Mé druhé já

26. prosince 2015 v 21:45 | Anna Elizabeth Potter |  Tiše sedím, přemýšlím...
Moc články k téma týdne nepíšu, ale tohle mi doela sedí. Já sama mám své druhé já, které pře jiným neukazuju. Moje druhé já, které je černější než nejčernější jezero. Špatné je, že já pomáhám ostatním se dostat z depresí, ale když přijde čas, kdybych já potřebovala pomoci, nikdo tu není.
Stávají se mi dvě možnosti. Buď mi lidi nerozumí a nevědí jak mi mají pomoci. A druhá možnost je, že si moji zprávu přečtou, ale už neodpoví. Proto jsem se časem naučila si nestěžovat a prostě si to nechat pro sebe. Ono za pár dní to zmizí a já mohu normálně fungovat a nebrečet každý večer do polštáře. Ne to zase přeháním nebrečím, ale musím přiznat, že některé dny k tomu nemám daleko.

Co nebo kdo je moje druhé já? Je to já, které nikdy nikdo neodhalí. Nikdo ho nesmí vidět jinak bych se pro něj stala hysterkou a pravděpodobně by se mnou už nikdy neprohodil jediné slovo. Je to ten druh já, které už párkrát tu žiletku do ruky vzalo, ale pyšné na to nebylo. Je to já, které si o sobě myslí a vždycky bude myslet to nejhorší. Njespíš se to nikdy nezlepší, nebo možná ano, ale tot já v to nevěří. Mé druhé já k večeru přemýšlí nad tím, co všechno udělalo špatně, za co všechno může, jak strašný člověk jsem. Kolika lidem jsem dnes ublížila, co mě čeká zítra, jak moc těžké je pro mě dojít do školy a nahodit zase to první já, které sice u mě vyhrává většinu dne a které se drží pokud jsem s kamarády. Jakmile se od nich ale odpoutám stávám se troskou. Naprostou nulou, která nic nedokáže a za nic nestojí. To si přeci o mě myslí tolik lidí. To si o sobě myslím já sama a to přeci musí být pravda. Zastávám názor, že nikdo vás nezná tolik jako vy sám. Vy sám víte, co za emoce ve vás vyvolá když vidíte kamarádku s jinou kamarádkou, nebo když předstíráte, že někoho máte rádi, ale ve skutečnosti ho třeba i nenávidíte.
Moje druhé já je naprosto zvrácené a zkažené a já ani nevím jestli tenhle článek vydám protože když to všechno sečtu ve finále je to článek pouze o mém neustálém fňukání, ale víte co? Mě to už je jedno...klidně mi sem napište, že už nic jiného neumím...však by to byla pravda

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Butty Butty | Web | 27. prosince 2015 v 9:53 | Reagovat

Pěkně zpracované téma. Já sama bych asi na dané tema nic moc nevymslela, jsi dobrá :-)

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 12:35 | Reagovat

Krásný článek :O O_O To téma se ti povedlo a souhlasím s ním.. :)

3 Snapeova Snapeova | Web | 4. ledna 2016 v 17:59 | Reagovat

Uh, no páni, přijde mi, žes na sebe naházela tolik špíny, kolik si jen mohla. Tak jak to vyznívá to určitě neni. Pro mě to první já je to, co projevuju, to ustrašené nesebevědomé atd a to druhé je to, co je jen uvnitř, to co by se rádo víc projevovalo mezi lidmi, to, co se umí fakt radovat a má sebevědomí.

A myslím,že jen ten, kdo tě pozná celou a odhalí i to druhé já ti muže fakt rozumět a milovat tě.

Předešlé dva komenty mi přijdou nějak mimo mísu a nebo jsem mimo mísu já :D.

4 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 21:24 | Reagovat

Aničko, jsi miloučká, vtipná a chytrá slečna a takové stvoření si nezaslouží, aby se cítil takto a hlavou se ti honily takové myšlenky. Nemůžu ti říkat, abys hned teď přestala být smutná a začala si věřit, ale říkám ti, abys na sobě viděla i ty všechny hezký věci :)
Měj se krásně, nedepkař <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama