Únor 2016

Návštěva knihovny (18)

28. února 2016 v 17:51 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Tak jsem zase jednou zavítala do knihovny a myslím, že to na úvod stačí.

Recenze-Kdo pohne osudem

21. února 2016 v 11:44 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Kdo pohne osudem
Autor: Jane Stubbs
Nakladatelství: Alpress
Rok: 2016 (2014)
Počet stran: 293
Anotace: V knize opět ožívá světoznámý příběh Jany Eyrové, tentokrát viděný očima hospodyně paní Fairfaxové, která může doplnit dosud neznámé souvislosti. Co nám prozradí o tajemné šílené ženě v podkroví? Kdo rozpoutal osudný požár a kdo při něm ve skutečnosti zahynul?

Hodnocení: Při této knize jsem se vždy dokázala ohromně uvolnit a čtení jsem si pořádně užívala. Nejlíp mi bylo, když jsem s touto knihou mohla ležet v posteli a srkat k tomu kakao.
Opravdu mi přišlo, že tak, jak to popsala Jane Stubbs, to opravdu mohlo být. Občas mi přišlo, jako kdybych četla další dílo od Charlotte Brontë. Takový spin off k Janě Eyrové.
Příběh vypráví Alice Fairfaxová, hospodyně na Thornfield hall. Já znám Janu Eyrovou pouze z audioknihy, nikdy jsem ji nečetla, a tak mi Alice přišla vždy jako milá a hodná žena. Tato kniha ukazuje, že i když se k vám chová někdo mile, nemusí vás mít úplně rád. Alice je v této knize tedy trošku víc přísná. Janu má sice ráda, ale nerada si s ní povídá, protože ji přijde trochu nudná.
Janu Eyrovou tu máme taky v trochu jiném světle. Jak už jsem naznačila, zdá se tu trochu více upjatá a nudná. Kdo by se ale divil, po tom co prožila? A navíc, tato kniha nevypráví o ní, ale o první paní Rochestrové.
Vždycky jsem myslela, že Bertha (ona šílená žena v podkroví) je opravdu velmi šílená. V této knize se ukazuje, že nemusí být tak šílená. Grace Poolová ošetřovatelka paní Rochestrové z ní spolu s Alicí a Leou udělá kultivovanou ženu, která má občas záchvaty, ale po deseti letech v jejich péči už nechce nikoho uškrtit a opravdu se z ní stane žena na úrovni a to se mi strašně moc líbilo. Charlotta B. z ní udělala opravdovou šílenkyni , která bude nadosmrti nemocná, ale Jane z ní udělala dámu, kterou prostě zdrtila situace, do které se dostala.
Od nakladatelství Alpress jsem ještě nic nečetla a tato kniha rozhodně nasadila laťku hodně vysoko. Kniha se mi opravdu strašně moc líbila a všem ji doporučuji. Tak úžasně si při ni oddychnete. Já jsem se na ty chvíle, kdy jsem ji četla, vyloženě těšila.
V této knize nejsou samozřejmě jenom hezké scénky ba právě naopak. Někdy mi přišlo, že těch smutných věcí tam bylo mnohem víc. Setkáte se tu i například s problematikou tehdejších těhotných služek. Panstvo (zejména muži) se ke služkám nechovalo vůbec dobře. Není to jenom pohádková kniha, která by nám ukázala jenom to hezké.
Obálka se mi taky moc líbí. Ne všechny obálky od Aplress se mi líbí, ale tahle je opravdu moc pěkná. Rozhodně vám ozdobí knihovnu. Bez přebalu je kniha celá jemně červenooranžová a na obalu má stejný obrázek, jako na přebalu.
Asi nemám úplně oblíbenou postavu. Každá tam byla nějakým způsobem zvláštní a krásná, ale taky měla své mouchy. Pokud bych si opravdu měla vybrat jednu, tak je to Lea. Služka, která je strašně milounká a nikdy by neudělala nic zlého.
Knize dávám plný počet, protože se mi opravdu velmi líbila a rozhodně pokud se nemůžete rozhodnout, říkám za vás ano!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz!


Recenze-Opona

14. února 2016 v 11:53 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Obálka titulu Poirot: Opona
Název: Opona
Autorka: Agatha Christie
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (1975)
Počet stran: 205
Anotace: Kapitán Hastings, Hercule Poirot a zámek Styles - tam ti dva poprvé vyrazili na lov vraha tehdejší majitelky. A tam se také po letech setkávají, aby společně odhalili dalšího mimořádně nebezpečného zločince. Styles už dávno patří někomu jinému, stal se z něj penzion manželů Luttrellových, obývaný různorodou směsicí hostů. Je mezi nimi i Hastingsova dcera Judith, oddaná pomocnice doktora Franklina, zkoumajícího tropické nemoci. Je zde také místní donchuán Allerton, nadšený amatérský ornitolog Norton či tak trochu záhadná slečna Coleová. Na první pohled mírumilovná společnost - Poirot však tvrdí, že se mezi nimi pohybuje vrah. A že udeří. Ale jak mu v tom zabránit? Slavný detektiv, sužovaný stářím a chorobou, se za pomoci svých malých šedých buněk a svého věrného přítele naposledy pouští do souboje se zlem v lidské podobě - výhru si však tentokrát vybere nejen spravedlnost (byť ve zcela nečekané podobě), ale i smrt...
Ač napsaná už ve 40. letech minulého století, vyšla Opona coby poslední detektivka s Poirotem až v roce 1975. Rok poté, co nechala Agatha Christie zmizet ze světa zločinu svého nejslavnějšího hrdinu, opustila i ona svět pozemský - a oba v nich zanechali jedinečnou a nesmazatelnou stopu.

Hodnocení: Strašně dlouho jsem váhala, jestli mám vůbec psát recenzi, protože mi přišlo, že bych ji nedokázala napsat bez spoilerů. Snad se mi to povede a dokážu vám napsat normální recenzi.
Knihu jsem dostala k Vánocům a už od té doby jsem po ní v knihovně pořád pokukovala. Nebyla jsem si jistá, co udělat dřív. Dočíst nejdřív všechny díly co mám doma nepřečtené, nebo si teď vzít do ruky právě tento osudný díl? Jak to tak většinou bývá, když kolem něčeho přecházíte, většinou si to pak vezmete. Tak jsem tedy jednoho dne (ve čtvrtek) začala číst poslední případ Hercula Poirota.
Že budu brečet, jsem věděla hned na začátku. Poirot je v tomto díle velmi nemocný a jak už prozrazuje anotace (a taky jeden dokument, který jsem viděla) i jeho smrt. Neschopnost Hercula Poirota se pohybovat na mne opravdu silně zapůsobila. Cítila jsem se nesvá a přišlo mi, že i díky tomu jsem si knihu pořádně neužívala. Ale jak bych si ji na druhou stranu mohla užívat…
Co se týče detektivní zápletky, tak jsem vraha odhalila už na začátku příběhu. Ono se po čase už v těch typech Agathy Christie vyznáte. Vůbec mi to ovšem neubralo na šoku, který čekal na konci knihy. Po dočtení jsem zůstala s pusou otevřenou a slzami na tvářích. Nedokázala jsem se z toho vzpamatovat. Okamžitě jsem taťkovi všechno vyklopila a doběhla za bratrem a přinutila ho, aby si knihu někdy v budoucnu přečetl. Má rád Poirota stejně jako já.
Vrah byl vymyšlený geniálně. Nejspíš jsem se s takovým typem vraha ještě nesetkala. Naprosto geniální! Smekám před naší královnou detektivek! Rozhodně si to ocenění zaslouží.
Radši bych měla ten starší výtisk, tu krásnou černou obálku, ale moje maminka, která mi knihu k Vánocům kupovala, nemohla vědět, že ty krásné černé obálky sbírám. Musím ale uznat, že i tyhle nové obálky jsou krásné. Moc se mi líbí například křeslo na začátku každé kapitoly. I písmo je dobře formované. Bohužel musím uznat, že mi víc vyhovuje větší písmo, než menší. Čili tyto nové výtisky vše splňují. A obálka je nádherná i bez přebalu.
Poirot mi v tomto díle připadá velmi nevrlý a velmi podrážděný. Kdo by se mu ale divil? Je upoután na kolečkové křeslo a je rád, když ho jeho sluha, nebo přítel vynesou ven. I přes své slabé srdce a ochrnuté nohy mu však jeho šedé buňky mozkové pracují nadmíru skvěle. Jako ostatně vždy. Vždycky bude v mém srdíčku jako malý belgický detektiv "vajíčko".
Hastings je pořád stejný trouba. Ne to jsem samozřejmě napsala z legrace. Hastings přišel o manželku, s kterou měl farmu a tak se vrací na žádost svého přítele do Anglie a konkrétně na zámek Styles. Kde to vše začalo. Opravdu se mi líbí, že autorka ho nechala pořád stejného. Nebyl sice tak veselý, jako dřív protože ho velmi zasáhla smrt manželky, ale pořád to byl náš starý dobrý hlupáček Hastings.
Všichni jsme věděli, že konec prostě musí přijít. On přišel a já jsem zůstala brečící v křesle a myslela jenom na to, že se mi způsob odchodu Hercula nelíbil. Pochopíte to, pouze pokud si přečtete knihu, ale já bych asi dávala přednost prostého odchodu do důchodu (i když on už v důchodu dávno je) před tím, co je v knize. Máma se mi to snažila vysvětlit, že to vlastně skončilo dobře, ale já s tím pořád nějak nesouhlasím. V příštích měsících se pustím do těch dílů, které mi ještě leží na poličce a zase si připomenu toho Hercula, na kterého jsem zvyklá.

Podívala jsem se i na seriálové zpracování a musím uznat, že to je bomba! Repliky jsou přímo z knihy a seriál je opravdu dokonalou knižní kopií. Pokud tedy si třeba nechcete číst knihu, ale chtěli byste vědět, jak to se slavný detektivem dopadlo, seriál je rozhodně velmi dobré řešení! Díl má ovšem hodinu a půl, takže si na něj udělejte víc času.





Opravdu to chci číst?

12. února 2016 v 15:49 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Jak už jste asi pochopili z názvu článku a obrázku, dneska jsem se rozhodla napsat pár slov o této velké novince z knižního světa.
Když jsem se to dozvěděla, nejdřív jsem tomu nechtěla věřit. Po pár minutách šoku jsem se vzpamatovala a začala nad tím uvažovat. Proč? Ano v dobách když jsem čerstvě dočetla Harryho Pottera a relikvie smrti, bych dala nevím co za to, abych se dočkala dalšího pokračování. Tehdy jsem se ještě nedokázala ztotožnit s realitou, že žádný další Harry už nebude. Podle mne i díky tomu jsem začala psát fanfikce. Postupem času (nejspíš let) jsem se smířila s tím, že Harry už má dán svůj konec a už se opravdu dalších knih nedočkáme. Autorka sama se dušovala, že už z jejího pera nic nevyjde, co by se jen trochu podobalo Harrymu Potterovi. A ejhle! Máme tu další díl. Já si ho samozřejmě přečtu, ale je to zvláštní. Já už prostě nechci žádné pokračování. Každý musí pochopit, že jednou je konec a dalšího pokračování se už prostě nedočká.

Nevím jaké důvody ženou J.K. Rowling k tomu, aby napsala další díl, protože mi přijde, že její detektivky mají úspěch. Jak už jsem psala, knihu si přečtu, ale jsem z toho nějaká nesvá. Nevím, co si o tom mám myslet. Já vím, že Jo se to povede, ale stejně se v duchu modlím, aby nám to nezničilo naše krásné iluze o pokračování Harryho života…

Mám strašně velkou radost! Sny se plní!

6. února 2016 v 13:37 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Po dlouhé době přidávám článek i do této rubriky a jsem naprosto nadšená! Jak víte, tak už se velmi dlouho snažím stát recenzentem nějakého nakladatelství, či knižního e-shopu. Byl to můj velký sen, co se týče blogového světa. Pokud vím, od první recenze uplynuly už skoro dva roky. Takže dejme tomu, že už rok se snažím získat nějakou tu spolupráci. Hodně jsem obesílala, ale skoro od všech mi napsali, že mají plno.
A nedávno jsem napsala do Martinusu.cz a Megaknihy.cz a oni přijali mou nabídku! Ani nevíte, jak jsem nadšená. Měly by mi přijít recenzní výtisky no a moje sny se stávají skutečností. Tímto jim chci strašně moc poděkovat. Konkrétně Lucce z Martinusu a Hanče a Lence z Megaknih. Splnily mi sen a...no už bych se tu moc opakovala.
Dlouho jsem se rozmýšlela, co napíšu, ale najednou nevím. Pořád bych se opakovala a to samozřejmě nechci. No je to taková rychlá zpráva z mého života a doufám, že vy budete číst mé recenze. Kdybyste mi ty recenze nekomentovali, tak bych nikdy žádnou spolupráci nedostala a pravděpodobně by mne to ani nenapadlo. Děkuju moc vám všem, protože vaše komentáře mne ženou dál a já chci psát.

Doufám, že i vám vše vychází! Mějte se.