Knižní recenze

Recenze-Ostrov lhářů

23. července 2016 v 16:56 | Anna Elizabeth Potter
Název: Ostrov lhářů
Autor: E. Lockhartová
Nakladatelství: Host
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 257
Děj: V létě patnáct se něco stalo. Něco, co změnilo mnoho životů. Teď v létě sedmnáct na to Cadence chce přijít. Všechno je jiné. Když se lidí zeptáte, o čem je tato kniha, každý vám odpoví trošku jinak. Protože on nikdo ve skutečnosti neví, o čem tato kniha je. Já bych řekla, že to je o boji jedné rodiny. Jde tu o dědictví. Jde tu o jednu dívku. Co se tehdy stalo? A proč si nic nepamatuje? A taky jsem teď celou dobu mohla lhát. Takže si tu knihu prostě přečtěte.

Hodnocení: Když jsem s knihou začínala, přečetla jsem asi dvacet stránek, a pak jsem knihu odložila a říkala si, že to bude nějaká blbost. Já žánr YA moc nemusím. Včera jsem knihu otevřela a už ji nepustila z ruky.
Styl autorky určitě není těžký. Jsou to většinou jednoduché věty, které ale na sebe někdy nenavazují. Úžasné bylo, že autorka nám nedala skoro žádné příležitosti uhodnout, co se vlastně stalo. Můžete si vymýšlet svoje verze, ale myslím, že se skoro určitě nestrefíte. Všechno objevujete postupně spolu s hlavní hrdinkou, která ztratila paměť a postupně si vzpomíná. Až když dočtete do konce, tak vám všechno začne docházet. A to se mi na tom právě líbilo. Neměla jsem ani tušení, co se tehdy stalo. A to docela čtu detektivky a občas i uhádnu vraha.
Kapitoly jsou velmi krátké někdy i jenom půl stránky a taky proto se kniha četla velmi ryhle. Také se tu objevují přepsané pohádky od hlavní hrdinky Cadence. V pohádkách zachyuje problémy své rodiny a hlavně její osobní problémy. Je tu například pohádka Sůl nad zlato, nebo Kráska a zvíře. Pohádky od Cadence jsou...mírně depresivní.
Psaní recenze na právě tuto knihu je velice těžké. Nehorší na tom asi je, že vám nic nemůžu prozradit. Tahle kniha je úžasná právě proto, kolik se tam toho stane nečekaného. Kolik wow momentů tu je a každá další stránka vám připraví další a další.
Hlavní hrdinka jménem Cadence jsem moc ráda neměla. Ano trpěla velkými bolestmi hlavy a částečně ztratila paměť, ale mohla být ráda, že to dopadlo jenom takhle. Mohla být i mrtvá a přišlo mi, že se sebe pořád dělala tak trochu chudinku. Všechny upozorňovala, ať ji nelitují, že o tom nechce ani slyšet a přitom jsem sama cítila, jak moc to chce. Ale musím přiznat, že určitě nebyla nejhorší hlavní hrdinka. Znám i horší případy.
Koho jsem měla ze čtyř nejstarších dětí nejradši? Johnnyho, který byl pro samé dobrodružství a velmi náruživý sportovec? Mirren, která má zlaté srdce a nejradši by všem pomáhala? Nebo snad chlapce, který do rodiny nepatřil, ale přesto mohl jezdit na ostrov, který patřil jenom Sinclairovým? Gate byl jiný než oni. Protože věděl, co to znamená chudoba. Protože věděl, že ve světě se lidé mají strašně a oni Sinclairovi se hádají, jak moc drahé hodinky si koupit. Musím říct, že nemůžu určit, koho mám nejradši. Každého jsem měla ráda svým způsobem a nesnášela jsem se dívat na to, jak je jejich matky využívaly k tomu, aby právě jim odkázal jejich otec, co nejvíce pozemků a peněz.
Obálka mi přijde naprosto super. Strašně moc se mi líbí a je stejně tajemná, jako příběh sám. Je i krásná na pohlazení a to každý knihomol umí ocenit.

Já vám asi tady nedokážu přesně popsat proč knihu číst. Já vám prostě říkám přečtěte si to, protože jinak o hodně přijdete. Kdo jste na vážkách, prostě jděte a tu knihu si třeba půjčíte z knihovny. Kdo o knize ještě nic nevíte, což pochybuji, protože minulé léto byla velký hit, zkuste si o ni zjistit třeba víc informací. Já si myslím, že tohle je opravdu dobrá kniha. Mě teda naprosto dostala, což může potvrdit i Klárka, protože jsem se s ní hned po dočtení musela podělit o své dojmy. Na léto se kniha naprosto hodí a já doufám, že jsem vás touto recenzí aspoň trochu navnadila. Uvidíte, jestli se dostane do mých top za rok 2016. Ale já myslím, že je na tom opravdu dobře. Troufla bych si říct, že na ni hned tak nezapomenu.

Recenze-Lásko, kde jsi?

19. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Lásko, kde jsi?
Série: Love…
Díl: 1.
Autor: Nick Spalding
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok: 2013 (2012)
Počet stránek: 287
Děj: Jak těžké je hledání pravé lásky? Všichni to víme. Potýkáme se s tím každý. Do jak absurdních situací se při honu za tím pravým/ tou pravou můžeme dostat, nám ukazuje tato kniha. Jamie Newman je svobodný a právě zažívá krizi. Už delší dobu je bez partnerky. On sám se během knihy dostane do velmi trapných a vtipných situací. Máme tu i dívku, která se jmenuje Laura McIntyreová a ta to nemá jednoduchá už vůbec. Přítel ji po pětiletém vztahu opustí a ona se musí dát znovu do randění. Její situace jsou spíše k pláči, než k smíchu, ale rozhodně je tu plno humoru! Najdou oba toho svého pravého?

Hodnocení: O knize jsem už delší dobu věděla. Byla v Levných knihách a taky ji ve svém videu doporučovala Verunka z Knihy jako sen. Proto jsem si knihu půjčila, jakmile jsem ji uviděla v knihovně. Verunka říkala, že to je zábava a že se u toho nasmějeme. To jsem ještě netušila, jak velká je to pravda.
Kniha je psaná dvěma pohledy. Je tu Jamie, který píše články na blog. Dozvídáme se tu o jeho nepodařených schůzkách a o jeho matce, která si zoufale přeje, aby se oženil. Dělá proto, co může a taky sežene Jamiemu jednu slečnu, s kterou to také nedopadne dobře. Poté je tu taky Laura, která si píše deník a zápisky věnuje své mamince, která umřela. Ona taky popisuje schůzky, které byly jedním slovem příšerné.
Jedna věc mě na knize docela děsí a to, že kniha je založená na pravdě. Autor údajně už nevěděl, co psát, tak mu nejbližší řekli, ať napíše o nepovedených schůzkách a samy mu začali vyprávět své nepovedené schůzky. On z nich potom sepsal tuto knihu. Když si představím, že se všechny ty schůzky, o kterých jsem četla, staly, tak si ani nechci představit své vlastní randění. Samozřejmě, že nejsou celé založené na pravdě, ale z části určitě.
Jamieho jsem z nějakého důvodu moc ráda neměla. Přišlo mi, že se na schůzkách chová jako naprostý idiot. Jakmile uvidí hezkou holku, začne blábolit totální nesmysly. Někdy mi přišlo, že byl k ženám dost ošklivý a přitom on taky nebyl nic moc.
Laura byla normální slečna, které táhlo na třicet a cítila, že její hodiny tikají a za chvíli už nebude mít příležitost najít toho pravého. Bohužel většina chlapů, kteří s ní šli ven, nebyli úplně…to pravé. Jenom jeden tam za něco stál, ale bohužel vybral nevyhovující místo pro rande. Laura mi byla taky sympatická tím, že měla svůj obchod s čokoládou, který byl sice spíš v mínusu, ale stejně.
V knize najdete spousty ale spousty vulgarismů. Vím, že hodně lidí to vadí, protože mně to také vadí, ale k této knize to prostě patří. Řekla bych, že nad tuto knihu se musíte povznést, protože jinak se vám nebude líbit. Musíte si prostě říct, že tuhle knihu čtete pro zábavu. Nic od ní nečekejte a ona vás sama snad překvapí. Na tuto knihu jsem četla i negativní recenze, ale podle mě to bylo, protože lidi to prostě brali, jako seriózní a hlavně romantickou knihu. To ale tato kniha v žádném případě není. Kniha slouží k pobavení a mě tedy určitě pobavila. V nějakých částech jsem se opravdu hodně nasmála. Pomohla mi ve chvílích, kdy jsem se cítila opravdu špatně a přijde mi, že se přesně hodí na léto.
Kniha samozřejmě nebyla dokonalá. Některé části (hlavně u Jamieho) mě nudily a někdy mi těch vulgarismů přišlo až moc. Čtecí doba byla dlouhá, ale kdybych měla tu správnou náladu na čtení, knihu bych slupla za dva až tři dny.
Za normální cenu kniha asi nestojí, ale myslím, že teď v Levných knihách je za přijatelnou cenu a určitě byste to měli zkusit.

Jak se občas u Fortuny stává, série nebude dovydaná. Teda aspoň já si to myslím, protože druhý díl byl vydán už dva roky zpátky a jelikož jsou knihy v Levných knihách, předpokládám, že na trh už další díly nepřijdou. Uvidím, jestli si půjčím v knihovně třetí. Kdybych na něho narazila tak asi ano, ale rezervovat si ho určitě nebudu.

Recenze-První dojmy

10. července 2016 v 21:29 | Anna Elizabeth Potter


Název: První dojmy
Autor: Charlie Lovett
Nakladatelství: Paseka
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 336
Děj: Sophie Collingwoodová právě dostudovala a teď nějak neví, co si počne. Vrátí se domů, kde není šťastná. Její otec nesnáší knihy a nechápe, jak je někdo může sbírat. Také proto si Sophie se svým otcem nerozumí. Zato si rozumí se svým strýčkem. Ten ji jako malou naučil milovat knihy a když ještě neuměla číst, moc rád ji předčítal. Také díky němu Sophie vystudovala anglickou literaturu. Poté se ale stane strašná tragédie.
Sophie také začne pracovat v jednom malém antikvariátu u svého známého a jednoho dne si pro jednu knihu přijdou dva pánové. Kniha je nevýrazná, jde o nějaké druhé vydání a navíc to vypadá, že ani nepůjde sehnat. Poté ale začně jeden z žadatelů vyhrožovat. Proč jim na knize tolik záleží? A má to nějakou spojitost s tragédií, která se stala v Sophině rodině?

Hodnocení: Před rokem jsem četla autorovu první přeloženou knihu a byla jsem z ní naprosto nadšená. Dnes už bych z knihy tak nadšená nebyla, protože tato byla ještě lepší, ale přeci jenom měla nějaké své mušky.
Máme tu dvě dějové linky. Já to moc nemusím, ale u knih Charlieho Lovetta mi to vůbec nevadí, protože k němu to prostě patří. Je tu Hampshire rok 1796. Dějová linka s Jane Austenovou a příběhu, jak vlastně vznikly její díla Rozum a cit a Pýcha a předsudek (v té době První dojmy). Tato dějová linka mě naprosto pohltila. Není se čemu divit, když Jane Austenová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek a styl Charlieho je prostě naprosto úžasný. To přece nemůže dopadnout zle. Druhá dějová linka je zařazena do současnosti a odehrává se převážně v Londýně. To je právě dějová linka Sophie Collingwoodové. Tahle linka byla taky velmi zajímavá, bavila mě mnohem víc než současná dějová linka v Dobrodružství milovníka knih. Jediné, co mi tu trochu vadilo, byl klasický milostný trojúhelník. Ale to je prostě nemožné, narazit na knihu, kde by žádný trojúhelník nebyl. A ještě jsem k tomu trojúhelníku chtěla podotknout, že ne tak často se stává, aby jeden z trojúhelníku byl jenom na začátku a na konci knihy.
Potřebovala jsem lehkou a romantickou knihu, která mě pohladí po duši a nad kterou se budu usmívat jako idiot. Tahle kniha to prostě na sto procent splnila a já mám jenom jednu věc, která mohla být lepší.
Konec knihy byl neskutečně nepropracovaný. Celá kniha byla svižná, ale na pár věcí se opravdu přicházelo pomalu, bylo vidět, že autor to má v hlavě celé promyšlené a vymyšlené. Konec byl ovšem pravý opak. Byl opravdu velmi rychlý a strašně ale opravdu příšerně kýčovitý. Pardon, ale já jsem zastánce romantických knih, nepřečetla jsem jich mnoho, ale baví mě a považuju je taky za kvalitní literaturu (občas) ale tenhle konec byl jak vystřihnutý z červené knihovny. Ano všechno k tomu ukazuje, ale autor do toho mohl zasadit více napětí. No uvidíte.
Obálka se mi velmi líbí, ale obálka Dobrodružství mil. knih byla ještě lepší. Nicméně modrá je krásná a s celou knihou si nakladatelství Paseka velmi pohrálo. Je vidět, že své knihy neodbývají.
Sophii jsem měla ráda. Strašně jsem se v ní viděla, bohužel i ve chvílích, kdy byla úplně neskutečně blbá. Ale těch chvil tam bylo jenom pár a po většinu času to byla inteligentní dívka. Přinesla nám introvertním knihomolkám naději, že i my bychom se mohly dočkat šťastného konce. A to na ni také oceňuji.
Strýček Bertram byl jedním slovem úžasný. Každá z nás by ho chtěla za strýčka. Měl celý byt posetý knihami a měl je naprosto úžasně seřazené. Neřadil je podle autorů, ale podle toho jak k sobě zapadají. Nevím, jestli to pochopíte takhle z článku, ale on prostě měl jednu knihu, a když se na ni podíval, vybavila se mu s ní v souvislosti další kniha a tu dal vedle ní. No podle mě naprosto úžasné. Také v knihách nechával založené různé papírky se vzpomínkami. Například lístky z divadel nebo kin, papírky od bonbónů. Poté knihu otevřel a viděl, že k jedné kapitole je například přiřazen lístek z kina. Vybavilo se mu, jak viděl skvělý film a poté si venku sedl na lavičku a přečetl si právě tuto kapitolu.

Kniha je lehká a nádherná. Doporučuji ji teď na léto a myslím, že se nenajde člověk, kterému by se nelíbila. A pokud se vám bude líbit tato, tak si přečtěte i Dobrodružství milovníka knih. Koukala jsem na autorův blog a vydal ještě knihu s Charlesem Dickensem, tak doufám, že i tuto nakladatelství Paseka vydá.

Recenze-Vězeň noci a mlhy

14. června 2016 v 20:41 | Anna Elizabeth Potter
Vezen noci a mlhy (Anne Blankmanova) [CZ] obal
Název: Vězeň noci a mlhy
Série: Vězeň noci a mlhy
Díl: 1.
Autor: Anne Blankmanová
Nakladatelství: CooBoo
Rok: 2016 (2014)
Počet stran: 347
Anotace: Mnichov 30. let 20. století skrývá mnohá tajemství a za každým rohem číhá nějaké nebezpečí. Gretchen vyrostla mezi národními socialisty pod ochranným křídlem "strýčka" Adolfa. Její otec totiž padl, aby zachránil Hitlerův život. Nebo alespoň tak jí to nacisté vyprávěli. A Gretchen tomu také věří, dokud nepotká odvážného a pěkného židovského novináře Daniela Cohena. Gretchen by měla Danielem opovrhovat a vůbec by s ním neměla mluvit, avšak z nějakého důvodu nedokáže neposlouchat jeho vysvětlení otcovy smrti - že její otec, nacistický mučedník, byl zabit někým ze strany. A už vůbec nedokáže odolat přitažlivosti, která ji k Danielovi táhne… Gretchen začne na vlastní pěst pátrat a prověřovat lidi, které považovala za rodinné přátele. Zvolí si Gretchen raději pohodlný život Hitlerovy oblíbenkyně, anebo dokáže poslechnout své srdce a zavrhnout vše, čemuž do té doby věřila?

Hodnocení: Na tuhle knihu jsem se opravdu velmi těšila. Víte, že mám knihy v době vlády Hitlera a obecně o Holocaustu "ráda". Toto období mě velmi zajímá a myslím, že už jsem o něm přečetla i dost drsné knihy. Proto mě zajímalo, jak to vypadá, když se taková kniha řadí pod Young Adult. Dá se říct, že to co jsem čekala, jsem dostala.
Kniha rozhodně není nic veselého a taky si nemyslete, že to je nějaké velké love story. Musím uznat, že celé prostředí autorka vylíčila velmi věrohodně, ale já si pořád nějak nemohla představit, že se to skutečně stalo. Přišlo mi, že hlavní hrdinka měla neuvěřitelné štěstí. Tak neuvěřitelné, že to snad ani nebylo možné. Já vám toho samozřejmě nechci moc prozradit, takže to píšu takhle oklikou, ale jestli jste někdo už knihu četl, určitě dejte vědět.
I já strašně pomalý čtenář jsem knihu měla přečtenou za čtyři dny. Čte se neuvěřitelně rychle. Přišlo mi, že čtu chvíli a hele už jsem měla přečtených sto stránek. Bylo to až neuvěřitelné. Bohužel jsem knihu četla v období, kdy mi nebylo úplně dobře psychicky a tahle kniha vám rozhodně pozitivní energii nepřinese. Je plná smutku. V podstatě od začátku až do konce.
Hlavní hrdinka Gretchen je moc milá holka, která celý svůj život žije v pohádce. Myslí si, že Hitler bojuje za správnou věc. Myslí si, že Hitler bude pro Německo spása. Myslí si, že židé jsou něco míň, než ostatní, protože tomu ji od malička učili. Pak se střetne s mladým žurnalistou jménem Daniel Cohen, který ji začíná otevírat oči. Na počátku si vůbec nevěřili. Ona si myslela, že to je odporný žid, který za nic nestojí, ale začíná zjišťovat, že židé nejsou zase tak úplně špatní. Měla jsem ji ráda, ale musím uznat, že mi vůbec nepřirostla k srdci. Nevím, čím to bylo, asi protože se mi nelíbilo, jak byla celou dobu naivní a myslela si, že strýček Dolf je tu jenom pro ni. Myslela si, že ji vždycky ochrání, ale to vůbec nebyla pravda.
Daniel byl mladý a krásný muž. Bylo jasné, že se nám slečnám bude líbit. Na můj vkus byl v knize trochu moc upozaděn za Gretchen. Uvítala bych víc scén, kdy bychom mohli vidět, jak on přemýšlí, co on si vlastně myslí o odsunu židů.
Velmi jsem ocenila, že autorka se snažila alespoň věci kolem Hitlera držet podle pravdy. Byli tu jeho komplicové a podřízení, kteří opravdu existovali a to knize dodávalo na uvěřitelnosti.
Myslím, že jsem knize nedokázala uvěřit, protože už nějaké ty tvrdší knihy přečtené mám a nejsem zvyklá na takovéhle vymyšlené příběhy z té doby.
Myslím, že tato kniha je přímo ideálním začátkem pro ty, které zajímá tato doba a obecně téma Adolf Hitler a jeho nenávist k židům. Je to mírná kniha přesně pro začátečníky, kteří třeba ještě nechtějí číst o nechutnostech a zlostech, co se děly v koncentračních táborech.

Rozhodně, ale knihu doporučuji, určitě je ve své kategorii na vysoké úrovni a hlavně mladým lidem by se mohla líbit. Myslím, že starší budou mít stejný problém jako já. Nějak ji nebudou moci uvěřit.

Děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete koupit ZDE


Recenze-Zimní moře

23. května 2016 v 20:08 | Anna Elizabeth Potter
Zimni more (Susanna Kearsleyova) obal
Název: Zimní moře
Série: Slains
Díl: 1.
Autor: Susanna Kearsleyová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2016 (2008)
Počet stran: 487
Anotace: Úspěšná spisovatelka Carrie se vydává do Skotska, aby tam rozepsala plánovaný historický román. Slainský hrad, kde se děj její knihy má odehrávat, je jí podivně povědomý, a za svou hrdinkou si vyvolí Sophii, svou dávnou předkyni, která v těch místech žila. Carrie nejdřív podivným předtuchám nepřikládá váhu, ale když mezi řádky jejího románu začíná prosvítat skutečný, pravdivý a dávno zapomenutý příběh, hranice mezi fikcí a skutečností se nebezpečně rozpijí.

Hodnocení: Hned na začátku musím říct, že tato kniha mě naprosto uchvátila a já z ní byla úplně vedle. Po dočtení jsem seděla v autobuse, zavřela jsem knihu a usmívala se jako naprostý blázen. Pro mě je tato kniha definicí naprosté dokonalosti.
Když jsem si četla anotaci, čekala jsem, že to bude víc cestování časem. Pochopila jsem to tak, že hlavní postava, která tu hraje roli spisovatelky, se bude přemisťovat do minulosti a celý děj bude sledovat z povzdálí. Jak šeredně jsem se spletla! Hned jak, jsem začala číst, pochopila jsem. Spisovatelka Carrie k sobě nechává postavy promlouvat. Na tom by ještě nebylo nic divného, dělá to tak u každého románu, ale u tohoto je to něco jiného. U těch předchozích aspoň korigovala, co píše. Příběh si vymýšlela, ale u tohoto románu se nechávala nést rozhovory svých postav a nechala je, aby tak nějak psaly za ni. Dostávala se do takových psacích záchvatů a někdy kvůli nim ani celý den nespala. Knihu měla hotovou velmi rychle, ale o to ani nešlo. Šlo o to, že psala o lidech, o kterých nic nevěděla a ani neměla zjištěné informace, které do knihy zapisovala. Následně si vše vyhledala v historických knihách a zjistila, že je to opravdu tak. Že to, co napsala, je všechno opravdu pravda. Tohle mi přišlo jako opravdu velmi dobrý druh mini zápletky.
Styl autorky mi velmi sedl a já přečetla za jeden den tři sta stránek. Byla jsem naprosto v transu a navíc jsem chtěla číst dál a dál. To bylo poprvé po hodně dlouhé době, co jsem si četla během hodiny, abych knihu dočetla. Hlavně po jednom zvratu, který vám samozřejmě nemůžu prozradit.
Moje srdce chtělo v jedu chvíli brečet, ale hned poté se zase chtělo smát. Tato kniha opravdu bude patřit v mé knihovně ke klenotům a určitě ji nečtu naposledy. Už teď přemýšlím, že si půjdu po dopsání recenze přečíst své už teď oblíbené pasáže.
Carrie jsem měla moc ráda. Docela hodně jsem se s ní ztotožňovala a musím přiznat, že mi přišlo, že i sama autorka se s ní ztotožňovala. Někdy jsem opravdu cítila, jako kdyby to byla autobiografie a autorka se s námi dělila o svůj příběh. Jak už jsem psala, Carrie mi byla velmi sympatická a po nějaké době jsem si zase oblíbila hlavního hrdinu.
Carrie ovšem nebyla jediná hlavní hrdinka. Byla tu také Sofie. Hlavní hrdinka knihy, kterou Carrie psala. Sofie byla ohromně statečná a já jsem ji obdivovala. Já vám toho z jejího života nemůžu moc prozradit, ale věřte mi, je to úžasná osoba a hrdinka.
Kdo mě kromě hlavních hrdinek ještě zaujal (kromě chlapců hlavních hrdinek, které vám nemohu prozradit, protože bych vám naspoilerovala asi sto padesát stránek knihy)? Rozhodně hraběnka z Errollu. Byla velmi chytrá statečná a nebýt ji jakobité by nikdy neměli ani naději na to, aby na trůn opět dostali Jakuba.
Kniha je hodně historicky podložená takže bych ji určitě nedoporučovala ženám, které nemají rády historii, a nebo dlouhé popisy. Neříkám, že byly nějak moc dlouhé, ale nebyly ani jedny z nejkratších. Ale naopak ženy, které milují romantiku a tak trochu dobrodružství, tak tato kniha je něco přesně pro ně. Nebudu vám lhát, kniha je velmi romantická, ale já na to zrovna měla chuť a naprosto jsem se tady do jednoho pána zamilovala.
Obálku jsem si také okamžitě zamilovala. I ty růže nahoře mi připadají velmi vkusné a vůbec to není přehnané. Jediné, co mi vadí je růžová nálepka (kterou vy na obrázku nevidíte), která nám hlásí, že kniha je bestseller v New York Times, nebo kde. Ale s tím já budu mít problémy prostě vždy.
Jediné, co se mi nelíbilo, bylo, že autorka konec trošičku (ale opravdu jenom trošičku) usekla a zrychlila. Kniha má celou dobu docela pomalé tempo a najednou konec mi přišel velmi rychlý a poslední scéna v knize, kterou psala Cariie, mohla být mnohem propracovanější. Přišlo mi, že autorka už pospíchala, aby knihu ukončila, a tak to prostě zrychlila a moc se s tím nepárala.
Ale to bylo opravdu jediné mínus. Knihu samozřejmě doporučuji všemi deseti. Jak už jsem psala, knihu jsem si naprosto zamilovala a doufám, že se dostanu i k dalším knihám od této autorky (já se k nim dostanu i přes mou mrtvolu).

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Arara.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE

Recenze-Scotland Yard

8. května 2016 v 22:18 | Anna Elizabeth Potter
Scotland Yard
Název: Scotland Yard
Série: Scotland Yard
Díl: 1.
Autor: Alex Grecian
Nakladatelství: Argo
Rok: 2015 (2012)
Počet stran: 389
Anotace: Londýn 1889. Hrůzovláda Jacka Rozparovače zrovna skončila, ale další éra nepochopitelného násilí právě začíná. Nově založený tým vyšetřovatelů vražd musí čelit útoku do vlastních řad - v kufru na nádraží se najde zohavené tělo inspektora Littlea a nastává závod s časem. Londýn je městem na pomezí nové éry - v salonech měšťanských domů se vedou intelektuální debaty a technický pokrok kráčí nezadržitelně kupředu, ale chudina stále živoří ve stokách připomínajících středověk. Inspektor Day, který do Londýna přibyl teprve nedávno z venkova, pochybuje, že tohle město někdy pochopí, pochybuje, že je dost dobrý pro svou milovanou novomanželku, a ze všeho nejvíc pochybuje o tom, že je dost chytrý na to, aby vraždu, která nezůstane osamocenou, vyřešil. S pomocí dr. Kingsleyho, prvního forenzního patologa, a Henryho, pouličního blázna, však jeho šance na úspěch překvapivě stoupají. Viktoriánský Londýn se svými brlohy a zatracenci bojujícími o přežití pod tenkou slupkou modernity vás vtáhne do temného labyrintu a už vás nepustí.

Hodnocení: No to sem si vzala zase úžasný recenzní výtisk! Opravdu tato kniha byla bomba. Sice si člověk musel trošku navyknout na styl nebo spíš rozvrh kapitol, ale poté už to jelo a bylo to naprosto úžasné.
Dlouho jsem váhala, jestli se do této knihy vůbec pustím, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano a bylo to jedině dobře. Myslela jsem si, že to bude klasická anglická detektivka, kde jde hlavně o dopadení vraha, ale to jsem se zmýlila. Vrah je nám totiž prozrazen už v první třetině knihy! Není to sice už dneska neobvyklé, ale na tento způsob zjištění vraha jsem zvyklá spíš u severských detektivek. Nebo mi to tak aspoň vždycky přišlo. Anglické detektivky spíš řeší, kdo to udělal a severské se právě spíš zaměřují na psychologii vraha, a proč to udělal. Tato detektivka jde spíše do psychologie našeho vraha a i to byl možná důvod, proč nám autor vraha odhalil už prakticky na začátku.
Detektivka je zasazená do 19. století takže, tady neexistovali žádné otisky prstů, nebo spolupráce detektivů. Každý měl svoje případy a žádná spolupráce prakticky nebyla. Opravdu velmi se mi líbilo, jak tady autor naznačoval, jak pomalu doktor rozvíjel svoji myšlenku, že by to malinké vroubkování na palci mohlo k něčemu být a že by to mohlo dokonce usvědčit vraha. Díky Jacku Rozparovači se tu také začínají tvořit páry. Detektivové začínají chodit po dvou, aby byli dva na potencionálního útočníka a vůbec, celá ta policejní týmovost tu teprve začíná.
Zvláštní tu bylo, že manželky detektivů po většinu času byly doma samy. Detektivové se chodili domů maximálně vyspat, párkrát ani nepřišli domu. Já být ženou detektiva v té době, tak se strachuju od rána do večera a nejsem schopna dělat nic jiného. Tuto situaci samozřejmě o dost zhoršil Jack Rozparovač, ale stejně je to podle mého názoru strašné.
Výrazná hlavní postava tu úplně nebyla, protože kapitoly se zaměřují na asi deset postav, takže v podstatě tu máme takovou kupičku. Nejvýraznější ale nejspíš je detektiv Day, který má skvělé jméno a také je výborný detektiv, i když on tomu sám na počátku knihy vůbec nechce věřit. Detektiv Day je poctivý, týmový hráč, který nechce strhnout všechnu slávu na sebe a jde mu především o dopadení vraha. Klasický kladný hrdina, který se nemůže nelíbit.
Další postavy už tu rozebírat nebudu, ale vyzdvihnu tu ještě jednu postavu a to malého Fenna. Já vám toho nechci moc prozrazovat, a tak neřeknu proč na mne tak zapůsobil, ale rozhodně byl na svůj věk velmi statečný a také chytrý, což oceňuji. Ne každé dítě si v sedmi letech pamatuje, kde bydlí.
Jediné, co bylo dost zvláštní a v podstatě záporné na knize bylo, že občas, když už jsem ji četla dlouho, třeba hodinu až dvě, tak jsem se cítila tak nějak vyčerpaně a musela jsem knihu odložit. Popravdě mě ani moc nebavila po těch dvou hodinách, ale kdy jsem knihu nedokázala dát z ruky, bylo posledních sto dvacet stránek. To byla parádní jízda!
Knize dávám pět hvězdiček a rozhodně ji doporučuji! Opravdu skvost to číst a taky velké plus je, že kniha je nádherně udělaná, nakladatelství Argo si s ní velmi pohrálo a je to vidět. Mně se opravdu strašně líbí a nad tou obálkou budu nějakou dobu slintat. Knihu si určitě musí přečíst každý milovník detektivek!


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy!

Knihu si můžete koupit ZDE.

Recenze-Neklidné kosti

30. dubna 2016 v 12:51 | Anna Elizabeth Potter
Neklidne kosti (Mel Starr)
Název: Neklidné kosti
Série: Své vzpomínky sepsal Hugh de Singleton, lékař
Díl: 1.
Autor: Mel Starr
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (2013)
Počet stran: 250
Anotace: Série příběhů ze středověké Anglie začíná barvitým románem, kde vypravěč Hugh de Singleton jako mladý lékař hledá obživu v Oxfordu. Příležitost se mu naskytne, když ošetří zraněného lorda Talbota a ten mu nabídne práci na svém panství. Dlouho netrvá a Hugh řeší záhadu kostí nalezených na hradě Bampton. Začíná pátrat po místní dívce, která před několika měsíci zmizela, a rozplétá předivo dramatických vztahů.

Hodnocení: Další velmi dobrá anglická detektivka. Já dávám přednost anglickým detektivkám před severskou krimi. Možná je to tím, že už od malička jsem propadla Agátě Christie. Bohužel tato detektivka má dvě velké mínus.
Jsou nějaké zásady detektivek. Už mnohokrát jsem o nich slyšela a jednou z nich je, že vrah musí v knize být zmíněn někdy během příběhu. Je to z toho důvodu, aby čtenář měl čas a vůbec naději vypátrat, kdo je vrah. Já vám nechci moc spoilerovat, ale řekněme, že podle mě tam vrah nebyl dost dlouho na to, abychom mohli uhádnout, že je vrah.
Druhé mínus je, že kniha mě nedonutila číst dál. Možná proto jsem knihu četla celý týden. Kniha mě nedokázala přimět, abych četla pořád dál a dál, když jsem knihu dva dny nečetla, nějak mi to nevadilo.
Kniha je podle mě velmi povedená. Já jsem si ji docela zamilovala a jsem ráda, že jsem zase našla někoho, kdo ty detektivky psát umí. Mel Starr rozhodně umí zdánlivě (pro některé) nudný příběh podat takovým způsobem, že nikoho to nudit nebude.
Pro mě bylo velmi příjemné, že se v knize ve velké míře objevuje náboženská tématika. Přeci jenom jsme ve čtrnáctém století, kdy bůh znamenal hodně. Do příběhu byl zakomponován i John Wyclif, což mě nejenom velmi překvapilo, ale i potěšilo. Je tu i dost filosofických rozhovorů, nad kterými se zamyslíte. Právě proto, tato kniha možná není pro ty, co náboženskou tématiku úplně nemusí. Je tu dost přemýšlení nad povoláním kněze a obecně je tato kniha nábožensky založená. Pokud tedy knihy s touto tématikou nevyhledáváte, asi nesahejte ani po této. I když jako detektivka je to velmi dobré dílo!
Hugh de Singleton je velmi sympatický chlap. Velmi se mi zamlouval a měl plno velmi krásných a duchaplných myšlenek, které jsem si z knihy opsala. Dlouho už jsem nečetla knihu s tak sympatickým hlavním hrdinou. Poslední dobou mi hlavní hrdinové moc nesedli, tak děkuji za Hugha. Hugh je velmi chytrý muž, který svou lékařskou práci zastává více než dobře.
Koho jsem opravdu neměla ráda, byla lady Joana. Byla to vybíravá a vypočítavá zlá paní. V knize o ní tolik není, ale v průběhu čtení na mě tak prostě působila. Nedokážu ani popsat jaký k ní cítím odpor, ale to skoro nic neudělala. Skoro nic.
Knize dávám čtyři hvězdy, protože tři dávám knihám, které mi už tolik nesedly, ale tahle kniha byla opravdu dost dobrá, ale prostě něco mi tak vadilo. Abych to shrnula, knihu doporučuji milovníkům historických detektivek a aspoň trochu příznivcům boha.

Děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete koupit ZDE.


"To ano, ale chybí mi odvaha zacházet s nesmrtelnou duší jiného člověka."
"Odvážil by ses zacházet s tělem člověka, ale nikoli s jeho duší?"
"Tělo dlouho nevydrží, bez ohleduna to, co mohou lékař nebo ranhojič udělat, ale lidská duše může vstoupit na nebesa, nebo skončit v pekle...navěky."

-rozhovor mezi Hughem a Johnem Wyclifem (strana 14)

Recenze-Dům vzpomínek

18. dubna 2016 v 20:32 | Anna Elizabeth Potter
Název: Dům vzpomínek
Autor: Barbara Woodová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2003 (1979)
Počet stran: 263
Anotace: Andrea se po čtvrtstoletí vrací z USA do svého rodného domu v malém městečku Warrington v Anglii, kterou s rodiči opustila, když jí byly dva roky. Důvodem návštěvy je vážný stav jejího dědečka, cesta je však pro ni vítaným únikem z krachu dalšího nevydařeného vztahu. Netuší však, že dům, v němž nyní žijí její prarodiče, má děsivou a krutou historii. Když se od babičky začíná dozvídat střípky příběhů, jež se tu odehrály, ani zdaleka by ji nenapadlo, že se v nejbližší době stane jejich přímou účastnicí…

Hodnocení: O Barbaře Woodové jsem slyšela už několikrát. Vždy jsem četla nebo slyšela pouze pozitivní recenze, nepamatuji si nějakou negativní recenzi. Já dnes nenapíši negativní ale rozhodně ani pozitivní recenzi.
Anotace zní skvěle a téma knihy je skvělé. Ale tempo knihy mi vůbec nevyhovovalo. Já jsem hodně zvyklá na ostré tempo. V detektivkách a speciálně thrillerech je tempo velmi svižné a všechno rychle odsýpá. Tady kniha šla na můj vkus až moc pomalu, což vypadá při její délce zvláštně. Člověk by čekal, že to půjde rychle, ale ne.
Kniha se mi líbila. Sice mě nenapínala, abych četla dál, čili mi trvalo asi týden, než jsem ji přečetla. Jak už jsem psala, kniha měla pěkný nápad, zápletku i děj a celkově byla velmi příjemná oddechovka.
Andrea se mi nijak zvlášť nezamlouvala. Přišla mi tak americky nafoukaná. Bylo jí úplně jedno, že její příbuzní z Anglie se snaží s ní sblížit. Oni se opravdu moc snažili, ale jí to bylo jedno. Po celou dobu knihy se chovala trošku jako blázen, ale to bylo na základě událostí, které se v tom domě děly.
Bylo zvláštní, že příbuzní vůbec nepojali nějaké podezření, protože Andrea se jednu dobu chovala opravdu zvláštně a já bych si říkala, jestli se náhodou trošku nezbláznila. Příbuzní se mi opravdu moc líbili a byli opravdu krásně milí.
Styl psaní byl klasický a tím pádem podle mne nemůže nikomu vadit.
Kniha podle mne byla docela dost předvídatelná, takže jsem dokázala odhadnout, co se bude v knize dít, ale přijde mi, že v této knize nejde o její předvídatelnost. Tady jde o ten příběh, který nám má sdělit spoustu věcí. Ostatně jako skoro každá kniha. Je v tom skrytá určitá věc, kterou dokážete najít až po dočtení celé knihy.
Někdy přečtu knihu, kterou vám nemohu ani doporučit ani pomluvit. Někdy prostě je kniha, která nezaujme natolik, abych vám ji doporučila ale ani není natolik špatná, abych vám řekla, ať ji nečtete. Bohužel tato kniha je jednou z nich takže vám to tak nějak shrnu.

Kniha má zajímavý námět a rozhodně její zpracování je nemálo dobré, ale prostě mě nijak neuchvátila. Pokud vás zaujme anotace, přečtěte si ji, ale pokud ne, ani to nezkoušejte.

Recenze-Pamatuji si vás všechny

13. března 2016 v 15:31 | Anna Elizabeth Potter
Obálka titulu Pamatuji si vás všechny
Název: Pamatuji si vás všechny
Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Nakladatelství: Metafora
Rok: 2015 (2011)
Počet stránek: 315

Anotace: U ledového islandského fjordu leží vesnice duchů. Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?
V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?
Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli...
Ale pokud byste si snad chtěli říct "vždyť je to jen spisovatelčina fantazie", nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.

Hodnocení: Tak jsem se konečně po třech dnech vzpamatovala. Musela jsem se dostat z fáze, kdy bych vám sem dokázala napsat jenom: Ó můj bože, přečtěte si to, přečtěte si to.
Dejme tomu, že teď už vám budu moci napsat objektivní názor. Což se po mně vlastně chce.
Stále si stojím za tím, že kniha je nejlepší za rok 2016. I když teda máme za sebou jenom tři měsíce (vlastně dva) a já mám za sebou deset knih.
Bylo neuvěřitelné, jak na vás autorka dokázala přenést mráz a hrůzu. Já jsem se bála. Bála jsem se, co se stane hrdinům. Já se normálně nikdy nebojím a u téhle knihy jsem byla normálně úplně paralyzovaná a bála se otočit další stránku. Tohle byla asi jediná z knih, kterou jsem nechtěla dočíst. Nechtěla jsem zjistit, co se stalo hrdinům. Zamilovala jsem si je a bála jsem se o ně.
Katrín mi byla asi ze všech nejsympatičtější. Byly jsme si totiž hodně podobné a líbilo se mi, jak měla ráda svého muže, protože až moc často v dnešní době vídám manželé, kteří spolu nejsou šťastní. Katrín není sobecká a je ochotná se pro druhé obětovat.
Přijde mi, že v románu prakticky máte předurčeno, koho budete mít rádi a koho budete nenávidět. Autorka vám ty postavy představila a vykreslila takovým způsobem, že se vlastně dají rozdělit na lidi, které nebudete mít rádi a na lidi které budete mít rádi.
Čili moji další oblíbenou postavou byl psychiatr Freyr. Byl to realista a já mám realisty ráda. A taky miluju psychiatry (jenom v knihách!). Myslím, že se nenajde člověk, který by ho neměl rád. Dokázal se vyrovnat se ztrátou svého syna na rozdíl od své manželky a je velmi sympatický.
Na této knize je také úžasné, že po každé kapitole si řeknete: "Jo, tak to je úplně jasný, jak to bude!" a potom to tak vůbec není. Další kapitola vám vaše závěry hned vyvrátí a začnete si myslet něco úplně jiného. A přijde další kapitola a ta vám to zase úplně změní. No není to skvělé?
Styl psaní mi sedl, autorka píše prostě báječně a, jak už jsem psala, bála jsem se číst, abych se nedozvěděla, co strašného se stane mým hrdinům.
Obálka na mě taky moc dobře působí. Knihy jsem si už několikrát všimla, jak na internetu, tak v kamenných obchodech.
Kapitoly se tu střídají, jedna kapitola se odehrává u Katrín, Gardara a Líf a druhá se odehrává u Freyra a Dagný. Přišlo mi, že to ještě víc zvětšovalo vaše napětí, protože každá kapitola skončila s otevřeným koncem a vy jste museli přečíst další kapitolu, abyste se teprve dostali k další kapitole, která byla zase vyprávěna z místa, kde skončila ta předminulá. Mě se třeba první polovinu knihy víc líbily ty kapitoly s Freyrem a tak jsem se nemohla dočkat, až přelouskám kapitoly vyprávěné z temného domu na jednom islandském fjordu.
Co víc tu napsat? Snad jen, že tato kniha je prostě úžasná a já vás prosím, abyste to s ní aspoň zkusili, protože podle mě je naprosto geniální a dokonalá. Už dlouho ve mně kniha nevyvolala takové pocity, abych ještě týden po přečtení se skoro nemohla na knihu ani podívat bez toho, aby se mi hned nevybavilo, co se tam všechno stalo a jak to celé dopadlo.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Matinus.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE.

Recenze-Kdo pohne osudem

21. února 2016 v 11:44 | Anna Elizabeth Potter
Název: Kdo pohne osudem
Autor: Jane Stubbs
Nakladatelství: Alpress
Rok: 2016 (2014)
Počet stran: 293
Anotace: V knize opět ožívá světoznámý příběh Jany Eyrové, tentokrát viděný očima hospodyně paní Fairfaxové, která může doplnit dosud neznámé souvislosti. Co nám prozradí o tajemné šílené ženě v podkroví? Kdo rozpoutal osudný požár a kdo při něm ve skutečnosti zahynul?

Hodnocení: Při této knize jsem se vždy dokázala ohromně uvolnit a čtení jsem si pořádně užívala. Nejlíp mi bylo, když jsem s touto knihou mohla ležet v posteli a srkat k tomu kakao.
Opravdu mi přišlo, že tak, jak to popsala Jane Stubbs, to opravdu mohlo být. Občas mi přišlo, jako kdybych četla další dílo od Charlotte Brontë. Takový spin off k Janě Eyrové.
Příběh vypráví Alice Fairfaxová, hospodyně na Thornfield hall. Já znám Janu Eyrovou pouze z audioknihy, nikdy jsem ji nečetla, a tak mi Alice přišla vždy jako milá a hodná žena. Tato kniha ukazuje, že i když se k vám chová někdo mile, nemusí vás mít úplně rád. Alice je v této knize tedy trošku víc přísná. Janu má sice ráda, ale nerada si s ní povídá, protože ji přijde trochu nudná.
Janu Eyrovou tu máme taky v trochu jiném světle. Jak už jsem naznačila, zdá se tu trochu více upjatá a nudná. Kdo by se ale divil, po tom co prožila? A navíc, tato kniha nevypráví o ní, ale o první paní Rochestrové.
Vždycky jsem myslela, že Bertha (ona šílená žena v podkroví) je opravdu velmi šílená. V této knize se ukazuje, že nemusí být tak šílená. Grace Poolová ošetřovatelka paní Rochestrové z ní spolu s Alicí a Leou udělá kultivovanou ženu, která má občas záchvaty, ale po deseti letech v jejich péči už nechce nikoho uškrtit a opravdu se z ní stane žena na úrovni a to se mi strašně moc líbilo. Charlotta B. z ní udělala opravdovou šílenkyni , která bude nadosmrti nemocná, ale Jane z ní udělala dámu, kterou prostě zdrtila situace, do které se dostala.
Od nakladatelství Alpress jsem ještě nic nečetla a tato kniha rozhodně nasadila laťku hodně vysoko. Kniha se mi opravdu strašně moc líbila a všem ji doporučuji. Tak úžasně si při ni oddychnete. Já jsem se na ty chvíle, kdy jsem ji četla, vyloženě těšila.
V této knize nejsou samozřejmě jenom hezké scénky ba právě naopak. Někdy mi přišlo, že těch smutných věcí tam bylo mnohem víc. Setkáte se tu i například s problematikou tehdejších těhotných služek. Panstvo (zejména muži) se ke služkám nechovalo vůbec dobře. Není to jenom pohádková kniha, která by nám ukázala jenom to hezké.
Obálka se mi taky moc líbí. Ne všechny obálky od Aplress se mi líbí, ale tahle je opravdu moc pěkná. Rozhodně vám ozdobí knihovnu. Bez přebalu je kniha celá jemně červenooranžová a na obalu má stejný obrázek, jako na přebalu.
Asi nemám úplně oblíbenou postavu. Každá tam byla nějakým způsobem zvláštní a krásná, ale taky měla své mouchy. Pokud bych si opravdu měla vybrat jednu, tak je to Lea. Služka, která je strašně milounká a nikdy by neudělala nic zlého.
Knize dávám plný počet, protože se mi opravdu velmi líbila a rozhodně pokud se nemůžete rozhodnout, říkám za vás ano!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz!

 
 

Reklama