Recenze-Panství Edenbrooke

Neděle v 19:00 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Panství Edenbrooke
Série: Panství Edenbrooke
Díl: 1.
Autor: Julianne Donaldsonová
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2016 (2012)
Počet stran:
Děj: Marianne žije po smrti své matky v Bathu spolu s babičkou. Pořád doufá, že jednoho dne přijde její otec, který je na cestách, a odveze ji zpátky domu. Byla oddělena i od své sestry, dvojčete Cecily, která je teď v Londýně. Jednoho dne ji právě sestra napíše dopis, kde píše, ať přijede na panství Edenbrooke. Marianne ani chvilku neváhá, protože nemá ráda Bath. Ona byla vždycky spíš pro venkov. Na paství se setká s jedním záhadným mužem. Jmenuje se Filip a časem se z něho stane její opravdový přítel. Poté, ale přijede sestra a Marianne se dozví, kdo že je ten mladý muž, do kterého se její sestra zamilovala. Nechá Filipa sestře, která byla vždycky ta hezčí, nebo o něj bude bojovat?

Hodnocení: Zní to jako tradiční historická romance. Ale tak skvělou knihu jsem tedy nečekala ani já. Musím se přiznat, že moc historické romance nečtu. Protože mi nepřijde, že by mě nějakým způsobem naplňovaly. Je to opravdu velmi odpočinkový druh literatury a já jsem vždycky bal spíš na detektivky. Ale zase nemohu popřít, že nemám ráda romantiku a to byl především důvod, proč jsem po této knize sáhla. Měla jsem hodně špatnou náladu a potřebovala jsem něco lehkého, nad čím nebudu muset tolik přemýšlet. Svým způsobem jsem si vybrala správně. Kniha mi opravdu dokázala vykouzlit úsměv na tváři a nejen na ní, ale i v mém srdci. To už se dlouho žádné knize nepovedlo. Rozhodně to není kniha, nad kterou bych nepřemýšlela, právě naopak!
Styl autorky je opravdu velmi pěkný a barvitý. Moc dobře se četl, o čemž svědčí i moje rychlost čtení, kterou budu rozebírat v jednom z následujících odstavců.
Do obálky jsem se naprosto zamilovala a musím přiznat, že byla taky jedním z důvodů (asi hlavní důvod), proč jsem si knihu pořídila.
I když je v celku jasné, o co v této knize je (a jak to dopadne) musela jsem číst a číst a číst a strašně jsem chtěla vědět, jak to dopadne. V této knize jsem našla tolik krásných filosofických myšlenek o zamilovanosti a lásce jako takové, že moje mysl nad knihou uvažovala ještě hodně dlouho po dočtení.
Knihu jsem skoro přečetla za jediný den. Prvních šedesát stran jsem přečetla o víkendu a nijak jsem z toho nadšená nebyla. Říkala jsem si, že to asi přeci jenom úplně není pro mě, a že bych se asi měla podívat po jiné knize. Ještě že jsem to neudělala! Ve čtvrtek (bylo patnáctého) nebo aspoň myslím, že to bylo ve čtvrtek, nám odvolali odpolední školu, a tak jsem domu dorazila opravdu hodně brzy. Myslím, že kolem jedné hodiny odpoledne. Byl ještě relativně začátek školy, a tak jsem se rozhodla, že si budu číst. A knihu jsem zaklapla až v půl dvanácté. Tak jsem se do ní začetla a ona mě naprosto pohltila. Nedokázala jsem se vymanit jejímu kouzlu.
Marianne je nezkušená dívka, co se týče vztahů. Ještě nikdy se jí nikdo nedvořil a jí se také ještě nikdo nelíbil. Tudíž jste během knihy na ni křičely něco takového: "Sakra vždyť on je od tebe úplně blázen, kdy si toho konečně všimneš?!"
Měla jsem ji opravdu moc ráda a docela jsem se v ní viděla. Stále myslela na dobro ostatních než na to svoje a byla opravdu kouzelná bytost. Po delší době hrdinka, která mě vůbec neštvala (až na tu věc, kterou jsem psala nahoře, ale to je takové to "zdravé" štvaní).
Do Filipa se nešlo nezamilovat. Já si bohužel jsem každým dnem více a více jista, že v dnešní generaci už o gentlemana nezavadíte. Proto tak ráda utíkám do knih, kde jsem našla naprosto dokonalého jedince. Byl úžasný po celou dobu a věřte mi, že ne jednou jsem chtěla být na místě naší Marianne. Opravdu, když si Filipa představím…no ještě teď mi srdce buší stokilometrovou rychlostí!
Nerozčilovala mne ani jedna z vedlejších postav a výjimečně se mi líbili i záporáci. A to už je u mne, co říct, protože já je většinou bytostně nenávidím!
Já jsem příběh hltala a naprosto jsem se zamilovala do každého detailu té knihy. Jak do samotného panství, tak do jeho majitele, nesmím zapomenout na krásnou kobylu Meg! Opravdu doufám, že si knihu přečtete a budete stejně nadšeni jako já. Nic jsem od knihy neočekávala a potom jsem byla obrovsky překvapena, co se z toho vyklubalo.

Autorka napsala i druhý díl série, který je ale psaný z pohledu Filipa. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Ikar tuto její knihu vydal. Určitě bych běžela do knihkupectví hned v den jejího vydání a podle mého bych byla možná i úplně první! Autorka má i jinou knihu, po které jsem se už koukala v angličtině, protože se mi velmi líbila už dva roky zpátky. Je to opět historická romance a já tedy můžu jenom doufat, že ji Ikar bude dál vydávat.

 

3.Kapitola

Sobota v 10:25 | Anna Elizabeth Potter |  Řád černých rytířů

Recenze-Drahý příteli

13. září 2016 v 20:21 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Drahý příteli
Autor: Anne-Laure Bondouxová a Jean-Claude Mourlevat
Nakladatelství: Argo
Rok: 2016 (2015)
Počet stran: 284
Děj: Postaršímu spisovateli jménem Pierre Marie Sotto přijde jednoho dne balíček. Vypadá jako jeden z dalších rukopisů. Na balíčku není zpáteční adresa pouze e.mail. Pierre tedy napíše slečně jménem Adeline Parmelanová. Napíše jí, že je mu líto, ale rukopisy nečte. Ona ho ale požádá, ať si balíček nechá a otevře ho. Po e-mailu se chvíli dohadují, až začnou vyprávět o všem možném. Po pár dnech psaní Pierre napíše, že balíček opravdu otevře, ale Adeline už nechce, aby ho otvíral. Naopak se snaží od něj Pierra odlákat. Všechny zajímá, co je v balíčku ukryto a co vlastně ti dva lidé mají společného…

Hodnocení: Filosofický román nepatřil mezi mou oblíbenou četbu. Vždy jsem si na něj přišla málo vyspělá. Připadalo mi, že mu nikdy nebudu moct porozumět a že já prostě nemám filosofické buňky. V poslední době jsem nad tím ale začala uvažovat. Chtěla jsem začít číst hodnotnější literaturu, chtěla jsem číst knihy, co mi něco dají. A proto jsem sáhla právě po tomto románu. No určitě jsem se trefila.
Obálka je naprosto nádherná. Argo si prostě s knihami hraje a jejich knihy (netvrdím, že knihy z jiných nakladatelství ne!) jsou dělané s láskou. To je na této knize vidět. Krásně zvolené barvy se perfektně doplňují a obálka se povedla.
Román je epistolární, což znamená, že je psát pomocí dopisů, tady konkrétně prostřednictvím e-mailů. Proto se může zdát, že děj tu bude zaostávat, ale je tomu právě naopak. Přišlo mi, že tu bylo víc zvratů a překvapivých momentů, než v kdejaké detektivce. Více méně jsem vše odhadla, ale taky mi pár věcí uklouzlo a byla jsem více než překvapena. Román jsem přelouskala za dva dny.
Celý román má takové krásné kouzlo. Dokáže vás do sebe vtáhnout a vy se cítíte jako Pierre i jako Adeline zároveň. Napjatě čekáte, co kdo odpoví a jak na to ten druhý bude reagovat.
Neobjevují se zde e-maily pouze mezi Pierrem a Adeline, ale své e-maily tu mají i Pierrovi nejlepší přátelé nebo jeho dcera Glorie. Adeline a Pierre tu mají pár hluchých míst (nebo spíš jedno velké) a tady si můžeme užívat e-mailů od jiných.
Pierra jsem naprosto zbožňovala. Byl přesně takový, jakého jsem si ho představovala. Starý, trochu nabručený a hlavně neobyčejně osamělý. Byl zvyklý na dům plný dětí a najednou je v domě úplně sám. Bylo mi ho líto a soucítila jsem s ním. Sama moc dobře vím, jaké to je být najednou sám, když jste tak dlouho zvyklý na přítomnosti ostatních.
Adelaine jsem měla ráda hodně díky tomu, že jsem se v ní viděla. Byly jsme si opravdu velmi podobné a já jsem chápala, jak se cítila, když přiznala, že patří k těm trochu širším. Jinak ale musím přiznat, že skoro po celou knihu jsem měla radši Pierra. Konec mi ale trochu pomohl Adelaine ještě více pochopit a ve finále je mám ráda nejspíš stejně i když Pierra o malinko víc.
Tahle kniha mi rozhodně dala mnohem více, než detektivka nebo thriller. Přesvědčila jsem se, že už nemám úplně názory dítěte a dokážu si o spoustě věcech udělat vlastní názor. Že se za své názory dokážu i pohádat a hlavně, že už jsem dost stará na to, svoje názory nějakým způsobe, rozvíjet. Myslím, že právě tato kniha mi otevřela cestu k filosofickým románům a doufám, že další knihy v tomto žánru se mi budou také líbit.
I když byla kniha skvělá, musím přiznat, že některé pasáže mě nebavily. Proto nejspíš kniha dostala čtyři hvězdy a ne plný počet.
Kniha je rozhodně pro odpočinek a myslím, že většině z vás vykouzlí úsměv na tváři. Ať už smutný nebo šťastný, protože každý si to přebere po svém.
A víte, co je super? Kniha má látkovou záložku!
 


Citáty♥

9. září 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Beautiful :))***
Už dlouho jsem žádné citáty nepřidala a myslím, že by bylo hezké, to zase obnovit! Takže dnes vám sem dám pár, abychom si je tak trochu oprášili. Jsou to opravdu pěkné kousky a už jste je asi párkrát slyšeli či viděli.
Pokud máte na mne ohledně citátů nějaké otázky určitě je dolů napište a já bych o tom potom udělala samostatný článek. A taky mě napadlo, jestli chcete, abych se nějak vyjádřila k různým citátům, napište a já o nich napíši takovou úvahu, by se dalo říct.

"Kdo opravdu miloval a je zklamán, je ochoten spíše nežít než nenávidět."
Auguste-marseille Barthélemy
"Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání."
Jiří Orten
"Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci."
"Strach lže a ty mu věříš."
Friedrich Nietzsche
"Když jen jednou ulevím v trápení nebo žalu, když jenom jednou pomůžu v bolesti. Když jenom zvednu ptáčka vypadlého z hnízda, anebo zmírním něčí neštěstí. Pak nežila jsem nadarmo, nesešla na scestí."
Emily Dickinsonová
"Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby."
Mark Twain
"Dobré vlastnosti nepotlačí nikdy špatné, asi tak jako cukr přidán do jedu, nebrání jedu, aby byl smrtící."
Arabské přísloví
"Růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně."
William Shakespeare
"Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil."
William Shakespeare
"Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi."
William Shakespeare
"Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou."
Crane
"Rána, kterou zasadil přítel, se nehojí."
Africké přísloví
"Naučme se ukázat člověku přátelství, dokud je živ, a ne, až když umře."
Francis Scott Fitzgerald


Call it what you want (2)

6. září 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  To se prostě nikam nehodí
Tak jaké reakce to byly za srpen?

Recenze-Vrazi bez tváře

2. září 2016 v 19:54 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Vrazi bez tváře (Wallander, #1)
Název: Vrazi bez tváře
Série: Případy komisaře Wallandera
Díl: 1.
Autor: Henning Mankell
Nakladatelství: Host
Rok: 2013 (1991)
Počet stran: 287
Děj: : Komisař Wallander jede k jednomu domu skoro na samotě a tam najde dvě naprosto zohavená těla. Muž je brutálně zavražděn, ale na ženě ještě byly znát nějaké známky života. Umřela v nemocnici pár desítek hodin po převozu. Jediné, co ze sebe dokázala dostat bylo slovo cizí. Detektiv nejdřív nechce, aby se vyšetřování upnulo směrem na cizince, ale po několika událostech nemá jinou možnost a musí poslední slova zavražděné brát v potaz. Nejde ale úplně špatnou cestou? Co když je zabyl někdo, kdo je znal?

Hodnocení: Na sérii o komisaři Kurtu Wallanderovi jsem se těšila opravdu hodně. Táta mi říkal, že četl druhý díl a že se mu opravdu líbil. Mě upřímně zaujaly už ty obálky, a tak jsem knihu jednou prostě vzala do ruky a už ji skoro nepustila.
Kniha byla výborně napsaná a já se nenudila, ani chvilinku. Opravdu nenajdete v této knize hluchá místa. Všude je plno akce a když není akce je minimálně napětí. Autorův styl mi neskutečně vyhovuje. Píše tak, jak to skutečně je. Nic nepřikrášluje a já mu věřila každé slovo.
Byla to klasická detektivka, která byla psaná z jednoho pohledu, byla tu jedna dějová linie a to já mám prostě nejradši. Nejsem moc příznivec vyprávění z více pohledů, nebo příznivec více dějových linek. Mám ráda, když je vše prostě jednoduché. Nač si to komplikovat?
Komisaře jsem měla ráda. Byl to sice docela depkař a hodně pil, ale přijde mi, že to musí prostě všichni detektivové. Líbilo se mi, že se chtěl postarat o svého nemocného otce a že ho prostě nenechal hnít ve svém vlastním botelu, jako to dělají někteří dnešní potomci. Ale jedno bych si dovolila říct. Prosím napište někdo detektivku s vyšetřovatelem, který nemá deprese, neopíjí se a má kvalitní rodinné zázemí. Děkuji moc.
Ale skoro každá kniha má i nějaké to mínus. V tomto (ne jenom v tomto) případě, to je konec. Beru, že to je teď trend. Beru, že tak končí skoro všechny severské krimi. Ale sakra mně to prostě vadí! A pokud detektivka bude mít takovýto konec, tak ode mne nikdy nedostane plný počet hvězd, to si můžete být jistí. Proč myslíte, že ty detektivky čtu? Abych si taky trochu zahádala ne? Pokud chcete vědět, co mi tak vadilo, úplně stejný problém jsem měla u knihy Lovci nocí. Nechci se tu opakovat (a hlavně nechci moc psát spoilery) takže jestli to někoho hodně zajímá, podívejte se do recenze na knihu Lovci nocí.
Jinak, ale knize nemohu nic vytknout. Pohltila mne tak, že jsem ji přečetla za dva dny a to já jsem opravdu velmi pomalý čtenář. Líbilo se mi prostě všechno. Postavy, prostředí, dialogy, dění mimo vyšetřování a takhle bych tady mohla vyjmenovávat ještě v té době, kdybyste četli tuto recenzi.
Pokud chcete zkusit něco ze severské krimi, tento autor je určitě jednou z těch nejlepších voleb. Můžu ho jenom vychválit a už se moc těším, až si od něj přečtu nějakou další knihu! Dneska už je těch detektivek a krimi knížek poměrně hodně a už je docel těžké si mezi takovým kvantem vybrat. Ale jak jsem říkala, podle mne s tímto hybu rozhodně neuděláte.


Informačka (5)

27. srpna 2016 v 12:28 | Anna Elizabeth Potter |  Tiše sedím, přemýšlím...

Tak a máme tu po nějaké době další informačku! Co se dozvíte? No především, jak jsem se měla na prázdninách a jaké články vás v budoucnu čekají. Taky tu je pár změn, ale ne nějak zásadních. Nebo to si aspoň myslím já. Tak se na to pojďme podívat.

Recenze-Poirot a já

25. srpna 2016 v 20:48 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Poirot a já
Autor: David Suchet
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (2013)
Počet stran: 280
Děj: Jak to celé vlastně začalo? Jak se herec David Suchet dostal k tam velké roli, jako je Hercule Poirot? Štáb to určitě neměl jednoduché a David si rozhodně ani jeden rok nemohl být jistý, že natáčení bude pokračovat. To a ještě mnohem víc zajímavých a krásných informací se v této knize skrývá.

Hodnocení: Ne, já jsem po zavření knihy určitě nebrečela, to si mě s někým pletete. Protože mě tento spisovatelský počin vůbec nedostal do kolen.
Co čekáte, že vám já, takový milovník Hercula Poirota, asi řeknu? Samozřejmě, že tu teď knihu vychválím až do nebes. A proč taky ne? Vždyť tohle je prostě skvost! Nikdy bych nevěřila, že David dokáže napsat knihu, tak poutavě. Ano měl pomocného spisovatele, ale já nějak pořád cítím, že většina knihy byla stejně psaná jím.
Kniha začíná tím, že nám David sám sebe představí. Jaké role měl, než ztvárnil Poirota a hlavně, jak se vůbec k roli dostal. On se totiž vůbec žádný konkurz nepořádal! Davidovi byla role nabídnuta a on ji (naštěstí) přijal. A tak to vlastně všechno začalo.
Je úžasné číst, jaké to vlastně bylo na úplném začátku a jak vznikaly úplně první díly. David popisuje, co všechno musel pro tuto roli udělat. Je samozřejmě mimořádně precizní a chtěl Poirota zahrát naprosto dokonale. Začal tím, že si přečetl všechny knihy a povídky, které o něm dáma Agatha (jak nazývá autorku David) napsala. Poirot se už několikrát dostal na televizní obrazovky, ale vždy pouze v pár filmech. Nikdy z toho nebyl seriál.
Byla to velká výzva a David pro Poirota za těch 25 let udělal hodně, ale stejně tak Poirot pro něj. Splynuli v jednoho a David se při točení poslední scény rozplakal. Tolik let s jednou rolí. Sláva mu nestoupla do hlavy, i když by klidně mohla. Ne jenom v roli Poirota sklízel ty nejlepší recenze. I v jiných rolích přímo zářil. Určitě se nikdo nebude se mnou přít, že jde o skvostného charakterního herce.
Já jsem si čtení prostě a jednoduše užívala. Kniha pro mne byla zajímavou i proto, že se sama chci stát herečkou a v knize je i velmi dobře vykreslen showbyznys a také život herce. David psal, že první měsíce (možná i první rok) vůbec nemohl najít práci a živil se, jako prodavač obleků, nebo stěhovák.
Knihu doplňují i překrásné fotografie, které se mi strašně líbily, a také jsem se dozvěděla, že fotografování je Davidovým velkým koníčkem.
Jak jsem psala, když jsem dočetla poslední stránku, brečela jsem ještě 15 minut potom. Z knihy na mě přímo dýchaly emoce a naprosto mě ovládly. Ještě teď pořádně nedokážu popsat své pocity.
Už když mi bylo devět, jsem Hercula Poirota milovala a nic se na tom nezměnilo. Pořád je v mém srdci mezi prvními. Je to dokonalý detektiv a já jsem více než vděčna Davidovi, že ho tak skvěle zahrál a díky tomu jsem si ho jako postavu ještě více oblíbila.

Co na závěr říct? Přečtěte si to! Protože to stojí za to. Protože jestli milujete Poirota, je to pro vás povinnost! A protože budete bulet jako želvy, proto!


Call it what you want (1)

9. srpna 2016 v 17:46 | Anna Elizabeth Potter
Tento tag jsem našla na blogu mybookishimagination.blogspot.cz. Tag vymyslela Emily L z blogu knizni-koutek.blogspot.cz. Jde o to, že ke každé knize, co jsem přečetla přidám gif. Nic jiného. Já gify miluju, to všichni víte, a proto mi tento tag přijde naprosto skvělý! Dnes jsem si ho zkusila poprvé a uvidíte, jak to dopadlo.

Recenze-Lovci nocí

4. srpna 2016 v 21:47 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Lovci nocí
Autor: Filip Klouda
Nakladatelství: Aladin agency
Rok: 2016
Počet stran: 352
Děj: Mladý student jménem David Leigh byl zavražděn. Policie nemá jediné vodítko, nebo důkaz. Tři měsíce na to se v jedné internetové kavárně sejde pět lidí, kteří se navzájem v podstatě neznají. Je tu Elizabeth přítelkyně Davida. Everet Leigh mladší bratr Davida. Robert, který je vedoucí této skupiny a nikdo v podstatě neví, jak se s Davidem zná i Claire je jedna velká záhada. A poslední člen této party je Japonec, který má za sebou velice pochybnou minulost a Davida neznal vůbec. Tato parta se rozhodne, že Davida pomstí. Najdou vraha a až ho chytnou je naprosto jasné, co bude následovat. Kulka mezi oči.

Hodnocení: Tak tohle bylo jedno velké utrpení. Nechci, aby to vyznělo moc silně. Nebylo to zase až tak špatné, ale já jsem se musela strašně přemáhat, abych to vůbec dočetla.
Co mi přišlo na knize zajímavé, bylo psaní kapitol. Kapitoly byly nepravidelně vždy od jednoho ze členů tajné party. Nejvíc tam bylo kapitol od Roberta, který byl vůdce a potom to už bylo tak nějak rovnoměrně rozdělené mezi ostatní. Poté tam byly ještě asi pět kapitol, které nebyly psané ani z jednoho pohledu. T se mi opravdu hodně líbilo. Ale to bylo tak asi jako no…všechno.
Já ani nevím, jak to mám popsat. Mě kniha prostě strašně nudila. Nebylo tam nic, co by mě nutilo číst dál a dál. Přitom o akci bych řekla, že tam nebylo nouze. Taky mi úplně nevyhovovala velikost písma. Bylo velmi malé a odstavce byly nalepené na sobě. Tedy na jedné straně bylo na mě až moc textu a když si vezmu, že i tak kniha měla dost stránek, tak teda nevím, jak by to vypadalo, kdyby měla normální formát, jako třeba dělá Knižní klub.
Když jsem byla v polovině, chtěla jsem to vzdát. Pak jsem si řekla, že to nemůžu udělat. A popravdě, taky jsem chtěla vědět, kdo je vrah. No a to je další mínus. Jelikož tato recenze nebude vůbec pozitivní, přidám sem i nějaké spoilery. Vrah se objevil až na posledních stranách knihy. Objevuje se to v knihách stále častěji a častěji. Mě to upřímně strašně štve. Já jsem četla detektivky Agathy Christie a obecně britské detektivky skoro jako úplně první knížky a jsem odchovaná na tom, že vrah se prostě má objevovat v knize. Máte mít možnost ho odhalit. Když se vrah objeví na posledních pár stranách, když už i hlavní hrdinové vědí, kdo to je, přijde mi to prostě k ničemu. Já chci mít možnost vraha odhalit, a nebo si aspoň špatně tipnout, ale autor mi k tomu nedává příležitost.
Jinak na stylu autora vůbec nic nemám. Četlo by se mi to opravdu dobře, kdybych se nenudila. Rozhodně tohoto mladého a podle mého docela nadějného autora nechci zahodit jenom kvůli jedné knize. Pokud autor ještě něco vydá, tak já si to určitě přečtu, ale už do toho půjdu trochu s respektem a možnosti prohry.
I když musím uznat, že ten konec se povedl. Opravdu jsem se o hrdiny bála a docela mi to nahánělo i husí kůži. A to je co říct!

Mě kniha prostě nesedla. Neříkám, že se vám taky nebude líbit, ale za mě tohle je prostě horší než průměr. Proto knize dávám dvě hvězdy. Snad se mi třeba další kniha od autora bude líbit. Pokud tedy ještě nějakou vydá.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu martinus.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE



Kam dál