3.Kapitola

24. prosince 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Anna Raddle (Anna Elizabeth Potter II.)

Tak a je tu 3.kapitola! Samotnou mě to překvapilo, protože s touto povídkou jsem si dlouho lámala hlavu a konečně přišel nějaký nápad! Snad se vám ude líbit!
Na korekturu ještě čekám, ale uveřejnit tuto kapitolu chci, protože měa být pro vás takový dárek. Krásné Vánoce!

Malá, blonďatá holčička si hrála u krásné řeky. Její otec věděl, jak moc ráda si u ní hraje.
"Anono, už bychom měli jít. Nastydneš."
"Ještě chvilku tati." Zašeptala a usmála se na svého tatínka. Měla ho strašně ráda. Byl to moc hodný člověk. Přísný, ale hodný. Už neměla maminku. Jeden mocný černokněžník ji zabil. Tak jí to aspoň jednou tatínek. Chtěla by vidět maminku živou. Její tatínek, jí řekl, že byla pořád jako sluníčko a že jí je strašně podobná. Věděla, že ji měl moc rád.
Nechce se na svou maminku koukat pouze na fotografiích. Nesnášela toho ošklivého černokněžníka. Připravil ji o maminku.
Neznala ani svého dědečka s babičkou. Tatínek o nich nemluvil ve špatném, spíš o nich nemluvil vůbec. Chtěla by je jednou poznat.
"Anno, už opravdu musíme jít." Tatínek k ní přišel. Věděla, že už musí jít.
"Tak jo." Zašeptala. Tatínek ji vzal za ruku a společně se rozešli přes hustý les domů.
Když přišli domů, holčička se pěkně svlékla a všechno oblečení pověsila na věšáky a potom běžela do pokoje. Pokoj nebyl její, ale její mrtvé maminky. Když byla větší, zeptala se tatínka, kde měla svůj pokoj maminka a on ji jej ukázal. Zamilovala se do něj na první pohled. Její otec to na ní dobře viděl a řekl jí: "Máš s ní společného víc, než tušíš." Tehdy viděla svého tatínka poprvé a zatím naposledy plakat.
Posadila se do velkého a pohodlného křesla. Tatínek řekl, že po smrti maminky v pokoji ničím nehýbal. Jediné co přibylo, byla obrovská fotka. Samozřejmě na ní byla maminka. Byla tu od té doby, co si Anna pamatovala. Ráda si s fotkou povídala. Díky tomu, že se kouzelnické fotky pohybovaly, to vypadalo docela reálně.
"Mami, už zítra mi bude deset a potom mi bude jedenáct a víš, co se stane mami? Přijde mi dopis z Bradavic a já pojedu do školy! Už se na to moc těším. Doufám, že se mi tam bude líbit. Tobě se tam prý moc líbilo, to aspoň říkal tatínek." Najednou nemohla pokračovat. Slova se jí zadrhla v krku. Věděla, co přijde. Zamlžený pohled a mokré tváře. "Maminko, proč jsi odešla? Já tě chci tady. Chtěla bych, abys mohla být tu se mnou. Chtěla bych si s tebou povídat. Proč?" To už stála u fotky a hladila ji.
"Anno, už zase?" To byl její tatínek. Ona se ani nemusela dívat. Nikdo jiný tu nebydlí. Její maminka tu s nimi není. A nikdy nebude. Ošklivý černokněžník jí zabil a Anna tehdy slíbila Bohu, že ho zabije. Až vyjde školu a ona bude znát všechna kouzla, tak se za ním vydá.
"Já chci mít maminku tady."
"Já vím, ale s tím už nikdo nic neudělá. Stalo se tak a nikdo nemůže změnit minulost. To přeci víš a už jsem ti to říkal několikrát. Mě taky moc chybí." Anna se podívala na svého tatínka. Věděla, že mu jeho láska moc chybí, ale viděla v jeho očích i něco jiného. Nemohla přijít na to, co vidí.
Anna se zrovna dívala z okna. Viděla přicházet pár. Vídala je tady pravidelně. Nechápala je. Jednou za čas sem přišli a položili na práh domu kytky. Přitom nikdy nevešli dovnitř. Anna už na ně několikrát zamávala, ale oni ji nikdy neviděli. Bylo vidět, že jsou velice smutní. Bylo to celé divné


Harry a Ginny opět přicházeli ke starému domu, který patřil Tomu Raddlovi. Oba dva byli přesvědčeni, že stále ještě patří. Mysleli si, že ho Raddle opatřil Fideiovým zaklínadlem, protože jakmile mu předali jeho dceru, jejich vnučku, dům vypadal, že se každou chvílí zbortí. Vypadalo to, jakoby v něm nikdo už hodně dlouho nežil. Dodnes litovali, že mu jejich vnučku dali. I když nedá se říct, že by litovali. To co udělali, bylo správné, ale nejspíš si mysleli, že se změnil. Tom se ovšem vůbec nezměnil. Stejný podrazák, jako na začátku.
"Jednou jí tu prostě najdeme. Nemůže být věčně opatrný. Je to dítě občas prostě musí vyběhnout ven." Zamumlal Harry.
"Nezapomeň, že on nás vidí. Myslím, že si to dobře zaopatřil. Už je to skoro sedm let, co jsme mu jí dali." Zmínila Ginny. Chtěla dodat, že ji od té doby neviděli, ale nechtěla Harrymu připomínat takovou bolest. Samozřejmě, že na to myslel skoro pořád, ale stejně by od ní bylo ošklivé, kdyby to před ním takhle řekla.
Jako vždy položili na práh růže. Anna je měla nejraději. Opět stáli a dívali se na ten prázdný dům a oba dva mysleli na totéž.

Uvidí svoji vnučku ještě někdy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | Web | 24. prosince 2014 v 11:27 | Reagovat

Moc se ti to povedlo. Těším se na další díl a jsem hrozně zvědavá, jestli Annu uvidí :)

Také ti přeju krásné a Veselé Vánoce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama