Knižní recenze

Recenze-Opona

14. února 2016 v 11:53 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Poirot: Opona
Název: Opona
Autorka: Agatha Christie
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (1975)
Počet stran: 205
Anotace: Kapitán Hastings, Hercule Poirot a zámek Styles - tam ti dva poprvé vyrazili na lov vraha tehdejší majitelky. A tam se také po letech setkávají, aby společně odhalili dalšího mimořádně nebezpečného zločince. Styles už dávno patří někomu jinému, stal se z něj penzion manželů Luttrellových, obývaný různorodou směsicí hostů. Je mezi nimi i Hastingsova dcera Judith, oddaná pomocnice doktora Franklina, zkoumajícího tropické nemoci. Je zde také místní donchuán Allerton, nadšený amatérský ornitolog Norton či tak trochu záhadná slečna Coleová. Na první pohled mírumilovná společnost - Poirot však tvrdí, že se mezi nimi pohybuje vrah. A že udeří. Ale jak mu v tom zabránit? Slavný detektiv, sužovaný stářím a chorobou, se za pomoci svých malých šedých buněk a svého věrného přítele naposledy pouští do souboje se zlem v lidské podobě - výhru si však tentokrát vybere nejen spravedlnost (byť ve zcela nečekané podobě), ale i smrt...
Ač napsaná už ve 40. letech minulého století, vyšla Opona coby poslední detektivka s Poirotem až v roce 1975. Rok poté, co nechala Agatha Christie zmizet ze světa zločinu svého nejslavnějšího hrdinu, opustila i ona svět pozemský - a oba v nich zanechali jedinečnou a nesmazatelnou stopu.

Hodnocení: Strašně dlouho jsem váhala, jestli mám vůbec psát recenzi, protože mi přišlo, že bych ji nedokázala napsat bez spoilerů. Snad se mi to povede a dokážu vám napsat normální recenzi.
Knihu jsem dostala k Vánocům a už od té doby jsem po ní v knihovně pořád pokukovala. Nebyla jsem si jistá, co udělat dřív. Dočíst nejdřív všechny díly co mám doma nepřečtené, nebo si teď vzít do ruky právě tento osudný díl? Jak to tak většinou bývá, když kolem něčeho přecházíte, většinou si to pak vezmete. Tak jsem tedy jednoho dne (ve čtvrtek) začala číst poslední případ Hercula Poirota.
Že budu brečet, jsem věděla hned na začátku. Poirot je v tomto díle velmi nemocný a jak už prozrazuje anotace (a taky jeden dokument, který jsem viděla) i jeho smrt. Neschopnost Hercula Poirota se pohybovat na mne opravdu silně zapůsobila. Cítila jsem se nesvá a přišlo mi, že i díky tomu jsem si knihu pořádně neužívala. Ale jak bych si ji na druhou stranu mohla užívat…
Co se týče detektivní zápletky, tak jsem vraha odhalila už na začátku příběhu. Ono se po čase už v těch typech Agathy Christie vyznáte. Vůbec mi to ovšem neubralo na šoku, který čekal na konci knihy. Po dočtení jsem zůstala s pusou otevřenou a slzami na tvářích. Nedokázala jsem se z toho vzpamatovat. Okamžitě jsem taťkovi všechno vyklopila a doběhla za bratrem a přinutila ho, aby si knihu někdy v budoucnu přečetl. Má rád Poirota stejně jako já.
Vrah byl vymyšlený geniálně. Nejspíš jsem se s takovým typem vraha ještě nesetkala. Naprosto geniální! Smekám před naší královnou detektivek! Rozhodně si to ocenění zaslouží.
Radši bych měla ten starší výtisk, tu krásnou černou obálku, ale moje maminka, která mi knihu k Vánocům kupovala, nemohla vědět, že ty krásné černé obálky sbírám. Musím ale uznat, že i tyhle nové obálky jsou krásné. Moc se mi líbí například křeslo na začátku každé kapitoly. I písmo je dobře formované. Bohužel musím uznat, že mi víc vyhovuje větší písmo, než menší. Čili tyto nové výtisky vše splňují. A obálka je nádherná i bez přebalu.
Poirot mi v tomto díle připadá velmi nevrlý a velmi podrážděný. Kdo by se mu ale divil? Je upoután na kolečkové křeslo a je rád, když ho jeho sluha, nebo přítel vynesou ven. I přes své slabé srdce a ochrnuté nohy mu však jeho šedé buňky mozkové pracují nadmíru skvěle. Jako ostatně vždy. Vždycky bude v mém srdíčku jako malý belgický detektiv "vajíčko".
Hastings je pořád stejný trouba. Ne to jsem samozřejmě napsala z legrace. Hastings přišel o manželku, s kterou měl farmu a tak se vrací na žádost svého přítele do Anglie a konkrétně na zámek Styles. Kde to vše začalo. Opravdu se mi líbí, že autorka ho nechala pořád stejného. Nebyl sice tak veselý, jako dřív protože ho velmi zasáhla smrt manželky, ale pořád to byl náš starý dobrý hlupáček Hastings.
Všichni jsme věděli, že konec prostě musí přijít. On přišel a já jsem zůstala brečící v křesle a myslela jenom na to, že se mi způsob odchodu Hercula nelíbil. Pochopíte to, pouze pokud si přečtete knihu, ale já bych asi dávala přednost prostého odchodu do důchodu (i když on už v důchodu dávno je) před tím, co je v knize. Máma se mi to snažila vysvětlit, že to vlastně skončilo dobře, ale já s tím pořád nějak nesouhlasím. V příštích měsících se pustím do těch dílů, které mi ještě leží na poličce a zase si připomenu toho Hercula, na kterého jsem zvyklá.

Podívala jsem se i na seriálové zpracování a musím uznat, že to je bomba! Repliky jsou přímo z knihy a seriál je opravdu dokonalou knižní kopií. Pokud tedy si třeba nechcete číst knihu, ale chtěli byste vědět, jak to se slavný detektivem dopadlo, seriál je rozhodně velmi dobré řešení! Díl má ovšem hodinu a půl, takže si na něj udělejte víc času.




Recenze-Pád noci

25. ledna 2016 v 19:13 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Pád noci
Název: Pád noci
Série: Pád noci
Díl: 1.
Autor: Alexander Stainforth
Nakladatelství: Čas
Rok: 2015
Počet stran: 195
Anotace: Rachel Adamsová unikla před dvanácti lety ze spárů sériového vraha. Traumatický zážitek ji poznamenal natolik, že se rozhodla obětovat soukromý život a soustředit se jen na kariéru novinářky ve Washingtonu. Ta se však nevyvíjí očekávaným směrem, a tak využije pracovní nabídky svého přítele ze studií Charlieho Parkera a odjíždí do kanadského Edmontonu, kde si konečně přiznává, co k Charliemu cítí. Jejich láska ji osvobozuje od minulosti a naplňuje ji štěstím, které dosud nepoznala. Krátce poté jí však někdo začne usilovat o život. Někdo, kdo ji velmi dobře zná a neštítí se použít jakékoli prostředky k tomu, aby mu patřila. Kolo zběsilých událostí se roztáčí a Rachel si musí vybrat, komu uvěří. Bude to agentka FBI, která Charlieho označila jako podezřelého, nebo temný přízrak s rudýma očima, jenž už jí kdysi zachránil život? Rachel ví jediné: konec je nablízku - a ona musí udělat všechno pro to, aby zachránila nejen svou duši…

Hodnocení: Nejspíš to byla moje vina, ale od této knihy jsem čekala něco jiného. Věděla jsem, že to bude něco na způsob krásky a zvířete, ale nemyslela jsem si, že to bude až tak paranormální. Tudíž ode mne kniha dostane asi menší hodnocení, než by normálně dostala.
První půlka knihy je velmi romantická protože se tu řeší hlavně vztah Charlieho a Rachel. Paradoxně se mi tato část líbila nejvíc, i když jsem si nemyslela, že kniha bude tak romantická. Prostředek už byl na mě moc paranormální, nebo spíš (jak už jsem psala výše) jsem to nečekala. Myslela jsem, že to bude víc thriller. Že tam půjde spíš o to, že ji ten vrah, který ji nedostal, když ji bylo 13, chce dostat teď. Ono to tak skutečně bylo, ale prostě se mi to tak nelíbilo. No a konec to úplně dorazil. Já jsem to tedy čekala už čtyřicet stránek dopředu a na mě to bylo moc kýčovité.
Obecně mi přijde, že se to téma Kráska a zvíře teď víc rozjelo i když tohle není úplně klasický případ. Obálka se mi zdá velmi povedená a mně se moc líbí.
Rachel mi byla sympatická a byla pro mě zajímavá i tím, že si vůbec nepouštěla chlapi k sobě. Přesně tak bych čekala, že se bude chovat dívka, který byla v dětství málem zavražděna. Přece to ve vás něco musí nechat a jenom málo lidí, se z toho dokáže vyhrabat. Taky se mi líbila její následná zamilovanost do Charlieho, byla pro něj schopna i umřít. Byla to určitě velmi sympatická hlavní hrdinka.
Charlie byl úplně stejný jako Rachel. Zemřel by pro ni. Je to úžasný charismatický muž, kterého by si přála každá. Miloval Rachel tolik let, ale strašně se jí to bál říct. V tomhle byl trošku ňouma no, ale zase na druhou stranu já bych se taky bála.
Kniha byla určitě originální, co se týče zloduchů. Bylo to zajímavé, ale když chcete psát paranormální romanci,musíte být originální.
Jak jsem řekla, kdybych věděla, co od knihy čekat, dostala by vyšší hodnocení, takhle dostane tři hvězdy, ale já si moc ráda přečtu další díly. Jo a ještě jedna zajímavost. Autor je Čech!


Recenze-Jackaby

2. ledna 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Jackaby (Jackaby, #1)
Název: Jackaby
Série: Jackaby
Díl: 1.
Autor: William Ritter
Nakladatelství: Host
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 276
Anotace: Příběh detektiva, který se specializuje na paranormální jevy, překypující troufalým vtipem a notnou dávkou hrůzy ve stylu Doktora Who a Sherlocka Holmese

Abigail Rooková právě přicestovala do Nového Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího neobjasnitelné, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého - což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že je to nelidská stvůra, jejíž existenci policie - s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea - vytrvale popírá.

Hodnocení: Moc často se mi nestává, že bych vám sem napsala recenzi na knihu, která je horkou novinkou, ale dnes se to stane. Není to přímo horká npvinka, ale knihu teď čte dost blogerek a přišlo mi, že teď obletěla nejen blogerský svět. V zahraničí jsem ji tolik neviděla, ale u nás si na ni brousili zuby i dost známí blogeři a blogerky. Snad se na ni těšíte i vy, protože tohle je opravdu úžasná kniha. Mně se strašně moc líbila a hned teď oznamuji, že dostává pět hvězd.
Námět je velmi orignální a hlavně pro mne jako dělaný. 19. století? Detektivka? No to je něco pro mne!
Nemohla jsem ji odolat už jenom kvůli té obálce, která mi zastínila mozek. Když jsem si přečetla anotaci, verdikt zněl jasně. Tu knihu musím mít. A opravdu jsem ji dostala. Objevila se pod stromečkem.
Jackabyho jsem si zamilovala od druhé chvíle, co se objevil na scéně. První scéna na mě ještě tak nezapůsobyla. Byl tak krásně trhlý a prostě dokonalý. Lidi kolem něho byli díky jeho přítomnosti totálně zmatení a nikdo ho nebere vážně. Prostě to byla láska na druhý pohled a já se těším, až se s ním setkám v dalším díle.
Kniha je vyprávěná z pohledu druhé hlavní postavy (no asi spíš první, ale já nedám na Jackabyho dopustit) a to je tedy pohled mladé a půvabn dívky jmnem Abigail. Abigail jsem měla ráda a ona na mě zapůsobyla také, ale přeci jenom né tolik jako její pan zaměstnavatel. Rozhodně je to velmi statečná dívka, protože se se svým novým životem dokáže pěkně poprat a to pro malinko rozmazlenou holčičku není nikdy snadné. I když se mi to nejspíš nikdy nevyplní, budu prostě jackibail shipper (nevím, jak bych ten pár nazvala).
Taky se mi líbilo, že i vedlejší postavy měly charakter a byly do příběhu velmi dobře zakomponovány. Ať už mrzout inspektor Marlowe, nebo sympaťák pomocný detektiv Charlie Cane.
Jak už jsem psala kniha byla opravdu velmi originální, ale jinak to byla normální detektivka. Já jsem velmi zvláštní čtenář, ale já prostě nehádám vraha. Já se nechám překvapit a radši nic netipuju. Takže jsem knihu dočetla a byla jsem překvapena odhalením vraha. jako ostatně vždy.
V Americe vyšel na podzim roku 2015 druhý díl a já se na něj strašně těším. Opět má krásnou obálku, i když tato se mi líbí víc. Doufám, že ho nakladatelství Host vydá co nejdříve.
Samozřejmě jsem se opravdu hodně nasmála a kniha vás rozhdně nenechá ve špatné náladě. Možná, že detektivní zápletka je trošku průhledná, ale jak už jsem psala. Já na tohle moc nehledím, mě spíš baví to vyšetřování samotné, než zjištění vraha. I když bez vraha by to nebylo ono.
Knize dávám tedy pět hvězd. Bála jsem se, abych neočekávala moc a pak se nezklamala, ale opak byl naštěstí pravdou. Knihu jsem přečetla za tři dny a jak už jsem tu několikrát psala, maximálně jsem si ji užila. Opravdu ji všem doporučuji!

"To mi připomíná," řekl Jackaby a zastavil se,"že u mě v kanceláři je sklenice nadepsaná "kauce". Kdybyste ode mě do večera nedostala žádnou zprávu, tak ji prostě doneste na stanici v Mason Street, ano?"
-strana 74

Jackaby zaváhal, a když promluvil, jeho hlas malinko zvážněl. "Hatum vidí jiný svět než vy nebo já, svět strašidelnější, plný daleko hrozivějších nebezpečí, a přesto se rozhodla, že pokud takový svět potřebuje hrdinu, ona jím bude. Tohle město a jeho obyvatele už nesčetněkrát zachránila před nejrůznějšími netvory. To, že její bitvy se často odehrávají jen v její hlavě, nikterak neumenšuje její hrdinství. Takové bitvy ostatně bývají nejtěžší."
-strana 102



Recenze-Nejtemnější večer roku

28. prosince 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Nejtemnější večer roku
Název: Nejtemnější večer roku
Autor: Dean Koontz
Nakladatelství: xyz
Rok: 2015 (2007)
Počet stran: 310
Anotace: Kdo s vámi bude ve vaší poslední hodince? Amy Redwingová zasvětila svůj život zachraňování opuštěných psů. Jednou si přivede domů Nickie, fenku zlatého retrívra, ke které ji už od začátku pojí prazvláštní pouto. Ale její momentální radost zastiňuje několik podivných událostí. Amy má pocit, že ji na každém kroku někdo sleduje. Zlověstný cizinec v jejím domě. Ona i fenka Amy budou muset prokázat vzájemnou oddanost - v sázce je jejich život.
Dean Koontz je mistrný vypravěč, který vás dokáže dojmout k slzám stejně jako vystrašit k smrti. Knížka Nejtemnější večer roku je prostoupena tajemným napětím, která vám nedovolí odtrhnout vydechnout.

Hodnocení: Tuto knihu jsem našla pod stromečkem a dneska (27.) už ji mám přečtenou. Zaujalo mě na ni hlavně to, že se v knize má objevit i zlatý retrívr, což není u thrilleru tak obvyklé. Miluju zlaté retrívry, a jak víte, dva mám doma takže tuto knihu Ježíšek vybral opravdu dobře.
Kniha byla opravdu pěkná a kvalitně napsaná. Byl to opravdový thriller a autor se nebál zabít i děti, což mi přijde, že je vždycky těžké. Mrtvol tam bylo požehnaně, ale naštěstí jste si ani k jedné nestihli vytvořit nějaké sympatie. Je znát, že autor už nějaké ty zkušenosti má a mě se kniha opravdu hodně líbila.
Amy jsem si oblíbila už od začátku příběhu a myslím, že není člověk, který by si ji neoblíbil. Je pravda, že mi přišla trošku taková, že si ze všech dělá jenom srandu, ale to jsem hned po pár dalších stránkách zavrhla. Je to opravdu velmi milující bytost a má můj velký obdiv. Málo kdo by se dokázal vyhrabat z takových věcí, které se staly jí.
Naprosto jsem se zamilovala do všech tří zlaťáků, které Amy vlastnila. Ethel, Fredy i Nickie byli prostě úžasní. Naprostí ňuňánci.
Obálka se mi líbí víc v originále, ale tahle taky není špatná. Akorát mi trochu nesedí název, nějak nevím, proč kniha dostala takový název. nenacházím tam moc spojitost s příběhem. Ale to možná nevidím jenom já.
Pokud by existovala taková organizace, jakou založila Amy, hned bych se do ní přihlásila! Jmenuje se Zlaté srdce a jde o skupinu dobrovolníků, kteří pomáhají zachránit týrané, nebo opuštěné zlaté retrívry. Když nějaké najdou, buď v útulku, nebo jim zavolají z rodiny, že už třeba svého mazlíčka nezvládají, nebo zavolá manželka, že manžel psa týrá, dobrovolníci si ho vezmou domů a starají se o něj do té doby, než se mu najde nový domov. Amy si takhle nechala doma Nickie. Věděla, že už ji prostě neopustí.
Důvod proč vlastně knize dám čtyři hvězdičky, vám dokážu vysvětlit. Konec mě překvapil, ale bohužel v tom špatném slova smyslu. Já vám toho nechci moc prozrazovat, ale já jsem si myslela, že to je taková ta kniha, která je založena na faktech a nikdo si nic nevymýšlí, ale to jsem se spletla. Já jsem sice věřící, ale andělé mi prostě do thrilleru nejdou. No takže to je jeden důvod a druhý je, že jsem se občas nudila, ale to bylo opravdu jenom občas.
Takže knihu vám rozhodně doporučuji, mně se opravdu strašně moc líbila i bych řekla, že jsem se do ní zamilovala. A ten kdo má rád pejsky se dočká nádherných scén plné psí lásky!

Recenze-Šest let

29. listopadu 2015 v 0:28 | Anna Elizabeth Potter
Název: Šest let
Autor: Harlan Coben
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2014
Počet stran: 320
Anotace: "Šest let uplynulo od chvíle, kdy Jake Fisher viděl, jak si Natalie, jeho jediná, osudová láska, bere jiného muže. Šest let dodržel slib, že ji nechá na pokoji, a trápil se mučivými představami, jak Natalie žije se svým manželem Toddem. Po šesti letech náhodou narazí na oznámení o Toddově úmrtí, neodolá a vydá se na pohřeb. Doufá, že tam uvidí jeho manželku - ale vdova po Toddovi není Natalie… Jakákoli snaha najít tu, co mu kdysi zlomila srdce, pro Jake znamená odhalit krutá tajemství i bolestivé lži, ale především riskovat vlastní život.

Hodnocení: Tuto knihu jsem se snažila přečíst už skoro rok a půl. Snažila jsem se ze všech sil, ale dostat se přes prvních sto stránek se zdálo jako nadlidský výkon. Konečně po tolika měsících jsem se do knihy zakousla a už se nepustila. Tento popis by často knize udělal pozitivní reklamu, ale u této tomu tak není. Knihu jsem sice dočetla za jeden den, ale to spíše proto, abych už jí nemusela číst třeba taky pošesté.
Nemohu říct, že kniha byla vyloženě špatná, protože samozřejmě by měla nějaké ta pozitiva, ale to by člověk musel být někdo jiný než já. Já sama knihu naneštěstí moc chválit nemohu. Jediné takové plus by mohlo být, že kniha byla opravdu plná akce. Nebyla stránka, kde by bylo naprosto zbytečně zdlouhavé fňukání hlavního hrdiny. To je tedy plus číslo jedna a plus číslo dva...pořád nenacházím.
Styl psaní mi nepřipadal nijak odlišný od jiných. Opravdu tam ovšem bylo hodně přímé řeči, ale to někdo jako já bere pouze za plus. A hele druhé plus!
Hlavní hrdina (jehož jméno si nejsem schopna vybavit) Jake mi nebyl ale vůbec sympatický. Připadalo mi to až bláznovství, jak se hnal za svou milovanou Nathalií, která o něj evidentně neměla zájem. No prostě jsme si s Jakem nesedli a o to větší nechuť jsem měla v minulých (marných) pokusech.
Musím ale uznat, že se mi opravdu líbil nápad organizace, na které je postavená celá zápletka knihy. Už víc nemůžu napsat, protože to by byl úplně nechutný spoiler, za který byste mě na místě ukamenovali. Takže to už vlastně máme třetí plus! To jsem ani nečekala původně.
Ale musím říct, že co mě totálně dorazilo (a utvrdilo v názoru) bylo posledních asi dvacet možná třicet stránek. Musím říct, že jsem v ten moment zavřela knihu a nemohla jsem uvěřit, že tohle je opravdu konec. Bohužel to nebyl pocit jako: "To už to skončilo? Ale ne! Já chci pokračovat dál! Kde jsou další stránky?" Moje reakce vypadala asi takto: "TOHLE je konec? No tak to je...já ani vlastně nevím co to je. Tohle nemůže být přece konec. To nejde. Vždyť to má být bestseller..." Poté jsem si poslední stránku ještě jednou přečetla. Kupodivu byla pořád stejná.
Opět se mi potvrzuje takové moje pravidlo, že pokud má tuto zlatou či stříbrnou nálepku, nebude se mi líbit. Samozřejmě vím o pár knížkách, ale je jich minimum. Prostě mi ty bestsellery nějak nesedí. Mc ráda bych věděla proč. Jestli od té knihy potom třeba neočekávám až moc? Ale však přeci jenom bylo prodáno tolik výtisků! To přeci musí být kvalitní kniha!
Nechci vás od knihy odrazovat, ale mě se prostě nelíbila. Nemůžu za to, je to prostě můj názor a ten se nezmění. Nebo možná časem ano, ale nemyslím si, že bych této knize dala další šanci. Pozitivní na tom je, že jsem aspoň přečetla nějakou knihu z mé knihovničky, čili jsem si odškrtla jeden knižní rest.


Recenze-Do černého

26. září 2015 v 12:25 | Anna Elizabeth Potter
Název: Do černého
Autor: Dick Francis
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2013 (1990)
Počet stran: 280
Anotace: John Kendall napsal šest knih o tom, jak přežít v drsných podmínkách, a nyní čeká na vydání svého prvního románu. Protože je úplně bez peněz, a navíc zrovna přišel o střechu nad hlavou, přijme nabídku Tremayna Vickerse, proslulého trenéra dostihových koní, aby napsal jeho životopis. Vickers si rychle získá Johnovu úctu, což se však nedá říct o všech lidech z jeho okolí. John si sice uvědomuje, že je poznává ve vypjaté době, neboť zrovna probíhá soudní líčení v případu smrti dívky, která zemřela ve Vickersově domě, i tak ale zůstává pln pochybností. Když je zanedlouho objevena mrtvola další dívky, bývalé Vickersovy stájnice, je John rázem vtažen do víru událostí, v nichž bude muset své znalosti o umění přežít převést do praxe.

Hodnocení: Já vám ani nevím, proč jsem tu knihu vlastně vzala z poličky. Prostě jsem dostala chuť si zase přečíst Francise. Buď jsem ve svých dvanácti ještě pořádně nedokázala ocenit kvalitu Francisova psaného projevu, nebo jsem byla neskutečně hloupá! Tenhle muž je králem psaní! A s Agathou Christie by se mohli vzít.
Knihu jsem od začátku hltala a byla nešťastná, když jsem ji měla dát z ruky. Moje fantazie dokázala přesně vykreslit místa dění podle autorova skvělého popisu. Normálně nemám ráda když autor až moc popisuje, ale v tomto připadě mi to nevadilo. I když Francis moc nepřeháněl, opravdu tam bylo dost přímé řeči.
Jak už jsem psala, styl je úžasný a opradu si ho zamilujtete, protože prostě to nejde si ho nezamilovat. kdyby to šlo, tak bych nad tou knihou slintala, protože to bylo nesmírně dokonalé.
Knihu jsem bohužel četla snad dva týdny, ale to jenom kvůli tomu zákazu čtení (kdo neví, psala jsem o něm v informacíh) a posledních sedmdesát stránek jsem si vychutnala zalezlá pod peřinou s teplým čajem v ruce.
Upřímně se mi do knihy nejdřve moc nechtělo, protože ta anotace mě nějak moc nenadchla, ale po třiceti stránkách jsem věděla, že to bude bomba.
John mi byl velmi sympatický, relativně mladý spisovatel, který nemá peníze a tak bere, podle jeho agenta, tu nejhorší práci, co by vůbec mohl. Souhlasí, že napíše román jednomu trenérovi dostihových koní. Tady celý náš příběh začíná. Johna jsem si opravdu zamilovala a byl mi opravdu sympatickým hrdinou.
Když Vickers Tremayn poprvě přišel na scénu, myslela jsem, že mu dám facku a pošlu ho zpátky odkud přišel. Časem jsem ho ale začala mít ráda a ke konci knihy jsem ho měla ráda opravdu z celého srdce.
I ostatní postavy jsem si velice oblíbila, až tedy na jednoho pána, ale to byl určitě účel.
Bylo úžasné, že tím jak jsem se dostávala do příběhu tak jsem se do něho více a více vžívala. Už dlouho se mi u knihy nestalo, abych žila společně s hrdinou. Od první až do poslední scény bylo rozpětí asi tři týdny. A mě to opravdu jako tři týdny přišlo. Jedna záchraná akce, která je hned na začátku mi připadala, jako strašně vzdálená minulost, protože tehdy se nikdo s nikým neznal a na konci knihy se všichni měli rádi a hlavně se obdivovali.

No a jak už určitě všichni víte, miluju detektivky, takže také proto jsem si tuto knihu tak oblíbila. Francis je opravdu král detektivek! (A moje milovaná Agátka je královna)
Jediné, co mě na celé knize štve je konec nebo spíš vrah. Prostě se mi na vraha nehodil a neviděla jsem skoro žádný motic i když tam byl. Já vím, že tam byl, ale sakra proč? Také proto dávám knize čtyři hvězdičky, ještě za to, že právě posledních třicet stránek mě moc nebavilo a zdálo se mi to trochu rozvleklé.
Vy, co milujete detektivky (ano teď mluvím k tobě!) si musíte tuto knihu přečíst, protože je opravdu výborná a já se za čas vrhnu i na mé další nepřečtené knihy od Francise.

Recenze-Chlápek od vedlejšího hrobu

8. září 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Chlápek od vedlejšího hrobu
Název: Chlápek od vedlejšího hrobu
Série: Chlápek od vedlejšího hrobu
Díl: 1.
Nakladatelství: Motto
Rok: 2011 (1998)
Počet stran: 185
Anotace: Na hřbitově se náhodně setkají dva pozůstalí. Désirée je knihovnice a v polední přestávce chodívá k prostému náhrobku za svým manželem, který umřel na její vkus příliš mladý. Benny je zemědělec, který chová krávy a starostlivě pečuje o pompézní hrobku svých rodičů. Sedávají spolu na lavičce před hroby a zpočátku k sobě cítí silnou antipatii. Ale jednoho dne se na sebe usmějou… To je počátek nádherného vášnivého vztahu dvou lidí, kteří jsou ale tak odlišní! On potřebuje hospodyni a pomocnici na statku, zatímco ona je intelektuálka, která neumí ani vařit, natož se starat o hospodářství. V jejich vztahu tedy není o humorné situace nouze...

Hodnocení: Knihu znám díky Rodaw z Knihánkova a když jsem ji viděla v knihovně, tak nějak mě napadlo, že si ji přečtu. Bylo to tedy spontání rozhodnutí. Ještě si nejsem jistá jestli toho lituji, nebo ne.
Kniha není nic světoborného a rozhodně od toho neočekávejte něco strašně těžkého. Je to normální oddechová kniha o sto osmdesáti stránkách, která je dobrá ve chvíli, kdy potřebujete vypnout a chcete utéct, do jiného světa. Do světa Desirée a Bennyho.
Styl byl klasický, nic nového na co bych si musela zvykat. V knize nejsou žádné zvláštnosti a vůbec nad ní nemusíte moc přemýšlet.
Knihu jsem měla přečtenou za dvanáct hodin. Je to krátké vyprávění na jedno odpoledne. Kniha vám ve finále nedá nic, ale jak už jsem několikrát zmínila, je to příjemná oddechovka.
Mě osobně Desirée nebyla sympatcká a to z jednoho prostého důvodu. Strašně jsem se v ní viděla. Ne, že bych byla nějak přehnaně vzdělaná, ale rozhodně docela chytrá jsem a práci na statku nemám ani ponětí a určitě by se mi do toho nechtělo.
Desirée byla normální velmi vzdělaná knihovnice, které zemřel manžel a jí odtikávají biologické hodiny. A ona sama ví, že už není tolik času. Desirée vlastně neplakala nad ztrátou svého manžela, protože zamilovanost ji přešla ještě před svatbou, ale se svým manželem se nikdy neměla špatně. To byla jedna zajímavost, která mě docela překvapila. Jak můžete tak dlouho žít s někým koho ani nemilujete nebo spíš nesmýšlíte o něm jako o svém druhém já? Samozřejmě vím, že to jde, ale nějak si to nedokážu představit.
Benny byl chlápek od vedlejšího hrobu a také ze statku, kde se staral o svých dvacet čtyři krav. Stejně jako Desirée nedokázala pochopit, že se nechce vzdělávat a celý život si představuje na statku, on zase nedokázal pochopit, že ona na kydání knoje není. A že to není úplně její vysněná práce pro kterou by se všeho vzdala. Ještě jednu zvláštnost vám o něm prozradím a to, že má jenom tři prsty na levé ruce. Proč? To se dozvíte v knize.
Zápletka knihy byla vlastně jedna velká otázka a to, jestli to spolu Benny a Desirée vydrží. Jak jsem psala nic převratného. Popravdě se velice divím tomu jak to skončilo...a popravdě mě vůbec nepřekvapila anotace druhéo dílu. Dalo se to čekat, když čtete jak těžko se Desirée srovnává s životem na statku. Přeci jenom je to pracující knihovnice a intelektuálka.
Nechci být hnusná, ale popravdě moc nechápu, proč se kniha přeložila do tolika jazyků a zjištění, že byla dokonce zfilmovaná mě velice překvapilo. Prostě se mi to nezdá jako něco tak úžasného, že by podle toho měl vzniknout i muzikál (ano i to se teď děje, všechny informace jsou na přebalu knihy) je to prostě zvláštní protože znám jiné knihy, které by si zasloužily filmové zpracování. No nebudu se v tom už dál nimrat, za mě prostě průměr a do druhého dílu se mi moc nechce, ale když už jsem si ho z té knihovny přinesla a přečte se to za jedno odpoledne (když nebudu mít nic do školy) tak proč to nezkusit.

Recenze-S láskou Rosie

25. srpna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
S láskou, Rosie
Název: S láskou Rosie
Autor: Cecelia Ahernová
Nakladatelství: Motto
Rok: 2015 (2004)
Počet stran: 447
Anotace: Někdy trvá věky, než najdete toho pravého...

Nejlepší přátelé Rosie a Alex se musí vinou osudu rozloučit na neurčito, aniž by si dokázali navzájem přiznat pravdu o svých citech. Jejich přátelství pokračuje dlouhé roky pouze prostřednictvím e-mailů, dopisů a dlouhých telefonních hovorů, které si vyměňují přes oceán. Žijí své vlastní životy a hledají štěstí a "poklad na konci duhy". Přijdou na to, že ho mají na dosah ruky už dávno a dostane jejich láska druhou šanci?

Hodnocení: Tuhle knihu jsem si naprosto zamilovala a včera jsem z ní přečetla tři sta stran. Kniha je skrz na skrz prolezlá romantikou, která je viděna jen v pohádkách a románech. Naprosto si zamilujete jak Rosie tak Alexe.
Celý příběh začíná, když je Rosie sedm a zve Alexe na svou narozeninovou oslavu. Kniha končí přesně o čtyřicet tři let později a vykouzlí vám tak velký úsměv na tváři, že to snad ani není možné.
V průběhu celé knihy v duchu (můžete i nahlas) řvete na hrdiny, ať už konečně otevřou oči a nehádají se o takové blbosti. Já osobně jsem už na nějaké sto padesáté stránce chytala docela amok. Bylo až k neuvěření, jak osud ty dva rozděloval a už podle obálky poznáte, že je nakonec přeci jenom svedl dohromady. Mě osobně celkem zklamalo, že se dali dohromady tak pozdě, ale lepší někdy než nikdy, že?
Styl byl pěkný a líbily se mi i ty gramatické chyby, když psalo, některé z dětí. Dodávalo to takovou hezkou a uvěřitelnou atmosféru. Jak už jste si mohli všimnout, použila jsem sloveso psalo, takže vám může dojít, že kniha je psána prostřednictvím e-mailů, dopisů a chatů.
Někdy trvalo než jsem se úplně zorientovala v jakém jsem roce, protože někdy bylo mezi dopisy (to bylo hlavně na začátku a na konci knihy) více než rok pauza. Jednou myslím to bylo i deset let. Bez problému to ale z dopisů pochopíte, takže se nemusíte ničeho bát. Nikde ovšem nejsou uvedena data. Vždy se jenom dozvíme jak staří jsou hrdinové.
Rosie byla nejdřív rozpustilá mladá holka a během pár chvil se z ní stala zodpovědná mladá žena. Ten rozdíl je v knize patrný a to se mi líbilo. Měla jsem jí ráda, ale úplně strašně moc jsem ji nezbožňovala. Občas mi vadilo, že prostě za žádnou cenu nechtěla Alexovi říct, co k němu vlastně cítí. Myslím, že se o to pokusila snad jednou a skončilo to docela fiaskem. Musím uznat, že byla naprosto skvělá máma.
Alex byl nejdřív rozpustilý mladý kluk a tím byl docela dlouho, ale pak přišla vysoká a práce a postupně se z něj stal také velmi zodpovědný člověk. Narozdíl od Rosie, on se snažil několikrát jí sdělit, co k ní cítí. napsal dva dopisy. Jeden se ztratil, takže nebyl nikdy doručen (no tak to úplně nebylo, ale nemůžu vám to vyzradit!) a druhý se k ní dostal až později. Musím ale říct, že byl trochu urážlivka.
Takže já bych byla moc ráda, kdyby si někdo tuhle knihu přečetl a taky se do ní zamiloval, protože podle mě nejsem jediná, kdo knize dává plný počet. Spoustu blogerům se kniha také velice líbila. Aspoň, co jsem viděla na internetové stránce Goodreads.
Kniha patří na můj b-day a x-mas wish list a já jsem moc ráda, že jsem jí dostala i když ne k narozeninám nebo Vánocům.
Dívala jsem se i na film a bohužel ho můžu ohodnotit jenom jedním slovem a to hrůza. Vím, že vám se třeba líbí a právě proto si myslím, že pokud se vám líbil film, knih se vám bude líbit ještě víc. Pro mě to byl jenom další důkaz toho (ale já to přeci už dávno vím) že knihy jsou prostě lepší než filmy.

Recenze-Ty

1. srpna 2015 v 17:40 | Anna Elizabeth Potter
TY (You, #1)
Název: Ty
Série: Ty
Díl: 1.
Autor: Caroline Kepnes
Nakladatelství: Domino
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 440
Anotace: Opravdová láska bolí. Já už jsem to pochopil. A ty to brzy pochopíš taky. Když Guinevere vkročí do knihkupectví, kde Joe pracuje, jako by ho zasáhl blesk. Ta dívka je zosobněním všeho, co kdy chtěl: je krásná, chytrá a má v sobě více vášně než jeho nejdivočejší sny. Kvůli ní by třeba vraždil, jen aby ji získal. Guinevere to ještě neví, ale narodila se pro něj. A Joe je odhodlán udělat vše pro to, aby i ona pochopila, že oni dva tvoří dokonalý pár. Když v následujících dnech její svět rozmetá série velmi nešťastných a dosti podivných náhod, je Joe jediný, kdo jí nabídne pomoc a útěchu. Ale to není zdaleka všechno, co je své vyvolené připraven poskytnout! Je s ní i ve chvílích, kdy to jeho vyvolená netuší - dokonce i když o to ani nestojí. On přece ví nejlíp, co je pro ni dobré, a ve své velkodušnosti dokonce přehlíží i vady, které se skrývají za Guineveřinou dokonalou fasádou. Opravdová láska bolí, to už Joe pochopil, a Guinevere to brzy pochopí taky, Joe pro to udělá všechno. Thriller TY je až perverzně chytrým záznamem chorobné posedlosti, při jehož čtení vám bude nejspíše poněkud úzko. Vlastně dosti úzko. Přesně jak to autorka zamýšlela.


Hodnocení: Opět musím přiznat, že jsem novým bestsellerem tak unešená nebyla. Knihu jsem měla rozečtenou opravdu dlouho. Pokud chcete knihu číst, připravte se na dost perverzních slov. Ale jak jinak stalker uvažuje?
Kniha je psaná duo formou (nebo tak nějak se to píše) a tu jsem ještě nikdy nečetla a musím říct, že mi to sedlo. Co se týče stylu, byl čtivý, to nepopírám. První den jsem přečetla sto padesát stránek.
Proč jsem vlastně tuhle knihu chtěla číst? No samozřejmě jsem na ní byla natěšená a všude na ní byly pozitivní recenze. Já se přidávám s trošku neutrální recenzí.
První půlka se mi zdála velice povedená. Byla tak v normě, ale musím přiznat, že druhá půlka mi dobrý pocit z knihy docela zabila. Mnohem víc jsem se nudila a chtěla jsem stránky přeskakovat. Taky mi po půli knihy už začaly lézt na nervy vulgarismy a perverzní slova. Ne, že bych byla nějaká…no jako že bych ty slova neznala, nebo že bych je sama nepoužívala občas, ale v takové míře už se mi to nelíbilo.
I přesto jaký Joe byl, mi byl docela sympatický. Tak samozřejmě když byl knihkupec a miloval knihy tak mi musel být sympatický. Na to, jak s ním Beck s prominutím vyjebávala (ta kniha vás prostě nakazí) tak se docela držel.
Beck jsem ráda neměla. Přišlo mi, že ta holka všechny jenom využívá a hraje si na chudinku. Ale možná jsem jí špatně pochopila. Víc k ní napsat nemůžu.
Obálka je jednoduchá a mně se moc líbí. Nevím, čím se mi tak líbí, ale už tomu tak je. V jednoduchosti je síla, že?
Kniha vás donutí začít zatahovat záclony nebo žaluzie. Ne že by mně donutila, ale neměla k tomu daleko. Děsivá atmosféra knize určitě nechybí.
Je ale pravda, že konec mě překvapil. Ne že by mi spadla pusa dolů, ale mělo to patřičnou kvalitu. To tedy jo.

Když to shrnu, kniha podle mě byla taková průměrná. Čekala jsem od ní víc, ale zase na druhou stranu bych uvítala trochu míň těch vulgarismů, ale nemůžeme mít všechno. Pokud chcete, určitě do knihy jděte. Jak už jsem psala výše, já se přidávám s neutrální recenzí. Něco se mi líbilo a něco zase ne. To je vše.

Recenze-Beze stopy

24. července 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Beze stopy
Název: Beze stopy
Autor: Jane Caseyová
Nakladatelství: Argo
Rok: 2012 (2010)
Počet stran: 338
Anotace: Když jednoho dne zmizí dvanáctiletá Jenny, uvědomuje si její učitelka Sára Finchová mnohem lépe než ostatní, že se s každým dalším dnem zmenšuje naděje, že její žačku naleznou živou a zdravou. Jako dítě totiž Sára zažila něco podobného: jednoho dne beze stopy zmizel její starší bratr Charlie, a celou její rodinu tato tragédie hluboce zasáhla. Sáře je nyní něco přes dvacet a bydlí s matkou, která své chmury zahání alkoholem a pokojíček svého syna udržuje v někdejším stavu jako jakousi podivnou svatyni. Pak se Sáře přihodí něco příšerného: v lesíku nedaleko svého domu objeví Jennyino tělo. Je vtažena do policejního vyšetřování, a zatímco vzdoruje obrovskému mediálnímu zájmu, pomalu na ni samotnou padá podezření. Ale nesleduje ji jen policie…

Hodnocení: Na tuto knihu mohu psát jenom samou chválu. Zrovna jsem ji dočetla a jsem z ní naprosto unešená.
Poslední dobou si uvědomuji, co to vlastně čtu za knihy. Není to lehká literatura, kterou by mohl číst každý a už vůbec se to nemůže každému líbit. Matka je ze mě docela znechucená. Když tátovi vyprávím, co se v knize děje, vždy se na mě jenom otočí a se zhnuseným obličejem prohlásí: "Co to zase čteš za hrůzy?" Ale to sem nepatří.
V knize se střídají dva příběhy. Současnost, čili vyšetřování vraždy Jenny a doba, kdy se stratil Charle bratr naší hlavní hrdinky. Je to pěkné zpestření celé knihy a mě to vůbec nevadilo.
Styl psaní mi opravdu sedl a já jsem na něm nenašla žádnou chybu. Snad jenom, že sem tam se našla nějaká chyba v překladu, ale spíš to bylo vynechané písmenko, čárko a tak podobně.
Kniha mě bavila od samého začátku a já jsem ji stihla přečíst za tři dny a vůbec jsem se od ni nemohla odtrhnout. Když jsem šla třea na procházku se psem, nebo do bazénu, neustále jsem nad tou knihou pemýšlela. Co se asi stane dál? Přijdou na to? Něco takového se mi už dlouho nestalo. Tak moc nad knihou přemýšlet.
Sára mi byla sympatická, ale nechápala jsem proč prostě od své matky neodejde. Byla tyranská a věčně opilá a kvůli ní si měla zakzit celý život? Byla citlivá, ale na můj vkus trochu moc uzavřená. Jediné co mě na ní trochu štvalo, byl problém který nacházím v hodně knihách a to, že se o její přízeň zase pokoušelo, až moc chlapů. Na můj vkus. Asi to tak v běžném světe chodí, ale já to tak prostě nevidím.
Přeci jenom jsme holky a tím pádem si potrpíme na nějaký ten románek a i ten se v této knize vyskytuje, ale nepovím vám mezi kým. Ono vám to stejně dojde asi na padesáté straně, ale nevadí.
Kniha byla opravdu napínavá a i když jsem dokázala odhadnout, kdo je vrah, konec mě stejně překvapil. V závěru vám mohu knihu jenom doporučit. Další knihy d autorky jsou Oheň a Pomsta. Pomstu mám doma a je to druhý díl Ohně. Bohužel to nevypadá, že by se nakladatelství Argo rozhodlo pokračovat v sérii. Napsala jsem jim e-mail, tak uvidíme, jak to dopadne.
 
 

Reklama