Únor 2017

Recenze-Ross Poldark: Návrat domů

25. února 2017 v 11:53 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Ross Poldark-Návrat domů
Série: Poldark
Díl: 1.
Autor: Winston Graham
Nakladatelství: Baronet
Rok: 2015 (1945)
Počet stran: 464
Děj: Ross Poldark se vrací domu poté, co se účastnil americké války. Doma ho ale nečeká otec, nýbrž rozpadlé sídlo a dva sluhové, kteří neumí nic jiného, než se pořádně opít. Ross se snaží dát sídlo do pořádku a také se snaží nanovo rozjet jeden ze zavřených dolů. Aby toho ovšem nebylo málo, Ross přijede za svým strýcem, který bydlí nedaleko a zjistí, že dívka, do které se zamiloval a kterou si chtěl vzít, se zamilovala do jeho bratrance. Když se vydá na trh, najde tam partu kluků, kteří ubližují asi dvanáctileté holce. Ross je zažene a malou Demelzu vezme pod svá křídla. Neví ovšem, jaké to může mít následky. Jak se s tím vším Ross popere?

Hodnocení: Nikdy jsem neměla ráda rodinné ságy. Teď tedy mluvím o těch, které jsou v knižní podobě. V seriálech mě naopak velmi baví, ale já potřebuji spíše akčnější knihy. Proto jsem se do Poldarka nehrnula. I když mám ráda historické romány, z tohoto jsem cítila, že půjde víc do té rodinné ságy. Před dvěma roky jsem na internetu nacházela pouze pozitivní recenze. Říkala jsem si, že bych to možná mohla zkusit, ale stále jsem byla přesvědčena, že mě kniha nebude bavit.
Před měsícem jsem si prohlížela regál v knihovně, na kterém se nachází zrovna vrácené knihy. Právě Poldark mě zaujal. Věděla jsem, že u nás nedávno vyšel třetí díl a ještě jednou jsem si pořádně přečetla anotaci. Nakonec jsem se rozhodla, že knize dám šanci a rozhodně jsem udělala dobře!
Už je to nějaký ten pátek, co jsem knihu přečetla, ale vzpomínky a dojmy stále přetrvávají. Musím tedy přiznat, že se mi do čtení moc nechtělo a možná taky proto, jsem se v prologu značně ztrácela. Scéna byla přitom naprosto jednoduchá, šlo o dva starší bratry, z nichž jeden umíral a druhý u něho seděl a společně konverzovali. No a já jsem byla schopná, se v tom naprosto ztratit. Nevěděla jsem, který zrovna mluví, nebo o kom se mluví. Proto jsem poté na knihu pár dní nesáhla, ale potom jsem se do ní začetla a pochopila, jak je úžasná.
Autor píše naprosto úžasně! Jeho popis krajin člověku doslova vyrazí dech. Máte pocit, jako byste tam byli spolu s hrdinou a pomáhali mu, při řešení jeho úkolů a radili mu v jeho těžkých životních rozhodnutí. I dialogy tu opravdu stojí za to a já pana autora nesmírně obdivuji za dokonalost jeho díla. Rozhodně se řadí, mezi mé oblíbence, to vím naprosto jistě.
Ross Poldark je charismatický mladý muž, který je velmi pohledný, přesně jako jeho otec. Na rozdíl od otce, on neprohání každou ženskou sukni, kterou vidí. Ross přijíždí domů až po otcově smrti a musí se vypořádat s hodně problémy. Potřebuje mít doma pořádek a hlavně respekt svého služebnictva, o ten se postará opravdu rychle. Rosse jsem si přirozeně hodně oblíbila. Krásně se choval ke svým zaměstnancům a dbal i na jejich ochranu a pohodlí. Chtěl, aby měli co jíst a aby jejich rodiny netrpěly. Těm, kteří si to zasloužili, chtěl pomoci. Přišlo mi, že by se pro ostatní rozdal, ale pouze pro ty, kteří si to zaslouží. Což je podle mého opravdu dobrá vlastnost. Celkově k Rossovi nemám žádné výhrady a jsem ráda, že mi tak padl do oka. Kdyby se to nestalo, tak by se mi asi těžko kniha tak moc líbila.
Demelzu jsem si taky oblíbila, i když méně než Rosse. Podle mě se někdy chovala až nevhodně a i když ona za to nemohla, někdy mi přišla trochu hloupá, ale jak by mohla být chytrá, když se jí nikdy nedostalo žádného vzdělání. Její pejsek Garrick byl naprosto úžasný a mě ho bylo velmi líto. Proč? Dočtěte se v knize.
Kniha se čte poměrně rychle a mě dokázala ukrátit spoustu dlouhých chvil. Jsem moc ráda, že mi nějaký čas dělala společnost. I tak musím ale napsat, že se úplně do druhého dílu nehrnu. Teď po měsíci už na něj mám chuť, ale když jsem knihu dočetla, bylo mi jasné, že teď potřebuji něco mnohem víc akčního (taky jsem si hned dala horor).
Líbily se mi všemožné detaily. Pan autor tu nepopisuje jenom příběh Rosse. Máme tu spousty kapitol, které pojednávají o jeho zaměstnancích, kteří žijí na jeho pozemkách. To se mi líbilo opravdu hodně. V dnešní době máte knihy hodně vyprávěné sice z více pohledů, ale většinou je vypráví hlavní hrdinové. Tady se autor zmiňoval o obecném chodu dolů a o mužích, kteří se na tom chodu podíleli. Bylo tu spousta příběhů naprosto mimo dějovou linku. Byly to jenom takové malé zajímavosti a detaily ze životů jiných lidí, ale mě dokázaly dát úplně jiný pohled na knihu. Ona je opravdu velmi propracovaná a doufám, že autor si svoji brilantnost nevyčerpal pouze na prvním dílu.

Knihu tedy mohu opravdu doporučit a rozhodně se plánuji podívat na seriál, který už má za sebou třetí sérii, pokud se nepletu. Knihu doporučuji i těm, kteří rodinné ságy moc nečtou, protože, jak už jsem psala, já jejich nadšenec vůbec nejsem, ale kniha mi opravdu dokázala vykouzlit úsměv na rtech.


Recenze-Panenka

7. února 2017 v 10:33 | Annie |  Knižní recenze

Název: Panenka
Autorka: Věra Kadlecová
Nakladatelství: Klika
Rok: 2015
Počet stran: 310
Děj: Beata je novinářka a potřebovala by nějaký příběh, o kterém by se dala napsat kniha, protože to je samozřejmě její největší sen. Jednou si vzpomene na rodinu, která v jejich malém městečku nebyla úplně hezky proslavena. Dozvídá se o Evě, manželce a matce dvou dětí. Odešla od nich za milencem a stala se z ní feťačka. Nikdo neví, jak to bylo dál. Všichni ji okamžitě odsoudili a ani se neptali, jaké okolnosti k tomu Evu vedly. A to by chtěla Beata změnit. Chtěla by Evu vyslechnout a napsat o ní knihu. Po marném pokusu s Evinou dcerou ji však dochází, že to nebude úplně snadné. A ještě víc jí to dojde, když Evu navštíví v sanatoriu. Dokážou opravdu spolu napsat knihu?

Hodnocení: Tak asi bych se měla omluvit, že recenzi zveřejňuji teprve teď. Měsíc od přečtení, ale znáte to. Chtěla jsem si knihu nechat uležet v hlavě, abych recenzi nepsala hned po dočtení (upřímně hned po dočtení jsem ani nevěděla, co si mám myslet). Kniha ve mně zanechala tolik dojmů a pocitů, že jsem si ji musela nechat uležet opravdu dlouho. Troufám si tvrdit, že to budete mít stejně. Nad knihou budete přemýšlet ještě hodně dlouho po dočtení.
O knize jsem poprvé slyšela ve videu od Ohany, naší už poměrně známé booktuberky. Zaujalo mě úplně všechno. Obálka, anotace, název a i to, že knihu napsala česká spisovatelka. Nemůžu se chlubit tím, že bych od českých autorů hodně četla, protože mě to nikdy nelákalo. Po přečtení této knihy (a taky díky tomu, že se čím dál tím víc propadám do světa knih) si už nějakou dobu hledám další české autory.
Ohana ovšem nebyla jediná, také jsem knihu viděla u Penny (penny-and-books.blog.cz) a to už jsem se opravdu rozhodla, že si knihu přidám na svůj to-read list. A naprostou náhodou jsem pár dní na to šla do knihovny, a co jsem tam našla? Ano! Tuto knihu. Takže to bylo celkem jasné, přišlo mi, že kniha mi byla souzena.
Musím přiznat, že po prvních pár stránkách jsem chtěla knihu odložit. Říkala jsem si, že ještě na ni nejsem asi dost vyspělá a měla bych si ji vzít zase až za nějaký čas. Něco mi ale nedalo a knihu jsem četla dál. Přišlo mi tak trochu hloupé, že bych odložila knihu od české autorky a tak jsem pokračovala ve čtení a je vám asi jasné, že je jenom dobře, že jsem tak udělala.
Kniha vás vtáhne a vy se budete chtít dozvědět, co se vlastně stalo. Proč se Eva nechala do toho všeho zatáhnout? Bylo mi jí líto každou stranou víc a víc. Hlavně co se týče jejího dětství a dospívání. Neměla to vůbec lehké a to jsem to řekla ještě poměrně slušně. Její strasti nás provází celou knihou a vy posupně přicházíte na to, že se jí skoro ani nedivíte, proč to všechno udělala. Napsala jsem skoro, protože já jsem nějak v duchu pořád nesouhlasila s tím, že opustila svého muže a děti. Ona a vztah k jejím dětem to je kapitola sama pro sebe, ale já si prostě nedokážu představit, že bych je nechala u jejich otce a začala žít se svým milencem. Když se přibližovala ta část, kde Eva začíná brát kokain, chtělo se mi skoro brečet.
Tato kniha ve vás vyvolá opravdu hodně. Mě bylo v některých částech až skoro na zvracení. Eva měla strašně těžký život a mně připadalo, jakoby se ten příběh skutečně stal. Přišlo mi, že všechno to čtu je tak reálné, že bych se opravdu nedivila, kdybych se na konci knihy dočetla, že je napsána na základě skutečných událostí.
Jediné, co mi na knize trochu vadilo, bylo, že každý chlap tam byl vlastně parchant. Od Evina táty, přes manžela trenérky krasobruslení, po jejího milence. Nikde tam není aspoň jeden muž, který by se k Evě choval aspoň trochu normálně. Ale občas prostě není v dohledu ani jeden hodný člověk. Občas se kolem nás pohybují jenom zlí lidé, kteří nám všechno jenom kazí.
Tímto bych chtěla smeknout před paní autorkou, protože tohle je podle mě opravdu skvělé dílo a já si jsem jistá, že se objeví v mém článku "Nejlepší knihy roku 2017". Je neuvěřitelné, jak autorka dokázala vytvořit ponurou atmosféru a vždycky, když už jste si mysleli, že nic horšího se stát nemůže, přišla další rána.

Doufám, že jsem vám touto recenzí aspoň trochu naznačila, jak skvělá tato kniha je a že je opravdu skoro nutné si ji přečíst. Já jsem z knihy byla hotová. Ne tolik, přeci jenom už nějaký ten pátek čtu thrillery, ale ani to mě nepřipravilo na tento příběh. Určitě se vrhnu na volné pokračování s názvem "Vina" které pojednává o tom, co se stane, až Beata knihu vydá. Moc se těším, ale nejspíš bych si měla dát ještě nějaký čas oddych, protože rány, které mi způsobila "Panenka", ještě nejsou tak úplně zahojené.