Knižní recenze

Recenze-Drahý příteli

13. září 2016 v 20:21 | Anna Elizabeth Potter

Název: Drahý příteli
Autor: Anne-Laure Bondouxová a Jean-Claude Mourlevat
Nakladatelství: Argo
Rok: 2016 (2015)
Počet stran: 284
Děj: Postaršímu spisovateli jménem Pierre Marie Sotto přijde jednoho dne balíček. Vypadá jako jeden z dalších rukopisů. Na balíčku není zpáteční adresa pouze e.mail. Pierre tedy napíše slečně jménem Adeline Parmelanová. Napíše jí, že je mu líto, ale rukopisy nečte. Ona ho ale požádá, ať si balíček nechá a otevře ho. Po e-mailu se chvíli dohadují, až začnou vyprávět o všem možném. Po pár dnech psaní Pierre napíše, že balíček opravdu otevře, ale Adeline už nechce, aby ho otvíral. Naopak se snaží od něj Pierra odlákat. Všechny zajímá, co je v balíčku ukryto a co vlastně ti dva lidé mají společného…

Hodnocení: Filosofický román nepatřil mezi mou oblíbenou četbu. Vždy jsem si na něj přišla málo vyspělá. Připadalo mi, že mu nikdy nebudu moct porozumět a že já prostě nemám filosofické buňky. V poslední době jsem nad tím ale začala uvažovat. Chtěla jsem začít číst hodnotnější literaturu, chtěla jsem číst knihy, co mi něco dají. A proto jsem sáhla právě po tomto románu. No určitě jsem se trefila.
Obálka je naprosto nádherná. Argo si prostě s knihami hraje a jejich knihy (netvrdím, že knihy z jiných nakladatelství ne!) jsou dělané s láskou. To je na této knize vidět. Krásně zvolené barvy se perfektně doplňují a obálka se povedla.
Román je epistolární, což znamená, že je psát pomocí dopisů, tady konkrétně prostřednictvím e-mailů. Proto se může zdát, že děj tu bude zaostávat, ale je tomu právě naopak. Přišlo mi, že tu bylo víc zvratů a překvapivých momentů, než v kdejaké detektivce. Více méně jsem vše odhadla, ale taky mi pár věcí uklouzlo a byla jsem více než překvapena. Román jsem přelouskala za dva dny.
Celý román má takové krásné kouzlo. Dokáže vás do sebe vtáhnout a vy se cítíte jako Pierre i jako Adeline zároveň. Napjatě čekáte, co kdo odpoví a jak na to ten druhý bude reagovat.
Neobjevují se zde e-maily pouze mezi Pierrem a Adeline, ale své e-maily tu mají i Pierrovi nejlepší přátelé nebo jeho dcera Glorie. Adeline a Pierre tu mají pár hluchých míst (nebo spíš jedno velké) a tady si můžeme užívat e-mailů od jiných.
Pierra jsem naprosto zbožňovala. Byl přesně takový, jakého jsem si ho představovala. Starý, trochu nabručený a hlavně neobyčejně osamělý. Byl zvyklý na dům plný dětí a najednou je v domě úplně sám. Bylo mi ho líto a soucítila jsem s ním. Sama moc dobře vím, jaké to je být najednou sám, když jste tak dlouho zvyklý na přítomnosti ostatních.
Adelaine jsem měla ráda hodně díky tomu, že jsem se v ní viděla. Byly jsme si opravdu velmi podobné a já jsem chápala, jak se cítila, když přiznala, že patří k těm trochu širším. Jinak ale musím přiznat, že skoro po celou knihu jsem měla radši Pierra. Konec mi ale trochu pomohl Adelaine ještě více pochopit a ve finále je mám ráda nejspíš stejně i když Pierra o malinko víc.
Tahle kniha mi rozhodně dala mnohem více, než detektivka nebo thriller. Přesvědčila jsem se, že už nemám úplně názory dítěte a dokážu si o spoustě věcech udělat vlastní názor. Že se za své názory dokážu i pohádat a hlavně, že už jsem dost stará na to, svoje názory nějakým způsobe, rozvíjet. Myslím, že právě tato kniha mi otevřela cestu k filosofickým románům a doufám, že další knihy v tomto žánru se mi budou také líbit.
I když byla kniha skvělá, musím přiznat, že některé pasáže mě nebavily. Proto nejspíš kniha dostala čtyři hvězdy a ne plný počet.
Kniha je rozhodně pro odpočinek a myslím, že většině z vás vykouzlí úsměv na tváři. Ať už smutný nebo šťastný, protože každý si to přebere po svém.
A víte, co je super? Kniha má látkovou záložku!

Recenze-Vrazi bez tváře

2. září 2016 v 19:54 | Anna Elizabeth Potter
Vrazi bez tváře (Wallander, #1)
Název: Vrazi bez tváře
Série: Případy komisaře Wallandera
Díl: 1.
Autor: Henning Mankell
Nakladatelství: Host
Rok: 2013 (1991)
Počet stran: 287
Děj: : Komisař Wallander jede k jednomu domu skoro na samotě a tam najde dvě naprosto zohavená těla. Muž je brutálně zavražděn, ale na ženě ještě byly znát nějaké známky života. Umřela v nemocnici pár desítek hodin po převozu. Jediné, co ze sebe dokázala dostat bylo slovo cizí. Detektiv nejdřív nechce, aby se vyšetřování upnulo směrem na cizince, ale po několika událostech nemá jinou možnost a musí poslední slova zavražděné brát v potaz. Nejde ale úplně špatnou cestou? Co když je zabyl někdo, kdo je znal?

Hodnocení: Na sérii o komisaři Kurtu Wallanderovi jsem se těšila opravdu hodně. Táta mi říkal, že četl druhý díl a že se mu opravdu líbil. Mě upřímně zaujaly už ty obálky, a tak jsem knihu jednou prostě vzala do ruky a už ji skoro nepustila.
Kniha byla výborně napsaná a já se nenudila, ani chvilinku. Opravdu nenajdete v této knize hluchá místa. Všude je plno akce a když není akce je minimálně napětí. Autorův styl mi neskutečně vyhovuje. Píše tak, jak to skutečně je. Nic nepřikrášluje a já mu věřila každé slovo.
Byla to klasická detektivka, která byla psaná z jednoho pohledu, byla tu jedna dějová linie a to já mám prostě nejradši. Nejsem moc příznivec vyprávění z více pohledů, nebo příznivec více dějových linek. Mám ráda, když je vše prostě jednoduché. Nač si to komplikovat?
Komisaře jsem měla ráda. Byl to sice docela depkař a hodně pil, ale přijde mi, že to musí prostě všichni detektivové. Líbilo se mi, že se chtěl postarat o svého nemocného otce a že ho prostě nenechal hnít ve svém vlastním botelu, jako to dělají někteří dnešní potomci. Ale jedno bych si dovolila říct. Prosím napište někdo detektivku s vyšetřovatelem, který nemá deprese, neopíjí se a má kvalitní rodinné zázemí. Děkuji moc.
Ale skoro každá kniha má i nějaké to mínus. V tomto (ne jenom v tomto) případě, to je konec. Beru, že to je teď trend. Beru, že tak končí skoro všechny severské krimi. Ale sakra mně to prostě vadí! A pokud detektivka bude mít takovýto konec, tak ode mne nikdy nedostane plný počet hvězd, to si můžete být jistí. Proč myslíte, že ty detektivky čtu? Abych si taky trochu zahádala ne? Pokud chcete vědět, co mi tak vadilo, úplně stejný problém jsem měla u knihy Lovci nocí. Nechci se tu opakovat (a hlavně nechci moc psát spoilery) takže jestli to někoho hodně zajímá, podívejte se do recenze na knihu Lovci nocí.
Jinak, ale knize nemohu nic vytknout. Pohltila mne tak, že jsem ji přečetla za dva dny a to já jsem opravdu velmi pomalý čtenář. Líbilo se mi prostě všechno. Postavy, prostředí, dialogy, dění mimo vyšetřování a takhle bych tady mohla vyjmenovávat ještě v té době, kdybyste četli tuto recenzi.
Pokud chcete zkusit něco ze severské krimi, tento autor je určitě jednou z těch nejlepších voleb. Můžu ho jenom vychválit a už se moc těším, až si od něj přečtu nějakou další knihu! Dneska už je těch detektivek a krimi knížek poměrně hodně a už je docel těžké si mezi takovým kvantem vybrat. Ale jak jsem říkala, podle mne s tímto hybu rozhodně neuděláte.

Recenze-Poirot a já

25. srpna 2016 v 20:48 | Anna Elizabeth Potter

Název: Poirot a já
Autor: David Suchet
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (2013)
Počet stran: 280
Děj: Jak to celé vlastně začalo? Jak se herec David Suchet dostal k tam velké roli, jako je Hercule Poirot? Štáb to určitě neměl jednoduché a David si rozhodně ani jeden rok nemohl být jistý, že natáčení bude pokračovat. To a ještě mnohem víc zajímavých a krásných informací se v této knize skrývá.

Hodnocení: Ne, já jsem po zavření knihy určitě nebrečela, to si mě s někým pletete. Protože mě tento spisovatelský počin vůbec nedostal do kolen.
Co čekáte, že vám já, takový milovník Hercula Poirota, asi řeknu? Samozřejmě, že tu teď knihu vychválím až do nebes. A proč taky ne? Vždyť tohle je prostě skvost! Nikdy bych nevěřila, že David dokáže napsat knihu, tak poutavě. Ano měl pomocného spisovatele, ale já nějak pořád cítím, že většina knihy byla stejně psaná jím.
Kniha začíná tím, že nám David sám sebe představí. Jaké role měl, než ztvárnil Poirota a hlavně, jak se vůbec k roli dostal. On se totiž vůbec žádný konkurz nepořádal! Davidovi byla role nabídnuta a on ji (naštěstí) přijal. A tak to vlastně všechno začalo.
Je úžasné číst, jaké to vlastně bylo na úplném začátku a jak vznikaly úplně první díly. David popisuje, co všechno musel pro tuto roli udělat. Je samozřejmě mimořádně precizní a chtěl Poirota zahrát naprosto dokonale. Začal tím, že si přečetl všechny knihy a povídky, které o něm dáma Agatha (jak nazývá autorku David) napsala. Poirot se už několikrát dostal na televizní obrazovky, ale vždy pouze v pár filmech. Nikdy z toho nebyl seriál.
Byla to velká výzva a David pro Poirota za těch 25 let udělal hodně, ale stejně tak Poirot pro něj. Splynuli v jednoho a David se při točení poslední scény rozplakal. Tolik let s jednou rolí. Sláva mu nestoupla do hlavy, i když by klidně mohla. Ne jenom v roli Poirota sklízel ty nejlepší recenze. I v jiných rolích přímo zářil. Určitě se nikdo nebude se mnou přít, že jde o skvostného charakterního herce.
Já jsem si čtení prostě a jednoduše užívala. Kniha pro mne byla zajímavou i proto, že se sama chci stát herečkou a v knize je i velmi dobře vykreslen showbyznys a také život herce. David psal, že první měsíce (možná i první rok) vůbec nemohl najít práci a živil se, jako prodavač obleků, nebo stěhovák.
Knihu doplňují i překrásné fotografie, které se mi strašně líbily, a také jsem se dozvěděla, že fotografování je Davidovým velkým koníčkem.
Jak jsem psala, když jsem dočetla poslední stránku, brečela jsem ještě 15 minut potom. Z knihy na mě přímo dýchaly emoce a naprosto mě ovládly. Ještě teď pořádně nedokážu popsat své pocity.
Už když mi bylo devět, jsem Hercula Poirota milovala a nic se na tom nezměnilo. Pořád je v mém srdci mezi prvními. Je to dokonalý detektiv a já jsem více než vděčna Davidovi, že ho tak skvěle zahrál a díky tomu jsem si ho jako postavu ještě více oblíbila.

Co na závěr říct? Přečtěte si to! Protože to stojí za to. Protože jestli milujete Poirota, je to pro vás povinnost! A protože budete bulet jako želvy, proto!

Recenze-Lovci nocí

4. srpna 2016 v 21:47 | Anna Elizabeth Potter
Název: Lovci nocí
Autor: Filip Klouda
Nakladatelství: Aladin agency
Rok: 2016
Počet stran: 352
Děj: Mladý student jménem David Leigh byl zavražděn. Policie nemá jediné vodítko, nebo důkaz. Tři měsíce na to se v jedné internetové kavárně sejde pět lidí, kteří se navzájem v podstatě neznají. Je tu Elizabeth přítelkyně Davida. Everet Leigh mladší bratr Davida. Robert, který je vedoucí této skupiny a nikdo v podstatě neví, jak se s Davidem zná i Claire je jedna velká záhada. A poslední člen této party je Japonec, který má za sebou velice pochybnou minulost a Davida neznal vůbec. Tato parta se rozhodne, že Davida pomstí. Najdou vraha a až ho chytnou je naprosto jasné, co bude následovat. Kulka mezi oči.

Hodnocení: Tak tohle bylo jedno velké utrpení. Nechci, aby to vyznělo moc silně. Nebylo to zase až tak špatné, ale já jsem se musela strašně přemáhat, abych to vůbec dočetla.
Co mi přišlo na knize zajímavé, bylo psaní kapitol. Kapitoly byly nepravidelně vždy od jednoho ze členů tajné party. Nejvíc tam bylo kapitol od Roberta, který byl vůdce a potom to už bylo tak nějak rovnoměrně rozdělené mezi ostatní. Poté tam byly ještě asi pět kapitol, které nebyly psané ani z jednoho pohledu. T se mi opravdu hodně líbilo. Ale to bylo tak asi jako no…všechno.
Já ani nevím, jak to mám popsat. Mě kniha prostě strašně nudila. Nebylo tam nic, co by mě nutilo číst dál a dál. Přitom o akci bych řekla, že tam nebylo nouze. Taky mi úplně nevyhovovala velikost písma. Bylo velmi malé a odstavce byly nalepené na sobě. Tedy na jedné straně bylo na mě až moc textu a když si vezmu, že i tak kniha měla dost stránek, tak teda nevím, jak by to vypadalo, kdyby měla normální formát, jako třeba dělá Knižní klub.
Když jsem byla v polovině, chtěla jsem to vzdát. Pak jsem si řekla, že to nemůžu udělat. A popravdě, taky jsem chtěla vědět, kdo je vrah. No a to je další mínus. Jelikož tato recenze nebude vůbec pozitivní, přidám sem i nějaké spoilery. Vrah se objevil až na posledních stranách knihy. Objevuje se to v knihách stále častěji a častěji. Mě to upřímně strašně štve. Já jsem četla detektivky Agathy Christie a obecně britské detektivky skoro jako úplně první knížky a jsem odchovaná na tom, že vrah se prostě má objevovat v knize. Máte mít možnost ho odhalit. Když se vrah objeví na posledních pár stranách, když už i hlavní hrdinové vědí, kdo to je, přijde mi to prostě k ničemu. Já chci mít možnost vraha odhalit, a nebo si aspoň špatně tipnout, ale autor mi k tomu nedává příležitost.
Jinak na stylu autora vůbec nic nemám. Četlo by se mi to opravdu dobře, kdybych se nenudila. Rozhodně tohoto mladého a podle mého docela nadějného autora nechci zahodit jenom kvůli jedné knize. Pokud autor ještě něco vydá, tak já si to určitě přečtu, ale už do toho půjdu trochu s respektem a možnosti prohry.
I když musím uznat, že ten konec se povedl. Opravdu jsem se o hrdiny bála a docela mi to nahánělo i husí kůži. A to je co říct!

Mě kniha prostě nesedla. Neříkám, že se vám taky nebude líbit, ale za mě tohle je prostě horší než průměr. Proto knize dávám dvě hvězdy. Snad se mi třeba další kniha od autora bude líbit. Pokud tedy ještě nějakou vydá.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu martinus.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE


Recenze-Ostrov lhářů

23. července 2016 v 16:56 | Anna Elizabeth Potter
Název: Ostrov lhářů
Autor: E. Lockhartová
Nakladatelství: Host
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 257
Děj: V létě patnáct se něco stalo. Něco, co změnilo mnoho životů. Teď v létě sedmnáct na to Cadence chce přijít. Všechno je jiné. Když se lidí zeptáte, o čem je tato kniha, každý vám odpoví trošku jinak. Protože on nikdo ve skutečnosti neví, o čem tato kniha je. Já bych řekla, že to je o boji jedné rodiny. Jde tu o dědictví. Jde tu o jednu dívku. Co se tehdy stalo? A proč si nic nepamatuje? A taky jsem teď celou dobu mohla lhát. Takže si tu knihu prostě přečtěte.

Hodnocení: Když jsem s knihou začínala, přečetla jsem asi dvacet stránek, a pak jsem knihu odložila a říkala si, že to bude nějaká blbost. Já žánr YA moc nemusím. Včera jsem knihu otevřela a už ji nepustila z ruky.
Styl autorky určitě není těžký. Jsou to většinou jednoduché věty, které ale na sebe někdy nenavazují. Úžasné bylo, že autorka nám nedala skoro žádné příležitosti uhodnout, co se vlastně stalo. Můžete si vymýšlet svoje verze, ale myslím, že se skoro určitě nestrefíte. Všechno objevujete postupně spolu s hlavní hrdinkou, která ztratila paměť a postupně si vzpomíná. Až když dočtete do konce, tak vám všechno začne docházet. A to se mi na tom právě líbilo. Neměla jsem ani tušení, co se tehdy stalo. A to docela čtu detektivky a občas i uhádnu vraha.
Kapitoly jsou velmi krátké někdy i jenom půl stránky a taky proto se kniha četla velmi ryhle. Také se tu objevují přepsané pohádky od hlavní hrdinky Cadence. V pohádkách zachyuje problémy své rodiny a hlavně její osobní problémy. Je tu například pohádka Sůl nad zlato, nebo Kráska a zvíře. Pohádky od Cadence jsou...mírně depresivní.
Psaní recenze na právě tuto knihu je velice těžké. Nehorší na tom asi je, že vám nic nemůžu prozradit. Tahle kniha je úžasná právě proto, kolik se tam toho stane nečekaného. Kolik wow momentů tu je a každá další stránka vám připraví další a další.
Hlavní hrdinka jménem Cadence jsem moc ráda neměla. Ano trpěla velkými bolestmi hlavy a částečně ztratila paměť, ale mohla být ráda, že to dopadlo jenom takhle. Mohla být i mrtvá a přišlo mi, že se sebe pořád dělala tak trochu chudinku. Všechny upozorňovala, ať ji nelitují, že o tom nechce ani slyšet a přitom jsem sama cítila, jak moc to chce. Ale musím přiznat, že určitě nebyla nejhorší hlavní hrdinka. Znám i horší případy.
Koho jsem měla ze čtyř nejstarších dětí nejradši? Johnnyho, který byl pro samé dobrodružství a velmi náruživý sportovec? Mirren, která má zlaté srdce a nejradši by všem pomáhala? Nebo snad chlapce, který do rodiny nepatřil, ale přesto mohl jezdit na ostrov, který patřil jenom Sinclairovým? Gate byl jiný než oni. Protože věděl, co to znamená chudoba. Protože věděl, že ve světě se lidé mají strašně a oni Sinclairovi se hádají, jak moc drahé hodinky si koupit. Musím říct, že nemůžu určit, koho mám nejradši. Každého jsem měla ráda svým způsobem a nesnášela jsem se dívat na to, jak je jejich matky využívaly k tomu, aby právě jim odkázal jejich otec, co nejvíce pozemků a peněz.
Obálka mi přijde naprosto super. Strašně moc se mi líbí a je stejně tajemná, jako příběh sám. Je i krásná na pohlazení a to každý knihomol umí ocenit.

Já vám asi tady nedokážu přesně popsat proč knihu číst. Já vám prostě říkám přečtěte si to, protože jinak o hodně přijdete. Kdo jste na vážkách, prostě jděte a tu knihu si třeba půjčíte z knihovny. Kdo o knize ještě nic nevíte, což pochybuji, protože minulé léto byla velký hit, zkuste si o ni zjistit třeba víc informací. Já si myslím, že tohle je opravdu dobrá kniha. Mě teda naprosto dostala, což může potvrdit i Klárka, protože jsem se s ní hned po dočtení musela podělit o své dojmy. Na léto se kniha naprosto hodí a já doufám, že jsem vás touto recenzí aspoň trochu navnadila. Uvidíte, jestli se dostane do mých top za rok 2016. Ale já myslím, že je na tom opravdu dobře. Troufla bych si říct, že na ni hned tak nezapomenu.

Recenze-Lásko, kde jsi?

19. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter
Název: Lásko, kde jsi?
Série: Love…
Díl: 1.
Autor: Nick Spalding
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok: 2013 (2012)
Počet stránek: 287
Děj: Jak těžké je hledání pravé lásky? Všichni to víme. Potýkáme se s tím každý. Do jak absurdních situací se při honu za tím pravým/ tou pravou můžeme dostat, nám ukazuje tato kniha. Jamie Newman je svobodný a právě zažívá krizi. Už delší dobu je bez partnerky. On sám se během knihy dostane do velmi trapných a vtipných situací. Máme tu i dívku, která se jmenuje Laura McIntyreová a ta to nemá jednoduchá už vůbec. Přítel ji po pětiletém vztahu opustí a ona se musí dát znovu do randění. Její situace jsou spíše k pláči, než k smíchu, ale rozhodně je tu plno humoru! Najdou oba toho svého pravého?

Hodnocení: O knize jsem už delší dobu věděla. Byla v Levných knihách a taky ji ve svém videu doporučovala Verunka z Knihy jako sen. Proto jsem si knihu půjčila, jakmile jsem ji uviděla v knihovně. Verunka říkala, že to je zábava a že se u toho nasmějeme. To jsem ještě netušila, jak velká je to pravda.
Kniha je psaná dvěma pohledy. Je tu Jamie, který píše články na blog. Dozvídáme se tu o jeho nepodařených schůzkách a o jeho matce, která si zoufale přeje, aby se oženil. Dělá proto, co může a taky sežene Jamiemu jednu slečnu, s kterou to také nedopadne dobře. Poté je tu taky Laura, která si píše deník a zápisky věnuje své mamince, která umřela. Ona taky popisuje schůzky, které byly jedním slovem příšerné.
Jedna věc mě na knize docela děsí a to, že kniha je založená na pravdě. Autor údajně už nevěděl, co psát, tak mu nejbližší řekli, ať napíše o nepovedených schůzkách a samy mu začali vyprávět své nepovedené schůzky. On z nich potom sepsal tuto knihu. Když si představím, že se všechny ty schůzky, o kterých jsem četla, staly, tak si ani nechci představit své vlastní randění. Samozřejmě, že nejsou celé založené na pravdě, ale z části určitě.
Jamieho jsem z nějakého důvodu moc ráda neměla. Přišlo mi, že se na schůzkách chová jako naprostý idiot. Jakmile uvidí hezkou holku, začne blábolit totální nesmysly. Někdy mi přišlo, že byl k ženám dost ošklivý a přitom on taky nebyl nic moc.
Laura byla normální slečna, které táhlo na třicet a cítila, že její hodiny tikají a za chvíli už nebude mít příležitost najít toho pravého. Bohužel většina chlapů, kteří s ní šli ven, nebyli úplně…to pravé. Jenom jeden tam za něco stál, ale bohužel vybral nevyhovující místo pro rande. Laura mi byla taky sympatická tím, že měla svůj obchod s čokoládou, který byl sice spíš v mínusu, ale stejně.
V knize najdete spousty ale spousty vulgarismů. Vím, že hodně lidí to vadí, protože mně to také vadí, ale k této knize to prostě patří. Řekla bych, že nad tuto knihu se musíte povznést, protože jinak se vám nebude líbit. Musíte si prostě říct, že tuhle knihu čtete pro zábavu. Nic od ní nečekejte a ona vás sama snad překvapí. Na tuto knihu jsem četla i negativní recenze, ale podle mě to bylo, protože lidi to prostě brali, jako seriózní a hlavně romantickou knihu. To ale tato kniha v žádném případě není. Kniha slouží k pobavení a mě tedy určitě pobavila. V nějakých částech jsem se opravdu hodně nasmála. Pomohla mi ve chvílích, kdy jsem se cítila opravdu špatně a přijde mi, že se přesně hodí na léto.
Kniha samozřejmě nebyla dokonalá. Některé části (hlavně u Jamieho) mě nudily a někdy mi těch vulgarismů přišlo až moc. Čtecí doba byla dlouhá, ale kdybych měla tu správnou náladu na čtení, knihu bych slupla za dva až tři dny.
Za normální cenu kniha asi nestojí, ale myslím, že teď v Levných knihách je za přijatelnou cenu a určitě byste to měli zkusit.

Jak se občas u Fortuny stává, série nebude dovydaná. Teda aspoň já si to myslím, protože druhý díl byl vydán už dva roky zpátky a jelikož jsou knihy v Levných knihách, předpokládám, že na trh už další díly nepřijdou. Uvidím, jestli si půjčím v knihovně třetí. Kdybych na něho narazila tak asi ano, ale rezervovat si ho určitě nebudu.

Recenze-První dojmy

10. července 2016 v 21:29 | Anna Elizabeth Potter


Název: První dojmy
Autor: Charlie Lovett
Nakladatelství: Paseka
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 336
Děj: Sophie Collingwoodová právě dostudovala a teď nějak neví, co si počne. Vrátí se domů, kde není šťastná. Její otec nesnáší knihy a nechápe, jak je někdo může sbírat. Také proto si Sophie se svým otcem nerozumí. Zato si rozumí se svým strýčkem. Ten ji jako malou naučil milovat knihy a když ještě neuměla číst, moc rád ji předčítal. Také díky němu Sophie vystudovala anglickou literaturu. Poté se ale stane strašná tragédie.
Sophie také začne pracovat v jednom malém antikvariátu u svého známého a jednoho dne si pro jednu knihu přijdou dva pánové. Kniha je nevýrazná, jde o nějaké druhé vydání a navíc to vypadá, že ani nepůjde sehnat. Poté ale začně jeden z žadatelů vyhrožovat. Proč jim na knize tolik záleží? A má to nějakou spojitost s tragédií, která se stala v Sophině rodině?

Hodnocení: Před rokem jsem četla autorovu první přeloženou knihu a byla jsem z ní naprosto nadšená. Dnes už bych z knihy tak nadšená nebyla, protože tato byla ještě lepší, ale přeci jenom měla nějaké své mušky.
Máme tu dvě dějové linky. Já to moc nemusím, ale u knih Charlieho Lovetta mi to vůbec nevadí, protože k němu to prostě patří. Je tu Hampshire rok 1796. Dějová linka s Jane Austenovou a příběhu, jak vlastně vznikly její díla Rozum a cit a Pýcha a předsudek (v té době První dojmy). Tato dějová linka mě naprosto pohltila. Není se čemu divit, když Jane Austenová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek a styl Charlieho je prostě naprosto úžasný. To přece nemůže dopadnout zle. Druhá dějová linka je zařazena do současnosti a odehrává se převážně v Londýně. To je právě dějová linka Sophie Collingwoodové. Tahle linka byla taky velmi zajímavá, bavila mě mnohem víc než současná dějová linka v Dobrodružství milovníka knih. Jediné, co mi tu trochu vadilo, byl klasický milostný trojúhelník. Ale to je prostě nemožné, narazit na knihu, kde by žádný trojúhelník nebyl. A ještě jsem k tomu trojúhelníku chtěla podotknout, že ne tak často se stává, aby jeden z trojúhelníku byl jenom na začátku a na konci knihy.
Potřebovala jsem lehkou a romantickou knihu, která mě pohladí po duši a nad kterou se budu usmívat jako idiot. Tahle kniha to prostě na sto procent splnila a já mám jenom jednu věc, která mohla být lepší.
Konec knihy byl neskutečně nepropracovaný. Celá kniha byla svižná, ale na pár věcí se opravdu přicházelo pomalu, bylo vidět, že autor to má v hlavě celé promyšlené a vymyšlené. Konec byl ovšem pravý opak. Byl opravdu velmi rychlý a strašně ale opravdu příšerně kýčovitý. Pardon, ale já jsem zastánce romantických knih, nepřečetla jsem jich mnoho, ale baví mě a považuju je taky za kvalitní literaturu (občas) ale tenhle konec byl jak vystřihnutý z červené knihovny. Ano všechno k tomu ukazuje, ale autor do toho mohl zasadit více napětí. No uvidíte.
Obálka se mi velmi líbí, ale obálka Dobrodružství mil. knih byla ještě lepší. Nicméně modrá je krásná a s celou knihou si nakladatelství Paseka velmi pohrálo. Je vidět, že své knihy neodbývají.
Sophii jsem měla ráda. Strašně jsem se v ní viděla, bohužel i ve chvílích, kdy byla úplně neskutečně blbá. Ale těch chvil tam bylo jenom pár a po většinu času to byla inteligentní dívka. Přinesla nám introvertním knihomolkám naději, že i my bychom se mohly dočkat šťastného konce. A to na ni také oceňuji.
Strýček Bertram byl jedním slovem úžasný. Každá z nás by ho chtěla za strýčka. Měl celý byt posetý knihami a měl je naprosto úžasně seřazené. Neřadil je podle autorů, ale podle toho jak k sobě zapadají. Nevím, jestli to pochopíte takhle z článku, ale on prostě měl jednu knihu, a když se na ni podíval, vybavila se mu s ní v souvislosti další kniha a tu dal vedle ní. No podle mě naprosto úžasné. Také v knihách nechával založené různé papírky se vzpomínkami. Například lístky z divadel nebo kin, papírky od bonbónů. Poté knihu otevřel a viděl, že k jedné kapitole je například přiřazen lístek z kina. Vybavilo se mu, jak viděl skvělý film a poté si venku sedl na lavičku a přečetl si právě tuto kapitolu.

Kniha je lehká a nádherná. Doporučuji ji teď na léto a myslím, že se nenajde člověk, kterému by se nelíbila. A pokud se vám bude líbit tato, tak si přečtěte i Dobrodružství milovníka knih. Koukala jsem na autorův blog a vydal ještě knihu s Charlesem Dickensem, tak doufám, že i tuto nakladatelství Paseka vydá.

Recenze-Vězeň noci a mlhy

14. června 2016 v 20:41 | Anna Elizabeth Potter
Vezen noci a mlhy (Anne Blankmanova) [CZ] obal
Název: Vězeň noci a mlhy
Série: Vězeň noci a mlhy
Díl: 1.
Autor: Anne Blankmanová
Nakladatelství: CooBoo
Rok: 2016 (2014)
Počet stran: 347
Anotace: Mnichov 30. let 20. století skrývá mnohá tajemství a za každým rohem číhá nějaké nebezpečí. Gretchen vyrostla mezi národními socialisty pod ochranným křídlem "strýčka" Adolfa. Její otec totiž padl, aby zachránil Hitlerův život. Nebo alespoň tak jí to nacisté vyprávěli. A Gretchen tomu také věří, dokud nepotká odvážného a pěkného židovského novináře Daniela Cohena. Gretchen by měla Danielem opovrhovat a vůbec by s ním neměla mluvit, avšak z nějakého důvodu nedokáže neposlouchat jeho vysvětlení otcovy smrti - že její otec, nacistický mučedník, byl zabit někým ze strany. A už vůbec nedokáže odolat přitažlivosti, která ji k Danielovi táhne… Gretchen začne na vlastní pěst pátrat a prověřovat lidi, které považovala za rodinné přátele. Zvolí si Gretchen raději pohodlný život Hitlerovy oblíbenkyně, anebo dokáže poslechnout své srdce a zavrhnout vše, čemuž do té doby věřila?

Hodnocení: Na tuhle knihu jsem se opravdu velmi těšila. Víte, že mám knihy v době vlády Hitlera a obecně o Holocaustu "ráda". Toto období mě velmi zajímá a myslím, že už jsem o něm přečetla i dost drsné knihy. Proto mě zajímalo, jak to vypadá, když se taková kniha řadí pod Young Adult. Dá se říct, že to co jsem čekala, jsem dostala.
Kniha rozhodně není nic veselého a taky si nemyslete, že to je nějaké velké love story. Musím uznat, že celé prostředí autorka vylíčila velmi věrohodně, ale já si pořád nějak nemohla představit, že se to skutečně stalo. Přišlo mi, že hlavní hrdinka měla neuvěřitelné štěstí. Tak neuvěřitelné, že to snad ani nebylo možné. Já vám toho samozřejmě nechci moc prozradit, takže to píšu takhle oklikou, ale jestli jste někdo už knihu četl, určitě dejte vědět.
I já strašně pomalý čtenář jsem knihu měla přečtenou za čtyři dny. Čte se neuvěřitelně rychle. Přišlo mi, že čtu chvíli a hele už jsem měla přečtených sto stránek. Bylo to až neuvěřitelné. Bohužel jsem knihu četla v období, kdy mi nebylo úplně dobře psychicky a tahle kniha vám rozhodně pozitivní energii nepřinese. Je plná smutku. V podstatě od začátku až do konce.
Hlavní hrdinka Gretchen je moc milá holka, která celý svůj život žije v pohádce. Myslí si, že Hitler bojuje za správnou věc. Myslí si, že Hitler bude pro Německo spása. Myslí si, že židé jsou něco míň, než ostatní, protože tomu ji od malička učili. Pak se střetne s mladým žurnalistou jménem Daniel Cohen, který ji začíná otevírat oči. Na počátku si vůbec nevěřili. Ona si myslela, že to je odporný žid, který za nic nestojí, ale začíná zjišťovat, že židé nejsou zase tak úplně špatní. Měla jsem ji ráda, ale musím uznat, že mi vůbec nepřirostla k srdci. Nevím, čím to bylo, asi protože se mi nelíbilo, jak byla celou dobu naivní a myslela si, že strýček Dolf je tu jenom pro ni. Myslela si, že ji vždycky ochrání, ale to vůbec nebyla pravda.
Daniel byl mladý a krásný muž. Bylo jasné, že se nám slečnám bude líbit. Na můj vkus byl v knize trochu moc upozaděn za Gretchen. Uvítala bych víc scén, kdy bychom mohli vidět, jak on přemýšlí, co on si vlastně myslí o odsunu židů.
Velmi jsem ocenila, že autorka se snažila alespoň věci kolem Hitlera držet podle pravdy. Byli tu jeho komplicové a podřízení, kteří opravdu existovali a to knize dodávalo na uvěřitelnosti.
Myslím, že jsem knize nedokázala uvěřit, protože už nějaké ty tvrdší knihy přečtené mám a nejsem zvyklá na takovéhle vymyšlené příběhy z té doby.
Myslím, že tato kniha je přímo ideálním začátkem pro ty, které zajímá tato doba a obecně téma Adolf Hitler a jeho nenávist k židům. Je to mírná kniha přesně pro začátečníky, kteří třeba ještě nechtějí číst o nechutnostech a zlostech, co se děly v koncentračních táborech.

Rozhodně, ale knihu doporučuji, určitě je ve své kategorii na vysoké úrovni a hlavně mladým lidem by se mohla líbit. Myslím, že starší budou mít stejný problém jako já. Nějak ji nebudou moci uvěřit.

Děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete koupit ZDE


Recenze-Zimní moře

23. května 2016 v 20:08 | Anna Elizabeth Potter
Zimni more (Susanna Kearsleyova) obal
Název: Zimní moře
Série: Slains
Díl: 1.
Autor: Susanna Kearsleyová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2016 (2008)
Počet stran: 487
Anotace: Úspěšná spisovatelka Carrie se vydává do Skotska, aby tam rozepsala plánovaný historický román. Slainský hrad, kde se děj její knihy má odehrávat, je jí podivně povědomý, a za svou hrdinkou si vyvolí Sophii, svou dávnou předkyni, která v těch místech žila. Carrie nejdřív podivným předtuchám nepřikládá váhu, ale když mezi řádky jejího románu začíná prosvítat skutečný, pravdivý a dávno zapomenutý příběh, hranice mezi fikcí a skutečností se nebezpečně rozpijí.

Hodnocení: Hned na začátku musím říct, že tato kniha mě naprosto uchvátila a já z ní byla úplně vedle. Po dočtení jsem seděla v autobuse, zavřela jsem knihu a usmívala se jako naprostý blázen. Pro mě je tato kniha definicí naprosté dokonalosti.
Když jsem si četla anotaci, čekala jsem, že to bude víc cestování časem. Pochopila jsem to tak, že hlavní postava, která tu hraje roli spisovatelky, se bude přemisťovat do minulosti a celý děj bude sledovat z povzdálí. Jak šeredně jsem se spletla! Hned jak, jsem začala číst, pochopila jsem. Spisovatelka Carrie k sobě nechává postavy promlouvat. Na tom by ještě nebylo nic divného, dělá to tak u každého románu, ale u tohoto je to něco jiného. U těch předchozích aspoň korigovala, co píše. Příběh si vymýšlela, ale u tohoto románu se nechávala nést rozhovory svých postav a nechala je, aby tak nějak psaly za ni. Dostávala se do takových psacích záchvatů a někdy kvůli nim ani celý den nespala. Knihu měla hotovou velmi rychle, ale o to ani nešlo. Šlo o to, že psala o lidech, o kterých nic nevěděla a ani neměla zjištěné informace, které do knihy zapisovala. Následně si vše vyhledala v historických knihách a zjistila, že je to opravdu tak. Že to, co napsala, je všechno opravdu pravda. Tohle mi přišlo jako opravdu velmi dobrý druh mini zápletky.
Styl autorky mi velmi sedl a já přečetla za jeden den tři sta stránek. Byla jsem naprosto v transu a navíc jsem chtěla číst dál a dál. To bylo poprvé po hodně dlouhé době, co jsem si četla během hodiny, abych knihu dočetla. Hlavně po jednom zvratu, který vám samozřejmě nemůžu prozradit.
Moje srdce chtělo v jedu chvíli brečet, ale hned poté se zase chtělo smát. Tato kniha opravdu bude patřit v mé knihovně ke klenotům a určitě ji nečtu naposledy. Už teď přemýšlím, že si půjdu po dopsání recenze přečíst své už teď oblíbené pasáže.
Carrie jsem měla moc ráda. Docela hodně jsem se s ní ztotožňovala a musím přiznat, že mi přišlo, že i sama autorka se s ní ztotožňovala. Někdy jsem opravdu cítila, jako kdyby to byla autobiografie a autorka se s námi dělila o svůj příběh. Jak už jsem psala, Carrie mi byla velmi sympatická a po nějaké době jsem si zase oblíbila hlavního hrdinu.
Carrie ovšem nebyla jediná hlavní hrdinka. Byla tu také Sofie. Hlavní hrdinka knihy, kterou Carrie psala. Sofie byla ohromně statečná a já jsem ji obdivovala. Já vám toho z jejího života nemůžu moc prozradit, ale věřte mi, je to úžasná osoba a hrdinka.
Kdo mě kromě hlavních hrdinek ještě zaujal (kromě chlapců hlavních hrdinek, které vám nemohu prozradit, protože bych vám naspoilerovala asi sto padesát stránek knihy)? Rozhodně hraběnka z Errollu. Byla velmi chytrá statečná a nebýt ji jakobité by nikdy neměli ani naději na to, aby na trůn opět dostali Jakuba.
Kniha je hodně historicky podložená takže bych ji určitě nedoporučovala ženám, které nemají rády historii, a nebo dlouhé popisy. Neříkám, že byly nějak moc dlouhé, ale nebyly ani jedny z nejkratších. Ale naopak ženy, které milují romantiku a tak trochu dobrodružství, tak tato kniha je něco přesně pro ně. Nebudu vám lhát, kniha je velmi romantická, ale já na to zrovna měla chuť a naprosto jsem se tady do jednoho pána zamilovala.
Obálku jsem si také okamžitě zamilovala. I ty růže nahoře mi připadají velmi vkusné a vůbec to není přehnané. Jediné, co mi vadí je růžová nálepka (kterou vy na obrázku nevidíte), která nám hlásí, že kniha je bestseller v New York Times, nebo kde. Ale s tím já budu mít problémy prostě vždy.
Jediné, co se mi nelíbilo, bylo, že autorka konec trošičku (ale opravdu jenom trošičku) usekla a zrychlila. Kniha má celou dobu docela pomalé tempo a najednou konec mi přišel velmi rychlý a poslední scéna v knize, kterou psala Cariie, mohla být mnohem propracovanější. Přišlo mi, že autorka už pospíchala, aby knihu ukončila, a tak to prostě zrychlila a moc se s tím nepárala.
Ale to bylo opravdu jediné mínus. Knihu samozřejmě doporučuji všemi deseti. Jak už jsem psala, knihu jsem si naprosto zamilovala a doufám, že se dostanu i k dalším knihám od této autorky (já se k nim dostanu i přes mou mrtvolu).

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Arara.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE

Recenze-Scotland Yard

8. května 2016 v 22:18 | Anna Elizabeth Potter
Scotland Yard
Název: Scotland Yard
Série: Scotland Yard
Díl: 1.
Autor: Alex Grecian
Nakladatelství: Argo
Rok: 2015 (2012)
Počet stran: 389
Anotace: Londýn 1889. Hrůzovláda Jacka Rozparovače zrovna skončila, ale další éra nepochopitelného násilí právě začíná. Nově založený tým vyšetřovatelů vražd musí čelit útoku do vlastních řad - v kufru na nádraží se najde zohavené tělo inspektora Littlea a nastává závod s časem. Londýn je městem na pomezí nové éry - v salonech měšťanských domů se vedou intelektuální debaty a technický pokrok kráčí nezadržitelně kupředu, ale chudina stále živoří ve stokách připomínajících středověk. Inspektor Day, který do Londýna přibyl teprve nedávno z venkova, pochybuje, že tohle město někdy pochopí, pochybuje, že je dost dobrý pro svou milovanou novomanželku, a ze všeho nejvíc pochybuje o tom, že je dost chytrý na to, aby vraždu, která nezůstane osamocenou, vyřešil. S pomocí dr. Kingsleyho, prvního forenzního patologa, a Henryho, pouličního blázna, však jeho šance na úspěch překvapivě stoupají. Viktoriánský Londýn se svými brlohy a zatracenci bojujícími o přežití pod tenkou slupkou modernity vás vtáhne do temného labyrintu a už vás nepustí.

Hodnocení: No to sem si vzala zase úžasný recenzní výtisk! Opravdu tato kniha byla bomba. Sice si člověk musel trošku navyknout na styl nebo spíš rozvrh kapitol, ale poté už to jelo a bylo to naprosto úžasné.
Dlouho jsem váhala, jestli se do této knihy vůbec pustím, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano a bylo to jedině dobře. Myslela jsem si, že to bude klasická anglická detektivka, kde jde hlavně o dopadení vraha, ale to jsem se zmýlila. Vrah je nám totiž prozrazen už v první třetině knihy! Není to sice už dneska neobvyklé, ale na tento způsob zjištění vraha jsem zvyklá spíš u severských detektivek. Nebo mi to tak aspoň vždycky přišlo. Anglické detektivky spíš řeší, kdo to udělal a severské se právě spíš zaměřují na psychologii vraha, a proč to udělal. Tato detektivka jde spíše do psychologie našeho vraha a i to byl možná důvod, proč nám autor vraha odhalil už prakticky na začátku.
Detektivka je zasazená do 19. století takže, tady neexistovali žádné otisky prstů, nebo spolupráce detektivů. Každý měl svoje případy a žádná spolupráce prakticky nebyla. Opravdu velmi se mi líbilo, jak tady autor naznačoval, jak pomalu doktor rozvíjel svoji myšlenku, že by to malinké vroubkování na palci mohlo k něčemu být a že by to mohlo dokonce usvědčit vraha. Díky Jacku Rozparovači se tu také začínají tvořit páry. Detektivové začínají chodit po dvou, aby byli dva na potencionálního útočníka a vůbec, celá ta policejní týmovost tu teprve začíná.
Zvláštní tu bylo, že manželky detektivů po většinu času byly doma samy. Detektivové se chodili domů maximálně vyspat, párkrát ani nepřišli domu. Já být ženou detektiva v té době, tak se strachuju od rána do večera a nejsem schopna dělat nic jiného. Tuto situaci samozřejmě o dost zhoršil Jack Rozparovač, ale stejně je to podle mého názoru strašné.
Výrazná hlavní postava tu úplně nebyla, protože kapitoly se zaměřují na asi deset postav, takže v podstatě tu máme takovou kupičku. Nejvýraznější ale nejspíš je detektiv Day, který má skvělé jméno a také je výborný detektiv, i když on tomu sám na počátku knihy vůbec nechce věřit. Detektiv Day je poctivý, týmový hráč, který nechce strhnout všechnu slávu na sebe a jde mu především o dopadení vraha. Klasický kladný hrdina, který se nemůže nelíbit.
Další postavy už tu rozebírat nebudu, ale vyzdvihnu tu ještě jednu postavu a to malého Fenna. Já vám toho nechci moc prozrazovat, a tak neřeknu proč na mne tak zapůsobil, ale rozhodně byl na svůj věk velmi statečný a také chytrý, což oceňuji. Ne každé dítě si v sedmi letech pamatuje, kde bydlí.
Jediné, co bylo dost zvláštní a v podstatě záporné na knize bylo, že občas, když už jsem ji četla dlouho, třeba hodinu až dvě, tak jsem se cítila tak nějak vyčerpaně a musela jsem knihu odložit. Popravdě mě ani moc nebavila po těch dvou hodinách, ale kdy jsem knihu nedokázala dát z ruky, bylo posledních sto dvacet stránek. To byla parádní jízda!
Knize dávám pět hvězdiček a rozhodně ji doporučuji! Opravdu skvost to číst a taky velké plus je, že kniha je nádherně udělaná, nakladatelství Argo si s ní velmi pohrálo a je to vidět. Mně se opravdu strašně líbí a nad tou obálkou budu nějakou dobu slintat. Knihu si určitě musí přečíst každý milovník detektivek!


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy!

Knihu si můžete koupit ZDE.
 
 

Reklama