Knižní recenze

Recenze-Holmesova učednice

11. července 2017 v 15:44 | Anna Elizabeth Potter

Název: Holmesova učednice aneb královna v ohrožení
Série: Mary Russellová
Díl: 1.
Autor: Laurie R. Kingová
Nakladatelství: Argo
Rok: 2016 (1994)
Počet stran: 410
Děj: Když se Mary Russellová jednoho dne prochází po krajině, málem šlápne na muže, který leží v trávě. Důvod byl prostý. Mary si totiž četla. Byla zvyklá číst a zároveň chodit na procházky. Jelikož je Mary vysoce inteligentní a navíc velice průbojná, začne se s oním mužem bavit, jako se sobě rovným. Až po nějaké chvíli ji dojde, kdo to je. Slavný detektiv Sherlock Holmes. Sherlock ze začátku nebere její přítomnost moc na vědomí, ale když ho Mary okouzlí její inteligencí, okamžitě se s ní začne bavit s větším zaujetím. Spolu navštíví jeho chalupu, kde se Sherlock stará o své včely a dělá různé chemické pokusy. Od té doby se z nich stanou přátelé a Mary se chodí k Sherlockovi učit. I když si toho Mary z počátku nevšímá, dojde i jí, že Sherlock si z ní cvičí detektiva prvotřídních rozměrů. Mary ovšem po dvou letech jde na univerzitu a jeden by si myslel, že to onu silnou dvojku rozdělí. Ovšem na povrch se dostává ohromný případ, kde nejde o život jenom Sherlockovi…

Hodnocení: Kdo mě sleduje na Instagramu, tak už asi ví, že tato recenze bude maximálně pozitivní. Protože já jsem se do této knihy naprosto zamilovala a vůbec jsem netušila, jaký mám doma poklad.
Táta mi druhý díl této série pořídil k Vánocům a mně nějaký čas trvalo, než jsem zjistila, že je to druhý díl. Tak jsem si teda pořídila první díl a oba dva díly jsem nechala pár měsíců ležet na poličce. Teď přišlo léto a já si řekla, že bych měla číst hlavně knížky ze svojí knihovny, protože už mi začínají ty nepřečtené trochu přerůstat přes hlavu. A jsem moc ráda, že mi do ruky padla zrovna tato kniha.
Když pominu to, že detektivky jsou můj nejoblíbenější žánr, máme tu skvělý námět. Sherlock už je starší muž a tu o něho zakopne mladá slečna, která je velice schopná mu pomáhat. Líbilo se mi, že si Sherlock často ani neuvědomoval, že je Mary slečna. Pořád její ženskost přehlížel a to Mary občas dostávalo do nepříjemných situací. V jejich době například neexistovalo, aby se slečna s mužem ocitli v místnosti sami. Proto se o nich vedli nějaký čas i jisté řeči, které teda hlavně rozhlašovala teta Mary. Když už byla Mary starší a Sherlock jí představoval policistům, tak se občas objevily otázky, které narážely na vztah mezi Sherlockem a Mary. Sherlock vždycky všechny sjel a vůbec nechtěl o těchto věcech diskutovat.
Mary mi byla velice sympatická. Tady jsem poznala, že i když většinu hrdinek, co si hodně věří a jsou drzé, nemám ráda, tak když to není přehnané, dokážu ty dívky mít i ráda. Mary byla sebevědomá a mně se líbila. Bylo mi jí líto, když se jí zdály noční můry, a když popisovala tu můru, měla jsem husí kůži.
Sherlock je tady trochu jiný, než v klasickém podání. Bohužel jsem případy s Sherlockem četla už před nějakou dobou, takže vám nemohu přesně popsat, v čem je tolik jiný, ale opravdu tomu tak je. Líbil se mi moc a chtěla jsem, aby byl v knize prostě pořád.
Dialogy postav byly neskutečně vtipné a rozhodně velmi dobře napsané. Opravdu čím více tato dvojce spolu mluvila, tím více jsem jí propadávala.
Styl autorky nebyl úplně lehký. Kniha se rozhodně nedá číst jen tak jenom na půl oka (jo vím, že se říká ucho, ale knihu přece čteme očima). Občas jsem si některé věty musela číst víckrát, protože jakmile jsem nedávala úplně pozor, něco mi ušlo. To se mi právě velice líbilo. Samozřejmě mám radši, když se do knihy musíte úplně ponořit a taky si je potom lépe pamatuji.
Teď přichází ta (asi) nejdůležitější otázka. Proč se mi ta kniha tak líbí? Čím si mě získala? Všechno už jsem tu prakticky napsala. Podle mě autorka vytvořila skvělou dvojici, která člověka neomrzí a která ve vás zanechá mnoho vzpomínek. Každé jednotlivé slovo jsem si užívala a číst tuto knihu byla prostě čirá radost. Dokázala mě oprostit od všech problémů a zlých myšlenek. Když mi bratr navrhoval, abychom si spolu zašli zakopat, tak já jsem odmítla. I když bylo nádherné počasí a úplně to vybízelo, abychom si šli něco zahrát. Já to musela dočíst.
Opravdu velmi se těším na druhý díl, a i když jsem si říkala, že bude lepší, když si mezi ně vložím nějakou jinou knihu, asi polevím a opravdu si ten druhý díl přečtu už teď. Já mu prostě nedokážu odolat.

Psala jsem do nakladatelství, jak si tato série stojí u čtenářů, protože je to série opravdu rozsáhlá (má patnáct dílů!) a já bych nechtěla, aby se přestala vydávat. Zatím jsem nedostala odpověď, tak uvidím. Prosím napište mi, jestli knihu máte přečtenou a jak se vám líbila! Opravdu bych chtěla, aby jí četlo, co nejvíce lidí, protože si to zaslouží. Zatím má u mě jedničku podtrženou!


Recenze-První konec

3. července 2017 v 22:14 | Anna Elizabeth Potter
Název: První konec
Série: První konec
Díl: 1.
Autor: Lauren Jamesová
Nakladatelství: CooBoo
Rok: 2016 (2015)
Počet stran: 356
Děj: Katherine a Matthew na sebe v každém životě narazí a bezhlavě se do sebe zamilují. Bohužel je smrt vždycky rozdělí ještě předtím, než se jejich společný život pořádně začne vyvíjet. Teď v roce 2059 to však vypadá docela nadějně. Katherine a Matthew se tentokrát potkávají na univerzitě, kde se oba zapíšou na stejný předmět. Po nějaké době Katherine najde na internetu článek o Katherine a Matthewovi (kteří jsou na vlas stejní, jako ona a Matthew) , kteří v roce 2019 byli označeni za teroristy a zastřeleni v laboratořích, kde jako vědci pracovali a vypracovávali údajně biologickou zbraň. Je to pravda? Toto ale nejsou jediné dva příběhy, které se v knize odehrávají. Ještě tu máme Katherine a Matthewa z roku 1854 nebo 1745. Různé příběhy, různá společenská postavení, různé začátky, ale vždycky ten stejný konec. Jak zabránit tomu, aby Katherine a Matthew z roku 2059 na sebe měli mnohem víc času a mohli spolu i zestárnout?

Hodnocení: Knihu jsem si z knihovničky vybrala, protože jsem chtěla nějaký krásný sladký a romantický příběh. V podstatě jsem takový příběh dostala, ale ne úplně tak, jak jsem chtěla.
Samozřejmě, že v tomto příběhu je hodně romantiky, však nám na to poukazuje anotace i obálka. Avšak přeci jenom, jsem tu nenašla to, co jsem chtěla. Nedokážu vám říct, co mi tam chybělo, ale kniha ve mně nic nezanechala. Kniha má svá pozitiva, ale má i negativa.
Nejvíce se mi na celé knize líbil styl humoru a sarkasmus Katherine z roku 2019. Tak moc už jsem se dlouho neušklíbala. Vtipy byly své a velice originální. Přišlo mi, že přesně takhle by měl vypadat ideální vztah. Vzájemné pošťuchování a hašteření. Ani Matthew nezůstal pozadu, ale Katherine u mě opravdu vedla.
Co se mi na knize nejméně líbilo, byla ta část z roku 2059. Připadalo mi to naprosto nepropracované na rozdíl, od ostatních příběhů. Reakce Kath a Matta byly naprosto nelogické a jsem toho názoru, že v tomto životě to všechno měli až moc jednoduché. Lehce všechno vyřešili, lehce se našli, lehce se jejich vztah rozvinul. Oni si padli kolem krku hned, jak zjistili, že jejich příbuzní byli manželé. Upřímně, padli byste kolek krku klukovi, jehož strýc byl manžel vaší tety? Vždyť tam ještě nějaká rodinná pouta jsou nebo ne?
Jak už jsem psala výš, kniha ve mně absolutně nic nezanechala, a když se teď na knihu dívám a snažím se o ní něco napsat, nenapadají mě slova. A to je v podstatě taky ukazatel.
Ještě jedna věc mi tam přišla trochu nepovedená, ale o té tu psát nemohu, protože to by byl spoiler a ty všichni nesnášíme.
Kniha se mi velice líbila po grafické stránce. Každý příběh má svůj vlastní font a tím pádem poznáte, o jaký příběh se jedná, ještě než si přečtete nadpis. Také jsou v knize vzkazy, které si píší Matt s Kathe z roku 2019, kde jsme si právě mohli všimnout jejího skvělého smyslu pro humor. Také jsou tu různé mapy a dopisy a různé jiné pěkné grafické drobnosti, které dělají knihu opravdu velice povedenou.
Jako ano romantika tu byla, sice ne taková, kterou jsem chtěla, ale rozhodně nemůžu říct, že tu nebyla. Já se do druhého dílu určitě nepustím, protože pro mě to skončilo dílem prvním a už dál číst nepotřebuji (a to já jsem člověk, který nesnáší rozečtené série).
Určitě můžete knihu zkusit, já bych ji ani nedoporučila, ale ani bych nemohla říct:"Tak tohle určitě ne!"



Recenze-Les sebevrahů

26. června 2017 v 20:59 | Anna Elizabeth Potter

Název: Aokigahara Les sebevrahů
Série: Nejděsivější místa světa
Díl: 1.
Autor: Jeremy Bates
Nakladatelství: XYZ
Rok: 2017 (2014)
Počet stran: 462
Děj: Ethan a Mel učí v Japonsku angličtinu. Pro čerstvé absolventy vysoké je to časté uplatnění. Jdou učit angličtinu do ciziny. Naš hrdinové zde už končí, a tak se rozhodnou, že podstoupí výšlap na horu Fudži. Spolu s nimi jde jejich spolupracovník Neil, kamarád Ethana Tomo a kamarád Mel John Scott. Když přijedou k hoře, zrovna to vypadá, že bude pršet, takže se přístup na horu zavře. Naše skupina potká ještě dvojici Izraelců, kteří také chtějí vystoupat na horu a ještě ke všemu chtějí přespat v lese, který se kolem hory rozprostírá. Tento les se jmenuje Aokigahara Jukai a je taky známý pod přezdívkou "Les sebevrahů". Tento les je dnes celosvětově známý, ale náš příběh se odehrává v roce 2004 a v tu dobu to ještě tak známé nebylo. Proto nikdo moc neměl strach a chtěli v lese přenocovat. To byla ale veliká chyba. Není úplně jisté, jestli se všichni další den skutečně vrátí zpět z lesa…

Hodnocení: Tak se pojďme podívat, jak u mě tato kniha uspěla. Když jsem s knihou začala, byla jsem naprosto unešená, protože mi kniha přišla i celkem vtipná, na to, že to měl být horor. Kniha měla opravdu dobrý začátek, ale bohužel se to někdy kolem sté stránky začalo trochu vytrácet. A vytrácelo se to až zhruba do poloviny knihy. Tuto část jsem četla poměrně delší dobu. Samozřejmě tomu hodně napomohla i škola, kde jsme psali mnoho testů, ale to nebylo všechno. V druhé polovině knihy jsem opět začínala nacházet to, co jsem začínala postrádat a přečetla jsem ji za jedno odpoledne.
Za celý příběh jsem si nedokázala vytvořit pouto ani k jedné z postav. Ethan i Mel mě oba rozčilovali. Občas se chovali jako malé děti a hádali se o úplných zbytečnostech. Čemuž ale určitě napomohlo to, že se nacházeli na tak příšerném místě. I tak si myslím, že by ani jeden nebyl můj veliký kamarád. O dalších postavách radši ani nemluvím. Popravdě jsem chtěla jednu vrazit každému členu výpravy.
Přes to, že jsem všechny hrdiny sama chtěla zabít, to byl opravdu povedený horor. Není to horor plný akce. Právě naopak. Bezmoc přichází velice pomalu a autor si s námi opravdu vyloženě hraje. Autor se snaží, abychom skoro na každé stránce pochybovali o svém úsudku a stále nevěděli, co se tam vlastně děje, stejně jako naši hrdinové. I když, teď tak přemýšlím, jestli bych já knihu označila za horor. Já si myslím, že to byl spíš thriller, protože jsem se u knihy opravdu nebála, i přesto, že na mě atmosféra z knihy opravdu dýchala.
Musím přiznat, že konec knihy svou akčností opravdu velice kontrastoval s celým příběhem. Ke konci nezavadíme o stranu, kde by se něco nedělo a kde by nebyla nějaká akce. Konec mi přišel už trochu přitažený za vlasy. Něco si autor přeci jenom mohl odpustit, aby příběh vypadal víc uvěřitelně.
Já už jsem o lese slyšela a nějaké informace o něm mám, takže pro mě kniha nebyla takový objev, jako by byla možná pro ostatní. Možná, kdybych o lese nic nevěděla, byla by pro mě kniha atraktivnější.
Určitě ničemu neuškodí, když si knihu přečtete. Přeci jenom na to, že to byl autorův debut je to docela povedené a já se rozhodně těším na autorovu druhou knihu z prostředí katakomb v Paříži, která vyjde na podzim. Autor si do svých románů vybírá vyloženě nádherná prostředí. Tedy aspoň podle mého…

Takže mě kniha úplně moc neoslovila, ale když jsem četla názory na Databázi knih, tak byly opravdu velice kladné. Sto lidí sto chutí, však to známe.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví martinus.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE.

Recenze-Copatá máma

15. května 2017 v 20:13 | Anna Elizabeth Potter

Název: Copatá máma
Autor: Barbora Bečvářová
Nakladatelství: Yoli
Rok: 2016
Počet stran: 262
Děj: Lucie má pár měsíců před maturitou, když začne velice pravidelně zvracet. Přidávají se i jiné komplikace a Lucie si jde koupit těhotenský test. Je pozitivní. Celý život se jí převrátí naruby. Jak to vezme její přítel? Jsou spolu teprve pár týdnů. Dokáže odmaturovat? Co vysoká škola? Má to cenu vůbec zkusit? Toto nejsou jediné otázky, které se jí honí hlavou. Jak tohle vyřeší? A stojí to za to? Nebylo by lepší si to dítě prostě nechat vzít?

Hodnocení: Už jsem se přesvědčila o tom, že když nenapíšu recenzi pár dní po dočtení, tak už jí nenapíšu nikdy. Takže jdu na to!
Myslím, že se mi ještě nikdy nestalo, že bych knihu přečetla za jeden večer. Začala jsem v 18:30 a skončila v 22:50. Taky mi to mohlo dojít, protože font písma je opravdu velký a kniha je menší, než ten normální formát knih. To, a samozřejmě také čtivost knihy, zapříčinilo, že jsem knihu přečetla opravdu rychle. Bohužel, ji neohodnotím vysokým počtem hvězd.
Knihu jsem si dopoledne půjčila v knihovně a říkala si, že i pravděpodobně nepřečtu, protože jsem si půjčila mnohem lákavější knihy, než byla tato. Opak je pravdou.
Příběh je vyprávěn Luckou, mladou studentkou a také hlavní hrdinkou. Občas neměla ty nejlepší dny, ale upřímně si myslím, že občas byla opravdu na facku. I když ten její přítel to taky občas přepískl. Bohužel musím konstatovat, že jsem se s ní moc neztotožnila. Nebylo to snad, kvůli tomu, že nejsem těhotná, ale nějak jsem se nedokázala ztotožnit s jejími názory. Skoro polovina příběhu je o tom, že přirozený porod je nejlepší a že porod v nemocnici není dobrý. Já to beru, když to postava neopakuje stokrát za sebou a tvrdě odsuzuje vše ostatní. Samozřejmě se mi to nelíbí i jako dceři doktorů. Opravdu si myslím, že na porodu v nemocnici není nic špatného. Kvůli tomu, že toto Lucčino dilema trvalo opravdu skoro polovinu knihy, nejsem z příběhu tak nadšená, jak bych si přála.
První polovina knihy byla opravdu velice dobrá. Samozřejmě to není žádná hodnotná literatura, která vás nějak nasměruje v životě. Je to krásná kniha na oddechnutí a mě opravdu nádherně zpříjemnila páteční večer. Bylo tu rozhodování Lucky, snaha o udržení vztahu s přítelem, který je o osm let starší, než ona (za což má kniha veliké plus!), seznamování s rodiči. Obecně tu byly ty pro mě zajímavé věci. Druhá polovina už pro mě byla slabší. Právě kvůli pasážím ohledně porodu. To mě opravdu velice nebavilo a trochu mě to naštvalo. Poté mě taky nebavily Lucčiny sezení na hodinách meditace. Já bohužel na tyto věci moc nejsem, takže logicky, mě ani tyto pasáže moc nebavily. A těch tam bylo ke konci knihy více, než dost.
Ale příběh byl opravdu roztomilý a já se v jistých částech usmívala. Určitě mi zlepšila den a tak trochu povedla moji romantickou dušičku (která dneska zase klesla, ale co už). Bylo i docela vtipné si číst o maturantce, která čeká dítě, když sama bych za rok také měla maturovat. Doufám, že nebudu muset řešit podobné problémy, jako Lucka!
Obálka je velice krásná. Nebo aspoň mě se líbí, mám ráda červenou a modrou, takže tahle obálka je pro mě jako dělaná. Jsem ráda, že se na trhu prosazují i čeští autoři. Určitě budu sledovat, jestli autorka nenapíše další knihu. Pokud ano, určitě si ji přečtu.

Tak to shrneme. Příběh začal opravdu dobře a celou polovinu knihy jsem si ho poměrně užívala. Bohužel se druhá polovina tolik nevyvedla, ale určitě dejte knize šanci. Nečekejte ovšem nic velkého! Jenom na oddech.


Srovname.cz ti pomůže najít Copatou mámu za tu nejlepší cenu!

Recenze-Chlapec v pruhovaném pyžamu

30. dubna 2017 v 10:50 | Anna Elizabeth Potter

Název: Chlapec v pruhovaném pyžamu
Autor: John Boyne
Nakladatelství: Slovart
Rok: 2017 (2006)
Vydání: 2.
Počet stan: 184
Děj: Malý chlapec Bruno se spolu se svou rodinou odstěhuje z nádherného domu v Berlíně do domu, který je naprosto odporný, protože má jenom tři patra a ne pět! Navíc tu nemá svoje kamarády na život a na smrt. Tady v Oušicu, jak toto místo nazýval Bruno, nikdo nebyl. Jenom vojáci a potom lidé v pruhovaných pyžamech, kteří žili za ostnatým plotem. Bruno na ně vidí z okna svého pokoje a pořád přemýšlí, proč někdy nezajdou k nim, vždyť jsou skoro sousedé. Jednoho dne se vydá podél plotu, protože je velký dobrodruh a opravdu něco objeví. Nebo spíš někoho. Na druhé straně plotu klečí v prachu kluk v jeho věku. A tak začne jedno velké přátelství.

Hodnocení: O této knize už jsem slyšela opravdu hodně. Když pominu to, že je zfilmovaná, máme tu ještě fakt, že se o ni lidi prali, protože už nebyla k sehnání a byl o ní opravdu zájem. Tak nakladatelství Slovart bylo tak laskavé a udělalo druhé vydání. Rozhodla jsem se, že si knihu přečtu taky, protože mi ze všech stran byla doporučována. Tato kniha se mi opravdu dostala pod kůži.
Kniha je opravdu tenká a také je psána poměrně velkým písmem, takže ji budete mít přečtenou za jedno odpoledne, stejně jako já. To, že je kniha rychle přečtená ji rozhodně neubírá na atraktivitě. Právě naopak. Řekla bych, že to je příběh, který bychom měli přečíst najednou. Od začátku do konce na jeden zátah. Nevím proč, ale tato kniha na mě tak působí.
Hlavním hrdinou je zde devítiletý Bruno, jehož tatínek se stane komandantem a přebere velení nad vyhlazovacím táborem v Polsku jménem Auschwitz . Bruno je velice zvídavý možná víc, než by pro něj bylo dobré. Na svůj věk mi přijde velice inteligentní a chová se mnohdy lépe, než děti ještě straší, než je on. Bohužel někdy to nezvládne a také se chová jako rozmazlené dítě, ale to opravdu ve velice málo případech.
Jako skutečný rozmazlený fracek se však chová jeho starší sestra Gretel. Té je dvanáct, ale Bruno ji rozhodně v mnoha ohledech předčí. Gretel je sice poměrně chytrá, ale je to spíš ta chytrost vyčtená z učebnic a ta, jak víme, není často úplně nejlepší. Gretel jsem chtěla hodně často jednu vrazit, aby se probrala. Samozřejmě, že i ona musela opustit svoje kamarádky, ale Gretel mi přišla mnohem více zlá, než její bratr Bruno. Vůbec jsem ji neměla ráda.
Vraťme se ale k Brunovi. Kniha byla psaná, jakoby ji psal on sám. Tím nechci říct, že je psaná dítětem, ale sloh je poněkud jednoduššího rázu. Často se tam opakují věci, které byly už jednou řečeny a není tu mnoho složitého popisu krajiny, nebo prostředí. Velice to přidává na autentičnosti a občas se musíte jenom usmívat nad Brunovými mozkovými pochody. Opravdu Bruno byl velice dobrý hlavní hrdina. Bavila jsem se u jeho myšlenek a různých nápadů.
Jak už jsem nastínila v předchozím odstavci, styl je jednoduchý, bez složitých popisů. Je to postě pohled skrze dětské oči a je to krásné. Samozřejmě, že nám je jasné, kdo byli ti lidé, kteří chodili za plotem v pruhovaných pyžamech. Bruno to ale nevěděl. To, co nám docházelo, jeho hlavičce úplně unikalo a možná i to zvětšovalo moji úzkost. Pořád jsem si v hlavě opakovala:"Ty kdybys věděl. Ještě, že nevíš, co se tam děje." I to vědění, že Bruno neví, co se na druhé straně opravdu děje, mi dodával po dočtení knihy jakous takous záchranu, abych nebyla ještě víc nešťastná, než jsem byla.
Nutno podotknout, že kniha není v žádném případě akční. Toho děje tam zase tolik není, jde hlavně o předání myšlenky autora. To, co se tu dělo hlavně mezi lety 1938-1945 se už nikdy nesmí opakovat. Bylo to naprosto strašné a všichni víme, že to bylo velice špatné. Tato kniha to jasně dokazuje stejně jako mnoho jiných stejně povedených.
Jediné, co mi na této knize trochu vadilo, bylo, že mě v podstatě nic nehnalo k tomu číst dál. Proto si i myslím, že knihu bychom měli číst na jeden zátah. Jednak je opravdu tenká a čte se sama a také, jak už jsem psala, mě opravdu nic nehnalo číst dál. Byla jsem samozřejmě zvědavá, jak dopadne přátelství mezi Brunem a Šmuelem (onen chlapec na druhé straně plotu v pruhovaném pyžamu), ale jinak nic. Poté mi taky trochu vadilo, že ostatní postavy kromě Bruna a Šmuela nebyly moc často zmiňované. Velice by mě zajímalo, jak celou situaci snášela matka dětí, která podle popisu v knize jednu dobu dost pila. Také bych se ráda něco dozvěděla o otci, který měl poměrně blízko k Fírovi (jak označovali Hitlera). Ovšem kniha měla být zaměřená hlavně na přátelství chlapců a možná také proto ostatní postavy nedostaly takový prostor.
Kniha je opravdu výborná a nádherně vykresluje přátelství mezi dvěma chlapci. Nemohli si spolu hrát, bylo možné si jenom povídat a i to dva devítileté chlapce sblížilo. Navzájem o sobě za ten rok, co se znali, věděli spoustu věcí a bylo opravdu velice pěkné sledovat jejich pokroky.

Určitě vám knihu doporučuji. Je nádherná a jak jste asi mohli uhádnout i smutná, ale myslím, že by bylo dobré, aby si knihu ti, co ji ještě neměli v ruce, přečetli. Tohle se opravdu už nikdy nesmí opakovat.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Slovart!
Knihu si můžete koupit ZDE


Recenze-Případ ukradeného zubu

22. dubna 2017 v 14:02 | Anna Elizabeth Potter

Název: Případ ukradeného zubu
Série: Jackaby
Díl: 2.
Autor: William Ritter
Nakladatelství: Host
Rok: 2017 (2015)
Počet stran: 267
Děj: Neuplynulo zase až tak moc času a detektiv Jackaby spolu se svou asistentkou Abigail mají další případ. Ze začátku to nevypadá na nic velkého, ale jak to tak dopadá, nakonec se přijde na to, že je to katastrofa obrovských rozměrů. Doslova. Jackaby se s Abigail jedou podívat na vykopávky, z kterých byl ukradnut zub. Proč se kolem toho dělá takový povyk? Protože to vypadá, že farmář, na jehož pozemku se fosílie nachází, našel něco opravdu výjimečného a hlavně už pár milionů let vymřelého. Kvůli ukradnutému zubu sem však Jackaby s Abigail nejedou, jedou sem kvůli podezřelému úmrtí manželky onoho farmáře. S případem jim opět pomáhá policista Charlie Cane, který se sem přestěhoval z důvodu neslavné popularity, kterou si v New Fiddlehamu udělal kvůli záchraně života Abigail. Vyřeší případ, kde figuruje fosílie několik milionů let stará?

Hodnocení: Rok jsem čekala na vydání druhého dílu ze série Jackaby a konečně jsem se dočkala!
Jedno obrovské plus této knihy je, že se čte opravdu neuvěřitelně rychle. Máte ji přečtenou za dva až tři večery. Musím ale přiznat, že to nebylo jako u prvního dílu, že bych musela pořád číst dál a dál. Samozřejmě mě zajímalo, jak to všechno dopadne, ale byla místa, kde mě opravdu nic nenutilo číst dál. I přes to je to opravdu skvělá kniha.
Znovu jsem se ponořila do roku 1892 za Jackabym a Abigail. Znovu mě naprosto dostávaly Jackabyho hlášky a ta jeho neomalenost byla vskutku dokonalá. Abigail mám taky ráda, ale Jackaby prostě vyhrává. Autor je opravdu skvělý vypravěč a má to celé opravdu velice propracované. Obzvlášť se mi líbí jeho vymyšlený svět plný různých příšer a hrozeb. Nepřijde mi to zrovna lehké a on to dokázal s přehledem a navíc všechno dává smysl.
Abigail v tomto díle vyspěla a řekla bych, že už je pro Jackabyho dobrou partnerkou. Tento díl se hodně zaměřil na ni. Jackaby tu byl v podstatě vedlejší postava. Navíc vykopávky to je její parketa a v tomto díle Jackabymu rozhodně hodně pomohla. A ještě něco navíc! Zachránila mu život. V jejím případě se zde objevuje i krásná a ne do očí bijící romantika. Jak už víme z prvního dílu, Abigail se policista Charlie velice líbí, ale nemá tu odvahu mu to nějak naznačit. V tomto díle se i v tomto případě něco změní.
Jackaby se mi zdá v tomto díle méně šílený. Ano pořád se zaobírá svým světem a pořád je neomalený a to hlavně po společenské stránce, ale snaží se i trochu pochopit Abigail, která se mu párkrát snaží nastínit problémy v jejím životě a její pouta k jistým věcem.
V tomto díle se objeví i Jackabyho dávný přítel Hank Hudson, který miluje zvláštní tvory. Čím větší, tím lepší. Loví moc rád a hlavně je jako lovec výborný. Já jsem si ho ovšem moc nezamilovala. Ani nevím, proč jsem ho vlastně neměla ráda, ale prostě se tak stalo. Někdy nevíte, proč vám někdo nesedí.
Jenny, které patří dům, kde Jackaby a Abigail žijí, se zde taky začíná mnohem víc projevovat. Je to totiž duch. Jackaby ji říká, že až k tomu bude připravená, otevřou její případ. Byla totiž zavražděna a nikdo neví, co se stalo. Její minulost je tu ze začátku knihy krátce nastíněna a o vraždě Jenny je třetí díl ze série. Autor si tu připravuje pole a velice se mu to daří.
Je zajímavé, že většině lidí přijde, že první díl ze série se dal snadno prokouknout a druhý už je lepší. Já jsem sice druhý díl prokoukla, ale dalo mi to práci a detektivní příběh je tu mnohem lépe propracován. Obecně si myslím, že druhý díl je více propracovaný. Přesto se mi první díl líbil o chloupek víc.
Obálka je nádherná, stejně jako u prvního dílu. Tak krásně příjemná na pohlazení! Tu prostě musíte držet v rukou. A knihy vedle sebe vypadají opravdu krásně.
Celkově bych to shrnula tak, že kniha je určitě moc dobrá, i když o trošičku horší než první díl. Rozhodně, ale stojí za to si ji přečíst. Tato série patřila, patří a určitě stále bude patřit k mým nejoblíbenějším. Chtěla bych se s Jackabym setkat osobně, to mi teda věřte!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knižnímu e-shopu Martinus.cz!
Knizu si můžete koupit ZDE.

"Slečno Rooková, jak byste ohodnotila nebezpečnost této situace na stupnici od jedné k avokádu?"
-Jackaby, strana 14

"Slečno Rookov, největší postavy v dějinách nikdy nejsou ty, které se vyhýbaly nezdarům, ale ty, které se vztyčenou hlavou procházely nesčetnými nezdary, jedním za druhým, a jen občas dosáhly vítězství. Nezdar není opakem neúspěchu-je jeho součástí. A pokud jde o nezdary, tenhle byl opravdu velkolepý, že ano?

-Jackaby, strana 241

Recenze-Zěmě příběhů:Kouzelné přání

15. dubna 2017 v 14:37 | Annie
Název: Kouzelné přání
Série: Země příběhů
Díl: 1.
Autor: Chris Colfer
Nakladatelství: Fragment
Rok: 2016 (2012)
Počet stran: 339
Děj: Alex a Conner jsou naprosto rozdílní. Alex je vášnivá knihomolka a velice pilná žačka a jak to tak bývá, je to jeden z důvodů, proč není ve škole moc oblíbená. Conner oproti ní je velice oblíbený, ale s prospěchem to u něj nevypadá vůbec slavně. Jediné, co mají společné, je to, že jsou dvojčata.
Poslední rok pro ně není vůbec jednoduchý, už jenom kvůli tomu, že jejich tatínek se po cestě z práce zabil. Museli se přestěhovat do menšího domu a s maminkou se moc nevidí, protože musí brát všechny služby, které může, aby je dokázala uživit.
V den jejich dvanáctých narozenin je navštíví jejich babička, která jezdí různě po světě a pomáhá chudým nebo nešťastným dětem. Jako dárek jim mimo jiné dá pohádkovou knihu, z které jim tatínek četl, když byli malí. Problém je, že Alex se od té doby začne chovat divně. Conner si o ní dělá větší a větší strach až se stane něco, co nikdo nečekal. Alex a Conner se propadnou do země pohádek. Jak se ale dostanou zpátky? Dokážou to vůbec? Vždyť je jim teprve dvanáct let…

Hodnocení: S touto knihou to nebude úplně jednoduché. Přijde mi, že k ní sice mám výhrady, ale asi je nedokážu úplně srozumitelně popsat. No budu doufat, že vám je dokážu aspoň trochu nastínit.
Protože jsem na knihu všude viděla pozitivní recenze a to i od dospělých čtenářů, rozhodla jsem se, že si ji půjčím z knihovny a zjistím, co na ni všichni mají. Teď se sama sebe ptám, jestli jsem to vlastně zjistila. Moje odpověď je, že asi ano, ale nejsem si tím úplně jistá.
Knihu vydalo nakladatelství Fragment, od něhož jsem si už dlouho nic nepřečetla, protože vydává převážně pro mladší věkovou kategorii, a když už od nich přijde na trh něco pro starší, tak se mi to nelíbí anotací. I na této knize je napsáno, že kniha je pro čtenáře nad devět let. S čímž bych úplně nesouhlasila. Nevím, jestli to je jenom můj pocit, ale mě přišlo, že autor knihu cíleně psal pro starší čtenáře. Po celou dobu, co jsem knihu četla, mi vrtalo hlavou, jestli to opravdu zamýšlel, jako pohádku pro menší. Nacházela jsem tam plno skrytých vět, které dílo tak nějak posouvalo o jednu nebo dvě věkové kategorie výš. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak asi ke knize Malý princ. Filozofická pohádka, která vypadá, že je psána pro děti, ale i dospělí si tam najdou plno myšlenek, které dětem nedochází. Podle mě to tady bylo stejné. Mimo to tam bylo i pár hlášek, které bych nenapsala do knihy pro malé čtenáře, ale to tam nebylo tak časté (upřímně oni to děti asi ani nepochopí, ale dneska bych se už nedivila ničemu).
Příběh byl krásný a přesně se hodil k tomu, abych s knihou zalezla pod deku, anebo si jí četla v MHD, když jsem potřebovala na celý den zapomenout. Nenáročná četba, která vám vykouzlí usměv na tváři, protože musím potvrdit, že v knize bylo opravdu hodně dobrých vtipů a úsměvných scén. Jediné, co mi trochu vrtalo hlavou, bylo, jakým způsobem se děti dostávaly z průšvihů. Na to, že jim bylo dvanáct, tak dokázaly vymyslet opravdu sofistikované útěky. Řekla bych, že buď si myslím, že dvanáctileté děti jsou idioti anebo se autor neudržel a zapomněl, že píše o malých dětech.
Také se mi úplně nelíbilo, že princezny se k nim chovaly, jako kdyby bylo úplně normální, že se vám v komnatě schovávají děti, u kterých už od pohledu poznáte, že nepatří do vašeho světa. Já bych byla třeba docela překvapená a navíc by mi asi trvalo, než bych jim začala úplně důvěřovat, ale tak každý se zachová jinak, že ano.
Alex mi byla v hodně směrech opravdu podobná a já jsem se do ní dokázala dokonale vcítit. Byla krásně fascinovaná světem pohádek a já jsem ji měla opravdu moc ráda. Nedokážu na té holčičce najít nic špatného.
Connera jsem taky měla moc ráda. Opravdu to byla dvojice přímo k popukání občas. A Conner byl skvělý v interpretaci svých názorů! Líbilo se mi, že i když on byl oblíbený, vadilo mu, že jeho sestra ne a snažil se ji upozorňovat na to, co dělá špatně. A když šlo do tuhého, přišlo mi, že se víc bál o sestru, než o sebe. Což mi přijde naprosto kouzelné a nádherné. Takže Conner si taky v mém srdci našel místo.
Obálka je opravdu pěkná a přijde mi i trochu odlišná od těch běžných knih od Fragmentu. Tuto obálku přejali od zahraničí a mně se opravdu hodně líbí. I ona mě přinutila si ji opravdu v té knihovně půjčit.
Styl autora byl velmi jednoduchý. Nijak mi to nevadilo, ono to k pohádce prostě patří. Nemůžeme čekat nějaké složité popisy, nebo velmi propracované dialogy. Nicméně, řekla bych, že se to autorovi opravdu povedlo. Kniha je opravdu vhodná i pro nás starší.
Jelikož jsem s knihou měla pár nedorozumění a problémů, které jsem se vám snažila přiblížit, dostává kniha ode mě průměrné hodnocení, ale rozhodně si přečtu další díly! Mě zajímá, jak to bude pokračovat dál a to je přeci vždycky dobré znamení!



Srovname.cz vám pomůže najít Kouzelné přání za tu nelepší cenu!

Recenze-You Will Not Have My Hate

1. března 2017 v 10:30 | Anna Elizabeth Potter

Název: You Will Not Have My Hate
Autor: Antoine Leiris
Nakladatelství: Harvill Secker
Rok: 2016
Počet stran: 129
Děj: Bylo to v zimě roku 2015, Antoine Leiris hlídal svého syna, zatímco jeho manželka byla na koncertě v divadle Bataclan. Všechno vypadalo dobře, až do té doby, než mu přátelé začali posílat SMS, jestli jsou v pořádku. Zapnul televizi a dozvěděl se o teroristickém útoku. Byl proveden na komcertě, kde byla jeho žena s přáteli. Obával se nejhoršího, a to také přišlo. Tu noc byla jeho manželka zavražděna a sní ještě dalších 88 lidí.
Kniha je jakousi vzpomínkou na pravděpodobně nejhorších dvanáct dní v Antoinově životě. Píše o svých pocitech a o věcech, které ho bohužel po tu dobu doprovázely, jako třeba identifikace těla jeho manželky, nebo zařízení jejího pohřbu. Vypráví, jak se musel ze dne na den se vším smířit.

Hodnocení: Čekala jsem, že kniha bude opravdu smutná. Proto jsem se na ni připravila a trošku se obrnila. Kdybych to neudělala, tak bych pravděpodobně plakala. Je to něco naprosto příšerného. Nechci, aby to vypadalo, že snad ta jiná úmrtí byla méně podstatná, ale Helene byla matkou malého kluka a měla naprosto skvělého muže. Mohli být úžasná a třeba i velká rodina. A jeden terorista všechno zničil.
Antoine je novinář, takže se dalo čekat, že jeho styl bude už na nějaké úrovni. A je to pravda. Opravdu píše poutavě, a i když píše o takové tragédii a pro něj o opravdu strašném období, kniha vás vtáhne a budete si o tom chtít číst. Na mě se během čtení přeneslo více než dost emocí!
Kniha rozhodně není plná akce, jak už vám asi došlo. Opravdu se soustředí pouze na emoce a pocit bezmoci, který Antoine má. Bude vám ho líto a budete se strachovat o Melvina, jejich syna, který právě ztratil matku. Musím přiznat, že i když já se řadím spíš do skupiny těch, co mají radši akci a napětí, stejně jsem si tuhle knihu…no užila, to se tak úplně nedá říct, protože takovouhle knihu si moc neužijete. Tak řekněme, že jsem ji dočetla.
Angličtina tu není úplně jednoduchá, rozhodně je pro pokročilé, ale zase nechci, abyste si mysleli, že je složitá. Je opravdu těžké to popsat, ale řekněme tedy, že je pro pokročilé (dneska se opravdu vyjadřuji na úrovni!). Myslím, že by šla zvládnou i za jedno odpoledne.
Obálka se mi líbí a spolu s názvem byli to první, co mě na stránkách zaujalo.

Já vám ani nevím, co víc o knize ještě napsat. Opravdu vás emocionálně rozhodí a budete ronit slzy. Pro mě to bylo ještě trochu víc, protože ta noc byla 13.11. a já mám narozeniny 10. 11. když si uvědomím, že v době, kdy já slavila své sedmnácté narozeniny, více jak 80 lidí zemřelo. Je to prostě tragédie a já jsem z toho smutná čím dál tím víc.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu megaknihy.cz!
Knihu si můžete zakoupit ZDE

Recenze-Ross Poldark: Návrat domů

25. února 2017 v 11:53 | Anna Elizabeth Potter
Název: Ross Poldark-Návrat domů
Série: Poldark
Díl: 1.
Autor: Winston Graham
Nakladatelství: Baronet
Rok: 2015 (1945)
Počet stran: 464
Děj: Ross Poldark se vrací domu poté, co se účastnil americké války. Doma ho ale nečeká otec, nýbrž rozpadlé sídlo a dva sluhové, kteří neumí nic jiného, než se pořádně opít. Ross se snaží dát sídlo do pořádku a také se snaží nanovo rozjet jeden ze zavřených dolů. Aby toho ovšem nebylo málo, Ross přijede za svým strýcem, který bydlí nedaleko a zjistí, že dívka, do které se zamiloval a kterou si chtěl vzít, se zamilovala do jeho bratrance. Když se vydá na trh, najde tam partu kluků, kteří ubližují asi dvanáctileté holce. Ross je zažene a malou Demelzu vezme pod svá křídla. Neví ovšem, jaké to může mít následky. Jak se s tím vším Ross popere?

Hodnocení: Nikdy jsem neměla ráda rodinné ságy. Teď tedy mluvím o těch, které jsou v knižní podobě. V seriálech mě naopak velmi baví, ale já potřebuji spíše akčnější knihy. Proto jsem se do Poldarka nehrnula. I když mám ráda historické romány, z tohoto jsem cítila, že půjde víc do té rodinné ságy. Před dvěma roky jsem na internetu nacházela pouze pozitivní recenze. Říkala jsem si, že bych to možná mohla zkusit, ale stále jsem byla přesvědčena, že mě kniha nebude bavit.
Před měsícem jsem si prohlížela regál v knihovně, na kterém se nachází zrovna vrácené knihy. Právě Poldark mě zaujal. Věděla jsem, že u nás nedávno vyšel třetí díl a ještě jednou jsem si pořádně přečetla anotaci. Nakonec jsem se rozhodla, že knize dám šanci a rozhodně jsem udělala dobře!
Už je to nějaký ten pátek, co jsem knihu přečetla, ale vzpomínky a dojmy stále přetrvávají. Musím tedy přiznat, že se mi do čtení moc nechtělo a možná taky proto, jsem se v prologu značně ztrácela. Scéna byla přitom naprosto jednoduchá, šlo o dva starší bratry, z nichž jeden umíral a druhý u něho seděl a společně konverzovali. No a já jsem byla schopná, se v tom naprosto ztratit. Nevěděla jsem, který zrovna mluví, nebo o kom se mluví. Proto jsem poté na knihu pár dní nesáhla, ale potom jsem se do ní začetla a pochopila, jak je úžasná.
Autor píše naprosto úžasně! Jeho popis krajin člověku doslova vyrazí dech. Máte pocit, jako byste tam byli spolu s hrdinou a pomáhali mu, při řešení jeho úkolů a radili mu v jeho těžkých životních rozhodnutí. I dialogy tu opravdu stojí za to a já pana autora nesmírně obdivuji za dokonalost jeho díla. Rozhodně se řadí, mezi mé oblíbence, to vím naprosto jistě.
Ross Poldark je charismatický mladý muž, který je velmi pohledný, přesně jako jeho otec. Na rozdíl od otce, on neprohání každou ženskou sukni, kterou vidí. Ross přijíždí domů až po otcově smrti a musí se vypořádat s hodně problémy. Potřebuje mít doma pořádek a hlavně respekt svého služebnictva, o ten se postará opravdu rychle. Rosse jsem si přirozeně hodně oblíbila. Krásně se choval ke svým zaměstnancům a dbal i na jejich ochranu a pohodlí. Chtěl, aby měli co jíst a aby jejich rodiny netrpěly. Těm, kteří si to zasloužili, chtěl pomoci. Přišlo mi, že by se pro ostatní rozdal, ale pouze pro ty, kteří si to zaslouží. Což je podle mého opravdu dobrá vlastnost. Celkově k Rossovi nemám žádné výhrady a jsem ráda, že mi tak padl do oka. Kdyby se to nestalo, tak by se mi asi těžko kniha tak moc líbila.
Demelzu jsem si taky oblíbila, i když méně než Rosse. Podle mě se někdy chovala až nevhodně a i když ona za to nemohla, někdy mi přišla trochu hloupá, ale jak by mohla být chytrá, když se jí nikdy nedostalo žádného vzdělání. Její pejsek Garrick byl naprosto úžasný a mě ho bylo velmi líto. Proč? Dočtěte se v knize.
Kniha se čte poměrně rychle a mě dokázala ukrátit spoustu dlouhých chvil. Jsem moc ráda, že mi nějaký čas dělala společnost. I tak musím ale napsat, že se úplně do druhého dílu nehrnu. Teď po měsíci už na něj mám chuť, ale když jsem knihu dočetla, bylo mi jasné, že teď potřebuji něco mnohem víc akčního (taky jsem si hned dala horor).
Líbily se mi všemožné detaily. Pan autor tu nepopisuje jenom příběh Rosse. Máme tu spousty kapitol, které pojednávají o jeho zaměstnancích, kteří žijí na jeho pozemkách. To se mi líbilo opravdu hodně. V dnešní době máte knihy hodně vyprávěné sice z více pohledů, ale většinou je vypráví hlavní hrdinové. Tady se autor zmiňoval o obecném chodu dolů a o mužích, kteří se na tom chodu podíleli. Bylo tu spousta příběhů naprosto mimo dějovou linku. Byly to jenom takové malé zajímavosti a detaily ze životů jiných lidí, ale mě dokázaly dát úplně jiný pohled na knihu. Ona je opravdu velmi propracovaná a doufám, že autor si svoji brilantnost nevyčerpal pouze na prvním dílu.

Knihu tedy mohu opravdu doporučit a rozhodně se plánuji podívat na seriál, který už má za sebou třetí sérii, pokud se nepletu. Knihu doporučuji i těm, kteří rodinné ságy moc nečtou, protože, jak už jsem psala, já jejich nadšenec vůbec nejsem, ale kniha mi opravdu dokázala vykouzlit úsměv na rtech.

Recenze-Panenka

7. února 2017 v 10:33 | Annie

Název: Panenka
Autorka: Věra Kadlecová
Nakladatelství: Klika
Rok: 2015
Počet stran: 310
Děj: Beata je novinářka a potřebovala by nějaký příběh, o kterém by se dala napsat kniha, protože to je samozřejmě její největší sen. Jednou si vzpomene na rodinu, která v jejich malém městečku nebyla úplně hezky proslavena. Dozvídá se o Evě, manželce a matce dvou dětí. Odešla od nich za milencem a stala se z ní feťačka. Nikdo neví, jak to bylo dál. Všichni ji okamžitě odsoudili a ani se neptali, jaké okolnosti k tomu Evu vedly. A to by chtěla Beata změnit. Chtěla by Evu vyslechnout a napsat o ní knihu. Po marném pokusu s Evinou dcerou ji však dochází, že to nebude úplně snadné. A ještě víc jí to dojde, když Evu navštíví v sanatoriu. Dokážou opravdu spolu napsat knihu?

Hodnocení: Tak asi bych se měla omluvit, že recenzi zveřejňuji teprve teď. Měsíc od přečtení, ale znáte to. Chtěla jsem si knihu nechat uležet v hlavě, abych recenzi nepsala hned po dočtení (upřímně hned po dočtení jsem ani nevěděla, co si mám myslet). Kniha ve mně zanechala tolik dojmů a pocitů, že jsem si ji musela nechat uležet opravdu dlouho. Troufám si tvrdit, že to budete mít stejně. Nad knihou budete přemýšlet ještě hodně dlouho po dočtení.
O knize jsem poprvé slyšela ve videu od Ohany, naší už poměrně známé booktuberky. Zaujalo mě úplně všechno. Obálka, anotace, název a i to, že knihu napsala česká spisovatelka. Nemůžu se chlubit tím, že bych od českých autorů hodně četla, protože mě to nikdy nelákalo. Po přečtení této knihy (a taky díky tomu, že se čím dál tím víc propadám do světa knih) si už nějakou dobu hledám další české autory.
Ohana ovšem nebyla jediná, také jsem knihu viděla u Penny (penny-and-books.blog.cz) a to už jsem se opravdu rozhodla, že si knihu přidám na svůj to-read list. A naprostou náhodou jsem pár dní na to šla do knihovny, a co jsem tam našla? Ano! Tuto knihu. Takže to bylo celkem jasné, přišlo mi, že kniha mi byla souzena.
Musím přiznat, že po prvních pár stránkách jsem chtěla knihu odložit. Říkala jsem si, že ještě na ni nejsem asi dost vyspělá a měla bych si ji vzít zase až za nějaký čas. Něco mi ale nedalo a knihu jsem četla dál. Přišlo mi tak trochu hloupé, že bych odložila knihu od české autorky a tak jsem pokračovala ve čtení a je vám asi jasné, že je jenom dobře, že jsem tak udělala.
Kniha vás vtáhne a vy se budete chtít dozvědět, co se vlastně stalo. Proč se Eva nechala do toho všeho zatáhnout? Bylo mi jí líto každou stranou víc a víc. Hlavně co se týče jejího dětství a dospívání. Neměla to vůbec lehké a to jsem to řekla ještě poměrně slušně. Její strasti nás provází celou knihou a vy posupně přicházíte na to, že se jí skoro ani nedivíte, proč to všechno udělala. Napsala jsem skoro, protože já jsem nějak v duchu pořád nesouhlasila s tím, že opustila svého muže a děti. Ona a vztah k jejím dětem to je kapitola sama pro sebe, ale já si prostě nedokážu představit, že bych je nechala u jejich otce a začala žít se svým milencem. Když se přibližovala ta část, kde Eva začíná brát kokain, chtělo se mi skoro brečet.
Tato kniha ve vás vyvolá opravdu hodně. Mě bylo v některých částech až skoro na zvracení. Eva měla strašně těžký život a mně připadalo, jakoby se ten příběh skutečně stal. Přišlo mi, že všechno to čtu je tak reálné, že bych se opravdu nedivila, kdybych se na konci knihy dočetla, že je napsána na základě skutečných událostí.
Jediné, co mi na knize trochu vadilo, bylo, že každý chlap tam byl vlastně parchant. Od Evina táty, přes manžela trenérky krasobruslení, po jejího milence. Nikde tam není aspoň jeden muž, který by se k Evě choval aspoň trochu normálně. Ale občas prostě není v dohledu ani jeden hodný člověk. Občas se kolem nás pohybují jenom zlí lidé, kteří nám všechno jenom kazí.
Tímto bych chtěla smeknout před paní autorkou, protože tohle je podle mě opravdu skvělé dílo a já si jsem jistá, že se objeví v mém článku "Nejlepší knihy roku 2017". Je neuvěřitelné, jak autorka dokázala vytvořit ponurou atmosféru a vždycky, když už jste si mysleli, že nic horšího se stát nemůže, přišla další rána.

Doufám, že jsem vám touto recenzí aspoň trochu naznačila, jak skvělá tato kniha je a že je opravdu skoro nutné si ji přečíst. Já jsem z knihy byla hotová. Ne tolik, přeci jenom už nějaký ten pátek čtu thrillery, ale ani to mě nepřipravilo na tento příběh. Určitě se vrhnu na volné pokračování s názvem "Vina" které pojednává o tom, co se stane, až Beata knihu vydá. Moc se těším, ale nejspíš bych si měla dát ještě nějaký čas oddych, protože rány, které mi způsobila "Panenka", ještě nejsou tak úplně zahojené.

 
 

Reklama