Srpen 2018

Recenze-Už mě vidíš?

Čtvrtek v 15:49 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Už mě vidíš?
Série: Lacey Flint
Díl: 1.
Autor: Sharon J. Bolton
Nakladatelství: Domino
Rok: 2018 (2012)
Počet stran: 510
Hodnocení na GR: 4.04
Hodnocení na DK: 90%
Děj: Mladá policistka Lacey Flintová se vrací od jedné svědkyně, když tu na svém autě najde skoro mrtvou ženu. Má hlubokou ránu na krku a rozpárané břicho. I když se Lacey snaží ženu zachránit, sanitka to nestihne včas a žena umírá. Jelikož detektiv Joesbury ji trochu podezírá, brzy je přeložena na stanici, kde se případ vyšetřuje a částečně se přidá k týmu. Za pár dní to navíc vypadá, že někdo kopíruje Jacka Rozparovače. Ovšem náš pachatel se až moc zaměřuje na mladou policistku, proč? Detektiv Joesbury si pořád není jistý a částečně si myslí, že by pachatelem mohla být sama Flintová. Má pravdu?

Hodnocení: O S. J. Bolton jsem slyšela už poměrně dost. Samozřejmě pouze v dobrém slova smyslu, je to v zahraničí velice úspěšná autorka, ale u nás bohužel není tak čtená. Nakladatelství Domino tak před rokem publikovalo příspěvek, že je dost dobře možné, že autorku přestanou vydávat. Na ten popud jsem si koupila její tehdejší novinku "Má ji rád, nemá ji rád". Bohužel mi až do dnešních dní leží nepřečtená na poličce.
Když jsem viděla v jakém nádherném (druhém) vydání dělají její první knihu ze série s policistkou Lace Flint, byla jsem rozhodnutá, že ji prostě musím mít doma. Abyste mi rozuměli, já si její knihy chtěla koupit už dávno, ale vždycky mě od toho odrazovalo to, že údajně Sharon píše rozvlekle, ale že výsledek stojí za to. Já už moc teď širší knihy nevyhledávám a tím spíš, když jsem viděla, že je kniha napsaná poměrně malou velikostí písma, dlouho jsem se rozhodovala. Nakonec jsem si řekla, že zkusím první díl série a pak uvidím. Teď prohlašuji, že nutně potřebuji všechny knihy, co S. J. Bolton napsala!
Kniha se mi opravdu strašně líbila a hlavně mě velmi bavila. Nebyla jsem schopna knihu odložit. Jediný okamžik byla procházka o délce jedenácti kilometrů, kdy jsem si říkala, že by opravdu bylo drobátko riskantní číst za chůze.
Knihu jsem přečetla za dvacet šest hodin a byla jsem kvůli ní vzhůru do půl třetí ráno. To se moc knihám ještě nepovedlo. I když kniha vypadá tlustě příběh plyne poměrně rychlým tempem a musím říct, že bych se nepřiklonila k názoru, že autorka píše rozvlekle.
Kniha je členěna na části, které se jmenují podle zavražděných žen z let 1888 a 1889 právě Jackem Rozparovačem. Ony části jsou poté členěny na kapitoly, které jsou spíš kratší, což mě naprosto vyhovuje. Občas zde můžeme nalézt pár kapitol psané kurzívou, které představují minulost starou jedenáct let.
Motiv Jacka Rozparovače se mi velice líbil a ocenila jsem ho, protože jsem se o tomto slavném zabijákovi dozvěděla něco víc. Já pouze věděla, že existoval a že vraždil ženy lehkých mravů.
Hlavní hrdinka Lacey mi opravdu přirostla k srdci a nemám jí co vytknout. Je to mladá slečna s nejasnou minulostí a o to je její pozice v celém příběhu záhadnější. Moc se těším na další díly s její přítomností.
Ostatní postavy mi byly taky velice sympatické a ani u nich nemám na co si stěžovat.
Pro mě je styl autorky velice čtivý a jak už jsem psala dřív, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a upřímně mám chuť si od ní hned teď přečíst nějakou další knihu a to se mi často nestává. většinou si potřebuji od autora "odpočinout" a nechce se mi od něj číst moc knih za sebou. U této autorky si troufnu říct, že by mi to vůbec nevadilo.
Konec knihy mě překvapil tak z půlky, částečně jsem to tušila, akorát jsem nemohla pořád přijít na to, jak moc zapletené to celé je a jak se to nakonec vyřeší.

Knihu doporučuji všem a troufám si říct, že ne jenom knihu, ale i obecně autorku. Plánuji si od ní všechny zbylé knihy pořídit a ponořit se do světa Lacey Flintové. A musím vám říct, že už se na to opravdu dost těším!


Recenze-Hana

5. srpna 2018 v 19:00 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Rok: 2017
Počet stran: 306
Hodnocení na GR: 4.77
Hodnocení na DK: 96%
Děj: Kniha začíná u malé Miry, která jednoho dne neposlechne maminčina příkazu a vůbec netuší, že se jí tím naprosto změní život. Po nemalých útrapách skončí u své tety Hany. Ta je ovšem velice zvláštní a Mira je z toho všeho velice nešťastná. Celá léta se snaží sžít s tetou Hanou a pochopit, proč skoro vůbec nemluví, jí pouze chleba, nebo není schopná ani pracovat. Osud tomu tak chtěl, že Miru přitahují stejní lidé, jako před několika lety její matku a tetu. To, že ti lidé mají stejná jména ještě ovšem neznamená, že budou dělat stejné chyby. Teta Hana nám odkryje svůj příběh, který je plný bolesti. Jediná její radost je Mira, i když to není lehké poznat.

Hodnocení: Uvědomuji si, že jste o této knize už prakticky všichni slyšeli. Vím, že moje opěvování této dokonalé knihy nebude nic nového. Jenom jedna recenze z řady. Stejně cítím povinnost o ní napsat pár řádků, protože si to zaslouží víc, než kterákoliv jiná.
"Hanu" mám doma už něco přes rok a stále jsem neměla náladu si ji přečíst. Všichni kolem ji četli a já jsem se k ní stavěla poněkud skepticky. Byla jsem přesvědčená, že se spálím, protože budu očekávat něco naprosto bombastického. Teď už vím, že i když s tímto očekáváním do knihy půjdete, nebudete zklamaní. To, co mě nakonec opravdu přinutilo si knihu přečíst, byly přijímací zkoušky na FF UK obor Český jazyk a literatura. Plno lidí kolem mě mi radilo, ať si něco z české prózy přečtu. A opravdu jedním z úkolů bylo popsat a zhodnotit dílo (dle vlastního výběru), které napsal český autor po roce 1990. Po přečtení recenze se snad ani nebudete divit, proč jsem si zvolila právě "Hanu".
Velice se mi líbilo, že autorka v podstatě začala od konce. Což není něco ohromně originálního, ale kniha se o to víc čtenáři dostane pod kůži. První sledujeme životní příběh Miry, který se dotýká jak její tety Hany, tak i její matky, která je pro příběh také velice důležitá. Druhá část knihy se zabývá příběhem babičky Miry a jejími dvěma dcerami (Hany a Rosy, což je maminka Miry). Třetí část je už pouze o Haně a jejím příběhu, který nikdo, kromě Hany samotné, nezná celý.
Naprostá genialita tohoto díla je ukryta hlavně v postavách. Jediná postava zde nebyla ochuzena a aspoň minimální vykreslení proběhlo. Proto všichni ten příběh tak prožíváme a máme pocit, jakoby se nás dotýkal. Postavy, které si dokážeme představit a umíme se do nich vžít nebo se o to minimálně pokusit. Ony postavy v nás vyvolávají pocit křívdy. Dotýkají se nás právě postavy a jejich utrpení.
Miru jsem si moc neoblíbila. Ano, bylo mi jí líto a přála jsem ji štěstí, ale to bylo tak všechno. Chápala jsem, že život s tetičkou nemůže být procházka růžovým sadem, ale přesto jsem ji v duchu plísnila za to, jak byla na Hanu naštvaná a jaké ji někdy tropila vylomeniny.
Hana je žena, která si toho v životě zakusila tolik, co by dokázalo zničit každého. Proto obdivuji, že se úplně zničit nenechala a dokázala být na světě pro svoji neteř, která ji potřebovala. Podle mého je to osoba, která udělala pár chyb, ale žádná z nich nebyla jenom její. Vina byla i na jiných lidech a musím říct, že jsem se několikrát rozbrečela právě kvůli tomu, co se Haně dělo za špatné věci. Věci, které by se dít neměly, ale které se dějí ještě dnes. Věci, ke kterým vůbec nemělo dojít. Kdyby se kdysi nestalo, to co se stalo. Hana je pro mě postava síly a neskutečné naděje. Naděje v lepší lidi? Naděje v lepší svět?
Celý příběh byl vymyšlen naprosto brilantně a já k němu nemám výhrad, myslím, že vše do sebe zapadalo a osobně jsem s ničím neměla problém.
Těžko napsat negativa, když podle mě žádná neexistují.
Kniha je také velice, ale opravdu velice čtivá. Já jsem se od ní nedokázala odtrhnout a přečetla jsem ji za dvacet čtyři hodin a naprosto mě rozebrala. Srdce mi krvácí ještě teď, když tu sedím a dívám se na knihu, která ve mně před dvěma měsíci vyvolala tolik pocitů.
Přemýšlím, jak opatrně vyjádřit scénu, která na mě udělala největší dojem, ale bohužel se nachází skoro na konci knihy a tím pádem by to byl spoiler.
Nemusím snad ani psát, že styl autorky je skutečně úžasný a jak už jsem zde psala, neskutečně čtivý. Rozhodně si brousím zuby na její knihu "Slepá mapa"!

Nejsem si jistá, jestli se mi aspoň z části dokázalo vyjádřit, jak moc mě kniha zasáhla a co všechno pro mě znamená. Doufám, že jestli o ní ještě někdo pochyboval, tak už pochybovat přestal a rozhodl se ji přečíst, protože jde o to aspoň to zkusit. Zkusit zjistit, co se Haně stalo. Co se stalo tolika lidem před osmdesáti lety.