7.Kapitola

3. prosince 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Pan učitel
A je to tu! Teď tu možná bude déle pauza, protože jsem se nějak zasekla.

Přejela jsem po něm očima. Je prostě nádherný. Nechtěla jsem si to přiznat, ale byla to pravda. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Pousmál se.
"Myslel jsem, že vystřelíš z postele a začneš křičet, že to byla strašná chyba."
"Proč bych to měla dělat?" Podíval se na mě.
"Violet, je mezi námi velký věkový rozdíl. Kdyby se to někdo dozvěděl…"
"Tak se budeme snažit, aby se to nikdo nedozvěděl." Zašeptala jsem a políbila ho. Nechal si to líbit a z postele jsme nevylezli ještě nějakou chvíli.
Zavřel za sebou dveře a já začala stlát a dobalovat ještě pár věcí. Dohodli jsme se, že se sejdeme za hodinu v recepci a pojedeme domů. Domů. Co nás tam bude čekat? Je jasné, že budeme muset, to co se stalo tajit. Kdyby se to někdo dozvěděl, byl by označen za úchyla, nebo za něco horšího. Ale co když to pro něj byla jenom jedna noc a tím to hasne? Ano, než jsme se dostali do postele, říkal nádherné věci, ale to muži říkají. Teď se tím nebudu zaobírat. Pojedeme domů a tam už to nějak dopadne.
Oblékla jsem si pohodlné šedé tepláky s šedou mikinou a vzala kufry. Když jsem scházela schody, slyšela jsem, že už odevzdává klíče. Došla jsem do recepce a on se na mě usmál. Jestli se na mě bude smát často, asi zkolabuji. Vzal mi kufry a šel je dát do auta, já jsem mezitím odevzdala klíče a mohli jsme vyrazit.
"Jsi unavená?" Zeptal se, jen tak mimochodem. Věděla jsem, kam míří.
"Trošku ano, v noci jsem toho moc nenaspala." Usmála jsem se.
"Tak to se omlouvám, ale ono nešlo odolat."
"V pořádku." V tu chvíli jsme oba vyprskli smíchy. Pěkné odreagování. Byla jsem ráda, že v autě není napjatá atmosféra. Naopak, byla úplně kouzelná. On měl vynikající náladu, takhle šťastného jsem ho dlouho neviděla.
Po chvíli jsem opravdu usnula.
"Vstávat." Někdo mi šeptal do ucha. Ale ne mami, dneska ne.
"Hm?" Pomalu jsem začala otevírat oční víčka a po chvíli jsem dokonce i zaostřila. Sakra, to není máma.
"Jsme v Německu, nechceš na záchod?" Teď už jsem ho bezpečně poznala. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se na druhou stranu, abych neměla přeležený krk. "Ty jsi teda výřečná." Zasmál se.
"Kdybych tě takhle násilně vzbudila, taky bys nebyl výřečný!" Zamručela jsem. Cítila jsem, že mě vzal za bradu a otočil mi hlavu. Pomalu a něžně mě políbil. Asi se začnu rozpouštět, jako kostka cukru v čaji.
"To je lepší?" Zašeptal. Usmála jsem se.
"O dost. Teď už se i postavím, abych si protáhla nohy, ustup prosím." Poslechl mě a ustoupil. Já vylezla z auta a postavila se na nohy. Nejdřív jsem trošku kulhala, ale potom už to bylo v pořádku a já si mohla dojít na záchod. Když jsem se vrátila, opět mě čekalo kafe.
"Ohleduplnost nade vše!" Řekl a počkal, než nasednu. Poté se rozjel.
Zbytek cesty už jsem byla vzhůru a povídali jsme si. Konverzace plynula sama, ale bylo jasné, že za chvíli si budeme muset promluvit o nás. Pořád jsem se bála, že řekne, že to byla rychlovka na jednu noc. Bože prosím! Měla jsem pravdu, než mě vysadil před domem, zastavil a vypnul motor.
"Takže?"
"Musíme si promluvit, Violet." Ne já myslela, že půjdeme stavět bábovičky.
"Já vím. Jak to bude? Nebo počkej, nejdřív mi řekni, co to pro tebe znamenalo." Zvedl jedno obočí. Vždycky jsem to chtěla umět.
"Nějak tě nechápu." Ehm dobře, takže znovu.
"Jestli to pro tebe nebyla jenom rychlovka. Prostě jsi dostal příležitost, tak jsi ji využil." Nečekal jsem, že vykulí oči, ale tak každý máme jiné reakce.
"To si o mně opravdu myslíš? To co si řekla, myslíš vážně?" Přikývla jsem. "Aha, tak to jo. Takže ty jsi neposlouchala to, co jsem ti říkal? Že jsi moje a že tě nikomu nedám? Proč si vůbec myslíš, že by to pro mě měla být jen rychlovka?"
"Protože to se prostě v dnešním světě stává. Tohle prostě chlapi dělají. Prostě využijí příležitosti a pak už ani nezavolají, nebo o sobě vůbec nedají vědět. A ano, já poslouchala. Samozřejmě, že ti věřím, ale pochop mě. Ten věkový rozdíl je opravdu velký a co já vím, jak jsi to myslel. Prostě jsem se jenom bála. Potřebovala jsem se jenom ujistit, že to se mnou myslíš vážně." Nebyla jsem daleko od slz. Aspoň jsem řekla, co si myslím. On jenom zavrtěl hlavou.
"Myslíš, že bys měla jít. Rodiče se o tebe jistě strachují." Řekl a vystoupil z auta. Pomalým krokem došel ke kufru auta a vytáhl můj kufr. Já mezitím vystoupila a otevřela dveře. On mi podal kufr a prostě nastoupil do auta. Už jsem se jenom viděla na odjíždějící auto.
O hodinu později jsem dostala SMS.
Odvolávám hodiny na celý příští týden. Určitě si potřebuješ odpočinout. Já teda určitě.
Znamená to konec?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | Web | 3. prosince 2014 v 18:06 | Reagovat

Moc se ti to povedlo .) Těším se na další díl a jsem zvědavá, proč odložil tréningy :)

2 flow flow | Web | 3. prosince 2014 v 19:40 | Reagovat

Další díl!:o opravdu moc pěkné:)

3 kiki kiki | E-mail | 4. prosince 2014 v 16:56 | Reagovat

omg!!!!!!!!
Další díl, prosím. :-D

4 Luci Luci | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 18:19 | Reagovat

cože?_ doufám, že to neznamená konec... když konečně začal začátek... ne, to ne... tak snad pauza brzy skončí a my se dozvíme, jak to za ten týden bude... :)

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 22:21 | Reagovat

Páni! Na začátku tak sladké a pak najednou obrat o 180 stupnů :D Jsem zvědavá, jak to bude dál :)

6 Anna Anna | Web | 12. prosince 2014 v 17:01 | Reagovat

Další díl! :3

7 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 22. března 2015 v 15:44 | Reagovat

Och ♥ Ze začátku sen každé dívky a nakonec se to tak zvrtlo. To jsou prostě muži. Řekla bych, že se jen urazil, ale jako každý muž udělá správnou věc. Kapitola je úžasně zakončená tou zprávou. Nutí mě to kliknout na další kapitolu ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama