Alenka v říši splněných přání

22. června 2015 v 20:00 | Anna Elizabeth Potter |  No Fanfictions (one-off stories)
Tak snad se vám to bude líbit! Povídka do Terezky soutěže! Na měsíc červen bylo téma splněná přání! Snad jsem aspoň dodržela téma, když už to bude blbost...
Za korekturu děkuji své úžasné kamarádce Lily eN

"Alenko, doufám, že už píšeš Ježíškovi! Víš, že musí objet strašně moc dětí a jestli si s tím dopisem nepospíší, třeba tě nestihne!" Už jenom z té představy se Alence dělalo špatně. Ježíšek by na ní přeci nezapomněl! Nebo snad ano?
"Neboj, maminko, už na to jdu." Tak si okamžitě sedla ke stolu a začala psát.
Určitě by na seznamu neměl chybět nový plyšák, kterého nedávno viděla v hračkářství. Krásný huňatý medvídek, který byl tak krásně měkoučký, že Alenka měla sto chutí si na něj lehnout a stočit se do klubíčka. Protože to bylo její nejnovější přání, napsala ho úplně nahoru. Co si ale přát dál? Alenka by sice chtěla hračky, ale sama věděla, že jich má více než dost. Mobil nechtěla, protože se jí ta podivná krabička, s kterou ostatní volají, vůbec nelíbila. Ještě chvíli uvažovala a pohled jí padl na knihovnu, kde měl tatínek vystavenou jednu krásnou fotku se svým tatínkem. Alenka si na svého dědečka nemohla pamatovat, protože umřel těsně před tím, než se narodila. Tatínek o tom nechtěl moc mluvit, ale ona věděla, že to byla nehoda.
Najednou Alenku něco napadlo. Proč by tam si nemohla Ježíškovi napsat o dědečka? Aby ho aspoň jednou v životě mohla vidět. No to přeci není tak špatný nápad! Opravdu to do dopisu napsala, strčila ho do obálky a důkladně zalepila, až byla sama celá od lepidla. Ještě na dopis napsala krasopisně: "Pro Ježíška" A dopis dala za okno, jako každý rok.
"Tak už jsi ho napsala? A je tam opravdu všechno? Nezapomněla jsi na něco?" Ptala se jí maminka. Alenka zavrtěla hlavou a usmála se. Má tam úplně všechno, co si přeje. "Ale podívej, jak jsi ulepená! Honem pojď, půjdeme to umýt." Spráskla ruce maminka a tak si to Alenka musela namířit do koupelny.
Dva týdny uplynuly jako voda a byl tu Štědrý den. Alenka se celá chvěla a nechtělo se jí do kostela. Nerada chodila do kostela, protože ještě faráři nerozuměla a ještě neuměla všechny modlitby a neměla ráda, když si na ní ostatní ukazovali, že to neumí. Ale co se dalo dělat? Pro její maminku to moc znamenalo a tak se tam jako každý rok konečně vypravily.
Tatínek doma dodělával poslední úpravy večeře. Maminka vždycky dělala základy a tatínek si s tím jídlem potom hrál. Měla to moc ráda, protože tatínek jí dával ochutnat, ale maminka jí moc často nedávala. Tatínek si vždycky dával záležet, aby to neviděla maminka a dával Alence třeba syrové těsto, když dělat sladký koláč, nebo dort.
Přišlo jí to hloupé, ale jednu chvíli se jí zdálo, že je pozoruje jeden muž, který seděl tři řady za nimi. Zatahala maminku za rukáv. Ta se k ní sklonila a Alenka jí zašeptala do ucha, že se jí ten pán nezdá. Maminka se neohlédla a jenom pokývla hlavou. Když se vybíraly peníze na kostel, opatrně se otočila a podívala se na muže, který je stále pozoroval. Na Alenku se usmála, ale Alenka viděla, jak zbledla. Nebyl to někdo z rodiny? Nikoho Alence nepřipomínal.
Konečně mše skončila a společně s maminkou šly domů. Po cestě domů byl všude klid a nikdo je nepronásledoval. Alenka na to začínala pomalu zapomínat. Doma si už měli sednout ke stolu, ale tatínek ještě něco dodělával. Maminka se za ním vydala do kuchyně, aby mu pomohla-nebo ho zkontrolovala- a Alenka spěchala do svého pokojíčku.
Jedině obývací pokoj byl zamčený, protože tam měl během večeře přijít Ježíšek a dát jim dárky. Alenka si začala hrát s panenkou a doufala, že pod stromečkem najde ještě jednu, aby mohla mít kamarádku. Najednou se něco ozvalo z obýváku. Byly slyšet těžké kroky. Alenka se chvěla zvědavostí. Co když je to Ježíšek? Může se podívat? Nevyplaší ho? To všechno se jí honilo hlavou, když se blížila ke dveřím. Opatrně a skoro neslyšně přitiskla ucho na dveře a poslouchala. Slyšela plno zvuků. Dusot bot, šoupání věcí, zapalování svíček. Podívala se na kliku, pod kterou se ukrývala dírka na klíč. Právě teď tam žádný klíč nebyl. Ten schoval tatínek, aby nevyrušila Ježíška.
Může se klíčovou dírkou podívat a bude vědět, kdo je za dveřmi. Třeba uvidí Ježíška! To jí holky ve třídě nikdy neuvěří. Pomalu se přibližovala k dírce, až se skrz ní nakonec opravdu podívala. Nevěřila vlastním očím.
U stromečku dřepěl nějaký muž a rovnal dárky. Takhle si Alenka rozhodně Ježíška nepředstavovala. Vždycky si myslela, že je to takový malý zajíček, který má na zádech pytel. Teď viděla docela starého muže a cítila se trochu zklamaná. V tom se muž otočil a Alenka ho poznala. Byl to ten muž, který je sledoval v kostele. A nebyl to jenom on, byl to i Alenčin dědeček. Bylo to neuvěřitelné. Zdálo se, že ji muž zahlédl. Alenka nemohla ani dýchat, jak se bála. Přeci jenom mrtvý dědeček se vám neukáže každý den. Muž, který pravděpodobně byl Alenčin dědeček, jí zamával, zapálil prskavky, ozval se zvoneček a on zmizel.
Do chodby vešli maminka s tatínkem. Oba dva se dost divili, protože zvoneček zazvonil dřív, než vůbec byla večeře.
"Alenko, to ty jsi zazvonila na zvoneček?" Alenka zavrtěla hlavou.
"Mami, uvnitř byl děda, viděla jsem ho, rozdával tam dárky. Třeba pomáhá Ježíškovi, říkala si přece, že teď je v nebíčku. Honem pojďte! "
"Co to povídáš? Koho si tam viděla?" Maminka jí popadla za ramena a otočila si ji k sobě.
"No dědečka! Znám ho přeci z fotek. Honem, prskavky už dohořívají." Tatínek vylovil z kapsy klíč a odemknul. Alenka vběhla do pokoje a opravdu se jí to nezdálo. Všude kolem svítily svíčky a dárky ležely, jako vždy na zemi pod stromečkem. Alenka začala dárky rychle vybalovat, ale maminka s tatínkem se netvářili moc šťastně. Vyšli z pokoje, ale Alenka je stejně pořád slyšela.
"Prosím, řekni, že si tam ty dárky dal ty." Šeptala maminka.
"Ne, ještě jsem na to neměl čas. Bál jsem se, že to vůbec nestihnu."
"Musím ti něco říct. Myslím, že si Alenka nemusí vymýšlet. Dneska jsme byly v kostele a o tři lavice za námi seděl muž, který se strašně podobal tvému otci. Celou dobu nás sledoval a já jsem se po chvíli začala opravdu bát. Po cestě domů už za námi nikdo nešel, ale byl to prostě ošklivý pocit." Ano. I Alenka si uvědomila, že muž vypadal jako její dědeček. Proč se jí pořád takhle objevuje? Opravdu to byl jenom výplod její fantazie? Náhle si ale vzpomněla na svůj dopis Ježíškovi. Psala tam přeci, že by chtěla vidět svého dědečka. Vždycky to byl její sen, potkat dědečka, s kterým podle ostatních měla tolik společného.

Náhle však Alenka něco zahlédla, přesně pod kupou dárků. Ležel tam bílý papír a na něm stálo: "Splněný sen, je ten nejlepší sen. Snad sis mě všimla, opatruj se, Alenko."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. června 2015 v 7:24 | Reagovat

Bála jsem se fanfikce na Alenku v Říši divů, ale mile jsi mě překvapila. Sice jsem věděla, jak to dopadne, od prvního okamžiku, co jsi zmínila, že chce Alenka vidět svého dědečka, ale i tak mě to moc dojalo, a mrzí mě, že on nezůstal déle. Opravdu krása. Máš velkou šanci na výhru!

2 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 23. června 2015 v 15:12 | Reagovat

[1]: Děkuji moc! Od tebe si pochvaly velmi vážím! I ty tu šanci máš a to dost velkou!

3 snapeova snapeova | Web | 23. června 2015 v 18:26 | Reagovat

Asi to na mě nezapůsobilo, tak jak mělo. Nevím čím to je. Vymyšlené to máš hezky.

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 23. června 2015 v 19:32 | Reagovat

Po řádném čtení.. ehm... Nápad je to pěkný, vážně to máš hezky napsané (Něco mi tam sice nesedělo ale to se ztratí :-D) Nevím proč ale moc mě to nebavilo, to s tím dědečkem mě dojalo :-).

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 29. června 2015 v 16:12 | Reagovat

Je to krásné a dojemné :) Ale přijde mi to napsáno v jedné rovině... chtělo by to nějaké napětí a překvapení.

6 Hay Lin Hay Lin | E-mail | Web | 1. července 2015 v 22:08 | Reagovat

V strede také tajomné, tak som sa trošku bála, keďže som si v tej situácii predstavovala seba.. Ale tá myšlienka je veľmi pekná, milá.. Hreje pri srdci.. Ach, koniec ma dojal a trošku mi ušla slzička... Krásne! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama