2.Kapitola

28. února 2013 v 13:44 | Annie Potterová |  Anna Elizabet Potter (dokončeno)

"Už zítra budeme v Bradvicích!"
"To ty prázdniny ale rychle utekly!" Seděly jsme pod stromem a tešily se do Bradavic.
"Pátý ročník bude dřina! "Stěžovala si Dominika "Scorpius říkal, že NKÚ jsou hodně těžké!" Scorpius je její starší bratr. Půjde do sedmého ročníku a chodí samozřejmě do Zmijozelu. Je docela hezký...
"Scorpius se tě snaží vystrašit." Mávla nad tím rukou Veronika "Mě to Frank dělá v jednom kuse." Ano i Veroika má bratra. Jmenuje se Frank, také půjde do sedmého ročníku a chodí do Havraspáru.
Je to zvláštní. Dominika se Scorpiusem chodí do stejné koleje, Já s Jamesem chodíme do stejné koleje, ale Veronika chodí do Mrzimoru kdežto Frank do Havraspáru. No to je jedno každopádně mám podezření, že se Frank Kristýně líbí...


"Nazdárek slečny." To je jeden z našich sousedů a kamarádů Nicolas. Nicolasovi rodiče jsou mudlové a jsou nejlepší přátelé mých rodičů. Já a Nickolas jsme nejlepší přátelé už od narození, i on chodí do Nebelvíru.
"Víte co mě štve?" Všichni jsme se podívali na Kristýnu "Jsme čtyři nejlepší kamarádky, ale naschvál musíme každá chodit do jiné koleje!"
"No...asi máme každá vlohy pro něco jiného." Podotkla Veronika.
"Nebo se podívej na moji a na Dominičinu rodinu. Vážně jsi někdy doufala, že my dvě budeme někdy ve stejné koleji?" Všichni se začali smát.
"To by byl div světa, kdyby Potterová a Malfoyová chodily do stejné koleje." Za náma se objevil Frank. "Veroniko táta vzkazuje, že si máš jít zbalit."
"No jo už jdu. Takže zítra na nástupišti!" Zamávala a odešla si domů zabalit věci.
"Taky bych měla jít. Tak zítra!" Vstala, když v tom Frank promluvil.
"Nechceš doprovodit?" Kristýna se celá rozzářila. Po očku se podívala na mě a já nepatrně přikývla. Tak se tedy vydali spolu ke Kristýninu domu.
"Promiň, ale taky musím jít. Už se stmívá a rodiče nejsou rádi, když nejsem do setmění doma."
"A už vůbec nejsou rádi, když jsi venku s dcerou Harryho Pottera. Já vím." Musela jsem se zasmát. Moc dobře jsem věděla, že mě Dominičini rodiče nemají moc v lásce. Popravdě moji zase moc nemusí Domniku, ale může u nás čas od času přespat.
"Promiň..."
"To je v pořádku." Usmála jsem se.
"Tak ahoj." Objala mě a odešla.
"Můžeš být ještě venku?" Promluvil Nick.
"Jo ještě mám chvilku čas." Nick si sedl vedle mne a já jsem se o něj opřela.
"Tak co kluci?"
"Však víš že nikoho nemám. Kdybych někoho měla hned bych ti to řekla."
"A kdyby se s tebou rozešel, tak mi to taky musíš říct, abych mohl toho hajzla zmlátit!"
"Jasně." Usmála jsme se a viděla jak se k nám přes les něco řítí. To něco byl můj bratr.
"Mám ti vzkázat, že máš jít domů a zabalit si. A netiskněte se tak k sobě je to nechutný!" S povdechem jsem vstala.
"Já už taky půjdu. Aspoň tě dopravodím."
"Děkuju." Vyšli jsme z lesa a došli jsme k našemu domu.
"Tak zítra na nástupišti!"
"Dobře ahoj!" Vešla jsem do domu, proklouzla do svého pokoje a zavřela dveře. Vytáhla jsme si obrovský kufr s iniciály A.P a začala jsem si do něho cpát hábity, školní učebnice, přísady do lektvarů, svou hůlku a to ostatní. Naposledy jsem otevřela okno a pustila svou sovu sněžnou Nicka ven.
"A vrať se do svítání!" Asi jsem křičla moc nahlas, protože do pokoje přišel táta.
"Už máš zabaleno?"
"Jo..skoro."
"Těšíš se?"
"Vždycky se těším." Usmála jsem se.
"Já se taky těšil...pokaždé."
"Tati?"
"Ano?"
"Jsou NKÚ těžké?"
"No...myslím, že se budeš muset hodně učit."
"Sakra!"
"Ale no tak...s holkama to zvládnete, kdyžtak se to pokus opsat od Nicka." Smál se táta. "Kde máš Hedviku?"
"Tati! Kolikrát ti mám říkat, že to neni Hedvika, ale Nick! Stejně je to beznadějné! Pustila jsem HO ven!"
"Dobře..." Viděla jsem jak mu zacukaly koutky úst."... stejně je to Hedvika!" Broukl a odešel.
"Nicku asi tě budu muset přejmenovat na Hedviku."
"Ale no tak nejsem holka!" Najednou se v okně objevil Nick.
"Ty jsi mě ale vyděsil! Myslela jsem sovu. ale tobě by Hedvika slušelo."
"Myslíš?"
"Já to vím!"
"Tak už máš zabaleno?"
"Jo mám až na Nicka."
"Jednoho máš přímo před sebou."
"To jo, ale tebe nenarvu do klece."
"No to ne, ale třeba by Nick jel s tebou dobrovolně."
"No tak to by bylo fajn."
"Přišel jsem jenom vzkázat, že se tu staví naši."
"Fajn řeknu to mámě. Počkej tu chvíli!" Nařídila jsem a vyšla ven. Mámu jsem našla s tátou jak si hrajou s LIli. Když jsem je uviděla, najednou jsem ji začala závidět. Když jsem byla malá táta si se mnou nehrál, protože vůbec nebyl doma. Měl bistrozorský výcvik, a potom se musel hodně v práci snažit. Teď už je ředitel celého odboru bistrozorů a má mnohem víc volna. Nikdy jsem mu to nezazlívala, ale teď mi to najednou bylo líto, ale zase na druhou stranu teď když jsem starší si s tátou rozumím pomalu víc než s mámou.
"Mami, tati přijdou Pavlína s Martinem.
"Dobře tak já jdu něco připravit...Harry dej Lili potom do postýlky." Zavolala máma, když odcházela z pokoje. Já jsem odešla zpátky do svého pokoje.
"Tak už to..." Vešla jsem do pokoje, ale nikdo tam nebyl. Popošla jsem doprostřed pokoje a najednou mě někdo popadl a svalil mě na postel.
"A mám tě!"
"Jamesi ty parchante! Nech mě na pokoji!" Setřásla jsem ho, ale v tu chvíli zazvonil zvonek a táta šel otevřít.
"Nazdar Martine! Ahoj Patricie, tobě to ale sluší. Ahoj Nicku." Postupně jsem všechny objala.
"Jak to že jsi se tak najednou vypařil?"
"Musel jsem. Rodiče si mysleli, že jsem v pokoji. Tak jsem tam musel vylézt." Smál se Nick.
Večeře byla super. Rodiče si spolu povídali, James šel spát a my s Nickem jsem se bavili o famfrpálu. Oba dva jsme v kolejním mužstvu. Já jsem chytač a Nick brankář.
"Myslíš, že se James dostane do kolejního mužstva?"
"James je moc veliký lenoch. Když se ho na to táta zeptal řekl mu, že se chce bavit a né třikrák týdně chodit na blbý tréninky famfrpálu."
"Sakra a co na to Harry?"
"No...řekl aha škoda a práskl dveřmi, potom přišel do mého pokoje a řekl: Ty doufám neodláš skončit s famfrpálem?"
"A ty?"
"Ukázala jsem mu jeden dopis."
"Jaký dopis?"
"Tenhle." Řekla jsem a podávala mu dopis z Bradavic

Slečno Anno Potterová
oficiálně vám oznamujeme, že jste byla zvolena za kapitánku Nebelvírského famfrpálového mužstva
S uctivím pozdravem
Minerva McGonagallová
ředitelka školy

"Páni to je úžasný!"
"Poporavdě jsem si myslela, že kapitánem budeš ty...potom jsem dostala ten dopis."
"No já ti taky musím něco ukázat." Zazubil se Nick a ukázal zářivý odznak.
"Ty jsi prefekt?"
"No už to tak bude."
"To je báječný!"Usmála jsem se a objala ho. Najednou se za náma objevil táta.
"Takže prefekt jo? Gratuluju Nicku!"
"Děkuju."
"Mo my už budeme muset jít." To byl Milan.
"Vážně?"
"Ano Nick se musí vyspat a ty taky!" Usmála se Pavlína.
"Tak dpbrou noc." Rozloučila jsem se s Nickem a šla si lehnout. Jak jsem padla do postele tak jsem usla.
Ráno mě probudila mamka.
"Zlato vstávej! Za chvíli pojedeme."
"To už je ráno?"
"Ano je." Usmála se mamka.
"Mami už si se smířila s tím, že budeš muset stát na nástupišti s paní Changovou?" Máma prostě paní Changovou nemohla vystát.
"No kvůli tobě a Kristýně to nějak přetrpím." Mamka se zatvářila dost kysele.
"Děkuji." Usmála jsem se. Za pět minut jsem byla oblečená a šla jsem na snídani. Všichni jsme u snídaně mlčeli. Po snídani jsem si zašla nahoru pro kufr a pro klec s Nickem. Zajistila jsem klec a spolu s kufrem jsem ji odnesla do auta. Zak dvacet minut jsme byli na nástupišti. Táta nám sehnal vozíky a společně jsme se vydali k nástupišti deset a devět. Táta mi polžil ruku na rameno a druhou položil na vozík.
"Společně?"
"Jako vždy." A proběhli jsme zídkou. Hned za námi přiběhl James a máma s Lili. Se všemi jsme se sešli u posledních dveří vlaku.
"No konečně!" To byly holky.
"No jo Potterovi jsou brzdy!" To byl strejda Ron.
"Jako kdyby Weasleyovi nebyli!" Ohradil se táta. Objala jsem se s Rose a dala pusu na tvář tetě Hermioně.
"Ahoj Anno!" Pozdravil mě Scorpius.
"A...Ahoj Scorpiusi." Vážně byl moc hezký.
"Těšíš se do Bradavic?"
"Jasně."
"Tak se uvidíme ve vlaku." Rozloučil se a odešel ke svým kamarádům.
"Co se na něj tak díváš?"
"Ježiši Nicku ty jsi mě vyděsil!"
"Promiň." Omlouval se rozpačitě Nick." A co Tom? Ještě nepřišel?"
"Díky bohu ne!" Tom byl kluk ze Zmijozelu a půjde do sedmého ročníku. Už od mého prvního ročníku se mě pořád snaží dostat. Pořád opakuje, že stejně si ho jednou vezmu, protže nebudu mít na vybranou. A najednou...
"Ahoj krásko! Jak sis užila prázdniny?" Otočila jsem se a byl to on! Tom Riddle!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ametten Ametten | Web | 1. března 2013 v 8:06 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak se s tím kapitánstvím popere :))) hezká kapitola .. :D

2 Annie Potterová Annie Potterová | Web | 1. března 2013 v 10:29 | Reagovat

Děkuji :-)

3 Ametten Ametten | Web | 1. března 2013 v 19:47 | Reagovat

Není za co! :))

4 Rézi Rézi | Web | 10. října 2014 v 21:28 | Reagovat

O_O Tom - Tom Riddle? :D no a ještě jedna věc - bude nějak vysvětlený, proř se rodiče Nicka jmenujou Milan a Pavlína? ("zbytečně" český jména na anglickou rodinu ne? :-P )
jinak moc pěkný :) skoro mě až mrzí, že jak jsem koukala má povídka jen 8 kapitol :-?  ;-)

5 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 10. října 2014 v 22:05 | Reagovat

[4]: Tehdy mě jiná jména nenapadla :)
tato má sice jenom 8 kapitol, ale už píšu pokračování, které má už dvě kapitoly :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama