Recenze-Panství Edenbrooke

25. září 2016 v 19:00 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Panství Edenbrooke
Série: Panství Edenbrooke
Díl: 1.
Autor: Julianne Donaldsonová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2016 (2012)
Počet stran:
Děj: Marianne žije po smrti své matky v Bathu spolu s babičkou. Pořád doufá, že jednoho dne přijde její otec, který je na cestách, a odveze ji zpátky domu. Byla oddělena i od své sestry, dvojčete Cecily, která je teď v Londýně. Jednoho dne ji právě sestra napíše dopis, kde píše, ať přijede na panství Edenbrooke. Marianne ani chvilku neváhá, protože nemá ráda Bath. Ona byla vždycky spíš pro venkov. Na paství se setká s jedním záhadným mužem. Jmenuje se Filip a časem se z něho stane její opravdový přítel. Poté, ale přijede sestra a Marianne se dozví, kdo že je ten mladý muž, do kterého se její sestra zamilovala. Nechá Filipa sestře, která byla vždycky ta hezčí, nebo o něj bude bojovat?

Hodnocení: Zní to jako tradiční historická romance. Ale tak skvělou knihu jsem tedy nečekala ani já. Musím se přiznat, že moc historické romance nečtu. Protože mi nepřijde, že by mě nějakým způsobem naplňovaly. Je to opravdu velmi odpočinkový druh literatury a já jsem vždycky byla spíš na detektivky. Ale zase nemohu popřít, že nemám ráda romantiku a to byl především důvod, proč jsem po této knize sáhla. Měla jsem hodně špatnou náladu a potřebovala jsem něco lehkého, nad čím nebudu muset tolik přemýšlet. Svým způsobem jsem si vybrala správně. Kniha mi opravdu dokázala vykouzlit úsměv na tváři a nejen na ní, ale i v mém srdci. To už se dlouho žádné knize nepovedlo. Rozhodně to není kniha, nad kterou bych nepřemýšlela, právě naopak!
Styl autorky je opravdu velmi pěkný a barvitý. Moc dobře se četl, o čemž svědčí i moje rychlost čtení, kterou budu rozebírat v jednom z následujících odstavců.
Do obálky jsem se naprosto zamilovala a musím přiznat, že byla taky jedním z důvodů (asi hlavní důvod), proč jsem si knihu pořídila.
I když je v celku jasné, o co v této knize je (a jak to dopadne) musela jsem číst a číst a číst a strašně jsem chtěla vědět, jak to dopadne. V této knize jsem našla tolik krásných filosofických myšlenek o zamilovanosti a lásce jako takové, že moje mysl nad knihou uvažovala ještě hodně dlouho po dočtení.
Knihu jsem skoro přečetla za jediný den. Prvních šedesát stran jsem přečetla o víkendu a nijak jsem z toho nadšená nebyla. Říkala jsem si, že to asi přeci jenom úplně není pro mě, a že bych se asi měla podívat po jiné knize. Ještě že jsem to neudělala! Ve čtvrtek (bylo patnáctého) nebo aspoň myslím, že to bylo ve čtvrtek, nám odvolali odpolední školu, a tak jsem domu dorazila opravdu hodně brzy. Myslím, že kolem jedné hodiny odpoledne. Byl ještě relativně začátek školy, a tak jsem se rozhodla, že si budu číst. A knihu jsem zaklapla až v půl dvanácté. Tak jsem se do ní začetla a ona mě naprosto pohltila. Nedokázala jsem se vymanit jejímu kouzlu.
Marianne je nezkušená dívka, co se týče vztahů. Ještě nikdy se jí nikdo nedvořil a jí se také ještě nikdo nelíbil. Tudíž jste během knihy na ni křičely něco takového: "Sakra vždyť on je od tebe úplně blázen, kdy si toho konečně všimneš?!"
Měla jsem ji opravdu moc ráda a docela jsem se v ní viděla. Stále myslela na dobro ostatních než na to svoje a byla opravdu kouzelná bytost. Po delší době hrdinka, která mě vůbec neštvala (až na tu věc, kterou jsem psala nahoře, ale to je takové to "zdravé" štvaní).
Do Filipa se nešlo nezamilovat. Já si bohužel jsem každým dnem více a více jista, že v dnešní generaci už o gentlemana nezavadíte. Proto tak ráda utíkám do knih, kde jsem našla naprosto dokonalého jedince. Byl úžasný po celou dobu a věřte mi, že ne jednou jsem chtěla být na místě naší Marianne. Opravdu, když si Filipa představím…no ještě teď mi srdce buší stokilometrovou rychlostí!
Nerozčilovala mne ani jedna z vedlejších postav a výjimečně se mi líbili i záporáci. A to už je u mne, co říct, protože já je většinou bytostně nenávidím!
Já jsem příběh hltala a naprosto jsem se zamilovala do každého detailu té knihy. Jak do samotného panství, tak do jeho majitele, nesmím zapomenout na krásnou kobylu Meg! Opravdu doufám, že si knihu přečtete a budete stejně nadšeni jako já. Nic jsem od knihy neočekávala a potom jsem byla obrovsky překvapena, co se z toho vyklubalo.

Autorka napsala i druhý díl série, který je ale psaný z pohledu Filipa. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Ikar tuto její knihu vydal. Určitě bych běžela do knihkupectví hned v den jejího vydání a podle mého bych byla možná i úplně první! Autorka má i jinou knihu, po které jsem se už koukala v angličtině, protože se mi velmi líbila už dva roky zpátky. Je to opět historická romance a já tedy můžu jenom doufat, že ji Ikar bude dál vydávat.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 26. září 2016 v 8:32 | Reagovat

To je parádní recenze, kniha vypadá dobře, takže díky za podzimní tip!

2 crazyjull crazyjull | Web | 27. září 2016 v 13:35 | Reagovat

Podle tvé recenze to zní dobře, ale tohle asi není úplně kniha pro mě, já až tak moc romantické knihy nemusím. :) Ale kdybych náhodou změnila názor a chtěla si něco podobného přečíst, tak si na tohle vzpomenu a zajdu do knihovny. :D :)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 27. září 2016 v 23:19 | Reagovat

O knize jsem neslyšela, ale po tvé recenzi je mi jedno jasné, musím si ji přečíst!

4 Morena Morena | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 17:42 | Reagovat

Je super prísť po dlhom čase na tvoj blog a prečítať si pozitívnu recenziu na takúto knihu :-) rada čítam staré anglické autorky, tak verím, že ak sa to aspoň trochu podobá, tak si rada prečítam aj niečo novšie :-)
Tu vždy človek nájde inšpiráciu...
P.S. Som rada, že si napísala už tretiu kapitolu :-) na tú poviedku som sa tešila už od prológu ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama