Svět je pro živé

23. dubna 2014 v 18:52 | Anna Elizabeth Potter |  Fanfictions (your wishes)
Povídka na přání pro Desirée Lydon. Ona sama pro mě napsala krásnou povídku, a tak doufám, že se jí to bude líbit. Příála si něco o dvojčatech po válce. tak tady to je.

"Frede, vrať se! Prosím…" Zašeptal jsem do našeho pokoje. Opřel jsem se o stěnu a sjel po ní na zem. Pořád doufám, že se najednou rozletí dveře a v nich bude stát Fred se svým potutelným úsměvem, ale to se nestane. Je mrtvý. Žádné kouzlo nedokáže mrtvým vrátit život. Zemřel, když bránil hrad, náš druhý domov. Voldemort šel po Harrym a my ho bránili. Je jako náš bratr a já mu nic nevyčítám, proč bych taky měl. Nebyla to jeho vina.
Otevřel jsem okno a podíval se do dálky. Tamhle na tom kopci jsme hrávali Famfrpál. Otočil jsem se zády. Nemohl jsem se na to dívat. Vzchop se! Jak se budeš moct potom dívat na celé okolí, na svůj domov, rodinu! Všechno mi ho bude připomínat, ale já budu muset jít dál! On by chtěl, abych šel dál.
"Ne!" Kopnul jsem do postele, která se nebezpečně začala rozpadat. Nevím, co by chtěl! Nemůžu to vědět! Je mrtvý! A už se nevrátí. Nikdy.
"Georgi? Jsi v pořádku?" Ptala se mamka přes dveře.
"Ne…" Zašeptal jsem a začal plakat. Chlapi nepláčou, vzchop se! Mamka pomalu vešla do místnosti.
" To bude dobré zlato. Dostaneš se z toho." Šeptala a hladila mě po vlasech.
"Ne nedostanu! Byl moje dvojče! Teď je mě jenom půlka! Nikdo to nechápete!" Zakřičel jsem a rozběhl se do obýváku a vzal do ruky letax. Hodil jsem ho do krbu a vykřikl: " Kratochvílovy kouzelnické kejkle!"
Objevil jsem se ve velkém barevném krámě. Byl to náš společný krám s legračními věcmi. Velice se nám dařilo. Prošel jsem celý obchod a zamířil jsem do naší společné kanceláře. Podíval jsem se na plánky na Fredově stole. Ještě nebyly dodělané a na mém stole ležel malý vzkaz.
Až bude po válce, promluvíme si o létacích botách, mám k nim ještě pár výhrad. Jo a napadlo mě, že bychom si mohli od Harryho půjčit neviditelný plášť, chtěl bych ustřihnout jenom malinkou část a trošku s ní zaexperimentovat.
Feorge
"Jasně brácho." Zamručel jsem a dal se zase do pláče. Najednou jsem slyšel zvuk, jako kdyby se někdo přemístil do obchodu. Vytáhl jsem hůlku, protože ještě ne všichni Smrtijedi jsou v Azkabanu. Pomalu jsem se přesunul ke dveřím a vykoukl ven.
"Georgi, co tu děláš?" Byl to Harry. Neměl jsem chuť s ním mluvit. Neměl jsem chuť mluvit s nikým.
"Co bys řekl?"
"Hele já…vím, že je to moje chyba, že Fred umřel. Já nevím, co mám udělat, abych…" Podíval jsem se na Harryho.
"Ty blázne! Ty za to přece nemůžeš…my…on věděl, do čeho jde. Věděl, že…věděl, že by to nemuselo dopadnout dobře," Harry se díval na zem. " a stejně nemůžeš nic dělat! Je mrtvý a už se nevrátí, tak co tu sakra děláš? Chci být teď sám, Harry, prosím."
"Jo jasně…já už jdu." Řekl Vyvolený a odešel. Nečekal jsem, že hned odejde. Myslel jsem, že mě bude přemlouvat, abych se vrátil, nebo tak. No, vlastně tím líp pro mě. Posadil jsem si ke svému stolu a tiše tak zůstal.
Po dvou hodinách
"Georgi?"
"Sakra, Harry! Copak jsem ti neřekl, že sem nemáš lézt?! Promiň, ale já na nikoho teď opravdu…"
"Ani na Freda?"
"Cože? Co tím kruci myslíš?"
"No…pamatuješ si Příběh tří bratří?" Proč se mě proboha Harry Potter ptá na pohádku pro malé děti?
"Jasně, že si ji pamatuju, proč se vlastně ptáš?"
"Mám jeden, vlastně dva předměty z té pohádky."
"Cože? Harry, je to jenom…moment hůlka smrti skutečně existovala, plášť máš ty…takže…on existuje i kámen vzkříšení?" Zašeptal jsem s velkou nadějí v hlase.
"Ano, existuje a já ho mám tady." Otevřel Harry dlaň. Koukal jsem na ten skoro rozpůlený černý malý kamínek snad minutu.
"Já bych se s Fredem…"
"Zase mohl vidět, ano! Takže ho chceš?" Zeptal se s úsměvem Harry.
"Ano, prosím!" Oči mi začaly svítit radostí. Harry mi podal malý černý kámen a otočil se k odchodu.
"Třikrát s ním obrať v dlani. Až ho nebudeš chtít, vrať mi ho a já ho odnesu někam, kde už ho nikdo nenajde."
"Copak ty nechceš vídat matku, otce, Siriuse, Lupina a všechny co padli?" Harry se na ně podíval se smutkem v očích.
"Už ne. Poznáš proč." Řekl a odešel.
Zamkl jsem obchod a zavřel jsem se v kanceláři. Semkl jsme pomalu oči a třikrát obrátil kamínek v dlani a ve chvíli, kdy jsem otevřel oči, stál přede mnou Fred. Byl bledý, ale usmíval se.
"Ahoj Grede." Zasmál se. Já se taky zasmál
"Ahoj Feorge. Chybíš mi brácho."
"Ty mě taky, zrzku."
"Já ti dám zrzka! Co tam nahoře vůbec děláš?"
"Různé věci. Jsem rád, že jsi našel nějaký způsob jak mě přivolat, chci ti říct pár důležitých věcí. Ty Tryskoboty, nebo jak jsme jim říkali, vyhoď, jsou k ničemu."
"Vždyť to začínalo vypadat docela slibně! Nemůžu je vyhodit!"
"Georgi, věř mi! Stojí za prd!" S tímto názorem jsem opravdu nesouhlasil! " Někdy si půjč ten plášť od Harryho! Mohl bys třeba udělat neviditelný triko! No, i když…kalhoty by byly pro holky lepší. Kluci by si víc užili to triko."
"To snad není možný, na co ty nepřijdeš!" Zasmál jsem se.
"Normálka, znáš mě." Mrkl Fred. Ano, máš pravdu znám tě. Pomyslel jsem si.
"Jo a brácho! Sakra vyjdi si už konečně ven s Angelinou! Kouká po tobě od sedmáku a ty pořád nic! Přitom je docela hezká. Aspoň teda myslím. Podle mých přesných výpočtů."
"Ty a tvoje "přesné" výpočty mě častokrát dostaly do maléru!"
"Ale no tak!"
Týden jsem všude chodil s úsměvem na rtech, ale zatímco se můj úsměv zvětšoval a zvětšoval, Fredův byl stále menší a menší.
"Georgi?" Zeptal se jednou bratra Fred. "Mohl bych s tebou mluvit?"
"Jasně proč ne?" Sedl jsem si na svou novou postel v mém bytě v Londýně.
"Víš…promiň, ale tohle není pro mě. Nemůžu se věčně koukat na všechny ty lidi kolem a ani je nepozdravit. Nevím, já byl šťastný tam, kde jsem byl. Překvapivě v nebi! Vím, že to slyšíš nerad a já bych s tebou chtěl zůstat tady, ale je na čase, aby se každý z nás vydal svou cestou. Ty ještě žiješ! Užívej si života! Měj děti a pošli je do Bradavic! Prostě už tady není místo pro nás oba. Vím, že to pochopíš! A jednu se prostě smíříš s tím, že už tu nebudu. Věřím, že to dokážeš. Jsi přece můj bratr." Začaly mi téct po tvářích slzy. Musím ho pustit. On si to přeje.
"Dobře…sbohem, brácho. Byl jsi…byl jsi ten nejlepší bratr na světě. Věř tomu. A jednou se tam nahoře sejdeme! Jednu jo." Fred jen potřásl hlavou a já si sundal prsten, který jsem nechal zhotovit, abych měl Freda pořád na blízku. Upustil jsem ho na zem a v tu ránu byl Fred pryč. Nebyl tu. Už byl mrtvý a já ho už nikdy neuvidím. Co se dá dělat. Půjdu vrátit Harrymu ten prsten.
Přemístil jsem se do Doupěte. Harry tu ještě do konce prázdnin bude bydlet a pak už se odstěhuje. Vyšel jsem po schodech dvě patra a zaťukal na Harryho dveře. Otevřel mi a pustil mě dovnitř.
"Ahoj." Zašeptal jsem.
"Ahoj Georgi. Co Fred?" Zeptal se, jako by stále žil.
"Už chtěl odejít. Pustil jsem ho. Nebudu ho tu přece věznit. Jeho život už skončil, no ne? Můžu se tě jenom na něco zeptat? Proč ty si je dobrovolně opustil? Vždyť tátu ni mámu si nikdy vlastně nepoznal, Siriuse jsi miloval jako tátu a ty ses jich dobrovolně vzdal…proč?" Harry se na mě podíval a začal odpovídat.
"Tehdy jsem si myslel, že už za pár chvil budu s nimi, nebyl proto důvod je nechávat ve světě živých. Ale ani potom, co jsem vstal z mrtvých, jsem je nechtěl zpátky, protože oni tady nejsou šťastní. Nechtějí vidět ty, jimž ublížili, ty, kteří trpěli nad jejich ztrátou. Oni patří do nebe, Georgi, tam je jejich místo. A jak už tam jednou jsou…řekněme, že už se odtamtud nechtějí hnout. Čekají, čekají na své příbuzné a jsou tam šťastní. Tady by šťastní nebyli, i kdyby chtěli." Po celou dobu jeho vyprávění jsem brečel. Dá se říct, že jsem to pochopil. Frede, drž mi tam nahoře místo! Budu na tebe myslet každý den a chci, abys věděl, že tě mám hrozně rád a díky! Angelina je moc fajn. Mám tě rád Frede!
***
"Já vím, Georgei, já vím!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 24. dubna 2014 v 15:07 | Reagovat

Úžasná povídka, děkuju moc! :) Já jsem si vždycky na konci sedmičky říkala, proč proboha Harry ty Relikvie smrti zahodil, vždyť je mohl takhle krásně využít! :D

2 Casion Casion | Web | 24. dubna 2014 v 18:19 | Reagovat

Krásne napísané, naozaj vydarené poviedka :-) Freda mi bolo strašne ľúto a aj Georga, takže som rada, že sa aspoň takto v poviedke s jeho smrťou zmieril a rozúčil sa s bratom :-)

3 Kayla Kayla | Web | 24. dubna 2014 v 18:30 | Reagovat

Tak toto je krása :) aj slzička ukápla :)

4 Michato Michato | 24. dubna 2014 v 18:38 | Reagovat

Brečela jsem jako malá :´) úžasné :))

5 Pásoba Pásoba | 24. dubna 2014 v 19:21 | Reagovat

Nádherné, přečetla jsem to jedním dechem. Fakt se ti to povedlo. :-)

6 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 10:26 | Reagovat

Úplně jsem roztekla u těchto vět - "Ne nedostanu! Byl moje dvojče! Teď je mě jenom půlka! Nikdo to nechápete!"
Jo a taky musím podotknou, že.... Za tuhle povídku tě absolutně miluju! :D (Ne, že bych tě nemilovala už předtím, jen se intenzivita mé lásky posunula na vyšší úroveň :D)
Čekala jsem, kdy konečně někdo napíše něco úžasného s dvojčaty a tady to je! Božínku bylo tak dojemný, když tam Fred přišel a pak, když musel odejít :(( a ten konec mi uplně připoměl TFIOS xD ale tam Hazel zase myslím žbleptla něco ve smyslu "I do, Augustus. I do."
Každopádně očekávám, že napíšeš něco takto úžasného znovu!
(Napsala bys mi prosím povídku se Severusem a Lily? Nebo klidně ten rozhovor Severuse s Brumbálem, kde se domlouvají na ochraně Potterovic rodinky, kterou Brumbál nakonec nedokáže ochránit? Prosím, prosím, smutně koukám :D *.*
Prostě luv it! :3

7 Nancy Nancy | Web | 27. dubna 2014 v 11:47 | Reagovat

Moc krásná povídka. Těším se, až napíšeš další.

8 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 21:03 | Reagovat

Dokonalá povídka, i když opravdu smutná :( Představa Freda v nebi je dost vtipná :D Aspoň já si ho tam představuju s andelíčkama co hrají na harfy kolem sebe a to je fakt představa k pokukání :D

9 Scriptie Scriptie | Web | 27. dubna 2014 v 21:34 | Reagovat

Já... eh, vždycky jsem měla pro ty dva slabost. Takže jsem se tady tak trochu roztekla a rozplakala a tak nějak všelijak. Každopádně povídka to byla skvělá, přestože smutná.

10 Petra Petra | 28. dubna 2014 v 13:56 | Reagovat

Super povídka!!!!!! :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama