Duben 2016

Recenze-Neklidné kosti

30. dubna 2016 v 12:51 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Neklidne kosti (Mel Starr)
Název: Neklidné kosti
Série: Své vzpomínky sepsal Hugh de Singleton, lékař
Díl: 1.
Autor: Mel Starr
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (2013)
Počet stran: 250
Anotace: Série příběhů ze středověké Anglie začíná barvitým románem, kde vypravěč Hugh de Singleton jako mladý lékař hledá obživu v Oxfordu. Příležitost se mu naskytne, když ošetří zraněného lorda Talbota a ten mu nabídne práci na svém panství. Dlouho netrvá a Hugh řeší záhadu kostí nalezených na hradě Bampton. Začíná pátrat po místní dívce, která před několika měsíci zmizela, a rozplétá předivo dramatických vztahů.

Hodnocení: Další velmi dobrá anglická detektivka. Já dávám přednost anglickým detektivkám před severskou krimi. Možná je to tím, že už od malička jsem propadla Agátě Christie. Bohužel tato detektivka má dvě velké mínus.
Jsou nějaké zásady detektivek. Už mnohokrát jsem o nich slyšela a jednou z nich je, že vrah musí v knize být zmíněn někdy během příběhu. Je to z toho důvodu, aby čtenář měl čas a vůbec naději vypátrat, kdo je vrah. Já vám nechci moc spoilerovat, ale řekněme, že podle mě tam vrah nebyl dost dlouho na to, abychom mohli uhádnout, že je vrah.
Druhé mínus je, že kniha mě nedonutila číst dál. Možná proto jsem knihu četla celý týden. Kniha mě nedokázala přimět, abych četla pořád dál a dál, když jsem knihu dva dny nečetla, nějak mi to nevadilo.
Kniha je podle mě velmi povedená. Já jsem si ji docela zamilovala a jsem ráda, že jsem zase našla někoho, kdo ty detektivky psát umí. Mel Starr rozhodně umí zdánlivě (pro některé) nudný příběh podat takovým způsobem, že nikoho to nudit nebude.
Pro mě bylo velmi příjemné, že se v knize ve velké míře objevuje náboženská tématika. Přeci jenom jsme ve čtrnáctém století, kdy bůh znamenal hodně. Do příběhu byl zakomponován i John Wyclif, což mě nejenom velmi překvapilo, ale i potěšilo. Je tu i dost filosofických rozhovorů, nad kterými se zamyslíte. Právě proto, tato kniha možná není pro ty, co náboženskou tématiku úplně nemusí. Je tu dost přemýšlení nad povoláním kněze a obecně je tato kniha nábožensky založená. Pokud tedy knihy s touto tématikou nevyhledáváte, asi nesahejte ani po této. I když jako detektivka je to velmi dobré dílo!
Hugh de Singleton je velmi sympatický chlap. Velmi se mi zamlouval a měl plno velmi krásných a duchaplných myšlenek, které jsem si z knihy opsala. Dlouho už jsem nečetla knihu s tak sympatickým hlavním hrdinou. Poslední dobou mi hlavní hrdinové moc nesedli, tak děkuji za Hugha. Hugh je velmi chytrý muž, který svou lékařskou práci zastává více než dobře.
Koho jsem opravdu neměla ráda, byla lady Joana. Byla to vybíravá a vypočítavá zlá paní. V knize o ní tolik není, ale v průběhu čtení na mě tak prostě působila. Nedokážu ani popsat jaký k ní cítím odpor, ale to skoro nic neudělala. Skoro nic.
Knize dávám čtyři hvězdy, protože tři dávám knihám, které mi už tolik nesedly, ale tahle kniha byla opravdu dost dobrá, ale prostě něco mi tak vadilo. Abych to shrnula, knihu doporučuji milovníkům historických detektivek a aspoň trochu příznivcům boha.

Děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu si můžete koupit ZDE.


"To ano, ale chybí mi odvaha zacházet s nesmrtelnou duší jiného člověka."
"Odvážil by ses zacházet s tělem člověka, ale nikoli s jeho duší?"
"Tělo dlouho nevydrží, bez ohleduna to, co mohou lékař nebo ranhojič udělat, ale lidská duše může vstoupit na nebesa, nebo skončit v pekle...navěky."

-rozhovor mezi Hughem a Johnem Wyclifem (strana 14)

Dost už bylo snů? Možná že ano...

23. dubna 2016 v 22:21 | Anna Elizabeth Potter |  Tiše sedím, přemýšlím...
Spousta lidí vám to řekne. Už sakra přestaňte jenom snít, začněte jednat. Kolikrát už jsem to jen slyšela. Snažím se přestat snít a začít jednat, ale nějak mi to nejde. Pořád radši sedím za stolem nebo ležím v posteli a sním si o své budoucnosti. Protože moc dobře vím, že taková asi nikdy nebude. Možná si to jenom horším protože sním a nejednám, ale mně to tak vyhovuje. Už jsem se nějak smířila s tím, že ne vše vám v životě vyjde a ne všechno půjde podle vašich představ. Musíte se s tím smířit i vy. Ale spíš bych vám sem chtěla sepsat pár tipů, jak přestat snít a začít jednat. Těmito tipy se aspoň budu chtít řídit já. Tento seznam asi bude spíš pro studenty a ne pro dospělé lidi (co to tady blábolím?).

1) Začít se učit
Řekněme si to upřímně, skoro nikdo nedosáhl toho, co chtěl bez učení. Čím lépe se budete učit na střední a vysoké, tím lepší budete pak mít práci. Nebo to řeknu ještě jinak, tím lépe se vám potom půjde za vaším snem. Asi za tím snem nedojdete, když neuděláte ani maturitu.

2) Rozmyslet si maturitní předměty
Musím už začít aspoň trochu tušit, z čeho maturovat. Je jasné, že by tam mohla být biologie a chemie, ale například mě hrozně moc baví dějepis a uvažuju, že si ho můžu dát jako maturitní předmět. Další problém je, jestli matematika nebo angličtina. Z matematiky jsem měla až do tohoto ročníku samé jedničky, ale letos jsem zjistila, že matika asi není nic pro mě, což vůbec nechápu.

3) Začít uvažovat nad vysokou
Začnu se koukat po seznamu vysokých škol a tak nějak si ujasnit, na kterou by to bylo nejlepší a na jakou mám velké procento možnosti přijetí, protože chci mít jistotu, že se aspoň na jednu dostanu.

4) Začít se na tu vysokou speciálně připravovat
Jelikož vím, že budu chtít jít na DAMU a lékařskou fakultu, je pro mne jasné, jak se budu připravovat. Je mi jasné, že se to ještě může změnit, ale aspoň předběžně to vím, takže vím na čem pracovat.

To je takový můj seznam činností, které by mě měly posunout z fáze snění do fáze dělání. Jsou to věci na příští dva roky a uvidím, jestli je dodržím. No měla bych, protože jinak můžu jít někam zametat na ulici. Chci jednou dělat něco smysluplného a chci zabezpečit svoji rodinu, pokud nějakou budu mít. Snad mi tenhle seznam v něčem pomůže. Nebo pomůže vám začít o své budoucnosti aspoň trochu přemýšlet. Protože čím dřív začnete, tím lépe pro vás.


Dermacol wish list (3)

20. dubna 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  To se prostě nikam nehodí
Tak zase jsem se podívala na stránky Dermacolu...

Recenze-Dům vzpomínek

18. dubna 2016 v 20:32 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Dům vzpomínek
Autor: Barbara Woodová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2003 (1979)
Počet stran: 263
Anotace: Andrea se po čtvrtstoletí vrací z USA do svého rodného domu v malém městečku Warrington v Anglii, kterou s rodiči opustila, když jí byly dva roky. Důvodem návštěvy je vážný stav jejího dědečka, cesta je však pro ni vítaným únikem z krachu dalšího nevydařeného vztahu. Netuší však, že dům, v němž nyní žijí její prarodiče, má děsivou a krutou historii. Když se od babičky začíná dozvídat střípky příběhů, jež se tu odehrály, ani zdaleka by ji nenapadlo, že se v nejbližší době stane jejich přímou účastnicí…

Hodnocení: O Barbaře Woodové jsem slyšela už několikrát. Vždy jsem četla nebo slyšela pouze pozitivní recenze, nepamatuji si nějakou negativní recenzi. Já dnes nenapíši negativní ale rozhodně ani pozitivní recenzi.
Anotace zní skvěle a téma knihy je skvělé. Ale tempo knihy mi vůbec nevyhovovalo. Já jsem hodně zvyklá na ostré tempo. V detektivkách a speciálně thrillerech je tempo velmi svižné a všechno rychle odsýpá. Tady kniha šla na můj vkus až moc pomalu, což vypadá při její délce zvláštně. Člověk by čekal, že to půjde rychle, ale ne.
Kniha se mi líbila. Sice mě nenapínala, abych četla dál, čili mi trvalo asi týden, než jsem ji přečetla. Jak už jsem psala, kniha měla pěkný nápad, zápletku i děj a celkově byla velmi příjemná oddechovka.
Andrea se mi nijak zvlášť nezamlouvala. Přišla mi tak americky nafoukaná. Bylo jí úplně jedno, že její příbuzní z Anglie se snaží s ní sblížit. Oni se opravdu moc snažili, ale jí to bylo jedno. Po celou dobu knihy se chovala trošku jako blázen, ale to bylo na základě událostí, které se v tom domě děly.
Bylo zvláštní, že příbuzní vůbec nepojali nějaké podezření, protože Andrea se jednu dobu chovala opravdu zvláštně a já bych si říkala, jestli se náhodou trošku nezbláznila. Příbuzní se mi opravdu moc líbili a byli opravdu krásně milí.
Styl psaní byl klasický a tím pádem podle mne nemůže nikomu vadit.
Kniha podle mne byla docela dost předvídatelná, takže jsem dokázala odhadnout, co se bude v knize dít, ale přijde mi, že v této knize nejde o její předvídatelnost. Tady jde o ten příběh, který nám má sdělit spoustu věcí. Ostatně jako skoro každá kniha. Je v tom skrytá určitá věc, kterou dokážete najít až po dočtení celé knihy.
Někdy přečtu knihu, kterou vám nemohu ani doporučit ani pomluvit. Někdy prostě je kniha, která nezaujme natolik, abych vám ji doporučila ale ani není natolik špatná, abych vám řekla, ať ji nečtete. Bohužel tato kniha je jednou z nich takže vám to tak nějak shrnu.

Kniha má zajímavý námět a rozhodně její zpracování je nemálo dobré, ale prostě mě nijak neuchvátila. Pokud vás zaujme anotace, přečtěte si ji, ale pokud ne, ani to nezkoušejte.


Tumblr chvilka (50)

15. dubna 2016 v 19:25 | Anna Elizabeth Potter |  Tumblr chvilky
Tak máme tu další Tumblr chvilku! Co jsem si pro vás připravila dnes?

Návštěva knihovny (19)

12. dubna 2016 v 19:53 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Tak se hlásím po nějaké době, ale je to jenom kvůli tomu, že nemám počítač. Rozbil se a nehodlá se mnou dál spolupracovat. Také jsem ale v tét době moc nečetla, protože máme strašně moc školy a taky jsem na to neměla náladu. Včera jsem zašla do knihovny a půjčila jsem si opět hromadu knih, kterou ani nemám šanci přečíst...