Knižní recenze

Recenze-Šest let

29. listopadu 2015 v 0:28 | Anna Elizabeth Potter
Název: Šest let
Autor: Harlan Coben
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2014
Počet stran: 320
Anotace: "Šest let uplynulo od chvíle, kdy Jake Fisher viděl, jak si Natalie, jeho jediná, osudová láska, bere jiného muže. Šest let dodržel slib, že ji nechá na pokoji, a trápil se mučivými představami, jak Natalie žije se svým manželem Toddem. Po šesti letech náhodou narazí na oznámení o Toddově úmrtí, neodolá a vydá se na pohřeb. Doufá, že tam uvidí jeho manželku - ale vdova po Toddovi není Natalie… Jakákoli snaha najít tu, co mu kdysi zlomila srdce, pro Jake znamená odhalit krutá tajemství i bolestivé lži, ale především riskovat vlastní život.

Hodnocení: Tuto knihu jsem se snažila přečíst už skoro rok a půl. Snažila jsem se ze všech sil, ale dostat se přes prvních sto stránek se zdálo jako nadlidský výkon. Konečně po tolika měsících jsem se do knihy zakousla a už se nepustila. Tento popis by často knize udělal pozitivní reklamu, ale u této tomu tak není. Knihu jsem sice dočetla za jeden den, ale to spíše proto, abych už jí nemusela číst třeba taky pošesté.
Nemohu říct, že kniha byla vyloženě špatná, protože samozřejmě by měla nějaké ta pozitiva, ale to by člověk musel být někdo jiný než já. Já sama knihu naneštěstí moc chválit nemohu. Jediné takové plus by mohlo být, že kniha byla opravdu plná akce. Nebyla stránka, kde by bylo naprosto zbytečně zdlouhavé fňukání hlavního hrdiny. To je tedy plus číslo jedna a plus číslo dva...pořád nenacházím.
Styl psaní mi nepřipadal nijak odlišný od jiných. Opravdu tam ovšem bylo hodně přímé řeči, ale to někdo jako já bere pouze za plus. A hele druhé plus!
Hlavní hrdina (jehož jméno si nejsem schopna vybavit) Jake mi nebyl ale vůbec sympatický. Připadalo mi to až bláznovství, jak se hnal za svou milovanou Nathalií, která o něj evidentně neměla zájem. No prostě jsme si s Jakem nesedli a o to větší nechuť jsem měla v minulých (marných) pokusech.
Musím ale uznat, že se mi opravdu líbil nápad organizace, na které je postavená celá zápletka knihy. Už víc nemůžu napsat, protože to by byl úplně nechutný spoiler, za který byste mě na místě ukamenovali. Takže to už vlastně máme třetí plus! To jsem ani nečekala původně.
Ale musím říct, že co mě totálně dorazilo (a utvrdilo v názoru) bylo posledních asi dvacet možná třicet stránek. Musím říct, že jsem v ten moment zavřela knihu a nemohla jsem uvěřit, že tohle je opravdu konec. Bohužel to nebyl pocit jako: "To už to skončilo? Ale ne! Já chci pokračovat dál! Kde jsou další stránky?" Moje reakce vypadala asi takto: "TOHLE je konec? No tak to je...já ani vlastně nevím co to je. Tohle nemůže být přece konec. To nejde. Vždyť to má být bestseller..." Poté jsem si poslední stránku ještě jednou přečetla. Kupodivu byla pořád stejná.
Opět se mi potvrzuje takové moje pravidlo, že pokud má tuto zlatou či stříbrnou nálepku, nebude se mi líbit. Samozřejmě vím o pár knížkách, ale je jich minimum. Prostě mi ty bestsellery nějak nesedí. Mc ráda bych věděla proč. Jestli od té knihy potom třeba neočekávám až moc? Ale však přeci jenom bylo prodáno tolik výtisků! To přeci musí být kvalitní kniha!
Nechci vás od knihy odrazovat, ale mě se prostě nelíbila. Nemůžu za to, je to prostě můj názor a ten se nezmění. Nebo možná časem ano, ale nemyslím si, že bych této knize dala další šanci. Pozitivní na tom je, že jsem aspoň přečetla nějakou knihu z mé knihovničky, čili jsem si odškrtla jeden knižní rest.


Recenze-Do černého

26. září 2015 v 12:25 | Anna Elizabeth Potter
Název: Do černého
Autor: Dick Francis
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2013 (1990)
Počet stran: 280
Anotace: John Kendall napsal šest knih o tom, jak přežít v drsných podmínkách, a nyní čeká na vydání svého prvního románu. Protože je úplně bez peněz, a navíc zrovna přišel o střechu nad hlavou, přijme nabídku Tremayna Vickerse, proslulého trenéra dostihových koní, aby napsal jeho životopis. Vickers si rychle získá Johnovu úctu, což se však nedá říct o všech lidech z jeho okolí. John si sice uvědomuje, že je poznává ve vypjaté době, neboť zrovna probíhá soudní líčení v případu smrti dívky, která zemřela ve Vickersově domě, i tak ale zůstává pln pochybností. Když je zanedlouho objevena mrtvola další dívky, bývalé Vickersovy stájnice, je John rázem vtažen do víru událostí, v nichž bude muset své znalosti o umění přežít převést do praxe.

Hodnocení: Já vám ani nevím, proč jsem tu knihu vlastně vzala z poličky. Prostě jsem dostala chuť si zase přečíst Francise. Buď jsem ve svých dvanácti ještě pořádně nedokázala ocenit kvalitu Francisova psaného projevu, nebo jsem byla neskutečně hloupá! Tenhle muž je králem psaní! A s Agathou Christie by se mohli vzít.
Knihu jsem od začátku hltala a byla nešťastná, když jsem ji měla dát z ruky. Moje fantazie dokázala přesně vykreslit místa dění podle autorova skvělého popisu. Normálně nemám ráda když autor až moc popisuje, ale v tomto připadě mi to nevadilo. I když Francis moc nepřeháněl, opravdu tam bylo dost přímé řeči.
Jak už jsem psala, styl je úžasný a opradu si ho zamilujtete, protože prostě to nejde si ho nezamilovat. kdyby to šlo, tak bych nad tou knihou slintala, protože to bylo nesmírně dokonalé.
Knihu jsem bohužel četla snad dva týdny, ale to jenom kvůli tomu zákazu čtení (kdo neví, psala jsem o něm v informacíh) a posledních sedmdesát stránek jsem si vychutnala zalezlá pod peřinou s teplým čajem v ruce.
Upřímně se mi do knihy nejdřve moc nechtělo, protože ta anotace mě nějak moc nenadchla, ale po třiceti stránkách jsem věděla, že to bude bomba.
John mi byl velmi sympatický, relativně mladý spisovatel, který nemá peníze a tak bere, podle jeho agenta, tu nejhorší práci, co by vůbec mohl. Souhlasí, že napíše román jednomu trenérovi dostihových koní. Tady celý náš příběh začíná. Johna jsem si opravdu zamilovala a byl mi opravdu sympatickým hrdinou.
Když Vickers Tremayn poprvě přišel na scénu, myslela jsem, že mu dám facku a pošlu ho zpátky odkud přišel. Časem jsem ho ale začala mít ráda a ke konci knihy jsem ho měla ráda opravdu z celého srdce.
I ostatní postavy jsem si velice oblíbila, až tedy na jednoho pána, ale to byl určitě účel.
Bylo úžasné, že tím jak jsem se dostávala do příběhu tak jsem se do něho více a více vžívala. Už dlouho se mi u knihy nestalo, abych žila společně s hrdinou. Od první až do poslední scény bylo rozpětí asi tři týdny. A mě to opravdu jako tři týdny přišlo. Jedna záchraná akce, která je hned na začátku mi připadala, jako strašně vzdálená minulost, protože tehdy se nikdo s nikým neznal a na konci knihy se všichni měli rádi a hlavně se obdivovali.

No a jak už určitě všichni víte, miluju detektivky, takže také proto jsem si tuto knihu tak oblíbila. Francis je opravdu král detektivek! (A moje milovaná Agátka je královna)
Jediné, co mě na celé knize štve je konec nebo spíš vrah. Prostě se mi na vraha nehodil a neviděla jsem skoro žádný motic i když tam byl. Já vím, že tam byl, ale sakra proč? Také proto dávám knize čtyři hvězdičky, ještě za to, že právě posledních třicet stránek mě moc nebavilo a zdálo se mi to trochu rozvleklé.
Vy, co milujete detektivky (ano teď mluvím k tobě!) si musíte tuto knihu přečíst, protože je opravdu výborná a já se za čas vrhnu i na mé další nepřečtené knihy od Francise.

Recenze-Chlápek od vedlejšího hrobu

8. září 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Chlápek od vedlejšího hrobu
Název: Chlápek od vedlejšího hrobu
Série: Chlápek od vedlejšího hrobu
Díl: 1.
Nakladatelství: Motto
Rok: 2011 (1998)
Počet stran: 185
Anotace: Na hřbitově se náhodně setkají dva pozůstalí. Désirée je knihovnice a v polední přestávce chodívá k prostému náhrobku za svým manželem, který umřel na její vkus příliš mladý. Benny je zemědělec, který chová krávy a starostlivě pečuje o pompézní hrobku svých rodičů. Sedávají spolu na lavičce před hroby a zpočátku k sobě cítí silnou antipatii. Ale jednoho dne se na sebe usmějou… To je počátek nádherného vášnivého vztahu dvou lidí, kteří jsou ale tak odlišní! On potřebuje hospodyni a pomocnici na statku, zatímco ona je intelektuálka, která neumí ani vařit, natož se starat o hospodářství. V jejich vztahu tedy není o humorné situace nouze...

Hodnocení: Knihu znám díky Rodaw z Knihánkova a když jsem ji viděla v knihovně, tak nějak mě napadlo, že si ji přečtu. Bylo to tedy spontání rozhodnutí. Ještě si nejsem jistá jestli toho lituji, nebo ne.
Kniha není nic světoborného a rozhodně od toho neočekávejte něco strašně těžkého. Je to normální oddechová kniha o sto osmdesáti stránkách, která je dobrá ve chvíli, kdy potřebujete vypnout a chcete utéct, do jiného světa. Do světa Desirée a Bennyho.
Styl byl klasický, nic nového na co bych si musela zvykat. V knize nejsou žádné zvláštnosti a vůbec nad ní nemusíte moc přemýšlet.
Knihu jsem měla přečtenou za dvanáct hodin. Je to krátké vyprávění na jedno odpoledne. Kniha vám ve finále nedá nic, ale jak už jsem několikrát zmínila, je to příjemná oddechovka.
Mě osobně Desirée nebyla sympatcká a to z jednoho prostého důvodu. Strašně jsem se v ní viděla. Ne, že bych byla nějak přehnaně vzdělaná, ale rozhodně docela chytrá jsem a práci na statku nemám ani ponětí a určitě by se mi do toho nechtělo.
Desirée byla normální velmi vzdělaná knihovnice, které zemřel manžel a jí odtikávají biologické hodiny. A ona sama ví, že už není tolik času. Desirée vlastně neplakala nad ztrátou svého manžela, protože zamilovanost ji přešla ještě před svatbou, ale se svým manželem se nikdy neměla špatně. To byla jedna zajímavost, která mě docela překvapila. Jak můžete tak dlouho žít s někým koho ani nemilujete nebo spíš nesmýšlíte o něm jako o svém druhém já? Samozřejmě vím, že to jde, ale nějak si to nedokážu představit.
Benny byl chlápek od vedlejšího hrobu a také ze statku, kde se staral o svých dvacet čtyři krav. Stejně jako Desirée nedokázala pochopit, že se nechce vzdělávat a celý život si představuje na statku, on zase nedokázal pochopit, že ona na kydání knoje není. A že to není úplně její vysněná práce pro kterou by se všeho vzdala. Ještě jednu zvláštnost vám o něm prozradím a to, že má jenom tři prsty na levé ruce. Proč? To se dozvíte v knize.
Zápletka knihy byla vlastně jedna velká otázka a to, jestli to spolu Benny a Desirée vydrží. Jak jsem psala nic převratného. Popravdě se velice divím tomu jak to skončilo...a popravdě mě vůbec nepřekvapila anotace druhéo dílu. Dalo se to čekat, když čtete jak těžko se Desirée srovnává s životem na statku. Přeci jenom je to pracující knihovnice a intelektuálka.
Nechci být hnusná, ale popravdě moc nechápu, proč se kniha přeložila do tolika jazyků a zjištění, že byla dokonce zfilmovaná mě velice překvapilo. Prostě se mi to nezdá jako něco tak úžasného, že by podle toho měl vzniknout i muzikál (ano i to se teď děje, všechny informace jsou na přebalu knihy) je to prostě zvláštní protože znám jiné knihy, které by si zasloužily filmové zpracování. No nebudu se v tom už dál nimrat, za mě prostě průměr a do druhého dílu se mi moc nechce, ale když už jsem si ho z té knihovny přinesla a přečte se to za jedno odpoledne (když nebudu mít nic do školy) tak proč to nezkusit.

Recenze-S láskou Rosie

25. srpna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
S láskou, Rosie
Název: S láskou Rosie
Autor: Cecelia Ahernová
Nakladatelství: Motto
Rok: 2015 (2004)
Počet stran: 447
Anotace: Někdy trvá věky, než najdete toho pravého...

Nejlepší přátelé Rosie a Alex se musí vinou osudu rozloučit na neurčito, aniž by si dokázali navzájem přiznat pravdu o svých citech. Jejich přátelství pokračuje dlouhé roky pouze prostřednictvím e-mailů, dopisů a dlouhých telefonních hovorů, které si vyměňují přes oceán. Žijí své vlastní životy a hledají štěstí a "poklad na konci duhy". Přijdou na to, že ho mají na dosah ruky už dávno a dostane jejich láska druhou šanci?

Hodnocení: Tuhle knihu jsem si naprosto zamilovala a včera jsem z ní přečetla tři sta stran. Kniha je skrz na skrz prolezlá romantikou, která je viděna jen v pohádkách a románech. Naprosto si zamilujete jak Rosie tak Alexe.
Celý příběh začíná, když je Rosie sedm a zve Alexe na svou narozeninovou oslavu. Kniha končí přesně o čtyřicet tři let později a vykouzlí vám tak velký úsměv na tváři, že to snad ani není možné.
V průběhu celé knihy v duchu (můžete i nahlas) řvete na hrdiny, ať už konečně otevřou oči a nehádají se o takové blbosti. Já osobně jsem už na nějaké sto padesáté stránce chytala docela amok. Bylo až k neuvěření, jak osud ty dva rozděloval a už podle obálky poznáte, že je nakonec přeci jenom svedl dohromady. Mě osobně celkem zklamalo, že se dali dohromady tak pozdě, ale lepší někdy než nikdy, že?
Styl byl pěkný a líbily se mi i ty gramatické chyby, když psalo, některé z dětí. Dodávalo to takovou hezkou a uvěřitelnou atmosféru. Jak už jste si mohli všimnout, použila jsem sloveso psalo, takže vám může dojít, že kniha je psána prostřednictvím e-mailů, dopisů a chatů.
Někdy trvalo než jsem se úplně zorientovala v jakém jsem roce, protože někdy bylo mezi dopisy (to bylo hlavně na začátku a na konci knihy) více než rok pauza. Jednou myslím to bylo i deset let. Bez problému to ale z dopisů pochopíte, takže se nemusíte ničeho bát. Nikde ovšem nejsou uvedena data. Vždy se jenom dozvíme jak staří jsou hrdinové.
Rosie byla nejdřív rozpustilá mladá holka a během pár chvil se z ní stala zodpovědná mladá žena. Ten rozdíl je v knize patrný a to se mi líbilo. Měla jsem jí ráda, ale úplně strašně moc jsem ji nezbožňovala. Občas mi vadilo, že prostě za žádnou cenu nechtěla Alexovi říct, co k němu vlastně cítí. Myslím, že se o to pokusila snad jednou a skončilo to docela fiaskem. Musím uznat, že byla naprosto skvělá máma.
Alex byl nejdřív rozpustilý mladý kluk a tím byl docela dlouho, ale pak přišla vysoká a práce a postupně se z něj stal také velmi zodpovědný člověk. Narozdíl od Rosie, on se snažil několikrát jí sdělit, co k ní cítí. napsal dva dopisy. Jeden se ztratil, takže nebyl nikdy doručen (no tak to úplně nebylo, ale nemůžu vám to vyzradit!) a druhý se k ní dostal až později. Musím ale říct, že byl trochu urážlivka.
Takže já bych byla moc ráda, kdyby si někdo tuhle knihu přečetl a taky se do ní zamiloval, protože podle mě nejsem jediná, kdo knize dává plný počet. Spoustu blogerům se kniha také velice líbila. Aspoň, co jsem viděla na internetové stránce Goodreads.
Kniha patří na můj b-day a x-mas wish list a já jsem moc ráda, že jsem jí dostala i když ne k narozeninám nebo Vánocům.
Dívala jsem se i na film a bohužel ho můžu ohodnotit jenom jedním slovem a to hrůza. Vím, že vám se třeba líbí a právě proto si myslím, že pokud se vám líbil film, knih se vám bude líbit ještě víc. Pro mě to byl jenom další důkaz toho (ale já to přeci už dávno vím) že knihy jsou prostě lepší než filmy.

Recenze-Ty

1. srpna 2015 v 17:40 | Anna Elizabeth Potter
TY (You, #1)
Název: Ty
Série: Ty
Díl: 1.
Autor: Caroline Kepnes
Nakladatelství: Domino
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 440
Anotace: Opravdová láska bolí. Já už jsem to pochopil. A ty to brzy pochopíš taky. Když Guinevere vkročí do knihkupectví, kde Joe pracuje, jako by ho zasáhl blesk. Ta dívka je zosobněním všeho, co kdy chtěl: je krásná, chytrá a má v sobě více vášně než jeho nejdivočejší sny. Kvůli ní by třeba vraždil, jen aby ji získal. Guinevere to ještě neví, ale narodila se pro něj. A Joe je odhodlán udělat vše pro to, aby i ona pochopila, že oni dva tvoří dokonalý pár. Když v následujících dnech její svět rozmetá série velmi nešťastných a dosti podivných náhod, je Joe jediný, kdo jí nabídne pomoc a útěchu. Ale to není zdaleka všechno, co je své vyvolené připraven poskytnout! Je s ní i ve chvílích, kdy to jeho vyvolená netuší - dokonce i když o to ani nestojí. On přece ví nejlíp, co je pro ni dobré, a ve své velkodušnosti dokonce přehlíží i vady, které se skrývají za Guineveřinou dokonalou fasádou. Opravdová láska bolí, to už Joe pochopil, a Guinevere to brzy pochopí taky, Joe pro to udělá všechno. Thriller TY je až perverzně chytrým záznamem chorobné posedlosti, při jehož čtení vám bude nejspíše poněkud úzko. Vlastně dosti úzko. Přesně jak to autorka zamýšlela.


Hodnocení: Opět musím přiznat, že jsem novým bestsellerem tak unešená nebyla. Knihu jsem měla rozečtenou opravdu dlouho. Pokud chcete knihu číst, připravte se na dost perverzních slov. Ale jak jinak stalker uvažuje?
Kniha je psaná duo formou (nebo tak nějak se to píše) a tu jsem ještě nikdy nečetla a musím říct, že mi to sedlo. Co se týče stylu, byl čtivý, to nepopírám. První den jsem přečetla sto padesát stránek.
Proč jsem vlastně tuhle knihu chtěla číst? No samozřejmě jsem na ní byla natěšená a všude na ní byly pozitivní recenze. Já se přidávám s trošku neutrální recenzí.
První půlka se mi zdála velice povedená. Byla tak v normě, ale musím přiznat, že druhá půlka mi dobrý pocit z knihy docela zabila. Mnohem víc jsem se nudila a chtěla jsem stránky přeskakovat. Taky mi po půli knihy už začaly lézt na nervy vulgarismy a perverzní slova. Ne, že bych byla nějaká…no jako že bych ty slova neznala, nebo že bych je sama nepoužívala občas, ale v takové míře už se mi to nelíbilo.
I přesto jaký Joe byl, mi byl docela sympatický. Tak samozřejmě když byl knihkupec a miloval knihy tak mi musel být sympatický. Na to, jak s ním Beck s prominutím vyjebávala (ta kniha vás prostě nakazí) tak se docela držel.
Beck jsem ráda neměla. Přišlo mi, že ta holka všechny jenom využívá a hraje si na chudinku. Ale možná jsem jí špatně pochopila. Víc k ní napsat nemůžu.
Obálka je jednoduchá a mně se moc líbí. Nevím, čím se mi tak líbí, ale už tomu tak je. V jednoduchosti je síla, že?
Kniha vás donutí začít zatahovat záclony nebo žaluzie. Ne že by mně donutila, ale neměla k tomu daleko. Děsivá atmosféra knize určitě nechybí.
Je ale pravda, že konec mě překvapil. Ne že by mi spadla pusa dolů, ale mělo to patřičnou kvalitu. To tedy jo.

Když to shrnu, kniha podle mě byla taková průměrná. Čekala jsem od ní víc, ale zase na druhou stranu bych uvítala trochu míň těch vulgarismů, ale nemůžeme mít všechno. Pokud chcete, určitě do knihy jděte. Jak už jsem psala výše, já se přidávám s neutrální recenzí. Něco se mi líbilo a něco zase ne. To je vše.

Recenze-Beze stopy

24. července 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Beze stopy
Název: Beze stopy
Autor: Jane Caseyová
Nakladatelství: Argo
Rok: 2012 (2010)
Počet stran: 338
Anotace: Když jednoho dne zmizí dvanáctiletá Jenny, uvědomuje si její učitelka Sára Finchová mnohem lépe než ostatní, že se s každým dalším dnem zmenšuje naděje, že její žačku naleznou živou a zdravou. Jako dítě totiž Sára zažila něco podobného: jednoho dne beze stopy zmizel její starší bratr Charlie, a celou její rodinu tato tragédie hluboce zasáhla. Sáře je nyní něco přes dvacet a bydlí s matkou, která své chmury zahání alkoholem a pokojíček svého syna udržuje v někdejším stavu jako jakousi podivnou svatyni. Pak se Sáře přihodí něco příšerného: v lesíku nedaleko svého domu objeví Jennyino tělo. Je vtažena do policejního vyšetřování, a zatímco vzdoruje obrovskému mediálnímu zájmu, pomalu na ni samotnou padá podezření. Ale nesleduje ji jen policie…

Hodnocení: Na tuto knihu mohu psát jenom samou chválu. Zrovna jsem ji dočetla a jsem z ní naprosto unešená.
Poslední dobou si uvědomuji, co to vlastně čtu za knihy. Není to lehká literatura, kterou by mohl číst každý a už vůbec se to nemůže každému líbit. Matka je ze mě docela znechucená. Když tátovi vyprávím, co se v knize děje, vždy se na mě jenom otočí a se zhnuseným obličejem prohlásí: "Co to zase čteš za hrůzy?" Ale to sem nepatří.
V knize se střídají dva příběhy. Současnost, čili vyšetřování vraždy Jenny a doba, kdy se stratil Charle bratr naší hlavní hrdinky. Je to pěkné zpestření celé knihy a mě to vůbec nevadilo.
Styl psaní mi opravdu sedl a já jsem na něm nenašla žádnou chybu. Snad jenom, že sem tam se našla nějaká chyba v překladu, ale spíš to bylo vynechané písmenko, čárko a tak podobně.
Kniha mě bavila od samého začátku a já jsem ji stihla přečíst za tři dny a vůbec jsem se od ni nemohla odtrhnout. Když jsem šla třea na procházku se psem, nebo do bazénu, neustále jsem nad tou knihou pemýšlela. Co se asi stane dál? Přijdou na to? Něco takového se mi už dlouho nestalo. Tak moc nad knihou přemýšlet.
Sára mi byla sympatická, ale nechápala jsem proč prostě od své matky neodejde. Byla tyranská a věčně opilá a kvůli ní si měla zakzit celý život? Byla citlivá, ale na můj vkus trochu moc uzavřená. Jediné co mě na ní trochu štvalo, byl problém který nacházím v hodně knihách a to, že se o její přízeň zase pokoušelo, až moc chlapů. Na můj vkus. Asi to tak v běžném světe chodí, ale já to tak prostě nevidím.
Přeci jenom jsme holky a tím pádem si potrpíme na nějaký ten románek a i ten se v této knize vyskytuje, ale nepovím vám mezi kým. Ono vám to stejně dojde asi na padesáté straně, ale nevadí.
Kniha byla opravdu napínavá a i když jsem dokázala odhadnout, kdo je vrah, konec mě stejně překvapil. V závěru vám mohu knihu jenom doporučit. Další knihy d autorky jsou Oheň a Pomsta. Pomstu mám doma a je to druhý díl Ohně. Bohužel to nevypadá, že by se nakladatelství Argo rozhodlo pokračovat v sérii. Napsala jsem jim e-mail, tak uvidíme, jak to dopadne.

Recenze-Dřív než půjdu spát

13. července 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter

Název: Dřív než půjdu spát
Autor: S.J. Watson
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2014 (
Počet stran: 368
Anotace: Vzpomínky: právě ty definují, kým jsme. Bez paměti člověk přestává existovat. A právě takto žije Christine, která po autonehodě ztrácí paměť pokaždé, když usne. Každý nový den je pro ni první a zároveň poslední. Její manžel Ben jí každé ráno trpělivě vypráví její vlastní život a obětavě se o ni stará… Anebo je vše trochu jinak? Christine se podaří za pomoci mladého doktora začít psát deník, a jeho stránky jí jednoho dne prozradí: Nevěř svému muži. Napsala to však vůbec sama? Jak se lze dopátrat pravdy o minulosti, když jediné, co znáte, je dnešek?

Hodnocení: Na začátek vám řeknu, že to je kniha z mé knihovny, takže to znamená, že jsem zase jednou přečetla něco ze své knihovny! Zase si mohu jednu knihu škrtnout a čeká mě už jenom asi 2367218761686166....
Vůbec nevím, proč jsem jí vlastně začala číst. prostě jsem po ní šáhla a dá se říct, že jsem nelitovala.
Styl psaní je velmi poutavý a opravdu knihu nemůžete odložit, takže rozhodně palce nahoru!
Kniha je rozdělena na tři části. První je, když se hlavní hrdinka Christine probudí. Opět si nic nepamatuje, manžel jí vše vysvětlí a potom jí zavolá její doktor a poví jí o jejím deníku. Druhá část je Christinin deník a tady si musím postěžovat. Pro mě tahle část byla moc dlouhá. Pokud si pamatuju tak měla něco kolem sto šedesáti stránek a mně přišlo, že se snad nedočkám konce. No a třetí část je potom co Chris dočte deník a následující události.
Knihu jsem měla přečtenou za dva dny a četla se opravdu sama. Bohužel jsem od této knihy čekala víc. Čekala jsem víc mrazící atmosféru. Na mě prostě nedýchala ta mrazivost a děsivost. Všechno jsem dokázala odhadnout předem, i když pár věcí mě tam překvapilo. Prostě jsem od knihy čekala víc a tím pádem jsem zklamaná a kniha dostane malé hodnocení.
Christine o ní ani nejde moc napsat, protože vzhledem k tomu, že každou noc zapomněla celý svůj život, nedá se o ní toho moc říct. Štvala mě, ale zároveň mi jí bylo líto. No prostě hrůza.
Nemůžu říct, že by kniha neměla zajímavý konec. To rozhodně a já vám ji doporučuji, protože zase taková katastrofa to nebyla. Četlo se to dobře rychle, akorát to na mě tolik nezapůsobilo, ale četla jsem i horčí knihy.
Začala jsem se koukat i na film, ale ten mě extrémně nebaví i když tam má takové skvělé herce, jako Nicol Kidman a Colina Firtha. Chápu, že je težké udělat film, kde vlastně hrají jenom tři herci, ale jsem ráda, že jsem na něj nešla do kina. To bych asi zvedala oči v sloup za tak vyhozené peníze.

Recenze-Dobrodružství milovníka knih

7. července 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Dobrodružství milovníka knih
Autor: Charlie Lovett
Nakladatelství: Paseka
Rok: 2014 (2011)
Počet stran: 352
Anotace: Peter Byerly vlastně ani nevěděl, jak se dostal právě do tohoto antikvariátu. Před devíti měsíci jím otřásla smrt jeho milované manželky Amandy, přestěhoval se ze Severní Karolíny na anglický venkov a doufal, že se tu znovu vrátí ke svému koníčku - sbírání a restaurování vzácných tisků. Když však otevře svazek z 18. století o shakespearovských podvrzích, vypadne z něj - Amandin portrét! Přestože akvarel očividně pochází z viktoriánských časů, podobnost je tak neuvěřitelná, že Petera posedne myšlenka přijít záhadě na kloub. Pátrá po stopách obrazu v historii a nakonec objevuje knihu, která by mohla s jednoznačnou platností říci, zda Shakespeare opravdu byl autorem svých her. Brilantní román o lásce a vzácných knihách tak prozkoumává i jednu z nejdráždivějších literárních záhad všech dob.

Hodnocení: Kniha mi doma leží už rok a konečně jsem si jí přečetla! Jupí, další kniha z mé knihovny přečtena! Knihu jse začala číst hlavně protože si chci koupit autorovu další knihu. Chtěla jsem vědět, jestli mi sedne jeho styl. A rozhodně sedne.
Jeho styl je naprosto úžasný! Kniha se četla tak strašně příjemně! To už se mi dost dlouho nestalo. Pro mě je to naprosto ideální kniha protože se tu objevuje romantika(s kterou jsem se nehodlala smířit), tajemství (dalo by se říct detektivka), Shakespeare no to prostě bude muset být úžasná knížka.
Kniha mě bavila od první stránky a já ji přečetla za tři dny. Zásadně jsem jí odkládala až na poslední chvíli. V knize se objevují tři dějové roviny. Léta, kdy žil sám Shakespeare a ty byly naprosto kouzelné a já si je zamilovala. Poté tu byly kapitoly od roku 1989, což je vlastně rok kdy se Peter potkal s Amandou a v těchto kapitolách se popisuje jejich vztah a končí Amandinou smrtí. Protože za každou cenu budete chtít vědět, co se Amandě vlastně stalo! No a poslední rovina je ze současnosti kde se teď nachází Peter a řeší případ Shakespeare, protože víte, že v dnešní době se hodně řeší, zda-li je Shakespeare opravdu autorem svých her.
Upozorňuji, že kniha je beletrie, není to nějaká věděcká kniha, takže vše v ní napsané je fikce a ne důkazatelně prokazatelné věci. No to si musíte přečíst poděkování, tam autr píše, co je vlastně pravda a ne...aspoň myslím.
Peter jsem si představovala jako okouzlujícího muže, který miluje knihy. V knize vlastně není napsané jestli je hezký, nebo ne, ale já si ho tak prostě představovala. Je to velice komplikovaný muž, ale o to mi přišel kouzelnější a já bych ho prostě žrala. No, co je lepší, než chlap zamilovaný do knih stejně jako vy? Myslím, že je to skvělý hlavní hrdina. Každý si ho oblíbí, aspoˇsi to teda myslím.
Amanda byla okouzlující mladá, bohatá slečna (později paní) a bylo mi jí strašně líto. Obecně myslím, že jak Petera, tak ji potkal nespravedlivý osud. Peter měl těžké dětství a když měl konečně nárok na krásné dlouhé manželství, všechno se pokazilo a nádherná a hodná Amanda zemře. Musím říct, že mi málem ukápla slza.
Obálka se mi strašně líbí, taky jsem v knihkupectví po ní chňapla na základě krásné obálky. Ta červená se mi strašně líbí! Věřte, že je kniha i na pohled nádherná, když jí držím v rukou.
Už se strašně těším na autorovu další knihu která se tentokrát zabývá Jane Austenovou! No prostě Lovett se do mě opravdu strefuje. Táta už mi slíbil, že mi jí pořídí, že jí chtěl koupit sám od sebe. Kniha se jmenuje První dojmy, kdyby se na ni někdo chtěl podívat.
Myslím, že pro tuto recenzi vám stačí moje neustálé vychvalování, ale já jsem si knihu opravdu zamilovala, takže s tím nemůžu nic dělat. Chci na knihu nalákat co nejvíc lidí, protože mi přijde, že o ní skoro nikdo neví! A to je veliká škoda. Věřte tomu.

Recenze-Květy z půdy

5. července 2015 v 13:07 | Anna Elizabeth Potter
Název: Květy z půdy
Série: Květy z půdy
Díl: 1.
Autor: Virginia Andrewsová
Nakladatelství: Moba
Rok: 2014 (1979)
Počet stran: 333
Anotace: Jediný tragický moment na dálnici mění doposud idylický život mladé šťastné rodiny v absurdní příběh. Po otcově smrti zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami a hlavně bez prostředků, a tak se Corinna rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji však před lety vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje, kde jim vlastně nic neschází, nic kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu"...

Hodnocení: Ano, už je to tak. I já jsem podlehla (podle mě) teď znovu oblíbené a známé sérii. Na tuto knihu mě především nalákala Rodaw, která celou sérii miluje. Ještě musím upozornit, že jsem nečetla toto nové vydání, ale staré od Knižního klubu.
Já jsem nečetla tuto anotaci a podle té jsem čekala spíše takový trošku fantasy příběh s příšerama na půde. Jak jsem se zmýlila! Tento příběh vůbec není fantasy a rozhodně tam nejde o příšery. Příběh pojednává o životě dětech v jednom jediném pokoji s koupelnou a půdou. V knize je vyprávěno jejich utrpení a dospívání, nebo naopak strádání. Knha rozhodně není lehké čtení a najdou se tam násilné scény.
Styl má autorka úžasný. Čte se jedním dechem. I když mi strašně štvaly vykřičníky. Bylo jich tam strašně moc a hlavně několik za sebou a to vůbec nevypadá pěkně a ani se to pěkně nečte...
Možná právě kvůli tomu, co jsem čekala, jsem bya z knihy trochu zklamaná. I když jsem se dívala na recenzi od Rodaw čekala jsem příběh trochu víc strašidelný. Ne asi mi nepřijde dost strašidelné a děsivé, když zavřeme děti na čtyři roky do jednoho pokoje...
Příběh je vyprávěn z pohledy Cathy, prostředního dítěte, které je v té době dvanáct. Někdy mě štvala její sebelítost, ale o své mladší sourozene se starala krásně a bratrovi byla také velikou oporou. Takže vlastně na její hlavu nemůžu říct nic špatného.
Nejvíc jsem nenáviděla matku dětí. Nemůžu vám sem napsat proč vlastně, protože by to byl strašný spoiler a to já nechci. Každopádně, kdo jste knihu četl napište mi na e-mail, protože by mě zajímalo, jestli jí ostatní vidí jako já. Třeba jí křivdím...(ne to nelze)
Obálka mi přijde pěkná. Celá série má podobné a pěkné obálky. A to jak toto nové vydání, tak ty starší.
To, že jsem si po přečtení hned v knihovně zarezervovala druhý díl o knize taky vypovídá v kladných bodech.
Takže toto je velmi dobrá kniha i když pro silnější povahy a já se moc těším na další díl! Napětí tu rozhodně nechybí. I tu slzu můžete uronit.

