On je vinen 2/2

31. srpna 2014 v 16:26 | Anna Elizabeth Potter |  No Fanfictions (one-off stories)
Takže je tu pokračování. Nečekala jsem, že to napíšu tak rychle, ale stalo se. Pokud někdo namáte inspiraci, nebo nápady na povídky, zkuste procházky. Já chodím na procházky se psem a v hlavě se mi zrodily, vlastně skoro všechny ne fanfiction povídky.
Opět děkuji své beta-readerce Lily eN, která mě taky velice podporuje a za to ji musím poděkovat ještě víc.



"Em, jsi doma?" Zavolal Martin do domu. Žádná odpověď. Třeba se šla projít. To teď dělá často. Nejdřív jí to vymlouval, protože se procházela i za tmy, bál se o ni. Měla sice policejní výcvik, ale je těhotná a tak se nemůže tolik rvát a na víc i jeho kolegyně se nedokážou zkušeným protivníkům někdy ubránit.
Dneska přišel z práce ještě za světla a těšil se, jak ji překvapí. No tak to úplně nevyšlo, nevadí.
Přišel do kuchyně a začal vybalovat věci z papírového sáčku. Svíčky, dobré víno, to bylo spíš jenom pro něj, ale to vůbec nevadí. Můžou si ťuknout jenom symbolicky. Na jejich malého sviště, jak ho nazval jeho spolupracovník Bill.

"Jsi dneska nějaký šťastný, Martine. Co se stalo tak úžasného?" Bill už dlouho neviděl Martina takhle šťastného, naposledy, když mu Emily kývla na svatbu.
"Tohle se děje." Usmál se Martin a hodil doprostřed pracovního stolu fotku. Jeho spolupracovníci se na ni podívali a všichni to poznali, byla to fotka z ultrazvuku.
"Gratuluju, Martine!" Popřál mu šéf.
"Takže ty budeš mít malého sviště dřív než já?" Smál se Bill.
"Co ty nevymyslíš a nedělej, že ti to vadí." Usmál se Martin.
Jo to byl druhý den po prvním ultrazvuku. Byl tak šťastný. Nedokázal popsat, co cítil.
Z přemýšlení ho vytrhl telefon. Zvedl ho a představil se.
"U telefonu Martin..."
"Martine? Je doma Emily?" Hned poznal volajícího. Byla to jeho a Emily nejlepší kamarádka Carrie.
"Není Carrie. Děje se něco?" Jeho dobrá nálada se začínala vytrácet. Cítil, že je něco v nepořádku.
"Martine, nechci plašit, ale dneska jsme měly jít s Emily ven, ale ona nepřichází a je to už hodina. Snažím se jí volat na mobil, ale nezvedá to. Možná je jenom v koloně, ale nevím." Martinovi ztuhla tvář.
Sám pracoval u FBI na oddělení pohřešovaných, ale teď vůbec nevěděl, co má dělat.
"Půjdu se podívat kolem. Potom ti zavolám." Položil sluchátko na svoje místo a okamžitě vystartoval k věšáku. Natáhl si kabát a vyšel ven.
Obíhal všechny blízké uličky a parky, volal její jméno, ale nikdo neodpovídal a Martin začínal trošku propadat panice. Možná už by měl Willovi zavolat. Ještě jednou obešel všechny parky a cesty v okolí, až našel něco, co ho vystrašilo nejvíc. Čepice Emily. Byla to taková ta čepice, která vám úplně na hlavě nedrží a vypadáte v ní jako šmoula. Věděl moc dobře, že je její. Už mu musí zavolat, tady se děje něco špatného.
"U telefonu William Waldes. Oddělení pohřešovaných." Williamův táta byl Španěl, ale matka zarytá Američanka.
"Wille, průšvich." Odpověděl mu do telefonu Martin.
"Co se děje, Martine?"
"Nemůžu najít Emily a už mi volala její kamarádka a našel jsem její čepici a já vůbec nevím co dělat, je těhotná a já..."
"Martine, uklidni se a pověz mi to všechno popořadě a srozumitelně." Will vždy dokázal uklidnit a tam mu Martin všechno řekl.
"Jedu za tebou, čekej tam." Řekl Will a položil telefon. Martin se klepal. Ne zimou, ale strachem. Nikdy se o nikoho takhle nebál. Doufal, že ji najdou v čas.
Will a celý tým dorazili za dvacet minut.
"Martine, víš, že na tomhle případu nebudeš moci pracovat. Teď ti položím pár otázek a pak půjdeš domů. Já tě samozřejmě budu informovat o každém postupu, ano?"
"Wille, prosím, já nebudu dělat..."
"Jo, budeš dělat potíže. Prostě ti to zakazuju a i předpisy to zakazují. Takže, Martine, kde jsi byl dopoledne?" Martin se na něho podíval, jakoby mu právě řekl, že je holka.
"Snad víš, kde jsem byl!"
"Musím to slyšet od tebe."
"No dobře, byl jsem v práci."
"Co jsi potom dělal?"
"Potom jsem šel do obchodu a koupil svíčky, víno a nějaký ten zákusek. Dneska to bylo pět let, co se známe, však víš." Ano Will to věděl. Pamatoval si, jak Emily přišla do jejich týmu, ale po roce požádala o přeložení na oddělení domácího násilí. Nikdo nevěděl proč, ale věděli, že v tom byl buď Bill nebo Martin.
"A potom?"
"Potom jsem přišel domu a zjistil, že Emily není doma. Nepřipadalo mi to divné, protože Emily ráda chodí na procházky." Zarazil se. Kdyby tu byl dřív, mohl by ji ještě stihnout.
"Proč ses rozhodl hledat ji?"
"Protože mi zavolala naše kamarádka a řekla mi, že na ni už hodinu čeká a nezvedá ji telefony."
"Dobře. Martine, měli jste v poslední době problémy?" Will nemusel čekat na odpověď a vlastně ji znal. Věděl, že čekali dítě a měli mít brzo svatbu.
"Neměli."
"Martine, nemyslíš, že by prostě mohla utéct? Víš, že tyhle otázky pokládat musím."
"Jo vím. Myslím, že neměla důvod."
"Dobře, Martine, teď jdi domů a otevři si to víno. Osprchuj se a vlez do postele. Snaž se vyspat. Myslím, že Emily se jen tak neztratila, takže se nemusíš bát, že by přišla domů a hledala tě." Martin zavrtěl hlavou. "Martine, poslouchej. Víš, že pro její nalezení uděláme maximum. Musíš nám věřit." Podíval se mu Will do očí a Martin přikývl. Rozloučili se a on odešel domů.
Doma si otevřel víno, ale nešel se vysprchovat ani nešel spát. Martin seděl v obýváku a pomalu pil. Jestli ji dostal nějaký úchyl, muselo to být kvůli němu. V tom dostal nápad. Mohli by se podívat na Emilyny staré případy, ještě než odešla na mateřskou. Mohl ji unést nějaký úchyl, co zneužíval svoji rodinu. Zvedl telefon.
"Martine?"
"Ahoj Wille, napadlo mě, že byste se měli podívat do jejích starých případů. Přece jenom pracovala na domácím násilí. A pak byste..."
"Mohli prošetřit naše staré případy, jestli jsi ty nemohl někoho naštvat. Martine, neboj se. My se opravdu snažíme, ano?"
"Jo...já vím, Wille. Děkuju." Řekl a položil to.
Možná by bylo dobré se vyspat. Odešel tedy do ložnice a lehl si do postele. Usnul skoro okamžitě.
Za pár hodin ho probudilo štrachání u dveří. Napadlo ho jenom jedno vysvětlení.
"Emily? Jsi to ty?" Vyběhl z ložnice rychlostí světla a skákal přes tři, čtyři schody najednou. U dveří nikdo nebyl a tak vyběhl ven a volal po okolí. Bylo mu jedno, že venku je pod nulou a on tam běhá s nahou půlkou těla.
Nikde nikdo nebyl a tak se vrátil domů. U vchodu si všiml balíčku. Otevřel ho a vytáhl DVD se vzkazem.
Přeju pěknou podívanou.
Tyto slova stála na kousku papíru. Martin ničemu nerozuměl, ale rychle popadl DVD a strčil ho do přehrávače. To co viděl, ho dostalo, ze všeho nejvíc.
Byla to malá chata a potom kameraman zašel dovnitř, kde na zemi ležela Emily, spoutaná a jenom v košili. Kameraman položil kameru tak, aby divák měl dobrý výhled na Emily. To, co následovalo nebylo pěkné. Emily křičela, prosila, aby toho nechal, ale on toho nenechal. Martin pochopil, proč na sobě měla jenom košili. Nemohl se na to dívat a ani útočníka nemohl poznat. Měl kuklu a nemluvil. Jenom se smál a dělal Emily ty hrozné věci.
Martin to nevydržel a běžel do koupelny, kde se vyzvracel.
Zvedl telefon a zavolal Willovi.
"Wille, já něco mám."
"Cože? Co máš, Martine?"
"Někdo mi nechal na prahu balíček a v něm byla kazeta a na té kazetě je, je tam jak, jak ten parchant Emily, zn...znásilnil." Will chvilku čekal a pak odpověděl.
"Martine, počkej, jsem tam za chvíli." Martin se znovu podíval směrem na televizi. Viděl Emily a hlavně ji slyšel. Brečela a prosila, ať jí nechá. Po pár minutách už ji nechal a směrem do kamery zašeptal.
"To máš za bráchu, kreténe." Útočník měl ale měnič hlasu. Martin ho nepoznal. "Tahle chatka je ve středu lesa na severozápad od New Yorku. Máte dva dny. Dýl nevydrží. Já odcházím." Podíval se na Emily a zašeptal. "Byla jsi dobrá." A tím záznam skončil a Martin se držel, aby neprokopl televizi.
Za pár minut se přihnal Will.
"Podívej se nakonec. Přímo tam říká, jakým směrem se máme vydat. Koukej." Zašeptal do ticha Martin a pustil jenom konec.
Will všechno viděl a pokýval hlavou.
"Počkej chvíli." Zamumlal a začal vytáčet čísla na telefonu. Když všechny obvolal, sedl si k Martinovi.
"Já ji neochránil, Wille." Will se podíval na svého podřízeného. Byl to hodnej kluk a výborný agent.
"Tomuhle nešlo zabránit, Martine. Nemohl jsi nic udělat."
"Ale mohl."
"Musel jsi být v práci. A přestaň se obviňovat. Prostě za to nemůžeš, ano? Pojď se teď něčeho napít." Martin přikývl a vytáhl Whiskey.
Pili a pili a pili.
Ráno je vzbudil Willův telefon. Will ho zvedl a nakřáplým hlasem, protože si večer dali i pár cigár, oznámil svoje jméno. Najednou vystřelil z křesla a běžel směrem ven z domu. Martin se stěží postavil, ale potom nabyl rovnováhu a rozeběhl se, nebo on si aspoň myslel, že běží. Will jenom dál telefonoval, a když to položi,l podíval se na Martina.
"Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu."
"Našli Emily? Žije? Wille, přestaň si se mnou hrát." Will se odmlčel a začal.
"Ta dobrá je, že našli Emily a žije. Ta špatná je, že byla na gynekologickém vyšetření a dítě, Martine, je mi to strašně líto, ale dítě to nepřežilo."

Martin se zadíval do čerstvého sněhu a začal plakat. Nestyděl se za to. Brečel pro své nenarozené dítě, ale také brečel pro to, co se stalo jeho nastávající. Všechno bylo kvůli němu. On je vinen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 k2007 k2007 | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 18:57 | Reagovat

Je to smutné, ale bohužel se podobné věci dějí dnes a denně. Máš to nádherně napsané a já se těším, až napíšeš zase něco další =))

2 Luci Luci | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 20:26 | Reagovat

:O to je tak smutné... ale reálné... já nemám slov... mám slzy v očích... chudák Martin... chudák Emily... aspoň že ona přežila... píšeš opravdu strašně reálně... chudáci... takový hrozný zážitek, Emily se z toho nikdy nemusí vzpamatovat...těším se na další tvou povídku, snad bude mít šťastnější konec :)

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 4. září 2014 v 20:42 | Reagovat

Och, malého sviště! :D ♥ Ok čtu dál...

Hmm.. Emily není doma, kam se poděla? o.O

Ne ne ne ne (není čas na čárky :D) Snad bude Ok, i když tě znám tak dobře, že tomu uděláš nějakou smutnou tečku :D :(((

Kazeta? Let's carry on...

Och, bože! To je tak zvrhlý! Dyť to je zvrhlý jako zabít štěně :OO Ba zvrhlejší! Ubohá Em... :PP

Nee... Tak tohle dopadlo fakt smutně :(( Aničko, Aničko :PP Ten konec je tak pěkně napsaný, že se mi draly slzy do očí :(( Jenom pravej chlap se nestydí za svůj pláč..

4 mr.Me mr.Me | 13. září 2014 v 21:34 | Reagovat

:-(  :-(  :-(

5 Petra Petra | 16. září 2014 v 10:42 | Reagovat

Jo, ten malý svišť je opravdu dobrý :D Není z toho jasný, kdo byl ten lump...

6 CrazyJull CrazyJull | Web | 4. října 2014 v 19:49 | Reagovat

Je to naprosto úžasné,ale taky hrozně mustné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama