti tak strašného. Ne že by mě to nebavilo, ale prostě bych to řadila jako průměrnou knihu. Druhé odpoledne už jsem četla, protože mě to opravdu bavilo a chtěla jsem vědět, co bude dál.
Taylor je docela sympatická. Ale možná pořád kňourala, že není ničím výjimečná. Její bratr je génius, její sestra super baletka. Ona chudinka není nic. To ale vůbec není pravda. Zdálo se mi, že ze svých sourozenců byla nejvíc citlivá. Myslím, že se nejvíc snažila být se svým otcem co nejvíc.
Henry byl kluk, kterého by chtěla skoro každá. Prostě citlivý, krásný, silný kluk. Neměl chybu. Ale já bych nějakou tu chbu přeci jenom chtěla. Není nic horšího, než naproto dokonalí hrdinové nebo ne?
Děj byl propracovaný a nutilo vás to číst dál a dál a co se vlastně stalo mezi trojcí kamarád se dozvídáte někde v půlce knihy, ale i tak čtete dál. Poutavý příběh, který patří do dnešníhi světa. Kdokoli dnes může mít rakovinu. Může to být někdo z vašich blízkých, nebo dokonce vy sami. Už teď vám napíšu, abyste nečekali, že se jejich táta zázračně uzdraví. Má rakovinu slinivky a ta je smrtelná skoro v každém případě.
Od autorky jsem zatím četla jenom tutuo knihu. Četl jste někdo knihu, která je zmíněna v anotaci? Já jsem o ní slyšela jen málo a nevím jestli do ní jít. Autorčit styl psaní se mi velice líbil a zdálo se mi, že knihu píše na začátku úplně jiná autorka než na konci.
Konec knihy mě naprosto dostal. Tak silný konec jsem nečekala a já doopravdy brečela. Něco takového jsem asi čekala od TFIOS. Tento příběh je hlavně o kamarádstí, lásce a taky o vztahu dcery a otce.
Knize dám čtyři hvězdičky, protože mě neustále štvalo, jak skoro každý začínal větu slovem takže. A taky (jak už jsem psala) po půlce jsem myslela, že kniha je naprosto průměrná.
Knihy doporučuji na prázdniny, nebo prostě někdy, kdy budete mít klid (abyste si mohli v tichosti pobrečet) abyste si knihu mohli vychutnat a je to prostě taková oddechovka.

Recenze- Sebeobrana

22. února 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Sebeobrana
Autor: Jonathan Kellerman
Série: Alex Delaware
Díl: 9.
Nakladatelství: Domino
Rok: 2006 (2002)
Počet stran: 437
Anotace: Policejní psycholog Alex Delaware už nepřijímá moc soukromých pacientů, ale v případě Lucy Lowellové udělal výjimku. Doporučil ji totiž detektiv Milo Sturgis, který spolu s ní svědčil v případu sériového vraha. Pro Lucy byl zdlouhavý soudní proces natolik psychicky náročný, že se jí začal znovu zdát děsivý sen, v němž vidí sebe samu jako malou holčičku, která je v nočním lese svědkem hrůzného činu.
Sama Lucy nedokáže určit, jestli je to opravdu jenom sen, nebo obraz skutečné události. Ví jen to, že opakující se noční můra začíná ovlivňovat celý její život. Před Alexem stojí nesnadný úkol - rozpoznat, jestli Lucy celá léta netrýzní potlačená vzpomínka z raného dětství. Pokud by tomu tak bylo, zřejmě někde v policejních archivech zůstal nevyřešený případ vraždy...
Hodnocení: Tato kniha mě bavila o dost méně, než díl, který jsem četla předtím. Celkově se mi kniha zdála strašně natahovaná a některé kapitoly a stránky byly o ničem, ale není to zase tak strašné.
Milo se v tomto díle prakticky neobjevoval a celá kniha tím pádem byla jenom o Alexovi a jeho pacientce. Trošku se mi to potom už zdálo nudné. Ano Alex je hlavní postava, ale mě se ty scény s Milem strašně líbily. Protože oni jsou někdy jako oheň a voda a někdy mají zase stejný názor a chovají se stejně. Jsou prostě super.
Myslím, že kdybych byla Robin, byla bych asi na Alexe naštvaná. Nebo ne naštvaná, ale asi by mě jeho chování ranilo. V tomto díle nebylo ani moc scének Alexe a Robin, protože Alex byl celkově takový divný. Asi to na něj bylo moc, ale jako postava by mi byl Alex možná až nesympatický.
Lucy (pacientka) byla zvláštní. Její otec je slavný malíř a básník, který o ní ovšem nejevil zájem. Měsíčně jí posílal tisíc dolarů a to bylo vše. Většina lidí si myslí, že Lucy je blázen, ale Alex si to nemyslí a rozebírá s Lucy její sen. Alex se ale zapojí víc než by kdy čekal.
Styl psaní byl ale opět čtuvý. Jenom té akce tam moc nebylo, nebo bylo ale v dlouhých intervalech. Knihu jsem četla opravdu dlouho a musím říct, že mě ani nebavila.
Nebyla tam ani jedna vtipná scénka. To jsem z toho skoro brečela, protože ve Vině jich blo spoustu. Ale možná to bylo tím, že tam nebyl Milo a Alex si neměl s kým povídat. *forever alone*
Tentokrát jsem správně uhádla kdo co udělal, takže myslím, že vy osttaní to zjistíte někde v půlce knihy. Protože mě to v detektivkách nikdy nedojde.
Sebeobrana je v angličtině devátý díl, ale nakladatelství Domino se rozhodlo, že vydá těch knih jenom pár, takže když se podíváte na stránky Domina, tak tam píšou, že toto je nějaký tuším pátý díl. Což opravdu není.
Dlouho jsem se rozmýšlela jestli dát knize dvě a nebo tři hvězdičky. Nakonec ji dám dvě, protože zase nebyla tak špatná, ale rozhodně nebude patřit mezi nejlepší, které od Kellermana přečtu (aspoň doufám).

Recenze-Vina

2. února 2015 v 18:43 | Anna Elizabeth Potter
Vina
Název: Vina
Autor: Jonathan Kellerman
Série: Alex Delaware
Díl: 28.
Nakladatelství: Domino
Rok: 2013
Počet stran: 382
Anotace: Dávná tajemství se možná dají pohřbít. Ale vina nikoli…
V honosné čtvrti Los Angeles dojde k sérii drastických vražd. Na zahradě soukromého domu je nalezena mrtvola dítěte, kterou tam kdosi pohřbil před šedesáti lety. A krátce poté dělníci při výkopových pracích v nedalekém parku objeví kostru dalšího nemluvněte a opodál se najde zastřelená mladá žena. Na první pohled tři nesouvisející případy. Anebo je mezi nimi přece jen nějaká spojitost?
Na to se snaží přijít detektiv Milo Sturgis za pomoci svého přítele, brilantního psychologa Alexe Delawarea. Možná je ale historie tohoto případu tak neuchopitelná a tak děsivá, že na odhalení úplné pravdy tentokrát nebudou Alexovy zkušenosti stačit. Vyšetřovatelé se musí vrátit o šest desetiletí zpátky a pokusit se složit příběh o krásné zdravotní sestře, charismatickém lékaři a novorozenci, kterému nebylo souzeno přežít. Nitky dávných událostí vedou až do světa soudobých celebrit, jimž privilegovanost jejich postavení umožňuje skrýt pod vnějším pozlátkem naprosto cokoli. Třeba i zločin. Zločin, jehož hrůznost se vymyká lidskému chápání.

Hodnocení: Začnu asi tím, že jsem našla nejen nového oblíbeného autora, ale i hlavní postavu. Od včerejška zbožňuju Jonathana Kellermana! Když jsem knihu viděla v knihovně, řekla jsem si, že si ji vezmu, protože už jsem ji dlouho měla na to-read listu. Doma jsem se na ni podívala a říkala, že jsem si ji asi brát neměla. Chyba! Tato kniha změnila můj život (no dobře, možná ne, ale rozhodně ho obohatila)!
Styl psaná je super. Prostě takový jednoduchý, ale prostě dobrý. Opravdu mi moc vyhovuje a je psán jenom z jednoho pohledu a to mi vyhovuje možná ještě víc.
Do Alexe jsem se po pár stránkách zamilovala. Velmi sympatický dětský psycholog. Přijde mi velmi charismatický a obecně na mě udělal obrovský dojem a prostě teď patří mezi mé nejoblíbenější hlavní postavy (v překladu: Totálně jsem se do něho zamilovala!). Mimochodem zbožňuju jeho chytrost! Jo a když jsem koukla na autorovu fotku, dost jsem oněměla, protože přesně tak jsem si představovala Alexe. Přišlo mi to úplně zvláštní.
Jeho kamarád a jeden z nejlepších detektivů Milo Sturgis je strašně vtipný. Je to gay a už za to má u mě Kellerman plus. Nebál se zabrousit i do těhle detailů a neštítil se jich. Naopak mi to přišlo velmi originální.
Kniha je poutavá a plná napětí. Celý případ ztěžuje to, že musí pátrat v dávné minulosti a to atmosféru taky zvětšuje. Celá kniha ale není jenom o napětí a detektivním základu. Prolínají se zde i scény Alexe a jeho dlouholeté přítelkyně, zjišťujete proč jsou vlastně Alex a Milo takový kamarádi a samozřejmě nechybí ani vtipné hlášky. U některých jsem se smála fakt hodně, ale to jde o styl humoru. Strašně se mi líbilo, že když Milo Alexe navštívil, udělal velký nálet na jeho ledničku a skoro všechno mu snědl.
I když je Vina 28. dílem celé série, vůbec nevadí, že jsem jí četla jako první. Tohle je zktrátka série, kde je jedno v jakém pořádí díly čtete. Prostě si přečtete anotace a který případ se vám bude líbit, ten si přečtete. Kellerman vždy na začátku tak trochu přiblíží postavy, jejich osudy a vztahy. Miluju takovéhle série. Já třeba vůbec netušila, že je to díl z nějaké série, zjistila jsem to teprve, když jsem knihu otevřela.
Jo a zlepšila jsem si svůj osobní rekord na 310 stránek za den. Možná jsem někdy přečetla víc, ale to už si nepamatuji.
Chápete, že nemůžu dát jiné hodnocení než plný počet. Až půjdu na konci měsíce vrátit knihy, určitě si rezervuji aspoň další dva díly a pokud to půjde, tak hned první dva. Moc tuhle sérii doporučuji, opravdu stojí za to!

Recenze-Pekáč buchet

31. ledna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Pekáč buchet
Název: Pekáč buchet
Autor: Kateřina Petrusová
Nakladatelství: Fragment
Rok: 2014
Počet stran: 159
Anotace: ONA
Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru.
Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.
ON
Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají.
Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.
Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem a že láska hory přenáší.
Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.

Hodnocení: Knihu jsem přečetla za jeden den a je to opravdu oddechovka. Nic víc od toho nečekejte. Trošku mě zarazilo, že všichni psali, jak se u toho váleli smíchy. Já se teda moc nenasmála. Ano bylo to takové...přihlouple romantické, pár těch vtipných hlášek tam bylo, ale ne tolik, abych se u toho válela smíchy.
Celý děj mi až tak nevadil. Byl uspěchaný, ale co můžete čekat od 159 stránek. Celou dobu mi vrtalo hlavou, kolik je vlastně hlavním hrdinům, protože Klára si stěžovala, že Matouš je kuře. Já bych si třeba tipla, že jí bude tak 28-30 a jemu by mohlo být takových 20-22 možná i víc.
Klára byla prostě jako já. Miluje jídlo, ale má pomalý metabolizmus, takže chodí do fitka, aby aspoň něco spálila, ale ona k tomu přistupovala takovým zvláštním způsobem. Do fitka chodila dvakrát týdně a potom si vždycky něco zblajzla. A odůvodňovala to tím, že fitkem spálila kalorie, tak je teď může zase nabrat. Vlastně tam ani nebylo napsáno, jestli je třeba trochu tlusčí, nebo jestli je třeba i hubená. Jinak mi nevadila, ale blo na ní něco, co úplně nedokážu popsat.
Matouš byl prostě trošku puberťák, ale už mu nebylo 16. Myslím, že autorka ho dobře popsala. Vrcholový sportovec, ale v jeho sportu ještě není tolik peněz, aby se tím mohl život a tak dělá různé sportovní akce. Nic jiného k němu asi psát nebudu. Ono není moc co.
Příběh byl prostě jednoduchý a nelámete si nad ním zbytečně hlavu. Prostě čtete a nemusíte moc přemýšlet. Zamilovanost tam přímo crčí z každé stránky.
Styl psaní mi na začátku moc nevyhovoval, ale postupně jsem si zvykla. Je to takové jednoduší psaní. Hodně jednoduché. Občas bych i řekla, že to psala holka, které je 15, ale nevadí. Jak píšu, na to jsem si už zvykla.
Od této autorky jsem zatím četla jenom jednu knihu (a teď tuhle), ale chci se vrhnout na její pokračování a možná si i přečtu S hlavou v oblacích pejru.
Obálka mi přijde moc hezká, ale nějak se mi ta nehodí ti človíčkové, ale tak člověk si zvykne.
Celkově knize dávám 4 hvězdy, na goodreads jsem dala 5, ale to byl takový první dojem z knihy. Teď už jsem si to víc srovnala v hlavě.
Jo! A konec se mi teda moc nelíbil. Nemůže to být úplná blbost, ale myslím, že tak jak skončili, skončit nemuseli, ale to jsem tady trošku spoilerovala...omlouvám se!

Recenze-Jen jeden den

22. ledna 2015 v 14:48 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Jen jeden den
Název: Jen jeden den
Autor: Gayle Formanová
Nakladatelství: Yoli
Rok: 2014 (2013)
Počet stran: 346
Anotace: Když americká studentka Allyson potká během svého výletu do Evropy na pouličním představení Shakespearovy hry Večer tříkrálový bezstarostného holandského herce Willéma, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra. A když je osud na druhý den svede dohromady znovu, Allyson udělá něco, co by sama od sebe nikdy nečekala: změní všechny své plány a odjede s Willémem do Paříže Po jediném společně stráveném dni a jedné noci se jiskra rozhoří v jasný plamen… dokud se Allyson na druhý den nevzbudí a nezjistí, že je pryč nejen její milenec, ale také její luxusní hodinky a s nimi i sen o velké lásce. Za jediný den se život mladé dívky převrátí naruby. Allyson se vrací do Států a jako poslušná dcera podle přání svých rodičů nastoupí na vysokou školu. Během prázdnin však znovu utíká do Paříže - aby našla odpovědi, vášeň a možná i skutečnou lásku, která ji od onoho osudového dne nedává spát.

Hodnocení: Nejspíš se potvrdilo, že když ostatní říkají, jak strašně dobrá je tahle knížka, mě se prostě tolik líbit nebude. A bylo to takhle i s Hvězdy nám nepřály. Tahle kniha mě prostě neohromila tolik, jako některé mé čtenáře.
Co jsem tak četla recenze, většina z vás psala, že to bylo nic moc a pak se to rozjelo. Já tam bohužel žádné to "rozjelo" nenašla.
Nebo takhle. Začátek byl dobrej. Moc se mi líbil a musím říct, že když se na to dívám dozadu přišel mi asi nejpovedenější. Pak přišla chvíle kdy Allyson působí na vysoké. No to bylo teda tak nudný, že mě to až překvapilo. Četla jsem to, ale docela jsem u toho usla a konec...no tak ten byl teda samozřejmě lepší, ale prostě já nevím.
Tahle kniha ve mě nechává prázdné pocity, protože začátek se mi líbil, k prostřědku bych se radši nevyjadřovala a ten konec mě rozsekal, protože byl takový napůl otevřený. Já nesnáším otevřené konce a ještě když jsou napůl otevřené (vůbec si nevšímejte těch strašných keců o napůl otevřených koncích!).
No tak Allyson mi teda nijak k srdci nepřirostla a jak tak zjišťuji v posledních recenzích to nedokázal asi nikdo. Co se to se mnou děje?
Willém je prostě Willém. Nevadil mi až na některé výstupy, které ale tady zmiňovat nebudu.
Mel bych asi tak desetkrát uškrtila a potom bych ji dala do vařícího kotle s vodou a usmažila bych ji na oleji a to by mi ještě asi nestačilo...beru že se lidi mění, ale přišlo mi, že se chovala jako nána, ale tak to je moje věc.
K závěru bych napsala, že této knize dávám tři hvězdy, takže to znamená, že vůbec není špatná, ale prostě ji u sebe nezařazuji mezi ty top hvězdy.
Jo tohle hodnocení je asi nejkratší za celou historii recenzí...

Recenze-Vypravěčka

6. ledna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Vypravěčka
Autor: Jodi Picoultová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2014 (2013)
Počet stran: 510
Anotace: Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem - se smrtí matky.
Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?

Hodnocení: Zajímá vás holocaust? Chcete si o tom něco přečíst? Tohle je prostě kniha pro vás. Já se o holocaust docela zajímám, nebo spíš mě to téma baví. Máme to společné s tátou.
Děj není uspěchaný, ze začátku se zdá být nevinný, ale později už to vůbec nevinné není. Děj je vyprávěný dohromady ze čtyř pohledů. Jeden pohled je Sage, což je hlavní hrdinka. Ta tam je asi nejvíc. Poté Josefův, to je zmíněný muž, který požádá Sage o asistovanou sebevraždu. Je tu pohled Minky, což je Sage babička, která vypráví o svém dětství a hlavně o tom, jak přežila holocaust. Upozorňuji, že je to docela silné čtení. Tento pohled je psaný najednou a má kolem 150 stránek (tím že je psaná najednou, jsem myslela, že není přeručovaný, ale už tam potom nikde není. Prostě je to pohled napsaný najednou). Poslední pohled je Leo, to je agent, který se zabývá případy z holocaustu. Zatýká a soudí staré příslušníky SS.
Je tu ještě jeden pohled, ale ten se netýká děje, ale to vám prostě dojde, co to je. Je to příběh, který nepatří vůbec do děje, ale...no prostě to pochopíte.
Sage mě nějak neohromila. Je prostě holka, která má zjizvenou půlku obličeje a strašně se za to stydí a myslí si, že ji nikdo nemůže mít rád. Je ale velice citlivá a teď když o tom tak přemýšlím, jsem vlastně stejná.
Minka je prostě úžasná osoba, která toho tolik prožila, až se mi z toho chce brečet. Prostě jsem si ji zamilovala a nedivím se, že svůj příběh s nikým nesdílela. Chtěla na to všechno zapomenout.
Josefa jsem ráda neměla. Jakmile jsem zjistila kdo je a hlavně co udělal, nebylo mi ho líto a doufala jsem, že Sage ho nezabije.
Autorka už napsala 21 knih, což mě strašně udivilo. Popravdě jsem si myslela, že je to její první kniha.
Co dodat. Úžasná zápletka, nečekaný konec a prostě dokonalá kníha. Tedy aspoň pro mě. Prostě vám ji určitě doporučuji a myslím, že tak to prostě tehdy chodilo. Bylo to strašné období a je důležité, aby se už nikdy nezopakovalo.

Recenze-Železný polibek

12. prosince 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Železný polibek
Autor: Patricia Briggs
Díl: 3.
Série: Mercedes Thompson
Nakladatelství: FANTOM Print
Rok: 2010 (2008)
Anotace: Mercy Thompsonová sice umí měnit podobu - její charakter je však pevný. Když jejího bývalého šéfa a učitele zatknou pro vraždu a vlastní lid ho nechá hnít za mřížemi, je na Mercy, aby i navzdory jeho přáním očistila jeho jméno. * Mercy je však vystavena i jiné zkoušce. Vlkodlaci zrovna neprosluli trpělivostí, a pokud se Mercy nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži, k nimž chová city, Sam s Adamem by mohli rozhodnout za ni.

Hodnocení: No prostě bomba! Rozhodně nejlepší díl z celé série! Já se nad stránkami na konci rozplakala.
Mercy tentokrát byla naprosto v pohodě holka. V tomto díle jsem zjistila, že se vlastně vůbec nemá ráda, jako osoba. Je to prostě normální holka.
Adam byl mnohem lepší. Skoro nepřikazoval Mercy, přesně tak jak ji nakonci druhého dílu slíbil (pokud si to teda pamatuji správně). V mých očích (a hlavně v mé hlavě) se stal ještě víc sexy, než kdy byl.
Samuela jsem taky začala mít ráda protože...ne to vám nemůžu napsat. Byl by to spoiler jako prase (omlouvám se za menší vulgarismy). No prostě už je mnohem lepší než v minulých dílech.
Lenny, ani nevíš jak ti musím poděkovat, že jsem právě na tvém blogu viděla knížku od této autorky. Kdybych na ni nenarazila, můj život by byl o tolik chudší!
Je pravda, že mě prvních sto stránek moc nebavilo, ale co následovalo potom, no to nemělo obdoby! Prostě něco tak úžasného! Já se opravdu rozbrečela, protože tahle knížka měla tak silný konec. Nejde to ani popsat (dobře, šlo by to popsat, ale to bych vám sem rovnou mohla přepsat celou knihu)...
Prostě kdo máte rádi, nebo vám nevadí svět příšer a různých nadpřirozených bytostí, rozhodně tuto sérii zkuste. Nic vám to neudělá, ba naopak. Nebojte se obálek, jsou sice nepovedené (aspoň podle mě), ale hlavy ani ruce nehryžou!
Je zajímavé, že ke knihám z této série nikdy nedokážu pořádně napsat pořádnou recenzi. Asi se za to budu muset nesnášet.
Jo a prosím omluvte mé gramatické chyby. Nemám chuť to teď ještě házet do worldu a přepisovat chyby.
Knize dávám jasných pět hvězdiček. I když začátek byl slabší, já protě nemůžu udělat jinak. Asi bych si to nikdy neodpustila! Dneska jsem nějaká divná (psáno 5.12. 2014)
 
 

Reklama