Recenze-Chlapec v pruhovaném pyžamu

30. dubna 2017 v 10:50 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Chlapec v pruhovaném pyžamu
Autor: John Boyne
Nakladatelství: Slovart
Rok: 2017 (2006)
Vydání: 2.
Počet stan: 184
Děj: Malý chlapec Bruno se spolu se svou rodinou odstěhuje z nádherného domu v Berlíně do domu, který je naprosto odporný, protože má jenom tři patra a ne pět! Navíc tu nemá svoje kamarády na život a na smrt. Tady v Oušicu, jak toto místo nazýval Bruno, nikdo nebyl. Jenom vojáci a potom lidé v pruhovaných pyžamech, kteří žili za ostnatým plotem. Bruno na ně vidí z okna svého pokoje a pořád přemýšlí, proč někdy nezajdou k nim, vždyť jsou skoro sousedé. Jednoho dne se vydá podél plotu, protože je velký dobrodruh a opravdu něco objeví. Nebo spíš někoho. Na druhé straně plotu klečí v prachu kluk v jeho věku. A tak začne jedno velké přátelství.

Hodnocení: O této knize už jsem slyšela opravdu hodně. Když pominu to, že je zfilmovaná, máme tu ještě fakt, že se o ni lidi prali, protože už nebyla k sehnání a byl o ní opravdu zájem. Tak nakladatelství Slovart bylo tak laskavé a udělalo druhé vydání. Rozhodla jsem se, že si knihu přečtu taky, protože mi ze všech stran byla doporučována. Tato kniha se mi opravdu dostala pod kůži.
Kniha je opravdu tenká a také je psána poměrně velkým písmem, takže ji budete mít přečtenou za jedno odpoledne, stejně jako já. To, že je kniha rychle přečtená ji rozhodně neubírá na atraktivitě. Právě naopak. Řekla bych, že to je příběh, který bychom měli přečíst najednou. Od začátku do konce na jeden zátah. Nevím proč, ale tato kniha na mě tak působí.
Hlavním hrdinou je zde devítiletý Bruno, jehož tatínek se stane komandantem a přebere velení nad vyhlazovacím táborem v Polsku jménem Auschwitz . Bruno je velice zvídavý možná víc, než by pro něj bylo dobré. Na svůj věk mi přijde velice inteligentní a chová se mnohdy lépe, než děti ještě straší, než je on. Bohužel někdy to nezvládne a také se chová jako rozmazlené dítě, ale to opravdu ve velice málo případech.
Jako skutečný rozmazlený fracek se však chová jeho starší sestra Gretel. Té je dvanáct, ale Bruno ji rozhodně v mnoha ohledech předčí. Gretel je sice poměrně chytrá, ale je to spíš ta chytrost vyčtená z učebnic a ta, jak víme, není často úplně nejlepší. Gretel jsem chtěla hodně často jednu vrazit, aby se probrala. Samozřejmě, že i ona musela opustit svoje kamarádky, ale Gretel mi přišla mnohem více zlá, než její bratr Bruno. Vůbec jsem ji neměla ráda.
Vraťme se ale k Brunovi. Kniha byla psaná, jakoby ji psal on sám. Tím nechci říct, že je psaná dítětem, ale sloh je poněkud jednoduššího rázu. Často se tam opakují věci, které byly už jednou řečeny a není tu mnoho složitého popisu krajiny, nebo prostředí. Velice to přidává na autentičnosti a občas se musíte jenom usmívat nad Brunovými mozkovými pochody. Opravdu Bruno byl velice dobrý hlavní hrdina. Bavila jsem se u jeho myšlenek a různých nápadů.
Jak už jsem nastínila v předchozím odstavci, styl je jednoduchý, bez složitých popisů. Je to postě pohled skrze dětské oči a je to krásné. Samozřejmě, že nám je jasné, kdo byli ti lidé, kteří chodili za plotem v pruhovaných pyžamech. Bruno to ale nevěděl. To, co nám docházelo, jeho hlavičce úplně unikalo a možná i to zvětšovalo moji úzkost. Pořád jsem si v hlavě opakovala:"Ty kdybys věděl. Ještě, že nevíš, co se tam děje." I to vědění, že Bruno neví, co se na druhé straně opravdu děje, mi dodával po dočtení knihy jakous takous záchranu, abych nebyla ještě víc nešťastná, než jsem byla.
Nutno podotknout, že kniha není v žádném případě akční. Toho děje tam zase tolik není, jde hlavně o předání myšlenky autora. To, co se tu dělo hlavně mezi lety 1938-1945 se už nikdy nesmí opakovat. Bylo to naprosto strašné a všichni víme, že to bylo velice špatné. Tato kniha to jasně dokazuje stejně jako mnoho jiných stejně povedených.
Jediné, co mi na této knize trochu vadilo, bylo, že mě v podstatě nic nehnalo k tomu číst dál. Proto si i myslím, že knihu bychom měli číst na jeden zátah. Jednak je opravdu tenká a čte se sama a také, jak už jsem psala, mě opravdu nic nehnalo číst dál. Byla jsem samozřejmě zvědavá, jak dopadne přátelství mezi Brunem a Šmuelem (onen chlapec na druhé straně plotu v pruhovaném pyžamu), ale jinak nic. Poté mi taky trochu vadilo, že ostatní postavy kromě Bruna a Šmuela nebyly moc často zmiňované. Velice by mě zajímalo, jak celou situaci snášela matka dětí, která podle popisu v knize jednu dobu dost pila. Také bych se ráda něco dozvěděla o otci, který měl poměrně blízko k Fírovi (jak označovali Hitlera). Ovšem kniha měla být zaměřená hlavně na přátelství chlapců a možná také proto ostatní postavy nedostaly takový prostor.
Kniha je opravdu výborná a nádherně vykresluje přátelství mezi dvěma chlapci. Nemohli si spolu hrát, bylo možné si jenom povídat a i to dva devítileté chlapce sblížilo. Navzájem o sobě za ten rok, co se znali, věděli spoustu věcí a bylo opravdu velice pěkné sledovat jejich pokroky.

Určitě vám knihu doporučuji. Je nádherná a jak jste asi mohli uhádnout i smutná, ale myslím, že by bylo dobré, aby si knihu ti, co ji ještě neměli v ruce, přečetli. Tohle se opravdu už nikdy nesmí opakovat.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Slovart!
Knihu si můžete koupit ZDE


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 penny-and-books penny-and-books | Web | 1. května 2017 v 6:57 | Reagovat

Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih z 2.sv.v., protože to jak vše sledujeme z dětského pohledu bolí nejvíce... Knihu mám v angličtině, ale tohle nové české vydání bych rozhodně brala :)
Krásný článek <3

2 Život mezi řádky Život mezi řádky | E-mail | Web | 2. května 2017 v 15:09 | Reagovat

Moc pěkná recenze, úplně mě navnadila si knihu taky přečíst :) Musím si ji pořídit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama