Já tě v tom nenechám...

12. května 2013 v 0:16 | Annie Potterová |  No Fanfictions (one-off stories)
Tohle nemá s HP nic společného, ale snad to tolik nevadí…


"Tak co to tu máme?" Právě jsem dorazila k domu obklopeného policisty a k mrtvole v bazénu. Moje jméno je Elizabet Jonesová a pracuji na oddělení vražd v Bostonu. Právě se našla mrtvola a zavolali si na to mě a mojí spolupracovnici. Natalie Stuartová je moje spolupracovnice už něco přes 2 roky. Známe se už od základní školy a od malička jsem si přály být policistkami. Nakonec jsme se dostaly na policejní akademii a náš sen se začal pomalu splňovat.
" Obětí je žena kolem třiceti let. Štíhlá blondýna. Mrtvá tak kolem jedné ráno.Blíž ti to prozradím až po pitvě." Náš lékař Tommy a jeho podrobná zpráva jako vždy.
"Fajn…díky Tommy. Nevíš jestli dal někdo vědět Natt?"
"Ano, volali ji."
"Díky." V ten moment jsem viděla na cestě k domu policejní auto mé spolupracovnice. Rázně jsem vyšla směrem k autu. " Pozdě jako vždy!"
"No jo ty taky naděláš! Musela jsem si po cestě dát kafe. Známe oběť?" Musela jsem se usmát. I když to tak nevypadalo tak to já jsem většinou ta nedochvilná a do akce se řítím i proti předpisům.
"Blondýna kolem třiceti mrtvá kolem jedné ráno." Nechala jsem svoje slova doputovat k Natt.
"Hm…tak jedeme na stanici tady stejně nic nezmůžeme."
"Jo Natt?"
"Hm…"
"Co…no ty víš…co…?"
"Jo je to dobrý! Nemusíš se bát…už jsem v pohodě." Natalii před měsícem zabili rodiče a bratra. Vraha do těď hledáme, ale nejsme mu na stopě. Hodně jsem se o ni bála, protože jí to dost vzalo. Snažila jsem se, aby na to moc nemyslela, ale okolnosti tomu nedovolovaly.
Jely jsme na stanici kde na nás vybafl náš šéf.
"Myslíte, že ten případ zvládnete?"
"No dovolte pane? Máme nejlepší výsledky ve státě, vždyť to sám moc dobře víte!" Natt se do něj hned obořila.
"Však si z vás jenom střílím, tak se uklidněte Stuartová. Ale nezapomínejte, že případ číslo jedna jsou Stuartovi! Máme velké podezření na masového vraha, způsob jakým bili zabiti dost připomíná jeho starší útoky. Prozkoumejte to!"
"Ano pane!" Docela mě to děsilo. Masový vrah? Podívala jsem se na Natty.
"Já..já musím jít…na záchod."
"Jo…jasně běž." Dívala jsem se za ní a litovala ji. Nevím co bych dělala na jejím místě. Dala jsem se do práce. Znovu jsem prošla celou složku rodiny Stuartových. Znala jsem ho sice nazpaměť, ale co když mi něco uniklo. Pečlivě jsem si pročítala každý list, který se ve složce nacházel, zapisovala si důležitá fakta. Když jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem, že Natty je na tom záchodě už přes hodinu! Zvedla jsem se a zamířila směrem k dámským záchodům. Vešla jsem dovnitř a viděla ji. Viděla ji jak se choulí v klubíčku na zemi. Brečela. Brečela celou tu dobu co tu seděla. Potichu a pomalu jsem přišla k ní. Sedla jsem si vedle ní a objala ji.
"Pšt…to bude dobré."
"Promň…já to prostě nezvládám…já…já."
"Pšt…nemluv o tom" A tak jsem tam seděly. Ona brečela já ji uklidňovala a přemýšlela jak bych jí mohla více pomoci. Byla to moje nejlepší kamarádka a já ani nebyla schopná ji pomoci, utěšit ji.
"Pojď…musíme jít pracovat." Zvedla se a sušila si oči a tváře. Pustila vodu z kohoutku a opláchla si obličej. Vyšly jsme ze záchodů a vrátily se k našim pracovním stolům.
"Jestli chceš můžeš se podívat na ten dnešní případ a já se podívám…na ten druhý."
"Jo…tak fajn." Usmála se Natt. Obě dvě jsme pracovaly bez jediného slova. Já si složku pročítala pořád a pořád dokola, ale nic jsem nenašla. Jenom fakta která jsme už znaly dávno. Byl konec směny.
"Půjdeš domů?"
"Jo už…půjdu"
"Tak ahoj zítra." Vyšla jsem ze stanice a pomalu se loudala domů. Ne že bych už ráda nebyla doma, ale chtěla jsem být chvíli sama a přemýšlela jsem o Natt. Ona by mi vynadala, že nad tím tak bloumám, ale já prostě chci najít způsob jak jí pomoct. Než jsem se nadála ocitla jsem se před svým domem. Odemkla jsem a zaplula dovnitř. Osprchovala jsem se, a poté jsem otevřela složku s masovými vrahy kterou jsem si půjčila z práce. Když jsem byla zhruba v polovině a tejně jsem nic nenacházela mi zazvonil telefon.
"Haló?"
"Je ty jsi to zvedla…"
"Ahoj Natt co potřebuješ?" Zdála se mi nějaká divná.
"No já jsem…chtěla jsem…nevěř všem lidem kterým věříš. Lidi se dokážou tak dokonale přetvařovat a já nechci…nechci aby jsi se do toho zapletla!"
"A do čeho?" Vůbec jsem jí nerozuměla.
"No…to máš jedno…jenom nechci, aby se ti něco stalo"
"Aha…no tak fajn a chtěla jsi ještě něco?"
"Ne…už nic dalšího…tak…tak ahoj." Zašeptala a rychle zavěsila. Držela jsem v ruce telefon a dívala se na něj. Co to mělo znamenat? Poslední dobou se Natt chová dost divně. No co ztratila rodiče a bratra. Ráno se jí ještě budu muset zeptat co to znamenalo. Zhasla světlo a lehla si do postele. Usla až okolo čtyř hodin…
Všude byla tma, ani nevěděla kde se nachází. Nic neviděla, ale slyšela šepot. Slyšela ho, ale neviděla nikoho kdo by ho vydával.Najednou se těstě u ní rozsvítila svíčka a v odrazu světla viděla i její tvář. Trhla sebou. Její nejlepší kamarádka…celá pokrytá krví. To ona šeptala, ale co to šeptá?
"Ty…ty…ty…"
"Co já? Natt co se ti stalo?"
"Víš to…tušíš to!"
"Ale co? Co to povídáš? Zbláznila jsi se?"
"Budeš pikat! Za všechno!" Najednou odněkud vytáhla dlouhý ostrý řeznický nůž, celý od krve.
"Natt ne…počkej!" Bodala, bodala a bodala. Padla jsem k zemi a proudy krve pomalu utíkaly z mého těla. "Natt…proč?" Sípala jsem. Ona se smála. Ječivým vysokým smíchem. Byl to nechutný smích.

"Nééééé!" Probudila jsem se, celá zpocená a vyděšená. To byl sen? Byl to jen sen? Já nejsem mrtvá? Panebože…to se mi ještě nikdy nestalo! Tak živý sen jsem ještě neměla. Osprchovala jsem se a nasnídala. Pomalu jsem vyšla z baráku a šourala jsem se ke stanici. Když jsem přišla na oddělení viděla jsem, že Natt tu ještě není. To mě udivilo.
"Jonesová? Do kanceláře okamžitě!" A sakra! Mám průser. Když jsem vešla do kanceláře šéf se na mě koukal…tak…tak soucitně, jako kdyby právě někdo umřel." Jonesová máme podezření na vraha Jamese a Emily Stuartových a jejich syna Maxe."
"Vážně a kdo to je? Už to ví Natalie?"
"No Natalie není ten nejlepší člověk který by to měl vědět."
"Prosím?" Byla jsem v šoku."Vždyť je jejich dcera a sestra! Měla by to vědět jako jedna z prvních!"
"No ona už to svým způsobem ví."
"Cože? Já vám vůbec nerozumím!"
"Ona je ten vrach!"
"Prosím…?"
"Ano…Natalie je už…delší dobu psychicky labilní no a rodiče ji zdělili, že se rozvádějí. Byly mezi nimi už delší dobu různé problémy…no a ona to tak trochu nerozdýchala, a protože měla u opasku zbraň…nenapadlo ji nic lepšího než tu pistoli vyndat z pouzdra, zamířit a vystřelit. Je mi líto. Vím, že je to tvoje přítelkyně už hodně dlouho." Celý svět se se mnou začal točit.
"Ne to nemůže být pravda! Tomu nevěřím!"
"Budeš muset! Teď se pojede k ní domu a mi potřebujeme někoho kdo jí zná už delší dobu a komu ona věří. A to ty jsi!" Musela jsem se posadit. Natt by to přece nedokázala…ne…vždyť svoje rodiče milovala.
"Pojď musíme jít."
"Ale co tam budu dělat?"
"Prosím tě, děláš jako kdyby jsi vyšla akademii teprve včera!"
"Ale na tohle akademie nepřipravuje!"
"Ale ano! Musíš ovládnout svoji psychickou stránku a to ty dokážeš nejlíp z celého oddělení! Takže se seber a vyraš s námi do akce!"
"Ale…"
"Žádné ale! Prostě s námi pojedeš nebo nepojedeš! Když pojedeš je tu veliká naděje, že Natalii nebudeme muset zabíjet, a třeba ji jenom zavřou na psychiatrii! Takže?" Pomalu jsem kývla. Musím se pokusit jí aspoň pomoci…slíbila jsem jí to. A tak jsem vyjeli. Za půl hodiny jsem byli u ní před barákem. Byla tu už státní policie a vyvolávala její jméno.
"Jak to vypadá?" Ptal se šéf hlavního policisty.
"No moc dobře ne…sedí tam na pohovce vyhrožuje že se zastřelí, když se jen přiblížíme. Být to na mě už by jsem tam vrazili, ale říkali že mám počkat na vás." Odfrkl si policista. Šéf se podíval na mě.
"Tak jdi.Uvidíme co se stane, ale hlavně buď opatrná!"
"Dobře…" Kolena se mi třásly a já vyšla směrem k domu. Pomalu jsse došla k hlavním dveřím a vešla jsem dovnitř. Vevnitř byla všude tma. Akorát v jednom pokoji se svítilo. Na pohovce tam seděla Natt a držela si u spánku pistoli.
"Nechoď sem!" Křikla na mě hystericky Natt. Brečela a svíjela se.
"Natt já ti chci pomoct!"
"Nechceš, chceš mě akorát tak dostat do basy!"
"To není pravda!"
"Je to pravda! Všichni víte co jsem udělala…co jsem..co js…" Rozplakala se znovu. Chtěla jsem k ní přiběhnout, obejmout jí a utěšit.
"Proč jsi to udělala? Za co?" Natt ke mně zvedla své nádherné zelené oči.
"Já nechtěla! Nechtěla jsem to udělat! Promiň mami, promiň tati, Maxi odpusť mi to!" Bylo mi jí moc líto. Teď jsem ale musela zachovat čistou hlavu.
"Tak proč? Myslím, že ti odpustí když mi prozradíš, proč jsi to udělala!"
"Oni mi řekli, že se rozvádí! To nemůžou, vždyť mají dítě! Maxovi by to zničilo život! Musela jsem to udělat, pro jeho bezpečí! Oni mi ho chtěli vzít! Maxe…máma chtěla odjet ke svým rodičům do Evropy! Chápeš to? Ona by mi ho odvezla! Odvezla by ho!"
"To přece nemůžou! Já to chápu Natt a co táta?"
"Táta? Ten to všechno začal! On začal mámu podvádět a začal jí mlátit! Musela jsem ho za to potrestat! Nejdřív jsem mu prostřelila nohu, potom jsem ho nechala koukat na to jak tam umírají Max, matka a nakonec i on! Umřel…všichni umřeli!" Začala se smát. Byl to hysterický smích. Ten který způsobuje husí kůži." A teď! Teď odejdu za nimi!" Ruka která držela pistoli se posunula blíž ke spoušti. Musela jsem zasáhnout.
"Natt to nemůžeš! To bych tu potom zůstala sama! To nemůžeš! Pamatuješ si jak jsi mi ještě na základní škole slíbila, že tu budeš vždycky pro mě? Vzpomínáš? Teď by jsi ten slib porušila! A to nesmíš! Nesmíš mě tady nechat samotnou!" Natt se začala usmívat.
"Pamatuju…a jak jsme si představovaly naši společnou budoucnost!"
"Ano a jak jsme každý večer učily a slíbili jsem si, že si budeme pomáhat!"
"Hm…takže ty mi teď pomáháš?"
"Ano ,a teď půjdeme ven kde ti pomůžu ještě víc! Tak pojď!" Natt se postavila a už se usmívala. Usmála jsem se taky.
"LŽEŠ!" Vykřikla Natt a vystřelila. Nemohla jsem tomu uvěřit. Běžela jsem k ní, obejmula jsem jí a začala brečet. Vzala jsem do ruky pistoli a přiložila si ji k hlavě.
"Já tě v tom samotnou nenechám! Já totiž nelhala…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 12. května 2013 v 11:08 | Reagovat

Je to skvělý, ale doufám, že to taklhe jednou neskončí, až budeme spolu na těch vraždách. :DD

2 Annie Potterová Annie Potterová | Web | 13. května 2013 v 12:52 | Reagovat

Děkuju ale jak vidíš čteš to jenom ty ;-)
Mimochodem takhle to neskončí :-D budeme nejlepší policistky :-D  :-D  8-)

3 MarryWolf MarryWolf | 19. května 2013 v 11:00 | Reagovat

Je to pěkné, čtu to i já ;) Jen jsem nevěděla, jak komentovat :) Je to takové procítěné, jen trochu uspěchané ;)

Jinak už mám na blogu Dceru vraha pro tebe ;) :)

4 Annie Potterová Annie Potterová | Web | 19. května 2013 v 12:24 | Reagovat

Moc děkuju :) :) s tím že je to uspěchané souhlasím...

Jupíí už se těším až si to přečtu!!

5 lilly-evans-potterova lilly-evans-potterova | 21. května 2013 v 17:27 | Reagovat

Trochu mě to zarazilo, ale krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama