Říjen 2017

Recenze-Moje sestra žije na krbové římse

7. října 2017 v 10:03 | Book is always the answer |  Knižní recenze
Název: Moje sestra žije na krbové římse
Autor: Annabel Pitcherová
Nakladatelství: #BOOKLAB
Rok: 2017 (2011)
Počet stran: 200
Hodnocení na GR: 4.02
Hodnocení na DK: 77%
Děj: Jamie si myslel, že stěhování jeho rodinu změní. Nebo aspoň otce, který je alkoholik a nemůže ani chodit do práce. Máma utekla se svým terapeutem a vůbec se o ně nezajímá. Proč to všechno? Jedna z Jamieho sester totiž před pěti lety zemřela. Její rodiče se nemohli dohodnout, jestli ji spálit, nebo pohřbít. Nakonec vyhráli tak nějak oba. Otec dostal urnu a matka dceru pohřbila (aspoň tedy její kousky). Jamie to v nové škole vůbec nemá jednoduché, ale naštěstí po jeho boku stojí jeho druhá sestra Jasmine. Teda ne úplně pořád, ale dost často. A potom je tu taky holka, která sedí vedle Jamieho v nové škole. Spolusedící je muslimka, bude to nějak vadit?

Hodnocení: Rovnou na úvod bych ráda zmínila, že podle mě, jsem už mimo cílovou kategorii. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč tato kniha nebude patřit mezí mé největší oblíbence.
Od autorky už jsem si chtěla přečíst její slavná "Kečupová mračna", bohužel mi to nesedlo a knihu jsem odložila hned po pár stranách. No, tak aspoň vidíte, že v tomhle je tato kniha lepší! Dočetla jsem ji!
I když příběh je celou dobu pesimistický a žádný krásný příběh se tu opravdu neodehrává, na mě to nijak nezapůsobilo. Nedokázala jsem se ztotožnit ani s jednou z postav. Ano, bylo mi Jamieho líto, ale ne nijak zvlášť moc a rozhodně jsem kvůli němu neronila slzy.
Co ale tento román vykresluje naprosto skvěle je, jak obrovský vliv mají na děti rodiče. Samozřejmě, pokud si odmyslíme genetiku, nemůžeme popřít, že rodiče jsou lidé, kteří nás nejvíc utváří. Když jsem četla, jak se rodiče zajímali víc o onu mrtvou sestru Rose, než o Jasmine a Jamieho, bylo mi naprosto jasné, že to na nich zanechá následky. A taky se tak stalo. Přijde mi, že rodiče si vůbec neuvědomovali, jak jim kazí život. Byli moc zahleděni do svých vlastních emocí a problémů a vůbec je nezajímalo, co by chtěli jejich děti, jak se mají. Došlo to až do takového stádia, že matka uteče s psychiatrem a upřímně ji vůbec nezajímá, co se s dětmi děje. Jak je tohle vůbec možné? Jaká matka tohle dokáže? Ještě když ví, že je nechává s otcem alkoholikem, který není schopný ani chodit do práce.
Překvapila mě aktuálnost příběhu. I když ho autorka napsala už v roce 2011, přijde mi, že naprosto vystihuje dnešní dobu. Nenávist k muslimům, která se teď objevila skoro v celé Evropě, je v této knize všudypřítomná. To mě poměrně bavilo, to musím uznat.
Styl mi opravdu hrozně moc připomíná dílo 'Chlapec v pruhovaném pyžamu", stejně jako Bruno, tak i Jamie vypráví svůj příběh a je vypravěčem. Taky zde jsem viděla pár chyb. Někdy mi přišlo, že je Jamie opravdu velice chytrý a řekla bych mu více, než deset let. Dost často se ovšem choval naprosto opačně. A co je to za pořádek, když jednu chvíli vypadá vyspěle a za pár stránek je z něj nechápavé dítě? Opět za to podle mne mohou rodiče a jejich výchova. Nebo spíš absence výchovy.
Obrovské plus je grafická stránka knihy. Je opravdu nádherná a to nejenom zvenku, ale i uvnitř. Drobné ilustrace na začátku každé kapitoly, nebo v jejím průběhu jsou krásné a jednoduché. A jak já říkám, v jednoduchosti je krása. Ovšem, že nemohu nezmínit krásnou ořízku, která je zde vyzdobena pomocí krásných modrých kočičích stop.
Jamie byl trochu moc naivní, ale to naprosto chápu, protože je dítě. Děti by naivní být měli a na druhou stranu je krásné, že mu po všech těch měsících, bez mámy a pořádného táty, ta naivita zůstala. Bohužel mi ale nijak víc k srdci nepřirostl. Musím ovšem konstatovat, že jsem pozorovala jisté stejné vlastnosti, které mám i já a mám takový dojem, že i to je důvod, proč mi tolik k srdci nepřirostl.
Jasmine mi sedla mnohem víc. Už ve svých patnácti letech musela plnit úlohy mámy. Sice je časem už přestávala plnit, ale na druhou stranu to, jak se k ní choval táta, bylo taky poměrně neúnosné. Zvlášť se mi líbily její růžové vlasy! A co teprve její přítel…
Z otce a matky jsem byla naprosto zhnusená a myslím, že jejich charakteristika už tak nějak vyplynula z předešlých odstavců.
Otevřeně přiznávám, že v knize byla jedna scéna, kdy se mi opravdu chtělo hodně brečet a kdybych nebyla zrovna v autobuse, tak bych se skoro určitě rozbrečela. Ale nemůžu vám říct proč, protože to by byl spoiler a to my nechceme!

Knize dávám tři hvězdy a doporučuji ji spíš mladším čtenářům kolem třinácti až šestnácti let. Kniha je ideální, když chcete opravdu doslova vypnout a na všechno zapomenout a prostě si jenom užít knihu. Na to je určitě výborná. Takže kdo si chce zalézt pod peřinu s nějakou oddechovou knihou, tohle je poměrně dobrá volba.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart!
Knihu si můžete koupit ZDE.