1. Kapitola

28. ledna 2015 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  You know my name, not my story
Tak a máme tu první kapitolu nové povídky. Je to prostě výstřel naslepo, tak doufám, že se vám to bude líbit.
Za korekturu děkuji Lily eN.



Smutným hodiny se dlouhé zdají, aspoň tak bych popsala naši úžasnou cestu autem. Můj otec se mnou momentálně nemluví. A to jenom kvůli tomu, že chodím s patologem z našeho baráku. Možná trucuje kvůli tomu, jak to zjistil. Souhlasím, že nejspíš není snem každého otce vrátit se dřív z dovolené a v ložnici najít svoji dceru s mužem. Stejně by nemusel tak bručet a hlavně by se mnou mohl začít komunikovat, když jedeme na místo činu.
Já a můj otec vyšetřujeme vraždy. Pracujeme v jednom týmu a někdy je fakt napjatá atmosféra. Nechtěla jsem pracovat u něj, ale jinde mě nevzali, protože ještě nemám dostatek zkušeností. Snad si je nasbírám tady a pak prchnu do světa.
"Víme něco o mrtvém?" Otec si odkašlal, než mi odpověděl.
"Jmenuje se Eric Lewis a myslím, že je mu asi 21 let. Aspoň podle toho, co si pamatuju."
"Byl mladý, jak ho zabili?"
"Myslím, že pistolí, ale nevím to jistě."
Další otázky jsem radši neměla. Nesnáším ty jeho nálady. Nejhorší je, že je mám taky. Jestli jsem po něm zdědila něco pozitivního tak je to maximálně láska k policii. Nevím, jestli chtěl spíš kluka, ale měl smůlu. Narodila jsem se já a tak mu musím stačit.
Konečně jsme dojeli k cíly naší cesty. Podívala jsem se na místo omotané páskami a uviděla někoho, koho by můj otec momentálně vidět neměl.
"A tady máme našeho doktůrka, no tak co nám povíte?" Řekl můj otec a bylo vidět, že se přemáhá. Sakra vždyť už je mi 25 a on pořád dělá, že je mi 18 a musí všechny moje známosti prověřovat a hlavně si na nich dost často smlsne.
Nehodlala jsem je poslouchat a tak jsem se vydala k nejbližšímu policajtovi.
"Můžete mi říct něco o oběti?" Řekla jsem dost formálně a už jsme otevírala svůj zápisník. Zjistila jsem, že to byl mladý policajt, který tu chviličku pracoval. Byly jsme na vesnici, takže jsem se tomu ani nedivila. Tady moc vysoké nároky nemají. A plat máme skoro stejný. Je to směšný. Další informace o rodině a jeho přítelkyně jsem poslouchala jedním uchem a druhým to zase vypouštím. Nějaké poznámky mi zůstanou na stránkách zápisníku, ale moc jich není. Rozloučila jsem se a trochu povzdechla. Snad to bude rychlé a nebude to náročné. Teď nějak nemám energii na zdlouhavé případy.
Podívala jsem se na mrtvolu. Bylo jasné, že dostal jednu kulku a to přímo do srdce. Vrah uměl střílet. Že by někomu na stanici sbalil ženu? No takhle se to tady neřeší. Ty by se spíš pěkně porvali, ale vyloučit to nemůžeme. Spíš mě překvapuje to, že je to na tak otevřeném prostranství. Vypadá to, že seděl na lavičce a naproti je velké fotbalové hřiště. Že by sem jel kvůli rušení nočnímu klidu? To by měl šerif vědět. No s tím už hovoří táta. Snad tady pro mě nebude moc práce. Někdo mi lehce projede rukou po zádech a skoro neviditelně mě obejme.
"Dal ti čočku?" Zeptala jsem se.
"Normálka. Tak co se divit, když hlavnímu detektivovi svedu dceru." Já se nedivila. Teď šlo jenom o to, aby nás táta nenahlásil, protože myslím, že je toho schopen.
"Jen doufám, že nás nenahlásí." Prohodí potichu Douglas. Zavrtěla jsem hlavou, jako bych se chtěla sama uklidnit.
"Ne to neudělá. To vím určitě." Douglas se ode mě odtáhne a vyrazí ke svému autu. Ještě se otočí na mě.
"Doufám, že máš pravdu." Já taky doufám. Jen co nasedne do svého auta, přijde mi zpráva.
Přijdeš dneska ke mně? Nemohl se zeptat před pár sekundami, když stál za mnou. Prostě se bojí. Možná, ještě nevím. Naťukám do mobilu a odešlu. Kdybych k němu nechtěla, napíšu mu to rovnou, ale já si prostě nejsem jistá. Celý den si nejsem jistá.


Seděla na lavičce a dívala se na fotbalový stadion. Měl by se nechat opravit, vypadá děsně. Věděla na co, čeká, nebo proč si sedla zrovna sem. Slzy jí stékaly po tvářích a ona prostě seděla a vzpomínala. Uslyšela za sebou auto, ale neohlédla se. Vždyť si ho sem sama zavolala. Dotyční si sedl k ní a hvízdl.
"Tak tebe bych tu rozhodně nečekal. Co tě k nám přivádí? A co ty slzy?" Byl pořád stejný. Stejně zvědavý, jako když byli malé děti.
"Vím, že bys mě tu nečekal. Však jsem taky řekla, že už se sem nikdy nevrátím. Prostě jsem jela okolo a zachtělo se mi, sednou si na lavičku a zavolat ti."
"A proč zrovna mě? Po tom všem." Otočila se na něj a ušklíbla se.
"Myslím, že právě po tom všem jsem tě chtěla vidět." Zavrtěl hlavou. Nechápal to. Ani nevěděl, co ho čeká.
"Věděl jsem, že jsi trochu šílená. Ale tohle už je trochu moc ne?" Teď zavrtěla hlavou ona. "Takže to prostě smeteme ze stolu?" Teď už toho měla dost. Tenhle sebevědomý hajzl musí zaplatit. Za všechno.
Pomalu vstala z lavičky a postavila se před něj. Byla ale pořád zády k němu. On si jenom tak seděl na lavičce, úplně klidně dokud neuviděl pistoli v její ruce.
"Jsi hnusnej hajzl, který mi zkazil celý život a postarám se, abys za to pykal." Viděla to zděšení v jeho očích a náramně si to užívala. Adrenalin ji koloval tělem, jenom když viděla jeho vyděšený výraz.
"Neblázni. To už je přeci dávno za náma. Ty ses tu neobjevila skoro deset let a teď chceš, abych za to pykal? Nezapomeň, že jsem v tom nejel sám." Začala se smát ďábelským skoro až hysterickým smíchem.
"Já moc dobře vím, že jsi v tom nebyl sám, ty blázne. Neboj se, o ty další se taky postarám. Dej mi jenom čas." Zašeptala a zmáčkla spoušť. Mířila přímo na srdce a taky ho zasáhla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 15:08 | Reagovat

Och akčné poviedky s prvkami detektívky som tuším na blogoch ešte nečítala. (mám pocit, že ani v knihách moc nie) takže sa púšťam do tejto. Prvotne ma zaujla úvodný obrázok! Bombový :3
Zatiaľ neviem, čo si ot doho mám slubovať (väčšinou si v mysli robím obrazce párov a podobne už pri prvých kapitolách) takže uvidíme. Rozhodne sa teším na to, ako to bude pokračovať!

2 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 28. ledna 2015 v 16:09 | Reagovat

Moc zajímavě to začíná, podobných povídek moc neznám, takže určitě budu číst dál! :)

3 Nancy Nancy | Web | 1. února 2015 v 21:45 | Reagovat

Je to bezva. Těším se na další kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama