Silvestr

14. prosince 2013 v 22:49 | Annie Potterová |  Fanfictions (one-off stories)

Takže tady je ta druhá...

Já a moji nejlepší kamarádi jsem měli jet k nám na chatu. Je nás pět a jsme skupina jménem FBI. Já jsem zpěvačka a hraju na klavír. Matyáš hraje na kytaru a zpívá, Martin hraje na bicí a holky (Verča a Kristýna) zpívají druhý hlas, nebo hrají na housle.
Týden před tím než jsme měli jet, za mnou přišel Matyáš.
"Hele El nebude ti vadit, když pozvu jednoho mého kamaráda? Nemá na silvestra co dělat a já nechci aby zůstal sám." Koukl na mě svýma krásnýma zelenýma očima a já souhlasila. Konec konců možná s ním i bude legrace! Matyáš se mi samozřejmě neobtěžoval říct kdo to je nebo jestli ho zná ještě někdo jiný, pro Matyáše typické.
Všichni už měly v autě vše potřebné, tak jsme mohli vyjet.
"Jsme všichni?" zeptal se se smíchem Martin.
"Co ten tvůj kamarád Matyáši?" zeptala jsem se ho. Matyáš jenom nepatrně pootočil hlavu.
"Přijede rovnou tam."
"Aha, tak to můžeme vyjet."
A tak jsme teda vyjeli. Celou cestu byla sranda a asi nejvíc byla, když se Verče chtělo na záchod a Martin naschvál zastavil až úplně na poslední chvíli. Nemohla jsem přestat myslet na Matyášova záhadného kamaráda. Mohl nám ho před tím aspoň představit. Co když to bude nějaký násilník? Co když nebude pěkněj? Nebo bude zamlklý? Když jsme dojeli na naši chatu v Kašperských horách, už tam na nás čekal.
Rozhodně byl pěkný. Jeho svaly byly vidět i přes bundu, měl i pěkné vlasy. Všichni jsme vystoupili a Matyáš s Martinem ho šli přivítat. Takže Martin ho zná taky!
"Tak a tohle je ta dobrá duše, bez které bychom tady ani nemohli být. Naše hlavní zpěvačka, pianistka a nejlepší kamarádka, Elizabeth." Představil mě Matyáš.
"Ahoj. Já jsem Logan." Usmál se na mě. I zuby měl pěkně rovné a bílé, ale teprve teď jsem si všimla jeho nádherných modrých očí. Na ty bych se klidně koukala celý den. Teprve po chvíli mi došlo, že před ním stojím jako solný sloup a ani jsem nezvedla ruku.
"Elizabeth, ale klidně mi říkej El, už jsem zvyklá." Usmáli jsme se na sebe.
"El otevřeš prosím? Mě je docela zima!" To otravovala Kristýna. Vytáhla jsem klíče a odemkla.
Naše chata nebyla taková ta stará sto padesát let, ale novodobá chata. Normální záchod, velká funkční lednička a hodně postelí.
Tahala jsem se se svojí taškou nahoru do schodů, když v tom mi jí někdo stáhl z ramene, byl to Logan.
"Pomůžu ti." Mrkl na mě a odnesl mi tašku do jednoho ze čtyř pokojů. Normálně bychom potřebovali jenom dva, ale naše párečky chtěly být spolu, takže jeden pokoj pro Matyáše a Kristýnu, další pro Verču a Martina a další dva pro mě a Logana.
"Děkuju." Usmála jsem se.
"Já mám pokoj vedle?" Zeptal se.
"Ano hned vedle mého, tady napravo." Ukázala jsem mu ale doleva.
"Tak doleva nebo doprava?" Zeptal se a smál se. Plácla jsem se do čela.
"Doprava promiň." Usmála jsem se. On odešel a já si začala vybalovat věci. Pomalu jsem začala přemýšlet, co si dáme k večeři, když v tom mi do pokoje vletěl Logan.
"Promiň, ale koupil jsem hranolky, tak si dáme ne?" Zasmála jsem se.
"Jdeš mi do rány chlapče." Oba dva jsme se zasmáli a šli dolů ohřát hranolky, když už byli vyběhla jsem nahoru a chtěla jsem říct ostatním, ale to jsem asi neměla dělat. Vtrhla jsem, samozřejmě bez klepání , a vyrušila dvojici ve válcích jazyků a nevím čem ještě.
"Pardon, jen jsem chtěla říct, že jsou dole hranolky."
"El vypadni! Sakra!" Zavřela jsem dveře a rozesmála se. Tak tohle se mi ještě nestalo. Běžela jsem dolů a pořád se smála.
"Copak se stalo tak vtipného?" Ptal se Logan. Tenhle kluk se mi začínal líbit čím dál víc.
"Ale…radši nic." Smála jsem se, že jsem sotva popadla dech. A najednou mi něco přistálo na hlavě. Logan po mě hodil hranolku!
"No počkej!" Sáhla jsem se, vzala si svůj talíř a začala hranolková válka. Logan střílel velice přesně, ale já taky nebyla špatná. Když nám došla munice, vzali jsme si hranolky ostatních. Nakonec, když už jsme neměli ani jeden munici, která se válela na zemi, uzavřeli jsme mír. Logan mě překvapil tím, že ty hranolky se mnou začal uklízet. Třeba Matyáš by to podle mě neudělal. Když jsme všechny posbírali, rozdělili jsme je do talířů ostatních a když přišli a divili se, že my nemáme, odpověděli jsme, že nemáme hlad. S úsměvy jsme se koukali jak naši kamarádi jedí hranolky ze země, ale nebyly na trávě, nebo tak, byly na normální čisté kuchyňské podlaze.
"Čemu se vy dva tak smějete?" zeptala se Veronika.
"Ale…to nechcete vědět." Ušklíbl se Logan.
Po večeři jsme vytáhli alkohol a začali si nalívat do skleniček. Po celou noc jsme hráli hry a vyprávěli jsme si zábavné historky, no prostě to bylo fajn. Jenom jsem si časem všimla, že Logan vůbec nepije. Dal si tak dvě, tři skleničky, zatímco my jsme měli v sobě tak šest. Za minutu půlnoc jsme se vydali ke dveřím a o půlnoci jsme vyběhli ven a zakřičeli: "Šťastný nový rok!"
Všichni jsme skočili do sněhu a začali se koulovat a dělat další kraviny. Když vedle mě skočil Logan, lekla jsem se a probořila se víc do sněhu.
"Co se lekáš?" zeptal se mě.
"Tebe! Skočil si vedle mě jak puma."
"Puma by nebyla tak slyšet." Smál se Logan a každým slovem byl u mě blíž a blíž. Oči mu přeletovaly z mých očí na moje rty. Já se taky koukala do jeho nádherných očí.
"O co se snažíš?"
"Políbit tě, je to tak blbě poznat?" Usmál se.
"Nedělej něco, čeho by jsi pak litoval!"
"Ale já nejsem opilej." Usmál se až jsme byli u sebe.
"Jdeme domů lidi!" Odtrhli mě kluci a šoupali mě do dveří. Idioti! Po té co jsme se vrátili do chaty si Logan zase sedl na svoje místo a nic neřekl. Co to jako mělo znamenat?! Neznáme se ani dvacet čtyři hodin a on po mě vyjede? To budu ta holka jenom na jedno? Ne to nechci, děkuju,pěkně.
"No tak my už půjdeme," ozvali se ostatní asi ve dvě ráno.
"Jo my už taky půjdeme," řekl Logan. My?! Ostatní se s náma rozloučili a my jsme se rozešli každý do svého pokoje. Já se svlékla a šla do sprchy. Poté co jsem se umyla teplou vodou, jsem se zabalila do osušky a vešla do pokoje, ale tam jsem měla nečekanou návštěvu.
"Takhle ti to sluší ještě víc než normálně." Usmál se Logan a přistoupil ke mně.
"Co tady děláš?" zeptala jsme se výhružně.
"Zapomněl jsem, na jakou stranu je ten pokoj, doprava nebo doleva?" Usmál se.
"No přeci…" A zbytek už jsem nestačila doříct, protože mě políbil. Tak něžně a sladce, jako ještě nikdo. Přitáhl si mě k sobě a strhl mě na postel. Rychle ze mě strhl ručník a já se před ním ocitla nahá. Když jsem mu začala rozepínat košili někdo vtrhl dovnitř.
"Matyáši! Já tě uškrtím," zavrčel Logan a hodil po mě ručník.
"Klídek! Já tady El jenom něco oplácím. Tak si to užijte." Smál se Matyáš a zavřel dveře.
"Co ti oplácel?"
"Nechtěj vědět." Usmála jsem se a políbila ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Noël Almi Noël Almi | 20. prosince 2013 v 11:30 | Reagovat

Mně se asi ta první líbila víc. Tahle mi připadala trochu předvídatelná, ale jinak se mi líbila. I když mi přišlo zvláštní, že tam byla česká jména a pak najednou Logan. Asi bych nechala buď česká nebo cizí. Anebo bych uvedla, že je to přezdívka. A stejně tak u Elizabeth bych to dala asi bez H.
Ale jinak se příjemně četla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama