Duben 2017

Recenze-Chlapec v pruhovaném pyžamu

30. dubna 2017 v 10:50 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Chlapec v pruhovaném pyžamu
Autor: John Boyne
Nakladatelství: Slovart
Rok: 2017 (2006)
Vydání: 2.
Počet stan: 184
Děj: Malý chlapec Bruno se spolu se svou rodinou odstěhuje z nádherného domu v Berlíně do domu, který je naprosto odporný, protože má jenom tři patra a ne pět! Navíc tu nemá svoje kamarády na život a na smrt. Tady v Oušicu, jak toto místo nazýval Bruno, nikdo nebyl. Jenom vojáci a potom lidé v pruhovaných pyžamech, kteří žili za ostnatým plotem. Bruno na ně vidí z okna svého pokoje a pořád přemýšlí, proč někdy nezajdou k nim, vždyť jsou skoro sousedé. Jednoho dne se vydá podél plotu, protože je velký dobrodruh a opravdu něco objeví. Nebo spíš někoho. Na druhé straně plotu klečí v prachu kluk v jeho věku. A tak začne jedno velké přátelství.

Hodnocení: O této knize už jsem slyšela opravdu hodně. Když pominu to, že je zfilmovaná, máme tu ještě fakt, že se o ni lidi prali, protože už nebyla k sehnání a byl o ní opravdu zájem. Tak nakladatelství Slovart bylo tak laskavé a udělalo druhé vydání. Rozhodla jsem se, že si knihu přečtu taky, protože mi ze všech stran byla doporučována. Tato kniha se mi opravdu dostala pod kůži.
Kniha je opravdu tenká a také je psána poměrně velkým písmem, takže ji budete mít přečtenou za jedno odpoledne, stejně jako já. To, že je kniha rychle přečtená ji rozhodně neubírá na atraktivitě. Právě naopak. Řekla bych, že to je příběh, který bychom měli přečíst najednou. Od začátku do konce na jeden zátah. Nevím proč, ale tato kniha na mě tak působí.
Hlavním hrdinou je zde devítiletý Bruno, jehož tatínek se stane komandantem a přebere velení nad vyhlazovacím táborem v Polsku jménem Auschwitz . Bruno je velice zvídavý možná víc, než by pro něj bylo dobré. Na svůj věk mi přijde velice inteligentní a chová se mnohdy lépe, než děti ještě straší, než je on. Bohužel někdy to nezvládne a také se chová jako rozmazlené dítě, ale to opravdu ve velice málo případech.
Jako skutečný rozmazlený fracek se však chová jeho starší sestra Gretel. Té je dvanáct, ale Bruno ji rozhodně v mnoha ohledech předčí. Gretel je sice poměrně chytrá, ale je to spíš ta chytrost vyčtená z učebnic a ta, jak víme, není často úplně nejlepší. Gretel jsem chtěla hodně často jednu vrazit, aby se probrala. Samozřejmě, že i ona musela opustit svoje kamarádky, ale Gretel mi přišla mnohem více zlá, než její bratr Bruno. Vůbec jsem ji neměla ráda.
Vraťme se ale k Brunovi. Kniha byla psaná, jakoby ji psal on sám. Tím nechci říct, že je psaná dítětem, ale sloh je poněkud jednoduššího rázu. Často se tam opakují věci, které byly už jednou řečeny a není tu mnoho složitého popisu krajiny, nebo prostředí. Velice to přidává na autentičnosti a občas se musíte jenom usmívat nad Brunovými mozkovými pochody. Opravdu Bruno byl velice dobrý hlavní hrdina. Bavila jsem se u jeho myšlenek a různých nápadů.
Jak už jsem nastínila v předchozím odstavci, styl je jednoduchý, bez složitých popisů. Je to postě pohled skrze dětské oči a je to krásné. Samozřejmě, že nám je jasné, kdo byli ti lidé, kteří chodili za plotem v pruhovaných pyžamech. Bruno to ale nevěděl. To, co nám docházelo, jeho hlavičce úplně unikalo a možná i to zvětšovalo moji úzkost. Pořád jsem si v hlavě opakovala:"Ty kdybys věděl. Ještě, že nevíš, co se tam děje." I to vědění, že Bruno neví, co se na druhé straně opravdu děje, mi dodával po dočtení knihy jakous takous záchranu, abych nebyla ještě víc nešťastná, než jsem byla.
Nutno podotknout, že kniha není v žádném případě akční. Toho děje tam zase tolik není, jde hlavně o předání myšlenky autora. To, co se tu dělo hlavně mezi lety 1938-1945 se už nikdy nesmí opakovat. Bylo to naprosto strašné a všichni víme, že to bylo velice špatné. Tato kniha to jasně dokazuje stejně jako mnoho jiných stejně povedených.
Jediné, co mi na této knize trochu vadilo, bylo, že mě v podstatě nic nehnalo k tomu číst dál. Proto si i myslím, že knihu bychom měli číst na jeden zátah. Jednak je opravdu tenká a čte se sama a také, jak už jsem psala, mě opravdu nic nehnalo číst dál. Byla jsem samozřejmě zvědavá, jak dopadne přátelství mezi Brunem a Šmuelem (onen chlapec na druhé straně plotu v pruhovaném pyžamu), ale jinak nic. Poté mi taky trochu vadilo, že ostatní postavy kromě Bruna a Šmuela nebyly moc často zmiňované. Velice by mě zajímalo, jak celou situaci snášela matka dětí, která podle popisu v knize jednu dobu dost pila. Také bych se ráda něco dozvěděla o otci, který měl poměrně blízko k Fírovi (jak označovali Hitlera). Ovšem kniha měla být zaměřená hlavně na přátelství chlapců a možná také proto ostatní postavy nedostaly takový prostor.
Kniha je opravdu výborná a nádherně vykresluje přátelství mezi dvěma chlapci. Nemohli si spolu hrát, bylo možné si jenom povídat a i to dva devítileté chlapce sblížilo. Navzájem o sobě za ten rok, co se znali, věděli spoustu věcí a bylo opravdu velice pěkné sledovat jejich pokroky.

Určitě vám knihu doporučuji. Je nádherná a jak jste asi mohli uhádnout i smutná, ale myslím, že by bylo dobré, aby si knihu ti, co ji ještě neměli v ruce, přečetli. Tohle se opravdu už nikdy nesmí opakovat.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Slovart!
Knihu si můžete koupit ZDE



Recenze-Případ ukradeného zubu

22. dubna 2017 v 14:02 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Případ ukradeného zubu
Série: Jackaby
Díl: 2.
Autor: William Ritter
Nakladatelství: Host
Rok: 2017 (2015)
Počet stran: 267
Děj: Neuplynulo zase až tak moc času a detektiv Jackaby spolu se svou asistentkou Abigail mají další případ. Ze začátku to nevypadá na nic velkého, ale jak to tak dopadá, nakonec se přijde na to, že je to katastrofa obrovských rozměrů. Doslova. Jackaby se s Abigail jedou podívat na vykopávky, z kterých byl ukradnut zub. Proč se kolem toho dělá takový povyk? Protože to vypadá, že farmář, na jehož pozemku se fosílie nachází, našel něco opravdu výjimečného a hlavně už pár milionů let vymřelého. Kvůli ukradnutému zubu sem však Jackaby s Abigail nejedou, jedou sem kvůli podezřelému úmrtí manželky onoho farmáře. S případem jim opět pomáhá policista Charlie Cane, který se sem přestěhoval z důvodu neslavné popularity, kterou si v New Fiddlehamu udělal kvůli záchraně života Abigail. Vyřeší případ, kde figuruje fosílie několik milionů let stará?

Hodnocení: Rok jsem čekala na vydání druhého dílu ze série Jackaby a konečně jsem se dočkala!
Jedno obrovské plus této knihy je, že se čte opravdu neuvěřitelně rychle. Máte ji přečtenou za dva až tři večery. Musím ale přiznat, že to nebylo jako u prvního dílu, že bych musela pořád číst dál a dál. Samozřejmě mě zajímalo, jak to všechno dopadne, ale byla místa, kde mě opravdu nic nenutilo číst dál. I přes to je to opravdu skvělá kniha.
Znovu jsem se ponořila do roku 1892 za Jackabym a Abigail. Znovu mě naprosto dostávaly Jackabyho hlášky a ta jeho neomalenost byla vskutku dokonalá. Abigail mám taky ráda, ale Jackaby prostě vyhrává. Autor je opravdu skvělý vypravěč a má to celé opravdu velice propracované. Obzvlášť se mi líbí jeho vymyšlený svět plný různých příšer a hrozeb. Nepřijde mi to zrovna lehké a on to dokázal s přehledem a navíc všechno dává smysl.
Abigail v tomto díle vyspěla a řekla bych, že už je pro Jackabyho dobrou partnerkou. Tento díl se hodně zaměřil na ni. Jackaby tu byl v podstatě vedlejší postava. Navíc vykopávky to je její parketa a v tomto díle Jackabymu rozhodně hodně pomohla. A ještě něco navíc! Zachránila mu život. V jejím případě se zde objevuje i krásná a ne do očí bijící romantika. Jak už víme z prvního dílu, Abigail se policista Charlie velice líbí, ale nemá tu odvahu mu to nějak naznačit. V tomto díle se i v tomto případě něco změní.
Jackaby se mi zdá v tomto díle méně šílený. Ano pořád se zaobírá svým světem a pořád je neomalený a to hlavně po společenské stránce, ale snaží se i trochu pochopit Abigail, která se mu párkrát snaží nastínit problémy v jejím životě a její pouta k jistým věcem.
V tomto díle se objeví i Jackabyho dávný přítel Hank Hudson, který miluje zvláštní tvory. Čím větší, tím lepší. Loví moc rád a hlavně je jako lovec výborný. Já jsem si ho ovšem moc nezamilovala. Ani nevím, proč jsem ho vlastně neměla ráda, ale prostě se tak stalo. Někdy nevíte, proč vám někdo nesedí.
Jenny, které patří dům, kde Jackaby a Abigail žijí, se zde taky začíná mnohem víc projevovat. Je to totiž duch. Jackaby ji říká, že až k tomu bude připravená, otevřou její případ. Byla totiž zavražděna a nikdo neví, co se stalo. Její minulost je tu ze začátku knihy krátce nastíněna a o vraždě Jenny je třetí díl ze série. Autor si tu připravuje pole a velice se mu to daří.
Je zajímavé, že většině lidí přijde, že první díl ze série se dal snadno prokouknout a druhý už je lepší. Já jsem sice druhý díl prokoukla, ale dalo mi to práci a detektivní příběh je tu mnohem lépe propracován. Obecně si myslím, že druhý díl je více propracovaný. Přesto se mi první díl líbil o chloupek víc.
Obálka je nádherná, stejně jako u prvního dílu. Tak krásně příjemná na pohlazení! Tu prostě musíte držet v rukou. A knihy vedle sebe vypadají opravdu krásně.
Celkově bych to shrnula tak, že kniha je určitě moc dobrá, i když o trošičku horší než první díl. Rozhodně, ale stojí za to si ji přečíst. Tato série patřila, patří a určitě stále bude patřit k mým nejoblíbenějším. Chtěla bych se s Jackabym setkat osobně, to mi teda věřte!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knižnímu e-shopu Martinus.cz!
Knizu si můžete koupit ZDE.

"Slečno Rooková, jak byste ohodnotila nebezpečnost této situace na stupnici od jedné k avokádu?"
-Jackaby, strana 14

"Slečno Rookov, největší postavy v dějinách nikdy nejsou ty, které se vyhýbaly nezdarům, ale ty, které se vztyčenou hlavou procházely nesčetnými nezdary, jedním za druhým, a jen občas dosáhly vítězství. Nezdar není opakem neúspěchu-je jeho součástí. A pokud jde o nezdary, tenhle byl opravdu velkolepý, že ano?

-Jackaby, strana 241

Recenze-Zěmě příběhů:Kouzelné přání

15. dubna 2017 v 14:37 | Annie |  Knižní recenze
Název: Kouzelné přání
Série: Země příběhů
Díl: 1.
Autor: Chris Colfer
Nakladatelství: Fragment
Rok: 2016 (2012)
Počet stran: 339
Děj: Alex a Conner jsou naprosto rozdílní. Alex je vášnivá knihomolka a velice pilná žačka a jak to tak bývá, je to jeden z důvodů, proč není ve škole moc oblíbená. Conner oproti ní je velice oblíbený, ale s prospěchem to u něj nevypadá vůbec slavně. Jediné, co mají společné, je to, že jsou dvojčata.
Poslední rok pro ně není vůbec jednoduchý, už jenom kvůli tomu, že jejich tatínek se po cestě z práce zabil. Museli se přestěhovat do menšího domu a s maminkou se moc nevidí, protože musí brát všechny služby, které může, aby je dokázala uživit.
V den jejich dvanáctých narozenin je navštíví jejich babička, která jezdí různě po světě a pomáhá chudým nebo nešťastným dětem. Jako dárek jim mimo jiné dá pohádkovou knihu, z které jim tatínek četl, když byli malí. Problém je, že Alex se od té doby začne chovat divně. Conner si o ní dělá větší a větší strach až se stane něco, co nikdo nečekal. Alex a Conner se propadnou do země pohádek. Jak se ale dostanou zpátky? Dokážou to vůbec? Vždyť je jim teprve dvanáct let…

Hodnocení: S touto knihou to nebude úplně jednoduché. Přijde mi, že k ní sice mám výhrady, ale asi je nedokážu úplně srozumitelně popsat. No budu doufat, že vám je dokážu aspoň trochu nastínit.
Protože jsem na knihu všude viděla pozitivní recenze a to i od dospělých čtenářů, rozhodla jsem se, že si ji půjčím z knihovny a zjistím, co na ni všichni mají. Teď se sama sebe ptám, jestli jsem to vlastně zjistila. Moje odpověď je, že asi ano, ale nejsem si tím úplně jistá.
Knihu vydalo nakladatelství Fragment, od něhož jsem si už dlouho nic nepřečetla, protože vydává převážně pro mladší věkovou kategorii, a když už od nich přijde na trh něco pro starší, tak se mi to nelíbí anotací. I na této knize je napsáno, že kniha je pro čtenáře nad devět let. S čímž bych úplně nesouhlasila. Nevím, jestli to je jenom můj pocit, ale mě přišlo, že autor knihu cíleně psal pro starší čtenáře. Po celou dobu, co jsem knihu četla, mi vrtalo hlavou, jestli to opravdu zamýšlel, jako pohádku pro menší. Nacházela jsem tam plno skrytých vět, které dílo tak nějak posouvalo o jednu nebo dvě věkové kategorie výš. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak asi ke knize Malý princ. Filozofická pohádka, která vypadá, že je psána pro děti, ale i dospělí si tam najdou plno myšlenek, které dětem nedochází. Podle mě to tady bylo stejné. Mimo to tam bylo i pár hlášek, které bych nenapsala do knihy pro malé čtenáře, ale to tam nebylo tak časté (upřímně oni to děti asi ani nepochopí, ale dneska bych se už nedivila ničemu).
Příběh byl krásný a přesně se hodil k tomu, abych s knihou zalezla pod deku, anebo si jí četla v MHD, když jsem potřebovala na celý den zapomenout. Nenáročná četba, která vám vykouzlí usměv na tváři, protože musím potvrdit, že v knize bylo opravdu hodně dobrých vtipů a úsměvných scén. Jediné, co mi trochu vrtalo hlavou, bylo, jakým způsobem se děti dostávaly z průšvihů. Na to, že jim bylo dvanáct, tak dokázaly vymyslet opravdu sofistikované útěky. Řekla bych, že buď si myslím, že dvanáctileté děti jsou idioti anebo se autor neudržel a zapomněl, že píše o malých dětech.
Také se mi úplně nelíbilo, že princezny se k nim chovaly, jako kdyby bylo úplně normální, že se vám v komnatě schovávají děti, u kterých už od pohledu poznáte, že nepatří do vašeho světa. Já bych byla třeba docela překvapená a navíc by mi asi trvalo, než bych jim začala úplně důvěřovat, ale tak každý se zachová jinak, že ano.
Alex mi byla v hodně směrech opravdu podobná a já jsem se do ní dokázala dokonale vcítit. Byla krásně fascinovaná světem pohádek a já jsem ji měla opravdu moc ráda. Nedokážu na té holčičce najít nic špatného.
Connera jsem taky měla moc ráda. Opravdu to byla dvojice přímo k popukání občas. A Conner byl skvělý v interpretaci svých názorů! Líbilo se mi, že i když on byl oblíbený, vadilo mu, že jeho sestra ne a snažil se ji upozorňovat na to, co dělá špatně. A když šlo do tuhého, přišlo mi, že se víc bál o sestru, než o sebe. Což mi přijde naprosto kouzelné a nádherné. Takže Conner si taky v mém srdci našel místo.
Obálka je opravdu pěkná a přijde mi i trochu odlišná od těch běžných knih od Fragmentu. Tuto obálku přejali od zahraničí a mně se opravdu hodně líbí. I ona mě přinutila si ji opravdu v té knihovně půjčit.
Styl autora byl velmi jednoduchý. Nijak mi to nevadilo, ono to k pohádce prostě patří. Nemůžeme čekat nějaké složité popisy, nebo velmi propracované dialogy. Nicméně, řekla bych, že se to autorovi opravdu povedlo. Kniha je opravdu vhodná i pro nás starší.
Jelikož jsem s knihou měla pár nedorozumění a problémů, které jsem se vám snažila přiblížit, dostává kniha ode mě průměrné hodnocení, ale rozhodně si přečtu další díly! Mě zajímá, jak to bude pokračovat dál a to je přeci vždycky dobré znamení!



Srovname.cz vám pomůže najít Kouzelné přání za tu nelepší cenu!