Recenze-V pasti času

17. března 2018 v 14:01 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: V pasti času
Série: Struny času (Time Quintet)
Díl: 1.
Autor: Madeleine L'Engle
Nakladateltsví: #BOOKLAB
Rok: 2018 (1962)
Počet stran: 226
Hodnocení na GR: 4.04
Děj: Meg Murryové se nevede úplně nejlépe. Ve škole jí hrozí propadnutí, její táta před pár lety zmizel a teď o něm po celém městě kolují poznámky, že utekl za milenkou. Kdo by se ovšem bez závisti podíval na paní Murryovou, bylo by mu jasné, že nic takového by se stát nikdy nemohlo. Matka Meg je nádherná žena, která je navíc vědkyně, stejně jako její manžel a tím je skoro dokonalou bytostí. Meg není jedináček, má ještě bráchy dvojčata, kteří jsou ze čtyř sourozenců ti nejnormálnější. Jsou dobří ve sportu, nejsou ani hloupí ani nijak závratně chytří a jsou na škole oblíbení. Zatímco o ní a o jejím nejmladším bratříčkovi Charlesi Wallecovi koluje mnoho pomluv. O ní pořád říkají, že je ošklivá a hloupá (s čímž by souhlasila) a o jejím pětiletém bratrovi koluje, že je nejhloupějších ze všech dětí a že by měl chodit do speciální školy. Opak je v tomto případě pravdou, Charles Wallace je nejchytřejší z celé rodiny a ostatním připadá zvláštní, protože moc nemluví a když už začne mluvit, tak slova, která vycházejí z jeho úst nejsou typické pro dítě v předškolním věku. Meg se cítí strašně a částečně přestává věřit, že se k ním táta vrátí. Máma tomu ještě pořád věří a dokud tomu bude věřit ona, věří i Meg, ale stejně to v ní pořád hlodá.
Jedné noci k nim do domu zavítá paní Kdovíco a ta ji, Charlese Wallece a Calvina (jejich nový kamarád) vezme někam, kde by mohli najít jejich otce. Vidina toho, že by ho mohli zachránit vede děti kupředu. Už vědí, že se utkají proti té nejsilnější tmavé síle. Postaví se totiž zlu samotnému. To zlo, které obklopuje jejich planetu, to zlo, které uneslo jejich otce, to zlo, které se je pokusí uvěznit u sebe navždy.


Hodnocení: Kdo mě sleduje na Instagramu, tak už určitě pochopil, že tato recenze bude plná superlativů, neboť tato kniha je něco úžasného. Zní to možná až trochu přespříliš nadšeně, ale já taky nadšená jsem. Ano čtete dobře. Devatenáctiletá maturantka místo maturitní četby přečetla za večer a dopoledne knihu pro mladší čtenáře.
Tato kniha sice je určena mladším čtenářům, ale myslím, že jako je to u "Malého prince" i tady si každý najde to své. Děti si z knihy odnesou příběh o dvou sourozencích a jejich kamarádovi, kteří společně zachrání svět. Nic tak neobvyklého. Starší čtenáři ovšem mohou nahlédnout pod pokličku a najít mnohem víc. Mohou najít román, který byl ve své době naprosto nadčasový.
Kniha byla v zahraničí vydána už v roce 1962 a stala se naprostou klasikou, co se týče příběhů pro mladší a dospívající čtenáře. Tato sci-fi napůl s fantasy vás dokáže naprosto učarovat a hlavně se dá krásně zasadit do dnešního světa. Měli bychom být rádi, že tato kniha někdy vůbec spatřila světlo České republiky, i když si myslím, že je to hlavně díky filmu, který by měl přijít do kin na jaře.
Líbí se mi, že autorka své myšlenky neskrývá, nepíše je mezi řádky ba naopak. Plno krásných myšlenek je řečeno přímo. Autorčin styl je zvláštní a to hlavně proto, protože kniha sama o sobě je zvláštní. Proto si myslím, že nemohu knihu doporučit úplně všem, najdou se lidi, kteří ji neporozumí a nebo od ní budou vyžadovat mnoho. Nemáme tu úplně plynulý děj. Autorka občas trochu skočí a řekněme, že úplně negraduje klasickým stylem. Příběh tu plyne poměrně rychle a občas se vám i chování hrdinů zdá až moc rychlé, nebo se vám zdá, že jim myšlenky skáčou a nedávají smysl. To podle mě ovšem ke knize a k atmosféře knihy prostě patří.
S hlavni hrdinkou Meg jsme si až moc podobné, obě si nevěříme, nejsme nijak zvlášť oblíbené, ale dokážeme se pro druhé rozkrájet a pomoct jim za každou cenu. Pro rodinu uděláme cokoliv. Je pravda, že mě občas štvalo, jak je někdy netrpělivá a umíněná a až možná otravná, ale to všechno mě štvalo jenom proto, jelikož jsem moc dobře věděla, že to jsou i mé nedostatky. Měla krásný vztah se svým nejmladším bratrem a navíc milovala matematiku a byla v ní sakra dobrá! Jak bych ji mohla nemilovat?
Malý Charlec Wallace byl naprosto úžasný pětiletý génius. Jeho vyjadřování na úrovni, jaké nemají dnes ani dospělí bylo vskutku okouzlující. Samozřejmě si to u mě trošku pokazil, ale bylo to omluvitelné a já se s tím za pár dní smířím a pochopím, že to nebyla jeho vina. Jedna ze závěrečných scén s ním zkrátka dokáže trochu rozplakat. Je pravda že někdy si hrál na až moc suverénního, ale pouze tím kryl svůj strach a nebo to dělal pro dobro věci. Ani do něj se nejde nezamilovat. Hlavně jaký brácha vám v pěti letech udělá skvělý tousty a kakao.
Stále nechápu, proč u nás kniha nevyšla dřív, když je to v zahraničí opravdu klasika. Samozřejmě to z jedné části chápu, protože kniha opravdu není obvyklá a mnoha lidem může přijít divná nebo třeba nepatřičně rychlá a nerozvedená. Jak už jsem psala dřív, mně to vůbec nevadilo právě naopak mi přišlo že rychlejší tempo a popisy, které nebyly nijak zdlouhavé knize nebylo na škodu. Ocenila bych více scén s maminkou dětí, protože to podle mého názoru byla nesmírně silná žena, která byla opravdu prakticky dokonalá. Byla krásná, chytrá, loajální a dokázala děti držet nad vodou i když se částečně sama topila. Někdo by mi mohl namítnout, že tohle dělá každá matka, ale není tomu tak, a to nemyslím pouze v knižním světě, ale i v tom našem "opravdovém".
Celá zápletka knihy je úžasná. Boj proti čistému zlu a navíc okořenění trochu fyzikou a matamatikou je podle mého něco naprosto fascinujícího a moc se mi líbí hashtag, který Slovart použil na obálku knihy #Alenkavrisikvantovefyziky. No není to legrační? A navíc můžu potvrdit, že to tak opravdu je.
Asi jste pochopili, že jsem z knihy naprosto nadšená a chápu, proč je po celém světě tak oblíbená. Mrzí mě, že je autorka už deset let po smrti a já ji žádným způsobem nemohu dát najevo, jak moc se mi její dílo líbí. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a že ve mně tím pádem mohla vyvolat plno pocitů a taky myšlenek jako už žádná kniha dlouho ne.
Na knize bych nemohla najít nic špatného, mně všechno do sebe zapadalo a i když je kniha jiná, jak jí sama autorka v rozhovoru označila, já jsem z ní byla nadšena a všechno jsem pochopila. Rozhodně knihu mohu doporučit, ale jak už jsem několikrát v recenzi nastínila moc nevím komu. Nejspíš si budete muset počkat na recenze mých "kolegů" a kamarádů a zjistit, jestli oni toho neví víc. Ovšem myslím si, že jako pěkný dárek mladšímu bráchovi/ségře nebo třeba synovi/dceři se to rozhodně uchytí.
Já sama z knihu budu ještě hodně dlouho čerpat a bylo příjemné si zrovna do ní odskočit při učení se na tu moji "zkoušku dospělosti". Takže je to rozhodně skvělý parťák při boji proti stresu, ale to každá skvělá kniha.

Moc se těším na druhý díl, který by měl vyjít během pár měsíců.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Slovart!
Knihu si můžete pořídit ZDE.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jull Jull | Web | 24. března 2018 v 18:25 | Reagovat

Sice mám tak biliardu knih k přečtení, ale tohle zní opravdu zajímavě. Hlavně vidím, jak moc se ti to líbilo, takže to musí být úžasné. Asi se po této knize někde podívám. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama