Knižní recenze

Recenze-Mariana

28. října 2016 v 10:36 | Anna Elizabeth Potter


Název: Mariana
Autor: Susanna Kearsleyová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2016 (1994)
Počet stran: 374
Děj: Když je Julii pět let, projíždí s rodiči kolem starého domu v Exbury. Ona se zadívá na dům a cítí, že ji k němu něco přitahuje. Po dvaceti pěti letech kolem něho se svým bratrem projíždí znovu a vidí ceduli, na které stojí: Na prodej. Rozhodne se na místě. Koupí ten dům.
S domem v Exbury najde i plno přátel. Stojí při ní a jsou jí opravdu příjemnou společností. Když v tom jednoho dne se stane někým jiným. Stane se Marianou, ale pouze na půl hodiny. Nechápe, co se to stalo, ale děje se to dál a ze začátku to Julie nemůže kontrolovat. Kdo byla ona Mariana? Jak to souvisí s Julií? A stává se něco podobného ještě někomu?

Hodnocení: Když jsem na jaře dočetla Zimní moře, bylo mi jasné, že této autorce hned tak sbohem nedám. Okamžitě jsem si zjistila, že od ní u nás vyšla ještě jedna kniha. Nechtěla jsem si ji přímo kupovat, protože anotace mě zase tak moc nenadchla. O to větší jsem měla radost, když jsem ji uviděla v knihovně. A teď vám tu můžu napsat recenzi.
Musím přiznat, že prvních sto stránek jsem louskala asi dva týdny. Ano bylo tu známé klišé, jakože jsem neměla čas a tak podobně, ale taky mě kniha moc nezaujala. Už několikrát jsem si říkala, že to nemá cenu, ať tu knihu odložím. Stále ve mně však hlodala myšlenka, že knihu přece napsala Susanna Kearsleyová a mě se prostě bude líbit. Tušila jsem, že se mi bude líbit a tušila jsem správně. Když přišly podzimní prázdniny, dala jsem knize poslední šanci. Ještě štěstí, že jsem to udělala.
Styl autorky mi krásně sedí. Hodí se do historických romantických příběhů a já mám pocit, že jsem hrdinkou. Že já jsem ta Julie, která se prochází po svém domě a která neví, co se s ní vlastně děje. Spisovatelka moc ráda popisuje krajiny a místa, kde se děj odehrává a i když nemám moc v lásce popisy míst, tady mi nevadily. Krásně to do všeho zapadalo.
Obálka je moc pěkná a přijde mi, že tyto růže se na obálku hodí víc. Celá je laděna do narůžovělého tónu a fialové růže jsou krásným doplňkem. Nesouhlasím pouze s jednou věcí a to, že mě tento dům nepřijde, jako ten, co autorka popisuje v knize. Představila jsem si ho úplně jinak, ale to taky může být moje chyba.
Julii jsem měla moc ráda. Byla to příjemná hrdinka, která vás ničím nemohla štvát, protože na ni nic špatného ani nebylo. Byla to normální slečna, která dělala to, co ji bavilo a tak si nemohla na svět stěžovat.
Tom byl ohromně kouzelný bratr. Je to ideál každé sestry. Je ohleduplný, zajímá se o svou sestru a za každých okolností ji chce pomoct. Skočil by pro ni do ohně, kdyby bylo potřeba. Ale trochu mi přijde, že si tu autorka trochu chtěla vystřelit z církve, protože Tom je kněz a…řekněme, že občas jeho chování podle mého nebylo úplně v souladu s kněžským chováním. Možná tím autorka chtěla poukázat na to, že dnes už kněží nemohou žít takový život jako kdysi. Všechno jde dopředu.
Líbilo se mi, že tu nebyl souboj dvou mužů. Byl tu pouze jeden muž a muselo se rozhodnout, jestli ano nebo ne. Já vám toho nechci moc prozrazovat, takže v tomto směru musím být potichu.
A teď ty zápory. Přišlo mi, že některé dialogy byly naprosto zbytečné. Jako kdyby autorka v té době nemohla na nic přijít a tak tam nacpala tohle. Právě tyto dialogy nebo i popisy, jak hlavní hrdinka trávila dny, mě moc nebavily. A další zápor je ten, že autorka strašně usekla konec. Ten se dal ještě tak krásně rozepsat. V tomto případě bych ráda viděla ještě třeba dalších dvacet stránek, protože tam se toho ještě dalo využít. Tady mi zase přišlo, že autorka tak nějak psaní už chtěla ukončit a tak to prostě usekla. Byla jsem z toho docela smutná. Sice vyhrál ten, kterého jsem měla radši, ale něco mi tam ještě chybělo. Pochopí mě lidi, co Marianu četli. Vy co jste ji ještě nečetli, to poznáte, věřte mi.

Knihu opravdu doporučuji. Hodí se na teď už dlouhé podzimní večery, kdy se zakutáte pod peřinu nejlépe s nějakým dobrým pitíčkem (jako je třeba čaj, káva či horká čokoláda) a budete si jenom číst a číst. Čtení této knihy vás pohladí po duši a zapomenete na všechna svá trápení. Aspoň já jsem na ně opravdu zapomněla.

Recenze-Panství Edenbrooke

25. září 2016 v 19:00 | Anna Elizabeth Potter

Název: Panství Edenbrooke
Série: Panství Edenbrooke
Díl: 1.
Autor: Julianne Donaldsonová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2016 (2012)
Počet stran:
Děj: Marianne žije po smrti své matky v Bathu spolu s babičkou. Pořád doufá, že jednoho dne přijde její otec, který je na cestách, a odveze ji zpátky domu. Byla oddělena i od své sestry, dvojčete Cecily, která je teď v Londýně. Jednoho dne ji právě sestra napíše dopis, kde píše, ať přijede na panství Edenbrooke. Marianne ani chvilku neváhá, protože nemá ráda Bath. Ona byla vždycky spíš pro venkov. Na paství se setká s jedním záhadným mužem. Jmenuje se Filip a časem se z něho stane její opravdový přítel. Poté, ale přijede sestra a Marianne se dozví, kdo že je ten mladý muž, do kterého se její sestra zamilovala. Nechá Filipa sestře, která byla vždycky ta hezčí, nebo o něj bude bojovat?

Hodnocení: Zní to jako tradiční historická romance. Ale tak skvělou knihu jsem tedy nečekala ani já. Musím se přiznat, že moc historické romance nečtu. Protože mi nepřijde, že by mě nějakým způsobem naplňovaly. Je to opravdu velmi odpočinkový druh literatury a já jsem vždycky byla spíš na detektivky. Ale zase nemohu popřít, že nemám ráda romantiku a to byl především důvod, proč jsem po této knize sáhla. Měla jsem hodně špatnou náladu a potřebovala jsem něco lehkého, nad čím nebudu muset tolik přemýšlet. Svým způsobem jsem si vybrala správně. Kniha mi opravdu dokázala vykouzlit úsměv na tváři a nejen na ní, ale i v mém srdci. To už se dlouho žádné knize nepovedlo. Rozhodně to není kniha, nad kterou bych nepřemýšlela, právě naopak!
Styl autorky je opravdu velmi pěkný a barvitý. Moc dobře se četl, o čemž svědčí i moje rychlost čtení, kterou budu rozebírat v jednom z následujících odstavců.
Do obálky jsem se naprosto zamilovala a musím přiznat, že byla taky jedním z důvodů (asi hlavní důvod), proč jsem si knihu pořídila.
I když je v celku jasné, o co v této knize je (a jak to dopadne) musela jsem číst a číst a číst a strašně jsem chtěla vědět, jak to dopadne. V této knize jsem našla tolik krásných filosofických myšlenek o zamilovanosti a lásce jako takové, že moje mysl nad knihou uvažovala ještě hodně dlouho po dočtení.
Knihu jsem skoro přečetla za jediný den. Prvních šedesát stran jsem přečetla o víkendu a nijak jsem z toho nadšená nebyla. Říkala jsem si, že to asi přeci jenom úplně není pro mě, a že bych se asi měla podívat po jiné knize. Ještě že jsem to neudělala! Ve čtvrtek (bylo patnáctého) nebo aspoň myslím, že to bylo ve čtvrtek, nám odvolali odpolední školu, a tak jsem domu dorazila opravdu hodně brzy. Myslím, že kolem jedné hodiny odpoledne. Byl ještě relativně začátek školy, a tak jsem se rozhodla, že si budu číst. A knihu jsem zaklapla až v půl dvanácté. Tak jsem se do ní začetla a ona mě naprosto pohltila. Nedokázala jsem se vymanit jejímu kouzlu.
Marianne je nezkušená dívka, co se týče vztahů. Ještě nikdy se jí nikdo nedvořil a jí se také ještě nikdo nelíbil. Tudíž jste během knihy na ni křičely něco takového: "Sakra vždyť on je od tebe úplně blázen, kdy si toho konečně všimneš?!"
Měla jsem ji opravdu moc ráda a docela jsem se v ní viděla. Stále myslela na dobro ostatních než na to svoje a byla opravdu kouzelná bytost. Po delší době hrdinka, která mě vůbec neštvala (až na tu věc, kterou jsem psala nahoře, ale to je takové to "zdravé" štvaní).
Do Filipa se nešlo nezamilovat. Já si bohužel jsem každým dnem více a více jista, že v dnešní generaci už o gentlemana nezavadíte. Proto tak ráda utíkám do knih, kde jsem našla naprosto dokonalého jedince. Byl úžasný po celou dobu a věřte mi, že ne jednou jsem chtěla být na místě naší Marianne. Opravdu, když si Filipa představím…no ještě teď mi srdce buší stokilometrovou rychlostí!
Nerozčilovala mne ani jedna z vedlejších postav a výjimečně se mi líbili i záporáci. A to už je u mne, co říct, protože já je většinou bytostně nenávidím!
Já jsem příběh hltala a naprosto jsem se zamilovala do každého detailu té knihy. Jak do samotného panství, tak do jeho majitele, nesmím zapomenout na krásnou kobylu Meg! Opravdu doufám, že si knihu přečtete a budete stejně nadšeni jako já. Nic jsem od knihy neočekávala a potom jsem byla obrovsky překvapena, co se z toho vyklubalo.

Autorka napsala i druhý díl série, který je ale psaný z pohledu Filipa. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Ikar tuto její knihu vydal. Určitě bych běžela do knihkupectví hned v den jejího vydání a podle mého bych byla možná i úplně první! Autorka má i jinou knihu, po které jsem se už koukala v angličtině, protože se mi velmi líbila už dva roky zpátky. Je to opět historická romance a já tedy můžu jenom doufat, že ji Ikar bude dál vydávat.

Recenze-Drahý příteli

13. září 2016 v 20:21 | Anna Elizabeth Potter

Název: Drahý příteli
Autor: Anne-Laure Bondouxová a Jean-Claude Mourlevat
Nakladatelství: Argo
Rok: 2016 (2015)
Počet stran: 284
Děj: Postaršímu spisovateli jménem Pierre Marie Sotto přijde jednoho dne balíček. Vypadá jako jeden z dalších rukopisů. Na balíčku není zpáteční adresa pouze e.mail. Pierre tedy napíše slečně jménem Adeline Parmelanová. Napíše jí, že je mu líto, ale rukopisy nečte. Ona ho ale požádá, ať si balíček nechá a otevře ho. Po e-mailu se chvíli dohadují, až začnou vyprávět o všem možném. Po pár dnech psaní Pierre napíše, že balíček opravdu otevře, ale Adeline už nechce, aby ho otvíral. Naopak se snaží od něj Pierra odlákat. Všechny zajímá, co je v balíčku ukryto a co vlastně ti dva lidé mají společného…

Hodnocení: Filosofický román nepatřil mezi mou oblíbenou četbu. Vždy jsem si na něj přišla málo vyspělá. Připadalo mi, že mu nikdy nebudu moct porozumět a že já prostě nemám filosofické buňky. V poslední době jsem nad tím ale začala uvažovat. Chtěla jsem začít číst hodnotnější literaturu, chtěla jsem číst knihy, co mi něco dají. A proto jsem sáhla právě po tomto románu. No určitě jsem se trefila.
Obálka je naprosto nádherná. Argo si prostě s knihami hraje a jejich knihy (netvrdím, že knihy z jiných nakladatelství ne!) jsou dělané s láskou. To je na této knize vidět. Krásně zvolené barvy se perfektně doplňují a obálka se povedla.
Román je epistolární, což znamená, že je psát pomocí dopisů, tady konkrétně prostřednictvím e-mailů. Proto se může zdát, že děj tu bude zaostávat, ale je tomu právě naopak. Přišlo mi, že tu bylo víc zvratů a překvapivých momentů, než v kdejaké detektivce. Více méně jsem vše odhadla, ale taky mi pár věcí uklouzlo a byla jsem více než překvapena. Román jsem přelouskala za dva dny.
Celý román má takové krásné kouzlo. Dokáže vás do sebe vtáhnout a vy se cítíte jako Pierre i jako Adeline zároveň. Napjatě čekáte, co kdo odpoví a jak na to ten druhý bude reagovat.
Neobjevují se zde e-maily pouze mezi Pierrem a Adeline, ale své e-maily tu mají i Pierrovi nejlepší přátelé nebo jeho dcera Glorie. Adeline a Pierre tu mají pár hluchých míst (nebo spíš jedno velké) a tady si můžeme užívat e-mailů od jiných.
Pierra jsem naprosto zbožňovala. Byl přesně takový, jakého jsem si ho představovala. Starý, trochu nabručený a hlavně neobyčejně osamělý. Byl zvyklý na dům plný dětí a najednou je v domě úplně sám. Bylo mi ho líto a soucítila jsem s ním. Sama moc dobře vím, jaké to je být najednou sám, když jste tak dlouho zvyklý na přítomnosti ostatních.
Adelaine jsem měla ráda hodně díky tomu, že jsem se v ní viděla. Byly jsme si opravdu velmi podobné a já jsem chápala, jak se cítila, když přiznala, že patří k těm trochu širším. Jinak ale musím přiznat, že skoro po celou knihu jsem měla radši Pierra. Konec mi ale trochu pomohl Adelaine ještě více pochopit a ve finále je mám ráda nejspíš stejně i když Pierra o malinko víc.
Tahle kniha mi rozhodně dala mnohem více, než detektivka nebo thriller. Přesvědčila jsem se, že už nemám úplně názory dítěte a dokážu si o spoustě věcech udělat vlastní názor. Že se za své názory dokážu i pohádat a hlavně, že už jsem dost stará na to, svoje názory nějakým způsobe, rozvíjet. Myslím, že právě tato kniha mi otevřela cestu k filosofickým románům a doufám, že další knihy v tomto žánru se mi budou také líbit.
I když byla kniha skvělá, musím přiznat, že některé pasáže mě nebavily. Proto nejspíš kniha dostala čtyři hvězdy a ne plný počet.
Kniha je rozhodně pro odpočinek a myslím, že většině z vás vykouzlí úsměv na tváři. Ať už smutný nebo šťastný, protože každý si to přebere po svém.
A víte, co je super? Kniha má látkovou záložku!

Recenze-Vrazi bez tváře

2. září 2016 v 19:54 | Anna Elizabeth Potter
Vrazi bez tváře (Wallander, #1)
Název: Vrazi bez tváře
Série: Případy komisaře Wallandera
Díl: 1.
Autor: Henning Mankell
Nakladatelství: Host
Rok: 2013 (1991)
Počet stran: 287
Děj: : Komisař Wallander jede k jednomu domu skoro na samotě a tam najde dvě naprosto zohavená těla. Muž je brutálně zavražděn, ale na ženě ještě byly znát nějaké známky života. Umřela v nemocnici pár desítek hodin po převozu. Jediné, co ze sebe dokázala dostat bylo slovo cizí. Detektiv nejdřív nechce, aby se vyšetřování upnulo směrem na cizince, ale po několika událostech nemá jinou možnost a musí poslední slova zavražděné brát v potaz. Nejde ale úplně špatnou cestou? Co když je zabyl někdo, kdo je znal?

Hodnocení: Na sérii o komisaři Kurtu Wallanderovi jsem se těšila opravdu hodně. Táta mi říkal, že četl druhý díl a že se mu opravdu líbil. Mě upřímně zaujaly už ty obálky, a tak jsem knihu jednou prostě vzala do ruky a už ji skoro nepustila.
Kniha byla výborně napsaná a já se nenudila, ani chvilinku. Opravdu nenajdete v této knize hluchá místa. Všude je plno akce a když není akce je minimálně napětí. Autorův styl mi neskutečně vyhovuje. Píše tak, jak to skutečně je. Nic nepřikrášluje a já mu věřila každé slovo.
Byla to klasická detektivka, která byla psaná z jednoho pohledu, byla tu jedna dějová linie a to já mám prostě nejradši. Nejsem moc příznivec vyprávění z více pohledů, nebo příznivec více dějových linek. Mám ráda, když je vše prostě jednoduché. Nač si to komplikovat?
Komisaře jsem měla ráda. Byl to sice docela depkař a hodně pil, ale přijde mi, že to musí prostě všichni detektivové. Líbilo se mi, že se chtěl postarat o svého nemocného otce a že ho prostě nenechal hnít ve svém vlastním botelu, jako to dělají někteří dnešní potomci. Ale jedno bych si dovolila říct. Prosím napište někdo detektivku s vyšetřovatelem, který nemá deprese, neopíjí se a má kvalitní rodinné zázemí. Děkuji moc.
Ale skoro každá kniha má i nějaké to mínus. V tomto (ne jenom v tomto) případě, to je konec. Beru, že to je teď trend. Beru, že tak končí skoro všechny severské krimi. Ale sakra mně to prostě vadí! A pokud detektivka bude mít takovýto konec, tak ode mne nikdy nedostane plný počet hvězd, to si můžete být jistí. Proč myslíte, že ty detektivky čtu? Abych si taky trochu zahádala ne? Pokud chcete vědět, co mi tak vadilo, úplně stejný problém jsem měla u knihy Lovci nocí. Nechci se tu opakovat (a hlavně nechci moc psát spoilery) takže jestli to někoho hodně zajímá, podívejte se do recenze na knihu Lovci nocí.
Jinak, ale knize nemohu nic vytknout. Pohltila mne tak, že jsem ji přečetla za dva dny a to já jsem opravdu velmi pomalý čtenář. Líbilo se mi prostě všechno. Postavy, prostředí, dialogy, dění mimo vyšetřování a takhle bych tady mohla vyjmenovávat ještě v té době, kdybyste četli tuto recenzi.
Pokud chcete zkusit něco ze severské krimi, tento autor je určitě jednou z těch nejlepších voleb. Můžu ho jenom vychválit a už se moc těším, až si od něj přečtu nějakou další knihu! Dneska už je těch detektivek a krimi knížek poměrně hodně a už je docel těžké si mezi takovým kvantem vybrat. Ale jak jsem říkala, podle mne s tímto hybu rozhodně neuděláte.

Recenze-Poirot a já

25. srpna 2016 v 20:48 | Anna Elizabeth Potter

Název: Poirot a já
Autor: David Suchet
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (2013)
Počet stran: 280
Děj: Jak to celé vlastně začalo? Jak se herec David Suchet dostal k tam velké roli, jako je Hercule Poirot? Štáb to určitě neměl jednoduché a David si rozhodně ani jeden rok nemohl být jistý, že natáčení bude pokračovat. To a ještě mnohem víc zajímavých a krásných informací se v této knize skrývá.

Hodnocení: Ne, já jsem po zavření knihy určitě nebrečela, to si mě s někým pletete. Protože mě tento spisovatelský počin vůbec nedostal do kolen.
Co čekáte, že vám já, takový milovník Hercula Poirota, asi řeknu? Samozřejmě, že tu teď knihu vychválím až do nebes. A proč taky ne? Vždyť tohle je prostě skvost! Nikdy bych nevěřila, že David dokáže napsat knihu, tak poutavě. Ano měl pomocného spisovatele, ale já nějak pořád cítím, že většina knihy byla stejně psaná jím.
Kniha začíná tím, že nám David sám sebe představí. Jaké role měl, než ztvárnil Poirota a hlavně, jak se vůbec k roli dostal. On se totiž vůbec žádný konkurz nepořádal! Davidovi byla role nabídnuta a on ji (naštěstí) přijal. A tak to vlastně všechno začalo.
Je úžasné číst, jaké to vlastně bylo na úplném začátku a jak vznikaly úplně první díly. David popisuje, co všechno musel pro tuto roli udělat. Je samozřejmě mimořádně precizní a chtěl Poirota zahrát naprosto dokonale. Začal tím, že si přečetl všechny knihy a povídky, které o něm dáma Agatha (jak nazývá autorku David) napsala. Poirot se už několikrát dostal na televizní obrazovky, ale vždy pouze v pár filmech. Nikdy z toho nebyl seriál.
Byla to velká výzva a David pro Poirota za těch 25 let udělal hodně, ale stejně tak Poirot pro něj. Splynuli v jednoho a David se při točení poslední scény rozplakal. Tolik let s jednou rolí. Sláva mu nestoupla do hlavy, i když by klidně mohla. Ne jenom v roli Poirota sklízel ty nejlepší recenze. I v jiných rolích přímo zářil. Určitě se nikdo nebude se mnou přít, že jde o skvostného charakterního herce.
Já jsem si čtení prostě a jednoduše užívala. Kniha pro mne byla zajímavou i proto, že se sama chci stát herečkou a v knize je i velmi dobře vykreslen showbyznys a také život herce. David psal, že první měsíce (možná i první rok) vůbec nemohl najít práci a živil se, jako prodavač obleků, nebo stěhovák.
Knihu doplňují i překrásné fotografie, které se mi strašně líbily, a také jsem se dozvěděla, že fotografování je Davidovým velkým koníčkem.
Jak jsem psala, když jsem dočetla poslední stránku, brečela jsem ještě 15 minut potom. Z knihy na mě přímo dýchaly emoce a naprosto mě ovládly. Ještě teď pořádně nedokážu popsat své pocity.
Už když mi bylo devět, jsem Hercula Poirota milovala a nic se na tom nezměnilo. Pořád je v mém srdci mezi prvními. Je to dokonalý detektiv a já jsem více než vděčna Davidovi, že ho tak skvěle zahrál a díky tomu jsem si ho jako postavu ještě více oblíbila.

Co na závěr říct? Přečtěte si to! Protože to stojí za to. Protože jestli milujete Poirota, je to pro vás povinnost! A protože budete bulet jako želvy, proto!

Recenze-Lovci nocí

4. srpna 2016 v 21:47 | Anna Elizabeth Potter
Název: Lovci nocí
Autor: Filip Klouda
Nakladatelství: Aladin agency
Rok: 2016
Počet stran: 352
Děj: Mladý student jménem David Leigh byl zavražděn. Policie nemá jediné vodítko, nebo důkaz. Tři měsíce na to se v jedné internetové kavárně sejde pět lidí, kteří se navzájem v podstatě neznají. Je tu Elizabeth přítelkyně Davida. Everet Leigh mladší bratr Davida. Robert, který je vedoucí této skupiny a nikdo v podstatě neví, jak se s Davidem zná i Claire je jedna velká záhada. A poslední člen této party je Japonec, který má za sebou velice pochybnou minulost a Davida neznal vůbec. Tato parta se rozhodne, že Davida pomstí. Najdou vraha a až ho chytnou je naprosto jasné, co bude následovat. Kulka mezi oči.

Hodnocení: Tak tohle bylo jedno velké utrpení. Nechci, aby to vyznělo moc silně. Nebylo to zase až tak špatné, ale já jsem se musela strašně přemáhat, abych to vůbec dočetla.
Co mi přišlo na knize zajímavé, bylo psaní kapitol. Kapitoly byly nepravidelně vždy od jednoho ze členů tajné party. Nejvíc tam bylo kapitol od Roberta, který byl vůdce a potom to už bylo tak nějak rovnoměrně rozdělené mezi ostatní. Poté tam byly ještě asi pět kapitol, které nebyly psané ani z jednoho pohledu. T se mi opravdu hodně líbilo. Ale to bylo tak asi jako no…všechno.
Já ani nevím, jak to mám popsat. Mě kniha prostě strašně nudila. Nebylo tam nic, co by mě nutilo číst dál a dál. Přitom o akci bych řekla, že tam nebylo nouze. Taky mi úplně nevyhovovala velikost písma. Bylo velmi malé a odstavce byly nalepené na sobě. Tedy na jedné straně bylo na mě až moc textu a když si vezmu, že i tak kniha měla dost stránek, tak teda nevím, jak by to vypadalo, kdyby měla normální formát, jako třeba dělá Knižní klub.
Když jsem byla v polovině, chtěla jsem to vzdát. Pak jsem si řekla, že to nemůžu udělat. A popravdě, taky jsem chtěla vědět, kdo je vrah. No a to je další mínus. Jelikož tato recenze nebude vůbec pozitivní, přidám sem i nějaké spoilery. Vrah se objevil až na posledních stranách knihy. Objevuje se to v knihách stále častěji a častěji. Mě to upřímně strašně štve. Já jsem četla detektivky Agathy Christie a obecně britské detektivky skoro jako úplně první knížky a jsem odchovaná na tom, že vrah se prostě má objevovat v knize. Máte mít možnost ho odhalit. Když se vrah objeví na posledních pár stranách, když už i hlavní hrdinové vědí, kdo to je, přijde mi to prostě k ničemu. Já chci mít možnost vraha odhalit, a nebo si aspoň špatně tipnout, ale autor mi k tomu nedává příležitost.
Jinak na stylu autora vůbec nic nemám. Četlo by se mi to opravdu dobře, kdybych se nenudila. Rozhodně tohoto mladého a podle mého docela nadějného autora nechci zahodit jenom kvůli jedné knize. Pokud autor ještě něco vydá, tak já si to určitě přečtu, ale už do toho půjdu trochu s respektem a možnosti prohry.
I když musím uznat, že ten konec se povedl. Opravdu jsem se o hrdiny bála a docela mi to nahánělo i husí kůži. A to je co říct!

Mě kniha prostě nesedla. Neříkám, že se vám taky nebude líbit, ale za mě tohle je prostě horší než průměr. Proto knize dávám dvě hvězdy. Snad se mi třeba další kniha od autora bude líbit. Pokud tedy ještě nějakou vydá.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu martinus.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE


Recenze-Ostrov lhářů

23. července 2016 v 16:56 | Anna Elizabeth Potter
Název: Ostrov lhářů
Autor: E. Lockhartová
Nakladatelství: Host
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 257
Děj: V létě patnáct se něco stalo. Něco, co změnilo mnoho životů. Teď v létě sedmnáct na to Cadence chce přijít. Všechno je jiné. Když se lidí zeptáte, o čem je tato kniha, každý vám odpoví trošku jinak. Protože on nikdo ve skutečnosti neví, o čem tato kniha je. Já bych řekla, že to je o boji jedné rodiny. Jde tu o dědictví. Jde tu o jednu dívku. Co se tehdy stalo? A proč si nic nepamatuje? A taky jsem teď celou dobu mohla lhát. Takže si tu knihu prostě přečtěte.

Hodnocení: Když jsem s knihou začínala, přečetla jsem asi dvacet stránek, a pak jsem knihu odložila a říkala si, že to bude nějaká blbost. Já žánr YA moc nemusím. Včera jsem knihu otevřela a už ji nepustila z ruky.
Styl autorky určitě není těžký. Jsou to většinou jednoduché věty, které ale na sebe někdy nenavazují. Úžasné bylo, že autorka nám nedala skoro žádné příležitosti uhodnout, co se vlastně stalo. Můžete si vymýšlet svoje verze, ale myslím, že se skoro určitě nestrefíte. Všechno objevujete postupně spolu s hlavní hrdinkou, která ztratila paměť a postupně si vzpomíná. Až když dočtete do konce, tak vám všechno začne docházet. A to se mi na tom právě líbilo. Neměla jsem ani tušení, co se tehdy stalo. A to docela čtu detektivky a občas i uhádnu vraha.
Kapitoly jsou velmi krátké někdy i jenom půl stránky a taky proto se kniha četla velmi ryhle. Také se tu objevují přepsané pohádky od hlavní hrdinky Cadence. V pohádkách zachyuje problémy své rodiny a hlavně její osobní problémy. Je tu například pohádka Sůl nad zlato, nebo Kráska a zvíře. Pohádky od Cadence jsou...mírně depresivní.
Psaní recenze na právě tuto knihu je velice těžké. Nehorší na tom asi je, že vám nic nemůžu prozradit. Tahle kniha je úžasná právě proto, kolik se tam toho stane nečekaného. Kolik wow momentů tu je a každá další stránka vám připraví další a další.
Hlavní hrdinka jménem Cadence jsem moc ráda neměla. Ano trpěla velkými bolestmi hlavy a částečně ztratila paměť, ale mohla být ráda, že to dopadlo jenom takhle. Mohla být i mrtvá a přišlo mi, že se sebe pořád dělala tak trochu chudinku. Všechny upozorňovala, ať ji nelitují, že o tom nechce ani slyšet a přitom jsem sama cítila, jak moc to chce. Ale musím přiznat, že určitě nebyla nejhorší hlavní hrdinka. Znám i horší případy.
Koho jsem měla ze čtyř nejstarších dětí nejradši? Johnnyho, který byl pro samé dobrodružství a velmi náruživý sportovec? Mirren, která má zlaté srdce a nejradši by všem pomáhala? Nebo snad chlapce, který do rodiny nepatřil, ale přesto mohl jezdit na ostrov, který patřil jenom Sinclairovým? Gate byl jiný než oni. Protože věděl, co to znamená chudoba. Protože věděl, že ve světě se lidé mají strašně a oni Sinclairovi se hádají, jak moc drahé hodinky si koupit. Musím říct, že nemůžu určit, koho mám nejradši. Každého jsem měla ráda svým způsobem a nesnášela jsem se dívat na to, jak je jejich matky využívaly k tomu, aby právě jim odkázal jejich otec, co nejvíce pozemků a peněz.
Obálka mi přijde naprosto super. Strašně moc se mi líbí a je stejně tajemná, jako příběh sám. Je i krásná na pohlazení a to každý knihomol umí ocenit.

Já vám asi tady nedokážu přesně popsat proč knihu číst. Já vám prostě říkám přečtěte si to, protože jinak o hodně přijdete. Kdo jste na vážkách, prostě jděte a tu knihu si třeba půjčíte z knihovny. Kdo o knize ještě nic nevíte, což pochybuji, protože minulé léto byla velký hit, zkuste si o ni zjistit třeba víc informací. Já si myslím, že tohle je opravdu dobrá kniha. Mě teda naprosto dostala, což může potvrdit i Klárka, protože jsem se s ní hned po dočtení musela podělit o své dojmy. Na léto se kniha naprosto hodí a já doufám, že jsem vás touto recenzí aspoň trochu navnadila. Uvidíte, jestli se dostane do mých top za rok 2016. Ale já myslím, že je na tom opravdu dobře. Troufla bych si říct, že na ni hned tak nezapomenu.

Recenze-Lásko, kde jsi?

19. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Lásko, kde jsi?
Série: Love…
Díl: 1.
Autor: Nick Spalding
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok: 2013 (2012)
Počet stránek: 287
Děj: Jak těžké je hledání pravé lásky? Všichni to víme. Potýkáme se s tím každý. Do jak absurdních situací se při honu za tím pravým/ tou pravou můžeme dostat, nám ukazuje tato kniha. Jamie Newman je svobodný a právě zažívá krizi. Už delší dobu je bez partnerky. On sám se během knihy dostane do velmi trapných a vtipných situací. Máme tu i dívku, která se jmenuje Laura McIntyreová a ta to nemá jednoduchá už vůbec. Přítel ji po pětiletém vztahu opustí a ona se musí dát znovu do randění. Její situace jsou spíše k pláči, než k smíchu, ale rozhodně je tu plno humoru! Najdou oba toho svého pravého?

Hodnocení: O knize jsem už delší dobu věděla. Byla v Levných knihách a taky ji ve svém videu doporučovala Verunka z Knihy jako sen. Proto jsem si knihu půjčila, jakmile jsem ji uviděla v knihovně. Verunka říkala, že to je zábava a že se u toho nasmějeme. To jsem ještě netušila, jak velká je to pravda.
Kniha je psaná dvěma pohledy. Je tu Jamie, který píše články na blog. Dozvídáme se tu o jeho nepodařených schůzkách a o jeho matce, která si zoufale přeje, aby se oženil. Dělá proto, co může a taky sežene Jamiemu jednu slečnu, s kterou to také nedopadne dobře. Poté je tu taky Laura, která si píše deník a zápisky věnuje své mamince, která umřela. Ona taky popisuje schůzky, které byly jedním slovem příšerné.
Jedna věc mě na knize docela děsí a to, že kniha je založená na pravdě. Autor údajně už nevěděl, co psát, tak mu nejbližší řekli, ať napíše o nepovedených schůzkách a samy mu začali vyprávět své nepovedené schůzky. On z nich potom sepsal tuto knihu. Když si představím, že se všechny ty schůzky, o kterých jsem četla, staly, tak si ani nechci představit své vlastní randění. Samozřejmě, že nejsou celé založené na pravdě, ale z části určitě.
Jamieho jsem z nějakého důvodu moc ráda neměla. Přišlo mi, že se na schůzkách chová jako naprostý idiot. Jakmile uvidí hezkou holku, začne blábolit totální nesmysly. Někdy mi přišlo, že byl k ženám dost ošklivý a přitom on taky nebyl nic moc.
Laura byla normální slečna, které táhlo na třicet a cítila, že její hodiny tikají a za chvíli už nebude mít příležitost najít toho pravého. Bohužel většina chlapů, kteří s ní šli ven, nebyli úplně…to pravé. Jenom jeden tam za něco stál, ale bohužel vybral nevyhovující místo pro rande. Laura mi byla taky sympatická tím, že měla svůj obchod s čokoládou, který byl sice spíš v mínusu, ale stejně.
V knize najdete spousty ale spousty vulgarismů. Vím, že hodně lidí to vadí, protože mně to také vadí, ale k této knize to prostě patří. Řekla bych, že nad tuto knihu se musíte povznést, protože jinak se vám nebude líbit. Musíte si prostě říct, že tuhle knihu čtete pro zábavu. Nic od ní nečekejte a ona vás sama snad překvapí. Na tuto knihu jsem četla i negativní recenze, ale podle mě to bylo, protože lidi to prostě brali, jako seriózní a hlavně romantickou knihu. To ale tato kniha v žádném případě není. Kniha slouží k pobavení a mě tedy určitě pobavila. V nějakých částech jsem se opravdu hodně nasmála. Pomohla mi ve chvílích, kdy jsem se cítila opravdu špatně a přijde mi, že se přesně hodí na léto.
Kniha samozřejmě nebyla dokonalá. Některé části (hlavně u Jamieho) mě nudily a někdy mi těch vulgarismů přišlo až moc. Čtecí doba byla dlouhá, ale kdybych měla tu správnou náladu na čtení, knihu bych slupla za dva až tři dny.
Za normální cenu kniha asi nestojí, ale myslím, že teď v Levných knihách je za přijatelnou cenu a určitě byste to měli zkusit.

Jak se občas u Fortuny stává, série nebude dovydaná. Teda aspoň já si to myslím, protože druhý díl byl vydán už dva roky zpátky a jelikož jsou knihy v Levných knihách, předpokládám, že na trh už další díly nepřijdou. Uvidím, jestli si půjčím v knihovně druhý. Kdybych na něho narazila tak asi ano, ale rezervovat si ho určitě nebudu.

Recenze-První dojmy

10. července 2016 v 21:29 | Anna Elizabeth Potter


Název: První dojmy
Autor: Charlie Lovett
Nakladatelství: Paseka
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 336
Děj: Sophie Collingwoodová právě dostudovala a teď nějak neví, co si počne. Vrátí se domů, kde není šťastná. Její otec nesnáší knihy a nechápe, jak je někdo může sbírat. Také proto si Sophie se svým otcem nerozumí. Zato si rozumí se svým strýčkem. Ten ji jako malou naučil milovat knihy a když ještě neuměla číst, moc rád ji předčítal. Také díky němu Sophie vystudovala anglickou literaturu. Poté se ale stane strašná tragédie.
Sophie také začne pracovat v jednom malém antikvariátu u svého známého a jednoho dne si pro jednu knihu přijdou dva pánové. Kniha je nevýrazná, jde o nějaké druhé vydání a navíc to vypadá, že ani nepůjde sehnat. Poté ale začně jeden z žadatelů vyhrožovat. Proč jim na knize tolik záleží? A má to nějakou spojitost s tragédií, která se stala v Sophině rodině?

Hodnocení: Před rokem jsem četla autorovu první přeloženou knihu a byla jsem z ní naprosto nadšená. Dnes už bych z knihy tak nadšená nebyla, protože tato byla ještě lepší, ale přeci jenom měla nějaké své mušky.
Máme tu dvě dějové linky. Já to moc nemusím, ale u knih Charlieho Lovetta mi to vůbec nevadí, protože k němu to prostě patří. Je tu Hampshire rok 1796. Dějová linka s Jane Austenovou a příběhu, jak vlastně vznikly její díla Rozum a cit a Pýcha a předsudek (v té době První dojmy). Tato dějová linka mě naprosto pohltila. Není se čemu divit, když Jane Austenová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek a styl Charlieho je prostě naprosto úžasný. To přece nemůže dopadnout zle. Druhá dějová linka je zařazena do současnosti a odehrává se převážně v Londýně. To je právě dějová linka Sophie Collingwoodové. Tahle linka byla taky velmi zajímavá, bavila mě mnohem víc než současná dějová linka v Dobrodružství milovníka knih. Jediné, co mi tu trochu vadilo, byl klasický milostný trojúhelník. Ale to je prostě nemožné, narazit na knihu, kde by žádný trojúhelník nebyl. A ještě jsem k tomu trojúhelníku chtěla podotknout, že ne tak často se stává, aby jeden z trojúhelníku byl jenom na začátku a na konci knihy.
Potřebovala jsem lehkou a romantickou knihu, která mě pohladí po duši a nad kterou se budu usmívat jako idiot. Tahle kniha to prostě na sto procent splnila a já mám jenom jednu věc, která mohla být lepší.
Konec knihy byl neskutečně nepropracovaný. Celá kniha byla svižná, ale na pár věcí se opravdu přicházelo pomalu, bylo vidět, že autor to má v hlavě celé promyšlené a vymyšlené. Konec byl ovšem pravý opak. Byl opravdu velmi rychlý a strašně ale opravdu příšerně kýčovitý. Pardon, ale já jsem zastánce romantických knih, nepřečetla jsem jich mnoho, ale baví mě a považuju je taky za kvalitní literaturu (občas) ale tenhle konec byl jak vystřihnutý z červené knihovny. Ano všechno k tomu ukazuje, ale autor do toho mohl zasadit více napětí. No uvidíte.
Obálka se mi velmi líbí, ale obálka Dobrodružství mil. knih byla ještě lepší. Nicméně modrá je krásná a s celou knihou si nakladatelství Paseka velmi pohrálo. Je vidět, že své knihy neodbývají.
Sophii jsem měla ráda. Strašně jsem se v ní viděla, bohužel i ve chvílích, kdy byla úplně neskutečně blbá. Ale těch chvil tam bylo jenom pár a po většinu času to byla inteligentní dívka. Přinesla nám introvertním knihomolkám naději, že i my bychom se mohly dočkat šťastného konce. A to na ni také oceňuji.
Strýček Bertram byl jedním slovem úžasný. Každá z nás by ho chtěla za strýčka. Měl celý byt posetý knihami a měl je naprosto úžasně seřazené. Neřadil je podle autorů, ale podle toho jak k sobě zapadají. Nevím, jestli to pochopíte takhle z článku, ale on prostě měl jednu knihu, a když se na ni podíval, vybavila se mu s ní v souvislosti další kniha a tu dal vedle ní. No podle mě naprosto úžasné. Také v knihách nechával založené různé papírky se vzpomínkami. Například lístky z divadel nebo kin, papírky od bonbónů. Poté knihu otevřel a viděl, že k jedné kapitole je například přiřazen lístek z kina. Vybavilo se mu, jak viděl skvělý film a poté si venku sedl na lavičku a přečetl si právě tuto kapitolu.

Kniha je lehká a nádherná. Doporučuji ji teď na léto a myslím, že se nenajde člověk, kterému by se nelíbila. A pokud se vám bude líbit tato, tak si přečtěte i Dobrodružství milovníka knih. Koukala jsem na autorův blog a vydal ještě knihu s Charlesem Dickensem, tak doufám, že i tuto nakladatelství Paseka vydá.

Recenze-Vězeň noci a mlhy

14. června 2016 v 20:41 | Anna Elizabeth Potter
Vezen noci a mlhy (Anne Blankmanova) [CZ] obal
Název: Vězeň noci a mlhy
Série: Vězeň noci a mlhy
Díl: 1.
Autor: Anne Blankmanová
Nakladatelství: CooBoo
Rok: 2016 (2014)
Počet stran: 347
Anotace: Mnichov 30. let 20. století skrývá mnohá tajemství a za každým rohem číhá nějaké nebezpečí. Gretchen vyrostla mezi národními socialisty pod ochranným křídlem "strýčka" Adolfa. Její otec totiž padl, aby zachránil Hitlerův život. Nebo alespoň tak jí to nacisté vyprávěli. A Gretchen tomu také věří, dokud nepotká odvážného a pěkného židovského novináře Daniela Cohena. Gretchen by měla Danielem opovrhovat a vůbec by s ním neměla mluvit, avšak z nějakého důvodu nedokáže neposlouchat jeho vysvětlení otcovy smrti - že její otec, nacistický mučedník, byl zabit někým ze strany. A už vůbec nedokáže odolat přitažlivosti, která ji k Danielovi táhne… Gretchen začne na vlastní pěst pátrat a prověřovat lidi, které považovala za rodinné přátele. Zvolí si Gretchen raději pohodlný život Hitlerovy oblíbenkyně, anebo dokáže poslechnout své srdce a zavrhnout vše, čemuž do té doby věřila?

Hodnocení: Na tuhle knihu jsem se opravdu velmi těšila. Víte, že mám knihy v době vlády Hitlera a obecně o Holocaustu "ráda". Toto období mě velmi zajímá a myslím, že už jsem o něm přečetla i dost drsné knihy. Proto mě zajímalo, jak to vypadá, když se taková kniha řadí pod Young Adult. Dá se říct, že to co jsem čekala, jsem dostala.
Kniha rozhodně není nic veselého a taky si nemyslete, že to je nějaké velké love story. Musím uznat, že celé prostředí autorka vylíčila velmi věrohodně, ale já si pořád nějak nemohla představit, že se to skutečně stalo. Přišlo mi, že hlavní hrdinka měla neuvěřitelné štěstí. Tak neuvěřitelné, že to snad ani nebylo možné. Já vám toho samozřejmě nechci moc prozradit, takže to píšu takhle oklikou, ale jestli jste někdo už knihu četl, určitě dejte vědět.
I já strašně pomalý čtenář jsem knihu měla přečtenou za čtyři dny. Čte se neuvěřitelně rychle. Přišlo mi, že čtu chvíli a hele už jsem měla přečtených sto stránek. Bylo to až neuvěřitelné. Bohužel jsem knihu četla v období, kdy mi nebylo úplně dobře psychicky a tahle kniha vám rozhodně pozitivní energii nepřinese. Je plná smutku. V podstatě od začátku až do konce.
Hlavní hrdinka Gretchen je moc milá holka, která celý svůj život žije v pohádce. Myslí si, že Hitler bojuje za správnou věc. Myslí si, že Hitler bude pro Německo spása. Myslí si, že židé jsou něco míň, než ostatní, protože tomu ji od malička učili. Pak se střetne s mladým žurnalistou jménem Daniel Cohen, který ji začíná otevírat oči. Na počátku si vůbec nevěřili. Ona si myslela, že to je odporný žid, který za nic nestojí, ale začíná zjišťovat, že židé nejsou zase tak úplně špatní. Měla jsem ji ráda, ale musím uznat, že mi vůbec nepřirostla k srdci. Nevím, čím to bylo, asi protože se mi nelíbilo, jak byla celou dobu naivní a myslela si, že strýček Dolf je tu jenom pro ni. Myslela si, že ji vždycky ochrání, ale to vůbec nebyla pravda.
Daniel byl mladý a krásný muž. Bylo jasné, že se nám slečnám bude líbit. Na můj vkus byl v knize trochu moc upozaděn za Gretchen. Uvítala bych víc scén, kdy bychom mohli vidět, jak on přemýšlí, co on si vlastně myslí o odsunu židů.
Velmi jsem ocenila, že autorka se snažila alespoň věci kolem Hitlera držet podle pravdy. Byli tu jeho komplicové a podřízení, kteří opravdu existovali a to knize dodávalo na uvěřitelnosti.
Myslím, že jsem knize nedokázala uvěřit, protože už nějaké ty tvrdší knihy přečtené mám a nejsem zvyklá na takovéhle vymyšlené příběhy z té doby.
Myslím, že tato kniha je přímo ideálním začátkem pro ty, které zajímá tato doba a obecně téma Adolf Hitler a jeho nenávist k židům. Je to mírná kniha přesně pro začátečníky, kteří třeba ještě nechtějí číst o nechutnostech a zlostech, co se děly v koncentračních táborech.

Rozhodně, ale knihu doporučuji, určitě je ve své kategorii na vysoké úrovni a hlavně mladým lidem by se mohla líbit. Myslím, že starší budou mít stejný problém jako já. Nějak ji nebudou moci uvěřit.

Děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete koupit ZDE


 
 

Reklama