Recenze-Spočítej hvězdy

24. června 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Spočítej hvězdy
Název: Spočítej hvězdy
Autor: Lois Lowryová
Nakladatelství: Argo
Rok: 2015 (1989)
Počet stran: 128
Anotace: Kniha světoznámé americké autorky, jejíž mnohonásobně vyznamenaný román Dárce se dočkal také filmové podoby, zavede čtenáře do Dánska v době druhé světové války. Dvě kamarádky Annemarie a Ellen si zatím válku nijak neuvědomují, pociťují ji snad jen v tom, že už se v obchodech nedá koupit tolik věcí, zvláště jejich oblíbených sladkostí. Válečné hrůzy však náhle a brutálně vtrhnou do jejich života, když Němci začnou v okupovaném Dánsku pronásledovat Židy. Ellen je totiž Židovka a ocitá se v ohrožení života. Annemariini rodiče se rozhodnou malou kamarádku své dcery zachránit...

Hodnocení: Možná mě budete mít za blázna, ale tahle kniha byla roztomilá. Pro mě prostě byla rozomilá, protože už pár knížek o tom Holocaustu mám za sebou. Vím, že když to je kniha pro děti,, nemůže tam být nic krutého, ale stejně nikdy nezapomenete, že se nacházíte v Dánsku za druhé světové války.
Autorčin styl se nedá hodnotit jiným slovem než úžasný. Baví vás to číst, zamilujete se do knihy a když se od ní budete muset odlepit, vůbec se vám nebude chtít.
O autorčině druhé knize jménem Dárce jsem už slyšela, ale neplánuji si ji přečíst. Mě tyhle dystopické světy (doufám, že je to dystopie) moc neberou.
Hodně mě zaráží, že tak skvělá kniha byla napsaná před dvaceti pěti lety. Myslím, že na knihu se mělo přijít dřív, protože mi přijde, že teď se s těmi knihami o Holocaustu docela roztrhl pytel. Neříkám, že by mi to nějak vadilo, sama mám doma teď asi čtyři, které čekají, až si je přečtu, ale vadí mi, že mi třeba nějaká pěkná taky unikla. Dneska je obecně strašně moc knih, že kolikrát člověku unikne kniha, která by se mohla stát jeho nejoblíbenější.
Annemarie se mi líbila jak jménem, tak povahou. Za každou cenu chtěla zachránit svoji kamarádku a když přišel čas, aby dospěla, dokázala to. Líbilo se mi, že ani ona ani ostatní děti nijak nepociťovaly válku. Ano, neměly dost jídla a na každém rohu jim hlídkovali vojáci, ale jinak to na ně moc nedolehlo. Myslím na ty, které se nepřátelily s Židy.
Jediný, kdo mi tak trochu v knize vadil, byla Kirsti, přišla mi rozmazlená a navíc měla strašně otevřenou pusu. Třeba už si nepamatuju své synovce, nebo svého bratra když byli v jejím věku, ale myslím, že kdyby na ulici potkali vojáka, jako Kirsti by se nechovali. To je ale jenom můj pohled, vám se třeba Kirsti bude líbit. Teď jsem si vzpomněla, že na konci knihy bylo napsáno, že se změnila a dospěla. Budu v to doufat!
Obálka se mi líbí, ale myslím že na ni měli nakreslit spíš Annemarii a né Ellen. I když pak by nemohli nakreslit hvězdu na prsou holčičky a nejspíš, by to nevyznělo, tak dobře. Takhle je všem jasné, jaké hvězdy se myslí a je to prostě víc k tématu (stejně bych tam měla radši blondýnku, Annemarii).
Knihu mohu všem jenom doporučit na jedno nebo dvě volná odpoledne, určitě vám vykouzlí úsměv na rtech a třeba vás donutí i trochu plakat a zamyslet se, nad tou dobou. Určitě to není náročná četba a myslím, že do postele si s knížkou určitě lehnout můžete. Přeju vám krásné čtení a doufám, že se vám kniha bude líbit stejně jako mně.
 
 

Reklama