Moje slohy do školy (1)

17. listopadu 2014 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  To se prostě nikam nehodí
Téma: Moje vítězství
Styl: Vyprávění
Číslo: 1.
Třída: prvák
Známka: 1



Na začátku tohoto příběhu jsem ještě nebyla na světě, a tak můžu jenom odhadovat. Vím, že moje maminka byla těžce nemocná a tím pádem byl v ohrožení její život a životy dětí, které čekala. Život můj a mého bratra.
Všechno začalo dnem 10. 11. v roce 1998. Do jedné porodnice v Praze pijela už starší paní. S ní tu byl i o dost mladší pán a chtěli jediné. Zachránit děti, které žena čekala. Žena absolvovala vyšetření, ale dobré zprávy ji nečekaly.
"Paní, vaše děti musí okamžitě ven," promluvil doktor.
"Vždyť jsou teprve v šestém měsíci!"
"Jiná možnost není. Jestli neroběhne porod, zemřete vy i vaše děti." V tu chvíli žena pochopila, že není jiná možnost.
Porod proběhl, ale děti na tom nebyly vůbec dobře. Špatně na tom byla hlavně holčička, která neměla dobré plíce a tím pádem nemohla pořádně dýchat. Nejspíš jí to hodně bolelo, protože hodně prečela a křičela. Tím ještě přicházela o to málo kyslíku co vůbec měla. Musela i se svým bratrem do inkubátoru, ani tady však její utrpení neskončilo.
Inkubátory v té době ještě nebyly na ta malá tělíčka dobře připraveny. Přístroj hledal holčičky nos, ale naneštěstí o její nos zavadil a kus ji vzal.
Aspoň jejich maminka byla v pořádku a už jí nic nehrozilo. Ona ovšem proplakala celé noci, protože holčičky stav se vůbec nezlepšoval a vypadalo to, že je navždy opustí.
Uplynul týden od porodu a karty se začaly obracet. Holčičce začaly fungovat plíce Mohla dýchat, ale ještě na noc potřebovala přístroje, protože občas ještě přestávala dýchat. Byla to pro rodiče skvělá zpráva, ale v zápětí byli nešťastní.
Chlapeček, kterému se tak dobře dařilo, dostal krvácení do mozku. Doktoři ho zachránili, ale bylo jasné, že bude mentálně postižený. Všechno bylo naopak.
Tak tohle je příběh mého vítězství. Dnes je mi šestnáct a jsem (až na pár problémům s plíci a jizvě na nosu) zdravá. Moje dvojče je na tom o dost hůř. Nezůstalo jen u mentálního postižení, dostavilo se i fyzické.
Nikdo neví, co se tehdy stalo. Ani já to nevím. Jediné co vím je, že jsem dost dlouho koketovala se smrtí. Nakonec ode mne ale dala ruce pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rebecca Rebecca | Web | 17. listopadu 2014 v 9:09 | Reagovat

Je dobře že jsi přežila!:)S tvým bratrem je mi to líto,ale měl štěstí že ho ti lékaři zachránili :)

2 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 17. listopadu 2014 v 15:28 | Reagovat

Moc hezky napsané. Teď mně budeš muset ujistit, je to pravda nebo fikce? :)

3 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 16:30 | Reagovat

[2]: Ano je to všechno pravda. Opravdu mám jizvu pod nosem a opravdu to bylo od inkubátoru. Všechno co jsem napsala je pravda, teda aspoň takhle mi to popisovala mamka :)

4 Luci Luci | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 19:25 | Reagovat

wow :O je to neskutečně silný příběh... nikdy jsem nevěděla, čím sis už jako malinké miminko prošla... a tvůj bratr taky... muselo to být pro tvé rodiče vskutku těžké :( je mi líto, jak dopadl tvůj bratr :/ jsem ale moc ráda, že ty jsi relativně v pořádku... :)

5 Nancy Nancy | Web | 18. listopadu 2014 v 19:01 | Reagovat

Krásně jsi to napsala a je mi moc líto, co se stalo. Vím, že lítost nepomůže, ale...

6 flow flow | Web | 19. listopadu 2014 v 8:29 | Reagovat

Moc pěkně píšeš:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama