Červen 2018

Recenze-Už jsem normální?!?

19. června 2018 v 20:57 | Book is always the answer |  Knižní recenze
Název: Už jsem normální?!?
Série: Být holka je dřina
Díl: 1.
Autor: Holly Bourne
Nakladatelství: #BOOKLAB
Rok: 2017 (2015)
Počet stran: 411
Hodnocení na GR: 4.3
Děj: Evie přichází na střední školu a myslím si, jak všechno bude zase v pořádku. Na základní škole u ní došlo k projevu obsedantně kompulzivní poruše a musela dokonce na psychiatrii. Proto pro ni byl druhý stupeň základní školy utrpením, naštěstí při ní stála její nejlepší kamarádka Jane. Myslely si, že střední škola vše změní. Částečně se to opravdu stalo. Jane se prakticky první hodinu zamilovala do Joela a Evie zůstala sama. Jane se na ni v podstatě vykašlala. Ale Evie už je přece "normální" dokáže si najít kluka a dělat všechny ty věci, co "normální holky dělají". Dokonce si najde nové kamarádky a vypadá to, že všechno (až na ty kluky) je fajn, ale možná to tak není…

Hodnocení: Když mi kniha dorazila musím přiznat, že jsem se jí docela bála. Nejsem zrovna fanoušek žánru Young Adult a to hlavně kvůli tomu, že se mi knihy zdají tak nějak jednoduché. Dost často je odsoudím už v zárodku a tím pádem je možné, že se ke mně nedostalo plno skvělých knih. Teď už tomu opravdu věřím, protože tahle kniha rozhodně skvělá je.
Z anotace se může zdát, že jde o příběh jedné ne úplně typické holky (jménem Evie), která chce žít jako každá holka v jejím věku. Vypadá to, že hlavním tématem knihy budou vztahy a to především s kluky. Ne, že bych s tím úplně nesouhlasila, ale rozhodně vztahy s kluky nejsou to jediné, co je v této knize podstatné. Kouzlo (jestli se to tak dá říct) této knihy je v tom, že řeší problematiku OCD (Obsedantně kompulzivní porucha), která se do dnešních dob v knihách tak moc neobjevovala. Hodně se píše o depresích a poruchách přijmu potravy, což i když se nezdá se s OCD často velice úzce pojí. Já osobně jsem velice ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou, protože jsem konečně pochopila význam celé nemoci. Dost lidí tuto poruchu zobecňuje výrazem: "Lidi s touto poruchou si pořád myjí ruce.". Což je právě ta chyba. I v této knize se dočteme (a hlavně z ní pochopíme), že to není jenom o častém mytí rukou.
Kniha není klasicky pouze plná textu, ale najde se zde i několik "vylepšení", která se mi opravdu velice líbila. Jednou za čas v knize najdeme stránku z takzvaného "Deníku rekonvalescence", do kterého si musí Evie zapisovat svoje myšlenky, pocity, dávku léku a v neposlední řadě domácí úkoly od své psycholožky. Také zde máme v textu špatné myšlenky, kdy víme, co se Evie prohnalo hlavou když se jí někdo dotkne, nebo když si vymyslí, jaká nejhorší situace může nastat. V tomhle jsem se dost viděla, protože přesně to taky dělám. Když se blíží nějaká akce nebo něco na čem mi záleží, co by se mohlo pokazit, vymýšlím si různé verze, co všechno se může stát. Většinou se nestanou, ale jednou přijde den, kdy se stanou, věřte mi.
Naprosto smekám před paní autorkou, protože tam výborně a hlavně autenticky napsaná kniha je vzácnost. Několikrát během čtení mě napadlo, že autorka touto poruchou musí trpět taky, protože jinak není možné, aby takhle přesně a detailně věděla, co se takové holce může v hlavě odehrávat. Poté mi na Instagramu napsala Marťa (@martinakraus), že se autorka věnovala charitě, kde pomáhala mladistvým se vztahy a mentalním onemocněním. To samo o sobě prozrazuje o autorce jak úžasnou má duši. Jak se později můžeme dočíst v poděkování od autorky, plno situací (těch komických) zažila autorka na vlastní kůži, což na jednu stranu nechápu, jak se někomu opravdu mohlo stát a strašně bych u toho chtěla být.
Kniha je plná humoru, ale v žádném případě to není úplně lehké čtení. Ano samozřejmě je lehčí po stylistické stránce, autorka text přizpůsobila cílové skupině. Sice to nevypadá, ale ukrývá se v ní přes čtyři sta stran, které jsem ovšem zvládla přečíst za jeden den a to v žádném případě nejsem rychločtenář. Z toho můžete usoudit, že kniha se čte opravdu snadno, ale co na této knize není lehké je právě ona nemoc s kterou se hlavní hrdinka vypořádává. Hlavně konec knihy je velice vypjatý a musím se přiznat, že mi po tvářích opravdu spadalo pár slz. Konec knihy je velice emočně náročný a ukazuje svět jaký opravdu je, což se mi na knize líbí. Tato kniha ze světa pohádku nedělá a ukazuje, jaké to v dnešní době mezi mladými je.
Evie je dobrá holka, která má srdce na pravém místě, akorát trochu přelétavé. Což se jí nemůže zazlívat, protože taková prostě mladá děvčata jsou. Ale zase, kdo by nebyl přelétavý, když narazí na tak hloupé kluky, jako právě Evie. Hrdinku jsem měla ráda od první stránky. Má smysl pro humor, což je pro ní důležité a co se týče kamarádek, je stálá a stojí i za tou, která se s ní přestala bavit. V tomto ohledu je loajální, ale sama se sebou bojuje, takže to, co čtenáři dojde poměrně hned, jí nějaký čas trvá. Člověk, co si není jistý vlastní hlavou a řeší svoje problémy, často nevidí problémy druhých. Ani v tomto případě bych jí to nedávala za zlé, protože podle knihy měla ve svojí hlavě obrovský zmatek a navíc lidé, co nějaký problém měli se o tom s ní nechtěli bavit. Báli se o ní víc, než by se měli bát o sebe.
Kdo mě v podstatě celou knihu štval byli její rodiče (ne jenom oni, ale kdybych vyjmenovala ty další, byl by to v podstatě spoiler). Rozumím, že na nemoc dcery nebyli připravení a pravděpodobně absolutně nevěděli, co mají dělat, ale jejich reakce byly, aspoň podle mého, poměrně dost špatné. Otce jsme zaregistrovali dohromady asi tak ve třech možná čtyřech scénách, matka o tom nebyla o moc lépe a navíc si myslím, že sama nebyla úplně psychicky v pořádku a potřebovala by sama chodit k psychologovi, ale to je jenom můj osobní poznatek.
O kvalitě knihy taky může napovědět to, že jsem ji malinko ochutnala už v těch zimních měsících, kdy mi přišla. Jednou, když jsem měla ve škole dlouhý den jsem si lehla do vany spolu s touto knihou a nasmála jsem se tak, že voda skoro šplouchala ven. Okamžitě jsem věděla, že mi kniha bude sedět, ale bohužel přišla v hektickém období a já jsem na ni měla čas až teď. Což je vlastně dobře, protože druhý díl této série bude vycházet koncem června, tak aspoň mi postavy a okolnosti zůstanou v paměti!
Obálka je sice převzatá od originálu, ale i tak musím říct, že je opravdu krásná a precizní. To ovšem odráží i ten vnitřek, který je taky po grafické stránce velice pěkný.
Co bych ještě napsala? Příběh mě naprosto pohltil a já jsem musela číst dál a dál. Nemohla jsem přestat. Nechtěla jsem přestat. Všechny postavy byly uvěřitelné a já jsem si ani jednou za celý příběh neřekla, že by se tohle stát prostě nemohlo. Právě naopak, jak už jsem naznačila autorka podle mě prostředí, postavy, jejich myšlení, dialogy napsala naprosto skvěle a já opravdu nemám knize prakticky co vytknout. Jedno mínus bych našla, ale to je podle mě jenom rozpor s mojí povahou. Já bych se v jisté situaci zkrátka zachovala jinak, než hrdinka, ale to přeci není chyba knihy.

Knihu vám všem moc doporučuji a doufám, že se mi druhý díl bude líbit stejně jako ten první. Nenapadá mě nikdo, komu bych ji nedoporučila a myslím, že nikomu neuškodí si o této problematice něco přečíst.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart! Knihu si můžete koupit ZDE.




Recenze-Nejdelší den Adama T.

3. června 2018 v 10:34 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Nejdelší den Adama T.
Autor: Patrick Ness
Nakladatelství: #BOOKLAB
Rok: 2018 (2017)
Počet stran: 286
Hodnocení na GR: 3.77
Děj: Adam Thorne žije v zapadlém městečku, které je zároveň jedno z nejdeštivějších místech ve státě. Jeho otec je farář a bratr studuje teologickou školu, z toho vyplývá, že Adam byl vždycky ten horší syn. Situaci si ještě mnohem víc zkomplikoval svým přiznáním, že je gay. Kniha sleduje jeho jeden jediný den. Ovšem ten den je plný zvratů, znovu otevřených ran, nových ran, ale Adam nalezne sám sebe a co je pro něj důležité, konečně ze sebe shodí jeden z největších balvanů.

Hodnocení: Toto bylo moje první setkání s autorem a přiznávám, že dopadlo poměrně dobře. Také to byla moje první kniha, co se týče homosexuálních párů a rozhodně potřebuji další! Musím však říct, že kdybych knihu nedostala na recenzi, tak si ji asi nekoupím, protože můj vztah k YA literatuře není úplně ukázkový.
Styl autora byl jednoduchý, ale vyjádřil vše, co bylo potřeba. Kniha se četla až neuvěřitelně rychle a chcete vědět, co bude dál.
V knize se objevují dvě dějové roviny, jedna je napsaná klasicky a druhá kurzívou a pojednává o duchovi mrtvé dívky, která je v příběhu okrajově zmíněna. Bohužel tato druhá rovina mi vůbec nesedla, protože jsem většinu času vůbec neměla ponětí, co se to vlastně děje. Chápala jsem proč, ale nechápala jsem co. Autor se k této části nijak nevyjádřil, a tak to všechno zůstává záhadou.
Děj s Adamem mě na druhou stranu bavil hodně. Líbilo se mi, že byť s hlavní postavou strávíme jeden jediný den, zjistíme o něm prakticky vše. Je z toho vidět, že člověk každý den píše svůj příběh a kdybychom se jenom na chvilku zastavili a zeptali se druhého na pár věcí, hned bychom měli o jeho životě lepší představu a příště bychom se do něj mohli lépe vcítit a představit si, jaké to asi je v jeho situaci.
Není to rozhodně první kniha, kdy se v období puberty a v době objevování sama sebe hlavní postava hádá nebo si nerozumí s rodiči. Patrick Ness ovšem toto nerozumění si povznesl ještě na vyšší level, když zmínil problematiku náboženství vs. homosexualita. Adama mi bylo celou dobu strašně líto, protože být vždycky ten horší syn je velice bolestivé. Nikdy se svými rodiči nenavázal dobrý vztah, ale paradoxně jsem víc nenáviděla matku, která se objevuje jenom ze začátku a pak už hrdina řeší spory prakticky jenom s otcem. Ten způsob jakým s Adamem mluvila mě dokázal neskutečně vytočit. Vždyť to je její vlastní syn a ona s ním mluví jako s kusem hadru. Adama jsem celý příběh měla velice ráda a sedl mi jako hlavní postava. Byla bych ráda, kdyby některé postavy dostaly více prostoru, ale chápu, že když to je jeden jediný den, dá se čekat, že se vedlejší postavy moc nepředvedou.
Díky tomu, že kniha popisuje jeden jediný den, tak si každý čtenář může vymyslet, jak to s hlavním hrdinou vlastně dopadlo, což já většinou ráda nemám, ale tady mi to nijak nevadilo.
Zatím by se mohlo zdát, že má kniha samé klady, ale tak to rozhodně není. Bohužel jsem se dostala do situace, kterou naprosto nesnáším. Na knize vidím klady, ale cítím, že měla i nějaké zápory, ale ve finále nedokážu ty zápory popsat. Jde o to, že jsem knihu spíš četla za tím účelem aby už byla dočtená, než že by mě zajímalo, jak to vlastně dopadne. Kniha jako taková mi nic nedala, po dočtení nepřišlo nadšení, ale spíš něco ve stylu: "No...tohle bylo...zvláštní. Co budu číst dál?"
Když se na to všechno dívám s odstupem jednoho týdne tak kniha zkrátka nebyla nic moc. Ano, postavy byly pěkně vykresleny a autor hodně hrál na city, bylo zde pěkně zvolené prostředí, ale já si ke knize nevytvořila vůbec žádný vztah a už vůbec ne k hlavnímu hrdinovi. Rozhodně si knihu neplánuji přečíst znovu, protože to si radši přečtu nějakou novou knihu a ten čas věnuji jí.

Ovšem příběhu nic není a já si myslím, že by se vám to rozhodně mohlo líbit. Já rozhodně s panem autorem nekončím (už jenom kvůli tomu, že by mě Klárka jinak zabila).


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart!
Knihu si můžete pořídit ZDE.