Září 2015

Recenze-Do černého

26. září 2015 v 12:25 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Do černého
Autor: Dick Francis
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2013 (1990)
Počet stran: 280
Anotace: John Kendall napsal šest knih o tom, jak přežít v drsných podmínkách, a nyní čeká na vydání svého prvního románu. Protože je úplně bez peněz, a navíc zrovna přišel o střechu nad hlavou, přijme nabídku Tremayna Vickerse, proslulého trenéra dostihových koní, aby napsal jeho životopis. Vickers si rychle získá Johnovu úctu, což se však nedá říct o všech lidech z jeho okolí. John si sice uvědomuje, že je poznává ve vypjaté době, neboť zrovna probíhá soudní líčení v případu smrti dívky, která zemřela ve Vickersově domě, i tak ale zůstává pln pochybností. Když je zanedlouho objevena mrtvola další dívky, bývalé Vickersovy stájnice, je John rázem vtažen do víru událostí, v nichž bude muset své znalosti o umění přežít převést do praxe.

Hodnocení: Já vám ani nevím, proč jsem tu knihu vlastně vzala z poličky. Prostě jsem dostala chuť si zase přečíst Francise. Buď jsem ve svých dvanácti ještě pořádně nedokázala ocenit kvalitu Francisova psaného projevu, nebo jsem byla neskutečně hloupá! Tenhle muž je králem psaní! A s Agathou Christie by se mohli vzít.
Knihu jsem od začátku hltala a byla nešťastná, když jsem ji měla dát z ruky. Moje fantazie dokázala přesně vykreslit místa dění podle autorova skvělého popisu. Normálně nemám ráda když autor až moc popisuje, ale v tomto připadě mi to nevadilo. I když Francis moc nepřeháněl, opravdu tam bylo dost přímé řeči.
Jak už jsem psala, styl je úžasný a opradu si ho zamilujtete, protože prostě to nejde si ho nezamilovat. kdyby to šlo, tak bych nad tou knihou slintala, protože to bylo nesmírně dokonalé.
Knihu jsem bohužel četla snad dva týdny, ale to jenom kvůli tomu zákazu čtení (kdo neví, psala jsem o něm v informacíh) a posledních sedmdesát stránek jsem si vychutnala zalezlá pod peřinou s teplým čajem v ruce.
Upřímně se mi do knihy nejdřve moc nechtělo, protože ta anotace mě nějak moc nenadchla, ale po třiceti stránkách jsem věděla, že to bude bomba.
John mi byl velmi sympatický, relativně mladý spisovatel, který nemá peníze a tak bere, podle jeho agenta, tu nejhorší práci, co by vůbec mohl. Souhlasí, že napíše román jednomu trenérovi dostihových koní. Tady celý náš příběh začíná. Johna jsem si opravdu zamilovala a byl mi opravdu sympatickým hrdinou.
Když Vickers Tremayn poprvě přišel na scénu, myslela jsem, že mu dám facku a pošlu ho zpátky odkud přišel. Časem jsem ho ale začala mít ráda a ke konci knihy jsem ho měla ráda opravdu z celého srdce.
I ostatní postavy jsem si velice oblíbila, až tedy na jednoho pána, ale to byl určitě účel.
Bylo úžasné, že tím jak jsem se dostávala do příběhu tak jsem se do něho více a více vžívala. Už dlouho se mi u knihy nestalo, abych žila společně s hrdinou. Od první až do poslední scény bylo rozpětí asi tři týdny. A mě to opravdu jako tři týdny přišlo. Jedna záchraná akce, která je hned na začátku mi připadala, jako strašně vzdálená minulost, protože tehdy se nikdo s nikým neznal a na konci knihy se všichni měli rádi a hlavně se obdivovali.

No a jak už určitě všichni víte, miluju detektivky, takže také proto jsem si tuto knihu tak oblíbila. Francis je opravdu král detektivek! (A moje milovaná Agátka je královna)
Jediné, co mě na celé knize štve je konec nebo spíš vrah. Prostě se mi na vraha nehodil a neviděla jsem skoro žádný motic i když tam byl. Já vím, že tam byl, ale sakra proč? Také proto dávám knize čtyři hvězdičky, ještě za to, že právě posledních třicet stránek mě moc nebavilo a zdálo se mi to trochu rozvleklé.
Vy, co milujete detektivky (ano teď mluvím k tobě!) si musíte tuto knihu přečíst, protože je opravdu výborná a já se za čas vrhnu i na mé další nepřečtené knihy od Francise.

Tumblr chvilky (43)

24. září 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Tumblr chvilky

Info (4)

20. září 2015 v 11:31 | Anna Elizabeth Potter |  Tiše sedím, přemýšlím...
Možná vás občas trápí otázka, proč tu vlastně vůbec nejsem. Proč vám nekomentuji blogy, nepřidávám články. Vynasnažila jsem se vám tedy v tomto článku mou situaci aspoň trochu vysvětlit.

Tumblr chvilky (42)

17. září 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Tumblr chvilky
Dáme si citáty, ne?

Tumblr chvilky (41)

10. září 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Tumblr chvilky
Dneska vám sem dám tag, který také velmi zbožňuju. Messages!

Recenze-Chlápek od vedlejšího hrobu

8. září 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Obálka titulu Chlápek od vedlejšího hrobu
Název: Chlápek od vedlejšího hrobu
Série: Chlápek od vedlejšího hrobu
Díl: 1.
Nakladatelství: Motto
Rok: 2011 (1998)
Počet stran: 185
Anotace: Na hřbitově se náhodně setkají dva pozůstalí. Désirée je knihovnice a v polední přestávce chodívá k prostému náhrobku za svým manželem, který umřel na její vkus příliš mladý. Benny je zemědělec, který chová krávy a starostlivě pečuje o pompézní hrobku svých rodičů. Sedávají spolu na lavičce před hroby a zpočátku k sobě cítí silnou antipatii. Ale jednoho dne se na sebe usmějou… To je počátek nádherného vášnivého vztahu dvou lidí, kteří jsou ale tak odlišní! On potřebuje hospodyni a pomocnici na statku, zatímco ona je intelektuálka, která neumí ani vařit, natož se starat o hospodářství. V jejich vztahu tedy není o humorné situace nouze...

Hodnocení: Knihu znám díky Rodaw z Knihánkova a když jsem ji viděla v knihovně, tak nějak mě napadlo, že si ji přečtu. Bylo to tedy spontání rozhodnutí. Ještě si nejsem jistá jestli toho lituji, nebo ne.
Kniha není nic světoborného a rozhodně od toho neočekávejte něco strašně těžkého. Je to normální oddechová kniha o sto osmdesáti stránkách, která je dobrá ve chvíli, kdy potřebujete vypnout a chcete utéct, do jiného světa. Do světa Desirée a Bennyho.
Styl byl klasický, nic nového na co bych si musela zvykat. V knize nejsou žádné zvláštnosti a vůbec nad ní nemusíte moc přemýšlet.
Knihu jsem měla přečtenou za dvanáct hodin. Je to krátké vyprávění na jedno odpoledne. Kniha vám ve finále nedá nic, ale jak už jsem několikrát zmínila, je to příjemná oddechovka.
Mě osobně Desirée nebyla sympatcká a to z jednoho prostého důvodu. Strašně jsem se v ní viděla. Ne, že bych byla nějak přehnaně vzdělaná, ale rozhodně docela chytrá jsem a práci na statku nemám ani ponětí a určitě by se mi do toho nechtělo.
Desirée byla normální velmi vzdělaná knihovnice, které zemřel manžel a jí odtikávají biologické hodiny. A ona sama ví, že už není tolik času. Desirée vlastně neplakala nad ztrátou svého manžela, protože zamilovanost ji přešla ještě před svatbou, ale se svým manželem se nikdy neměla špatně. To byla jedna zajímavost, která mě docela překvapila. Jak můžete tak dlouho žít s někým koho ani nemilujete nebo spíš nesmýšlíte o něm jako o svém druhém já? Samozřejmě vím, že to jde, ale nějak si to nedokážu představit.
Benny byl chlápek od vedlejšího hrobu a také ze statku, kde se staral o svých dvacet čtyři krav. Stejně jako Desirée nedokázala pochopit, že se nechce vzdělávat a celý život si představuje na statku, on zase nedokázal pochopit, že ona na kydání knoje není. A že to není úplně její vysněná práce pro kterou by se všeho vzdala. Ještě jednu zvláštnost vám o něm prozradím a to, že má jenom tři prsty na levé ruce. Proč? To se dozvíte v knize.
Zápletka knihy byla vlastně jedna velká otázka a to, jestli to spolu Benny a Desirée vydrží. Jak jsem psala nic převratného. Popravdě se velice divím tomu jak to skončilo...a popravdě mě vůbec nepřekvapila anotace druhéo dílu. Dalo se to čekat, když čtete jak těžko se Desirée srovnává s životem na statku. Přeci jenom je to pracující knihovnice a intelektuálka.
Nechci být hnusná, ale popravdě moc nechápu, proč se kniha přeložila do tolika jazyků a zjištění, že byla dokonce zfilmovaná mě velice překvapilo. Prostě se mi to nezdá jako něco tak úžasného, že by podle toho měl vzniknout i muzikál (ano i to se teď děje, všechny informace jsou na přebalu knihy) je to prostě zvláštní protože znám jiné knihy, které by si zasloužily filmové zpracování. No nebudu se v tom už dál nimrat, za mě prostě průměr a do druhého dílu se mi moc nechce, ale když už jsem si ho z té knihovny přinesla a přečte se to za jedno odpoledne (když nebudu mít nic do školy) tak proč to nezkusit.

Návštěva knihovny (14)

6. září 2015 v 11:10 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
No je to tu zas. Odnesla jsem tři knihy, které jsem přečetla nebo spíš otevřela a zase zavřela. Nemohla jsem odolat, abych si zase některé nepřinesla. A tady je máte. Musím vám oznámit, že aktuálně mám doma 20 knih. Je to trošku extrém, ale prostě jsem včera viděla až moc knih, o kterých jsem věděla hlavně díky Rodaw z Knihánkova. Tak tady je máte.
Dám vám otázku.
Berete si víc nebo míň knih? A myslíte, že je špatné když si půjčím 20 knih a tak ěkteré knihy zadržuji pro ostatní?

Tumblr chvilky (40)

3. září 2015 v 15:28 | Anna Elizabeth Potter |  Tumblr chvilky
Radši se mě neptejte proč...