Recenze-Hana

5. srpna 2018 v 19:00 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Rok: 2017
Počet stran: 306
Hodnocení na GR: 4.77
Hodnocení na DK: 96%
Děj: Kniha začíná u malé Miry, která jednoho dne neposlechne maminčina příkazu a vůbec netuší, že se jí tím naprosto změní život. Po nemalých útrapách skončí u své tety Hany. Ta je ovšem velice zvláštní a Mira je z toho všeho velice nešťastná. Celá léta se snaží sžít s tetou Hanou a pochopit, proč skoro vůbec nemluví, jí pouze chleba, nebo není schopná ani pracovat. Osud tomu tak chtěl, že Miru přitahují stejní lidé, jako před několika lety její matku a tetu. To, že ti lidé mají stejná jména ještě ovšem neznamená, že budou dělat stejné chyby. Teta Hana nám odkryje svůj příběh, který je plný bolesti. Jediná její radost je Mira, i když to není lehké poznat.

Hodnocení: Uvědomuji si, že jste o této knize už prakticky všichni slyšeli. Vím, že moje opěvování této dokonalé knihy nebude nic nového. Jenom jedna recenze z řady. Stejně cítím povinnost o ní napsat pár řádků, protože si to zaslouží víc, než kterákoliv jiná.
"Hanu" mám doma už něco přes rok a stále jsem neměla náladu si ji přečíst. Všichni kolem ji četli a já jsem se k ní stavěla poněkud skepticky. Byla jsem přesvědčená, že se spálím, protože budu očekávat něco naprosto bombastického. Teď už vím, že i když s tímto očekáváním do knihy půjdete, nebudete zklamaní. To, co mě nakonec opravdu přinutilo si knihu přečíst, byly přijímací zkoušky na FF UK obor Český jazyk a literatura. Plno lidí kolem mě mi radilo, ať si něco z české prózy přečtu. A opravdu jedním z úkolů bylo popsat a zhodnotit dílo (dle vlastního výběru), které napsal český autor po roce 1990. Po přečtení recenze se snad ani nebudete divit, proč jsem si zvolila právě "Hanu".
Velice se mi líbilo, že autorka v podstatě začala od konce. Což není něco ohromně originálního, ale kniha se o to víc čtenáři dostane pod kůži. První sledujeme životní příběh Miry, který se dotýká jak její tety Hany, tak i její matky, která je pro příběh také velice důležitá. Druhá část knihy se zabývá příběhem babičky Miry a jejími dvěma dcerami (Hany a Rosy, což je maminka Miry). Třetí část je už pouze o Haně a jejím příběhu, který nikdo, kromě Hany samotné, nezná celý.
Naprostá genialita tohoto díla je ukryta hlavně v postavách. Jediná postava zde nebyla ochuzena a aspoň minimální vykreslení proběhlo. Proto všichni ten příběh tak prožíváme a máme pocit, jakoby se nás dotýkal. Postavy, které si dokážeme představit a umíme se do nich vžít nebo se o to minimálně pokusit. Ony postavy v nás vyvolávají pocit křívdy. Dotýkají se nás právě postavy a jejich utrpení.
Miru jsem si moc neoblíbila. Ano, bylo mi jí líto a přála jsem ji štěstí, ale to bylo tak všechno. Chápala jsem, že život s tetičkou nemůže být procházka růžovým sadem, ale přesto jsem ji v duchu plísnila za to, jak byla na Hanu naštvaná a jaké ji někdy tropila vylomeniny.
Hana je žena, která si toho v životě zakusila tolik, co by dokázalo zničit každého. Proto obdivuji, že se úplně zničit nenechala a dokázala být na světě pro svoji neteř, která ji potřebovala. Podle mého je to osoba, která udělala pár chyb, ale žádná z nich nebyla jenom její. Vina byla i na jiných lidech a musím říct, že jsem se několikrát rozbrečela právě kvůli tomu, co se Haně dělo za špatné věci. Věci, které by se dít neměly, ale které se dějí ještě dnes. Věci, ke kterým vůbec nemělo dojít. Kdyby se kdysi nestalo, to co se stalo. Hana je pro mě postava síly a neskutečné naděje. Naděje v lepší lidi? Naděje v lepší svět?
Celý příběh byl vymyšlen naprosto brilantně a já k němu nemám výhrad, myslím, že vše do sebe zapadalo a osobně jsem s ničím neměla problém.
Těžko napsat negativa, když podle mě žádná neexistují.
Kniha je také velice, ale opravdu velice čtivá. Já jsem se od ní nedokázala odtrhnout a přečetla jsem ji za dvacet čtyři hodin a naprosto mě rozebrala. Srdce mi krvácí ještě teď, když tu sedím a dívám se na knihu, která ve mně před dvěma měsíci vyvolala tolik pocitů.
Přemýšlím, jak opatrně vyjádřit scénu, která na mě udělala největší dojem, ale bohužel se nachází skoro na konci knihy a tím pádem by to byl spoiler.
Nemusím snad ani psát, že styl autorky je skutečně úžasný a jak už jsem zde psala, neskutečně čtivý. Rozhodně si brousím zuby na její knihu "Slepá mapa"!

Nejsem si jistá, jestli se mi aspoň z části dokázalo vyjádřit, jak moc mě kniha zasáhla a co všechno pro mě znamená. Doufám, že jestli o ní ještě někdo pochyboval, tak už pochybovat přestal a rozhodl se ji přečíst, protože jde o to aspoň to zkusit. Zkusit zjistit, co se Haně stalo. Co se stalo tolika lidem před osmdesáti lety.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama