1.Kapitola

9. října 2014 v 21:06 | Anna Elizabeth Potter |  Pan učitel
Tak je tady první kapitola asi rok připravované povídky. Původně jsem měla úplně jiný plán, ale nedávno mě osvítila múza a napadle mne toto. Snad se to bude líbit.
Za korekturu děkuju Lily eN.


Vystupovala jsem z autobusu číslo 140 a šla jsem stejným směrem, jako každý den. Šla jsem pouze pět minut svižnou chůzí a už se přede mnou tyčila budova s nápisem: Kulturní centrum.
V této budově se ukrývá docela veliký sál s pódiem, kavárna a knihovna. Do té chodím vždy po zkoušce, když je tedy ještě knihovna otevřená.
Vešla jsem do budovy a zamířila jsem k malé budce, kde seděl mladý vrátný.
"Ahoj Violet, jak je?" Zeptal se mě, jen co mě uviděl přicházet.
"Ahoj Dane, no jako vždycky. Je tu už?"
"Ne, ještě ne, chceš klíček od šatny?" Jako bych si ho někdy nebrala. Chodím sem už šest let.
"Ano. Kdyby se na mě ptal, řekni, že tu ještě nejsem, ať mám víc času, ok?" Dan jenom mrknul a podal mi klíč s číslem 35. Můj oblíbený. Usmála jsem se na něj a odkráčela do šaten.
Pomalu jsem se převlékala do sportovní podprsenky, bílého tílka a černých legín. Můj "cvičební úbor".
Podívala jsem se na mobil. 14:59 bliklo zrovna, když jsem mobil zamykala. Je úplně jedno jestli přijdu teď, nebo až za deset minut, stejně tu budu minimálně tři hodiny. Vyšla jsem ze šatny a zamkla ji. S klíčem v jedné ruce a mobilem v druhé jsem přišla do sálu. Už tam bylo všechno připravené. Židle pro diváky byly pryč a místo nich tam stálo velké křídlo. Ještě tu nikdo nebyl a tak jsem se posadila na schod, který vede na pódium a vzala do ruky mobil.
Ani jsem si nevšimla, že mi přišla textovka. Než jsem ji stačila otevřít, dveře sálu se rozletěly a dovnitř vkročil můj učitel.
"Proč sedíš? Napsal jsem ti, aby ses rozcvičila. Proč mě nikdy neposlechneš?" Protočila jsem oči v sloup. Typický přístup.
"Přišla jsem teď. Divím se, že jste mě neviděl." Pokývl hlavou a já se šla rozcvičit.
Můj učitel mě má v péči už šest let. Tedy od mých deseti. Učí mě na klavír, zpěv a tancovat, nebo spíš se umět pohybovat po pódiu. Každý den minimálně dvě a půl hodiny. Na nic jiného nemám čas. Nemám čas kouřit, pít ani spát s kluky. Vůbec mi to nechybí.
Každý trénink probíhá stejně. Nejdřív pohyb, potom zpěv a potom klavír, někdy klavír se zpěvem.
Tréninky jsou teď přísné, protože za pár měsíců mám mít soutěž mladých talentů ve Francii a když to zvládnu tam, dostanu smlouvu s jedním z nejlepších nahrávacích studií, no prostě sen nás obou. Myslím, že on je z toho víc nervózní než já.
"Zpíváš to falešně. Musíš se na to soustředit!" Nikdy mu nic není dobré, pomyslím si, když mě zase okřikne.
"Já se snažím." Zamručím. Nehodlám se s ním dneska hádat.
"Nesnažíš, vím, že to dokážeš zazpívat mnohem líp, tak se tu neulejvej." Opřu se bokem o křídlo. Nejde to skoro vidět, ale on to samozřejmě vidí. "Neopírej se. Postav se rovně, mám ti tady snad zopakovat základní postoj při zpěvu?"
"Stejně to každou hodinu děláte. A to, i když zpívám sebe líp. Je to jedno."
"Nebuď drzá a radši pořádně zpívej." I když je na mě přísný, mám ho ráda. Přeci jenom i on obětuje svůj volný čas mně. Touhle dobou by měl někde v klubech prohánět mladý pěkný ženský, ale on se tady se mnou pachtí. No, ale stejně na něj budu protivná. Nedovolím mu, aby věděl, že ho mám ráda. Musí si myslet, že je mi úplně volnej, protože by si ze mě potom akorát dělal srandu.
Když konečně zahlásil konec, rozešla jsem se k mobilu a klíči a šla se převléknout. Když jsem se převlékla a vrátila Danovi klíč, ještě na mě promluvil:"Nechceš svést?"
"Mám to kousek, ale děkuju."
"No dobře, ještě je světlo, ale vzkaž rodičům, že za tmy tě vozit budu. Nehodlám tě nechat se toulat po prázdných ulicích, když je tu v okolí tolik pobudů. Tak zítra, Violet." Dopověděl a odkráčel.

No to víš, že jo. Ještě se od tebe nechám vozit. To zrovna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 9. října 2014 v 22:06 | Reagovat

To je zajímavé, na pokračování si určitě počkám :-)

2 Luci Luci | E-mail | Web | 10. října 2014 v 20:02 | Reagovat

wow :3 mile mě to překvapilo... jsem zvědavá, kam povídka bude směřovat... že by romance mezi hlavními aktéry? :D nechám se překvapit, s čím přijdeš :) už teď se moc těším :) hlavní hrdinka je sympatická, jen bych takový život asi nechtěla :D i když, zase si jde za svým snem a něco nejspíš dokáže :)

3 Nancy Nancy | Web | 10. října 2014 v 20:02 | Reagovat

Moc hezké, těším se na pokračování :)

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. října 2014 v 11:00 | Reagovat

Tak tohle jsem nečekala :D Je to zajímavý začátek, hned si jdu přečíst další kapitolu :)

5 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 14:47 | Reagovat

Tak přísného člověka bych si asi neoblíbila, ale kdyby byl jako jeden učitel z naší školy (kterému přezdíváme PPP = pan pěkná prdelka :DD), tak bych si říct dala. Ten vrátný je sympatická postava, a ten konec :DD
Konečně jsem si udělala čas! :D Před výtvarkou stihnu ještě jednu kapi miláááškůů :DD ♥

6 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 16:58 | Reagovat

celkom ma to zaujalo, začnem to čítať, znie to fajn :)
tipujem nejaký vzťah s učiteľom? či mám až moc veľkú fantáziu? :D

7 Hay Lin Hay Lin | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 5:40 | Reagovat

Tak som si konečne našla čas na čítanie tvojej piviedky! Alebo teda.. Čas začať.
Podľa srdiečok na obrázku usudzujem, že pôjde o romantický príbeh. Nemám na ten žáner vôbec náladu, ale chcem si to prečítať.
Námet sa mi páči, hlavne to, že Violet má také záľuby. Som zvedavá ako sa príbeh bude rozvíjať ďalej. Tie drzé myšlienky tomu dodávajú "rebelský nádych" a je to fajn na pibavenie. Paráda.. Je to taká oddychovka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama