Recenze-Odpusťte mi, Váš Leonard

21. října 2017 v 14:58 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Odpusťte mi, Váš Leonard
Autor: Matthew Quick
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (2013)
Počet stran: 253
Hodnocení na GR: 3.93
Hodnocení na DK: 79%
Děj: Leonard má dnes narozeniny. Jako dárek si daruje sebevraždu a vraždu. No nezní to jako skvělý dárek? Leonardův bývalý nejlepší kamarád mu zničil život. Nebyl však jediný. Jeho otec je bůhvíkde a matka v New Yorku spí se svým přítelem a vede svoji návrhářskou kariéru. Leonarda nechává ve Filadelfii ať se o sebe stará sám. Musíme uznat, že to pro sedmnáctiletého chlapce, který se utápí v depresích, není nic příjemného. Dnes ale všechno skončí. Leonard zabije toho, kdo mu zničil celý život a potom zabije sám sebe. To ovšem není všechno, co chce dnes udělat. Chce ještě rozdat dárky pár lidem, kteří pro něj jsou nějakým způsobem důležití. Bude tu někdo, kdo bude pro Leonarda plakat?

Hodnocení: Tato kniha na mne čekala v mé knihovně minimálně dva roky. Nevím, proč jsem jí tolik odkládala. Pamatuji si, že když jsem ji dostala, přečetla jsem si na internetu několik recenzí a ty byly většinou negativní. Kniha nikoho moc nebavila a já jsem se od ní distancovala. Říkala jsem si, že tahle kniha asi nebyla úplně dobrá volba. Jak jsem se mýlila.
Rozhodně je kniha spíš pro starší čtenáře. Já bych jí ve svých patnácti letech taky nepochopila, nebo by mě rozhodně nebavila. Citáty o životě, filosofické myšlenky, kterých je v této knize opravdu dostatek, a mnohem více. Kniha je toho doslova plná a já jsem si ji opravdu užila.
Celou knihu mi bylo poměrně dost smutno, protože tato kniha opravdu není nic veselého. První polovina knihy se mi četla opravdu sama, ale bohužel kolem té poloviny přišla jedna část, která mě nebavila a navíc mi byla nepříjemná, takže tato část mi knihu trochu zkazila. Co mi ještě zkazilo dojem z knihy, byl konec. Ten byl podle mě odfláknutý, nedodělaný a obecně prostě špatný. Já jsem člověk, který nemá rád otevřené konce, ale to nebylo to jediné, co mě na tom konci naštvalo. Samozřejmě se tu nemohu moc vyjadřovat, protože popisovat, co se mi vlastně na konci knihy nelíbilo, by byl obrovský spoiler. Proto se k této poznámce už nebudu vyjadřovat.
Pojďme se podívat na tu pozitivní stranu a to tedy na to, co se mi na knize líbilo. Mimo to, že tu bylo opravdu spoustu krásných a hlavně pravdivých myšlenek o životě, což už jsem zmiňovala, líbil se mi zde nápad dopisů z budoucnosti. Možná toto bych měla trochu vysvětlit, protože já jsem ten první dopis vůbec nechápala a já tenhle pocit nemám ráda. Leonardův učitel pan (Herr) Silverman, poradil Leonardovi, aby si napsal dopisy z budoucnosti, a tím pádem se na ty lidi bude těšit a nebude mít pocit, že nikdy už nikoho, kdo by mu rozuměl, nepotká. Na mě by to nefungovalo, protože bych pořád měla pocit, že ty dopisy jsem si napsala já, takže se taky může stát, že v budoucnosti na mě nikdo nečeká. Přesto mi to nepřijde, jako špatný nápad. Rozhodně je minimálně zajímavý.
Styl autora mi sedl a rozhodně mě nutil číst pořád dál a dál. Druhou polovinu knihy jsem přečetla za jeden večer a ani mi to nepřišlo.
Leonarda jsem měla opravdu ráda a bylo mi ho líto. Když jsem se dozvěděla, co mu udělal jeho nejlepší kamarád (což jsem ovšem uhodla skoro hned, ale nevadilo mi to) bylo mi špatně a moje srdce pro Leonarda ještě víc krvácelo. Často jsem se s ním ztotožňovala (což pro mě není úplně hezká reklama) a i to mě vtáhlo do příběhu a chtěla jsem vědět, jak to skončí. Jak se může stát, že vám nikdo nepopřeje k narozeninám? To prostě nepochopím.
Herr Silverman byl naprosto skvělý. Někdo si může myslet, že byl smyšlený, ale já jednoho takového profesora znám i ve skutečnosti, takže i tací lidé opravdu existují. Kdybych někdy studovala holocaust, chtěla bych mít pana (Herr) Silvermana. Stejně jako Leonard měl spoustu skvělých otázek, jak existenčních tak obecných. Pan Silverman je skvělý člověk a takových, jak víme, je málo. Proto bychom je měli mít v úctě a vzhlížet k nim, pokud to jde.
Obálka se mi osobně líbí víc, než originál. Nějak nechápu ty obálky, kde je přes celou stranu velkým písmem napsán název a autor. Přijde mi to neoriginální a působí to na mě dojmem, že grafik si s knihou nechtěl dělat moc práce.

Abych to tak nějak dala do kupy, jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla a rozhodně ji doporučuji dál a dál. Zaslouží si, být čtená a rozhodně, pokud ji máte v knihovně, ji nenechte zapadnout. Kdyby tam nebyla ta část v půlce knihy a ten slabší konec, měla by ode mne kniha plný počet hvězd. Takhle ji dám čtyři. Rozhodně vám ji doporučuji, ale spíše starším čtenářům. Řekněme například sedmnáct a výš. Mladší ji podle mě nemají moc šanci pochopit. Nechápejte mě špatně, ani já bych ji tolik nepochopila, kdybych si ji přečetla už tehdy v patnácti. Na nějaké knihy člověk musí prostě dozrát. A tato k nim patří.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jull Jull | Web | 24. října 2017 v 20:57 | Reagovat

Tuhle knihu jsem jednu dobu viděla úplně všude, ale nějak mě nezaujala. Každopádně, jak čtu obsah a tvé hodnocení, tak si jí asi v blízké době přečtu, protože to zní opravdu skvěle! :)

2 marketabrigitte marketabrigitte | E-mail | Web | 27. října 2017 v 10:22 | Reagovat

Ráda si knihu přečtu, jsem zvědavá, jak na mě zapůsobí. Filosofické myšlenky, myslím, že to je můj šálek kávy. Uvidíme.

3 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 27. října 2017 v 19:00 | Reagovat

Toto mne zaujalo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama