6.Kapitola

21. července 2013 v 22:07 | Annie Potterová |  Anna Elizabet Potter (dokončeno)
Jo je to hodně divný, ale tohle mě prostě napadlo. Omlouvám se za chybya kdyby jste něčemu nerozuměli napište komentář, nebo si počkejte na další kapitolu, mělo by tam být vysvětlení :DD Jo je to hodně prdlé, takže to radši nečtěte! :DD a taky je to strašně krátké :DD


"Tak co prázdniny?" Ptala jsem se v ložnici holek.Veronika odpověděla okamžitě, jako kdyby tu otázku čekala.
"Jo ušlo to…byli jsme u babičky a dědy v nemocnici a potom jsme ještě jeli za druhým dědou, ale jinak nic zvláštního."
"My jsme taky byli u dědy a babky." Dominika musí dědovi říkat křestním jménem, protože se ještě necítí tak starý, aby mu někdo říkal dědo.
"Já byla doma." Odpověděla chladě Kristýna."A co ty?" Zeptala se mě.
"Já taky byla u dědy a babi." Usmála jsem se.
"Je to pravda?"
"Co?"
No…že chodíš s Nickem." Všechny se na mě podívaly.
"No asi jo, ale nevím to jistě….jenom jsme se dali pusu."
Jenom?!" Podívala se na mě Kristýna.
"Jenom? Děláš si srandu?" Vyhrkla Veronika.
"Je na tom něco špatně?
"No…je to jasný! Chodíte spolu!" Řekla Veronika.
"Vy to nechápete!" Vyhrkla jsem.
"Co nechápeme? Dali jste si pusu, on ti řekl, že tě miluje, ty jsi mu to taky řekla, tak v čem je problém?" Veronika zvedla obočí.
"Přesně v tom co jsi řekla! Já ho beru jen jako nejlepšího kamaráda! Nikdy pro mě nebyl víc!" Zděšeně otevřely pusy.
"Tak proč jsi mu řekla, že ho miluješ?" Zamyslela jsem se. Sama jsem to nevěděla. Spíš to ze mě tak vypadlo…
"Já nevím…"
"Hm…tak to jsi v průšvihu!" Řekla Dominika a holky přikývly. Když jsem je viděla, přepadla mě vlna vzteku, co ony o tom můžou vědět? Když Veronika otevřela pusu a chystala se něco říct, skočila jsem jí do toho.
"Jdu do knihovny." Řekla jsem a vstala.
"Ann já jsem ti chtěla něco říct."
"No tak mi to řekneš jindy. Myslím, že to nespěchá." Doslova jsem vyběhla ze dveří, abych neslyšela její odpověď. Pro jistotu, abych nešla kolem nebelvírské společenské místnosti a nepotkala tam Nicka, jsem si prodloužila cestu. Když jsem přišla do knihovny a vrátila půjčené knížky, vzpomněla jsem si, že ten den kdy se stalo to s Tomem jsem byla v knihovně. Super přesně to jsem teď potřebovala. Vzpomínat na ten hnusnej den. Sedla jsem s do oddělení obrany proti černé magii. Vzala jsem první knížku, která mi padla do ruky a zjistila jsem, že jsem jí už přečetla před dvěma roky. Hmátla jsem po další, ale tu jsem už taky četla.
"Pochybuju, že je v tohle oddělení knížka, kterou jsi ještě nepřečetla." Ušklíbl se Tom. Nevěděla jsem jak se dostal tak blízko mě.
"Vypadni!"
"A stejně ti k ničemu nebyly, no co se dá dělat…" Věděla jsem, na co naráží.
"Ty jsi neslyšel? Vypadni!"
Jasně, že jsem slyšel, ale vážně si myslíš, že skutečně vypadnu?" Pousmál se a zase se o krok přiblížil.
"Nepřibližuj se ke mně!"
"Mimochodem…pojedeš o Velikonočních prázdninách domů?" Pozvedla jsem obočí.
"Co tě to zajímá?" To už jsem se zvedla a šla směrem ke dveřím.
No, aby všechno zapadalo do mého plánu…."
"Do jakého plánu? Co zase chystáš?"
"Vážně si myslíš, že ti to řeknu? Annie ty jsi někdy tak naivní…třeba tehdy v koupelně …jak jsi prosila, abych tě nechal, nebo jak jsi si myslela, že doběhneš ke dveřím…tak naivní." Nelíbilo se mi, jakým směrem se naše konverzace ubírala.
"Mlč a nech mě už konečně na pokoji!" Vyšla jsem z knihovny dřív než zase mohl něco začít remcat. Co to zase chystá za plán? Třeba si jen vymýšlí a žádný plán nemá…jo žádný plán nemá!
Nevěděla jsem kam jít. Nechtěla jsem do ložnice za holkama. Nemohla jsem se vrátit do knihovny a v tom mi to došlo. Před deseti minutami se odešlo do Prasinek a Nick přesi říkal, že se tam chce podívat a něco koupit. Nebude ve společenské síni , tak se vydám tam! Aspoň se uvidím s kamarádama z vyšších ročíků. Tak jsem se tedy vydala ke společenské místnosti. Když jsem přišla k portrétu buclaté dámy, hned se mě zeptala na heslo.
"Heslo? Jé starší Potterová! Tebe jsem už dlouho neviděla! Znáš vůbec heslo?" Usmála jsem se. Buclatá dáma nikdy nezklame.
"Samozřejmě! Famfrpál!" Buclatá dáma zavrtěla hlavou.
"Neřekli ti nové heslo co?"
"Ono je nové heslo?"
"Ano…z důvodu bezpečnosti…" Buclatá dáma se na mě podívala tak lítostivě.
"Aha…no a nemohla byste udělat výjimku? Však mě znáte!"
"Ne promiň, ale nemůžu." Teď mi nálada klesla na samé dno.
"Aha no…tak asi nashle." Rozloučila jsem se a sešla po schodišti dolů. Co teď? Zkusím knihovnu. Jak znám Toma tak už tam určitě nebude. Vydala jsem se tedy znova do knihovny. Přece jenom za chvíli jsou NKÚ a já se ještě vůbec neučila. Po cestě jsem potkala Nicka…naštěstí toho bezhlavého.
"Dobré odpoledne slečno Potterová! Jaké byly prázdniny?" Musela jsem se usmát.
"Jo byly fajn. Kolik dětí tu zůstalo?" Zeptala jsem se. Nick svraštil čelo.
"Moc ne. Tipoval bych to tak na deset dětí a skoro všichni byli ze sedmého ročníku. Pamatuji si, že váš otec…"
"Pojďte si tykat. Vždyť to vypadá divně." Zasmála jsem se. On se taky usmál a přikývl.
"Dobře rytíř Nicolas…"
"Pardon, že vám pořád skáču do řeči, ale myslím, že vaše ctěné jméno znám dost dobře." Usmála jsem se.
"No tak dobře. Tak tedy Nick." Vypadal trošku uraženě, ale podal mi ruku. Já ji stiskla.
"Anna."
"No výborně a o čem jsme to mluvili?"
"Myslím, že jste…že jsi…" Opravila jsem se."…mluvil o tátovi."
"Pravda! Já jen chtěl říct, že si moc dobře pamatuji, jak tvůj otec tu byl skoro každé prázdniny! Pak tedy začal jezdit s Ronem, ale předtím…" Přikývla jsem."…no nebudu tě rušit, určitě jsi chtěla jít do knihovny." Usmál se a odletěl. Zamávala jsem mu a koukala se jak prolítá stěnou.
Konečně jsem došla do knihovny! Měla jsem pravdu Tom tu nebyl. Zalezla jsem si i s učebnicemi do koutu a začala se učit. Teď mi došlo, že až se vrátím z Velikonočních prázdnin, budu uset na tu konzultaci ohledně povolání. Po pravdě jsem vůbec nevěděla co chci dělat. Přemýšlím nad bistrozorkou nebo léčitelkou, ani nevím co chtějí dělat holky.
Otevřela jsem učebnici a začala si pročítat poznámky z posledních hodin. Víčka mi strašně ztěžkla a za chvíli jsem skutečně usla.
"Je čas vstávat!"
"Nech mě mami…"
"Já rozhodně nejsem tvoje máma."
"No tak promiň tati…nech mě ještě spát." Osoba vedle mě se dost smála.
"Nejsem nikdo z tvé rodiny! Haló Bradavice volají Annie! Copak nepoznáváš můj hlas?"
"Nevím…měla bych ho znát?" Pořád jsem měla zavřené oči a na půl spala.
"Myslím, že jo…známe se odmalička." A v tom mi to došlo.
"Nicku?"
"No konečně!"
"Proč mě budíš?"
"No já ti ani nevím, možná protože spíš v knihovně?"
"Co?" Skoro jsem se vymrštila. Fakt že jo. Usla jsem někde u mnoholičných lektvarů. Nick se posadil naproti mně.
"Hele…já vím, že jsme ještě o tom nemluvili, ale…" Jakmile to vyslovil, sevřely se mi útroby. Věděla jsem o čem chce mluvit. Měla jsem to čekat."…chtěl jsem se tě zeptat…jestli…jestli by jsi se mnou…nechtěla chodit?" Podívala jsem se na něj. Věděla jsem, že tímhle naše kamarádství pošlu do kopru, ale já mu nemohla lhát.
"Nicku já…já tehdy…doma jak jsi mi řekl…no ty víš co a já…já na to odpověděla, že…že já tebe taky….já…lhala jsem…"
"Počkej…"
"…ne ty počkej! Promiň, ale já ti to musím říct. Já…já v tobě vidím nejlepšího přítele. Vidím v tobě člověka na kterého se můžu spolehnout a vím, že se o tebe můžu kdykoli opřít a vím, že mi kdykoli pomůžeš a vím, že je to vůči tobě nespravedlivé, ale já teď prostě nemůžu…po tom co se stalo…promiň." Nick se na mě koukal pohledem z kterého jsem nedokázala nic vyčíst.
"Aha…no tak já už asi půjdu a promiň, že jsem tě budil."
"Né Nicku počkej!" Ale to už byl v tahu. Proč já všechno vždycky tak pokazím? Proč prostě nedržím pusu?
Hledali jsme si kupé. Naše obvyklé bylo obsazené. Jedno jsme konečně našli. Bylo uprostřed vlaku.
"A Nick s náma nepojede?" Ptala se Kristýna. Neřekla jsem nikomu co se stalo. Normálně bych to řekla Nickovi, ale teď to jaksi nešlo. Na hodinách si sice ke mně sedal, ale neprohodili jsem spolu jediné slovo. Já se mu nevidím, ale mrzí mě to.
"Ne on…bude v kupé pro prefekty." Odpověděl Frank.
"Proč? Nikdy přeci nejel s prektama…" Veronika se také dost divila.
"Prostě s náma nepojede! Neřešte to!" Odpověděl Frank. Po odpovědi po mě šlehl pohledem. Bylo mi naprosto jasné, že nejede kvůli mně.Celou cestu jsem nepromluvila ani slovo. Když jsem přijeli do Londýna hned jsem se rozloučila a skoro sprintovala k přepážce. Když jsem prošla jako vždy jsem se přivítala s rodiči. Odnesla jsem si věci do auta a sama jsem do něj nastoupila. Domů jsme jeli mlčky.
Když jsme přijeli opakovalo se to co pokaždé. Zavřela jsem se v pokoji a vybalovala. Když jsem byla v půlce někdo zaťukal na dveře.
"Dále!" Byl to táta.
"Tak co ve škole všechno dobrý?"
"Jo jasně."
"Annie jdeme večer s mamkou na večeři a potřebujeme, abys pohlídala Jamese a Lilli. Zvládneš to? Klidně můžeš pozvat Nicka…už tu taky dlouho nebyl." Když mluvil o Nickovi žaludek se mi sevřel a udělal pár kotrmelců.
"Jo jasně…jasně že to zvládnu. Tati je mi patnáct!" Táta se jen smál.
"No jo ty abys mi neřekla jak už jsi veliká co? Já vím, zvládáš hodně věcí,ale.."
"Žadné ale! Kolikrát jsem je už hlídala!"
"No tak dobře! Tak díky." Usmál se a vyšel z pokoje. Za hodinu jsme už mávali autu, které se vzdalovalo od naší příjezdové cesty.
"Můžu si dělat, co chci?" Zeptal se James, když už auto nebylo vidět.
"Jako kdybys jindy nemohl!"
"Super!" Za dvě hodiny, když už Lilli měla jít pomalu spát, jsem venku slyšela zvuky, přestala nám jít elektřina a strop se začal třást.
"Co jsi udělala s elektrikou?" Přišel James do pokoje.
"Já nic! Jamesi…sedni si k Lilli a nikam nechoď!" Pomalu jsem se blížila ke dveřím a kukátkem jsem se podívala před dveře, to co jsem viděla mi vyrazilo dech. Před dveřmi stál Tom a v ruce držel hůlku.
"Ahoj! Otevřeš mi nebo mám použít hůlku?" Zeptal se škodolibě.
"Běž pryč a nech nás být!" Odstoupila jsem ode dveří a popadla do náruče Lilli. No asi jsem mu opravdu měla odemknout, protože jsem slyšela bombarda maxima a dveře společně se zdí vyletěli do vzduchu. Lilli začala brečet a James se stáhl ke mně.
"Říkal jsem, že mi máš otevřít." Usmál se a zvedl hůlku." Tak co po dobrém, nebo po zlém?" Nestihla jsem mu odpovědět, protože po mně začal metat kletby. Naštěstí jsem už měla vytaženou hůlku a začala jsem se bránit. Lilli jsem skoro hodila Jamesovi, který se důmyslně schoval za pohovku. Metali jsem na sebe kletby a on ještě stíhal ničit dům. Lítaly na mě střepy a zasekávaly se mi do těla. Strašně to bolelo, ale já věděla, že jestli teď přestanu, bude to bolet mnohem víc a navíc by něco mohl udělat Jamesovi nebo Lilli. Podařilo se mi ho zasáhnout omračovacím kouzlem, bohužel jenom částečně takže se spíš zapotácel.
"Jamesi! Za mnou!" Popadla jsem Lilli a běželi jsme k rodičům do ložnice…tedy aspoň do toho co zbylo. Musela jsem se postarat o to aby byli v bezpečí a to tady rozhodně nebyli. Hodila jsem do krbu letax a vykřikla:" Doupě!" A opravdu jsem tam Lilli s Jamesem skoro hodila. Než jsem stihla skočit tak mě něco odmrštilo zpět do pokoje.
"Vážně sis myslela, že to bude tak jednoduché?" Ušklíbl se Tom. To odmrštění mi vyrazilo dech, ale postavila jsem se a znovu jsem začali bojovat.
"Mdloby na tebe!" Zase jsem se netrefila!
"Crucio!" On se teda taky netrefil. Bojovali jsme dlouho. Já se střepama skoro po celém těle, on doufám aspoň se zlomenou rukou a pak se to stalo. Naštěstí ne pomocí sectumsempra, ale pomocí vznášejícího kouzla proti mně začal vrhat nože. Všechny jsem dokázala zničit ještě než ke mně doletěly, ale jeden se dostal moc blízko a usekl mi jeden článek malíčku. V té chvíli jsem nebyla schopná nic dělat a padla jsem k zemi.
"To jsem nečekal, že tě dokáže vyřídit vznášející kouzlo. No ještě si trochu pohrajeme co říkáš? Crucio!" Znovu mi tělem projela strašná bolest a hlavou se mi honily ty nejhrůznější myšlenky. Vracela jsem se k tou dni v koupelně prefektů a k té chvíli kdy jsem Nickovi řekla jak to cítím já. Zmítala jsem se v nepředstavitelných křečích a měla jsem pocit, že mi i něco zlomil. Najednou přestal. Přešel k mým nohám a zatáhl za střep směrem dolů. Rozsekl mi zadní část nohy a něco mi vložil dovnitř.
"Nezapomeň to potom vyndat." Usmál se a klekl si ke mně.
"Ty…ty!"
"Pšt! Ještě bych mohl pokračovat! Rozhodl jsem se tě,ale už nechat. Tak zase někdy." Usmál se a políbil mě na čelo. Ten kluk je divnej a je hajzl. Slyšela jsem, že se přemístil. Rozhlédla jsem se. Krb nebyl tak daleko, možná bych se mohla k němu doplazit. Pokusila jsem se posunout, ale neskutečně to bolelo. Chňapla jsem po hůlce a použila vznášející kouzlo. Doletěla jsem ke krbu a natáhla jsem se pro prášek a zašeptala:
"Doupě…" V okamžiku jsem vyletěla z krbu dědy a babičky.
"Annie!" Někdo mě vzal do náruče a přitiskl se ke mně. Dost to bolelo, ale bylo to uklidňující. Nebyla to babička, ani děda. Ten hlas jsem znala až moc dobře.
"Tati?" Zašeptala jsem a přitiskla jsem se k němu.
"Holčičko moje…" Zašeptal mi do ucha.
"Harry ztrácí strašně moc krve! Musíme jí ošetřit!" To byla babička. Položil mě na pohovku a já otevřela oči.
"Co James a Lilli? Jsou v bezpečí?" Zašeptala jsem.
"Ano jsou v pořádku, ale jenom díky tobě!" Cítila jsem jak mi ten papírek, nebo co to bylo vypadlo z rány.
"Ann něco ti vypadlo z rány! Je to celé od krve, zkusím to rozložit."
"Co tam stojí?" Babička vykřikla zděšením a list upustila na zem. Na listu stálo:

Podmínky pro manželství Anny Elizabet Potterové a Toma Raddla…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 21. července 2013 v 22:32 | Reagovat

ÓÓÓ...tak to se mi líbilo. Konečně nějaký to násilí... :DD Ale létající nože mi přišly fakt vtipný. :DDDD

2 Annie Potterová Annie Potterová | E-mail | Web | 22. července 2013 v 11:40 | Reagovat

To víš já jsem samej vtip :D :D :D ne jak fakt nevěděla co tam dát :D

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 22. července 2013 v 12:20 | Reagovat

"Je čas vstávat!"
"Nech mě mami…"
"Já rozhodně nejsem tvoje máma."
"No tak promiň tati…nech mě ještě spát." Osoba vedle mě se dost smála.
"Nejsem nikdo z tvé rodiny! Haló Bradavice volají Annie! Copak nepoznáváš můj hlas?"
"Nevím…měla bych ho znát?" Pořád jsem měla zavřené oči a na půl spala.
"Myslím, že jo…známe se odmalička." A v tom mi to došlo.
"Nicku?"
"No konečně!"
(Má obnlíbená část xDD)
A bylo to vážně moc povedené a vtipné!Sice mi tam nesedí moc už Tom Raddl,ale je to fajn :-) Skvěléé! :D

4 Annie Potterová Annie Potterová | E-mail | Web | 22. července 2013 v 12:43 | Reagovat

Tsk to jsem ráda, že se ti to líbí :D :)

5 MarryWolf MarryWolf | 22. července 2013 v 18:05 | Reagovat

Och, ty mi dělá kapitolu od kapitoly větší radost :D Bože, ten Tom mě tak štve a zároveň ho hrozně zbožňuji :D :D Honem další! :D

6 Andy Andy | Web | 23. července 2013 v 16:26 | Reagovat

Rychle,  prosím. Tohle je prostě dokonalost :-D  :-D  :-D A ten konec :D  :D  :D Já z toho prostě nemůžu. Ale jen je trochu divný, že jí dal ten papírek do rány... trochu nelogické, ale jinak fakt boží. Nádherná kapitola. Piš dál, a pohni si :-)

7 Coco Coco | Web | 23. července 2013 v 18:59 | Reagovat

Když to neumíš vysvětlit, tak jak mám vědět, co chceš? ;) pošli mi nějaké obrázky! :) A PROSÍM SEM: http://cocoart.blog.cz/1302/objednej-si-layout

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama