Recenze-Papírová princezna

15. listopadu 2017 v 22:27 | Book is always the answer |  Knižní recenze
Název: Papírová princezna
Série: Royalové
Díl: 1.
Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok: 2017 (2016)
Počet stran: 336
Hodnocení na DK: 87%
Hodnocení na GR: 4.06
Děj: Ella Harperová se snaží životem protloukat jak jen to jde. Nutno podotknout, že to není vůbec jednoduché. Ella totiž nemá nikoho, matka ji umřela na rakovinu a svého otce nikdy nepoznala. Už poslední dva roky, kdy byla matka nemocná, si Ella vydělávala striptýzem, nebylo to nic, za co by se chlubila, ale aspoň se nedostane do dětského domova. Už s matkou se hodně stěhovala, takže nikde nezůstala delší dobu. Teď se konečně usadila a plánuje na novém místě nějakou dobu vydržet, to se ji ovšem nepodaří. Jednoho dne ji ve škole zavolají do ředitelny, kde na ní čeká Callum Royal, který je nyní jejím opatrovníkem. Ella ničemu nerozumí a je to docela pochopitelné, Callum Royainálníl je nejlepším přítelem jejího otce a ten před nedávnem zemřel. Když se zjistilo, že Ella už nemá ani matku, stal se Callum Royal jejím opatrovníkem, nabízí Elle život, o jakém se jí ani nesnilo. Obrovský dům, plno značkovéjho oblečení, auto a taky pět bratrů, to by se zdálo úžasné, ale s bratry je něco v nepořádku. Všichni jdou proti Elle a nikdo ji v tomhle domě nedá nic zadarmo (tedy skoro) už od prvního dne musí snášet ponižování od ostatních spolužáků (nebo spíš spolužaček), jak tohle dopadne? Vydrží Ella do maturity, nebo odejde?

Hodnocení: Celá série ztropila v poslední době opravdu velký poprask. Přišlo mi, že ji čte každý a každý je z ní naprosto hotový. Já většinou ty úžasné bestsellery nečtu, ale tentokrát mě někdo nahlodal a já si nakonec knihu půjčila v knihovně. Dostala jsem to, co jsem čekala a nutno podotknout, že jsem nečekala moc. Lidi psali, že se u čtení často červenali a někdo tvrdil, že v knihovně v jeho městě je kniha zařazena do regálu Young Adult. I já jsem si původně myslela, že kniha spadá do tohoto žánru, ale po přečtení bych to jako Young Adult rozhodně neoznačila. Doporučuju pro lidi nad patnáct let (i když ono je to vlastně jedno, ať si to klidně přečte někdo mladší, ale já se snažím chránit jejich nevinnost!), ale nechci abyste si zase mysleli, že je to jak "Padesát odstínů šedi" to jako zase ne, ale bylo tam pár opravdu zajímavých scén a hlavně ona se celá kniha motá okolo sexu. Vždyť už jenom když si přečteme o povolání, které Ella vykonávala.Samozřejmě chápu, proč je kniha tak oblíbená. Šablonou není úplně originální, ale prostředí a postavami se to rozhodně vyvažuje. Všechny rozhodně jsou originální a nemůžu říct, že bych se s něčím podobným už někdy setkala. Ella je úplně jiná hrdinka než v jiných knihách, řekla bych, že většina hrdinek se snaží být statečná, ale Ella prostě statečná je. Měla hodně tvrdý život a to se na ní taky velice podepisuje. Je nedůvěřivá a patřičně drzá. Drzá s velkým d. Věřte mi. Tím mi občas vadila. Někdy mi přišlo, že byla drzá už prostě moc, že už to autorky přehání a mě napadalo, že bych si s touhle holkou rozhodně nesedla. Občas se i mě zdálo, že je až přehnaně naštvaná, i když nebyla jsem v její situaci a pravděpodobně si ani nedokážu představit, jaké její začátku v rodině Royalů byly. Rozhodně to nebyla žádná dámička a princeznička a to se mi na ní líbilo. Z bratrů Royalů se mi nejvíc zamlouval Easton, ze začátku vypadá jako blbec, ale postupem času se objevuje v lepším světle. To ovšem patří skoro o celé rodině, až časem zjišťujeme, proč se chovají tak, jak se chovají. Ovšem ani teď se nedá říct, že by mi bylo nějakého z bratrů líto. V knize bylo rozhodně více postav, které jsem nenáviděla. Jedna z nich byla Brooke. Kdo četl, tak ví. Není to kvůli poslední scéně, ale hlavně kvůli tomu, jak byla celou dobu falešná. Uznávám, že i ona tak trochu trpěla, ale tolik se jí toho zase nedělo a potom se zachovala jako naprostá mrcha. Já takové lidi prostě nesnáším.Člověk, o které pořádně nevím, co si myslet, je otec Royalů, Callum Royal. Celou knihu se mi zdá velice zvláštní a čekám, že v dalším díle se s ním bude něco dít, nebo spíš on bude dělat něco, co se mi nebude líbit, ale to je jenom pocit. Musíte ale uznat, že se chová fakt divně (samožřejmě myslím ti, kteří četli knihu). Styl psaní je jednoduchý, ale to se dá u tohoto žánru čekat. Kniha se četla opravdu rychle, neměla jsem problém za den přečíst i víc než sto stran. Budete to mít opravdu poměrně rychle za sebou. Musím přiznat, že po delší době mě kniha donutila být vzhůru déle, než je u mně běžné a to i ve školní den! První polovina knihy mě opravdu moc nebavila a byla jsem v pokušení knihu odložit. Nechápala jsem, jak něco tak primitivního může bavit tolik lidí, ale myslím, že v tom tkví krása této knihy. Na jednu stranu vypadá primitivně, ale čím se víc noříte do příběhu, tím spíš vám dochází, že to není tak primitivní, jak to ze začátku vypadá.Co mi ještě trochu nesedlo, byl konec. Samozřejmě přežiju, když má kniha otevřený konec a navíc jsem na to byla připravená. Všichni psali, jak hned po dočtení prvního dílu letěli pro druhý, U knih tohoto žánru je to běžné. Jenže mně nesedlo chování Elly. Opět musím podotknout, že opravdu nemůžu vědět, co cítí, protože se mi to nestalo a tohle podle mně musí člověk zažít. Přesto si nejsem jistá, že by se takhle někdo skutečně zachoval. Takže abych to shrnula, naprosto rozumím tomu, že se série (skoro) všem opravdu hodně líbila, ale jak už jsem psala, já na tento žánr úplně nejsem. Kniha je skvěla na odreagování. Rozhodně se postará o to, abyste na všechno zapomněli a užili si knihu. Je zajímavé, že ještě ráno bych dala knize čtyři hvězdy, ale teď večer knize dám tři hvězdy, protože jsem přišla na víc věcí, které se mi na knize nelíbily, nebo které mě rozčilovaly. I přesto vám knihu rozhodně doporučuji, a to i těm, kteří tento žánr normálně nečtou, stejně jako já.

 

Recenze-Noc s Audrey Hepburnovou

5. listopadu 2017 v 18:32 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Noc s Audrey Hepburnovou
Série: Libby Lomaxová
Díl: 1.
Autor: Lucy Hollidayová
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 324
Rok: 2016 (2015)
Hodnocení na DK: 72%
Hodnocení na GR: 3.6
Děj: Libby nikdy neměla moc štěstí. Otec je líný spisovatel, který sice miluje filmy (což je to nejlepší, co Libby předal), ale jinak je naprosto netečný ke své dceři. Až tak, že třeba "oslavu" jejích třináctých narozenin odkládá více, jak půl roku. Ani co se týče matky, to Libby moc nevyhrála. Všem je hned jasné, že dává přednost druhé dceři Cass, která je krásná a úspěšná. Přesně pravý opak Libby. Vždycky byla spíš Cassin stín a tak to zůstalo i v dospělosti, kdy dělá své sestře skoro poskoka. Co se stane, když se kolem Libby začne motat známý, krásný a úžasný herec Dillon O´Hara? A navíc se jí na nové pohovce najednou objeví Audrey Hepburn a je uchvácená jejím kávovarem na kapsle. Co se to děje?

Hodnocení: Poté, co tuto knihu opravdu hodně vychvalovala Anička (annainworld.blogspot.cz) tak jsem věděla, že si ke mně kniha cestu najde. No a našla. Nakonec po dlouhém uvažování jsem si ji zarezervovala v knihovně. Lituji? Ne, řekla bych, že ne.
Od knihy jsem očekávala pořádnou dávku humoru a taky tak trochu romantiky. A přesně tohle jsem v ní našla a byla jsem naprosto spokojená. Libby je opravdu smolařka a staly se jí věci, které bych nepřála ani své největší nepřítelkyni, ale zase na druhou stranu to bylo opravdu velice vtipné a navíc z těch situací nakonec profitovala, takže i když to ze začátku nevypadalo, tak to bylo k něčemu dobré.
Styl není vůbec složitý, a proto si myslím, že i kdyby se nakladatelství rozhodlo nevydat třetí, závěrečný díl této série, tak by se to dalo zvládnout i v anglickém jazyce. Styl v tomto případě odpovídá žánru a taky obsahu. Kniha není nijak výjimečná a rozhodně to není obohacující literatura, ale je to krásný prostředek jak si naprosto vyčistit hlavu a na vše zapomenout Což jsem přesně potřebovala.
Libby mi byla velice sympatická a hlavně jsem s ní hodně soucítila. Samozřejmě že si za spoustu nehod a omylů mohla sama, nemá být takové trdlo, ale občas za to opravdu nemohla. Chudinka nedostala úplně skvělé karty a snažila se s nimi hrát, jak jen nejlépe dokázala.
Ollyho jsem si také velice oblíbila. Jde o nejlepšího přítele Libby, znají se už od Libbyných deseti let a od té doby jsou nerozluční přátelé. Navzájem se podporují a krásně si pomáhají. Olly je úžasný nejlepší kamarád (pokud nepočítám to, že nedokáže přivézt správný nábytek) a já bych rozhodně takového taky chtěla mít (teda minimálně bych chtěla tu slepičí polévku, kterou Libby přivezl, když byla nemocná).
Co se týče Dillona, tak tam nevím, jestli budeme úplně kamarádi. Nemám ráda takovéhle typy, kdy se chlap, který se otáčí za každou sukní a chodí s úžasnými a božskými modelkami najednou změní a dostane chuť na holku, která je přesným opakem.
Příběh nebyl nijak zvlášť promyšlený, poměrně předvídatelný, ale to k tomu patří. Opravdu jsem to brala pouze jako knihu, u které si odpočinu a která mě přivede na jiné myšlenky. A když toto budete očekávat i vy, tak se vám kniha určitě bude líbit. Několikrát se mi stalo, že jsem propukla v hlasitý smích a tím pádem se trochu znemožnila v metru či jiném dopravním prostředku. Ale víte co? Bylo mi to jedno, protože ono to bylo prostě tak vtipné, že se nešlo nesmát. Libbyny sarkastické a ironické poznámky byly vskutku dokonalé.
Všem je asi jasné, že ti, co mají rádi Audrey Hepburn, se v této knize mnohokrát zasmějí, protože Libby není jediná, která se chová vtipně a tak trochu podivně. Musím uznat, že číst o Audrey, která se zaregistruje na Twitteru a objeví kouzlo iPadu, je poměrně vtipné.
Do češtiny byl přeložen i druhý díl, který se jmenuje "Noc s Marilyn Monroe" vyšel poměrně nedávno a já už se teď těším, až si znovu přečtu o bláznivé Libby a zajímá mě, co se jí přihodí tentokrát.

Knihu doporučuji všem, co si chtějí odpočinout a pěkně od srdce se zasmát.


Recenze-Odpusťte mi, Váš Leonard

21. října 2017 v 14:58 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Odpusťte mi, Váš Leonard
Autor: Matthew Quick
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2015 (2013)
Počet stran: 253
Hodnocení na GR: 3.93
Hodnocení na DK: 79%
Děj: Leonard má dnes narozeniny. Jako dárek si daruje sebevraždu a vraždu. No nezní to jako skvělý dárek? Leonardův bývalý nejlepší kamarád mu zničil život. Nebyl však jediný. Jeho otec je bůhvíkde a matka v New Yorku spí se svým přítelem a vede svoji návrhářskou kariéru. Leonarda nechává ve Filadelfii ať se o sebe stará sám. Musíme uznat, že to pro sedmnáctiletého chlapce, který se utápí v depresích, není nic příjemného. Dnes ale všechno skončí. Leonard zabije toho, kdo mu zničil celý život a potom zabije sám sebe. To ovšem není všechno, co chce dnes udělat. Chce ještě rozdat dárky pár lidem, kteří pro něj jsou nějakým způsobem důležití. Bude tu někdo, kdo bude pro Leonarda plakat?

Hodnocení: Tato kniha na mne čekala v mé knihovně minimálně dva roky. Nevím, proč jsem jí tolik odkládala. Pamatuji si, že když jsem ji dostala, přečetla jsem si na internetu několik recenzí a ty byly většinou negativní. Kniha nikoho moc nebavila a já jsem se od ní distancovala. Říkala jsem si, že tahle kniha asi nebyla úplně dobrá volba. Jak jsem se mýlila.
Rozhodně je kniha spíš pro starší čtenáře. Já bych jí ve svých patnácti letech taky nepochopila, nebo by mě rozhodně nebavila. Citáty o životě, filosofické myšlenky, kterých je v této knize opravdu dostatek, a mnohem více. Kniha je toho doslova plná a já jsem si ji opravdu užila.
Celou knihu mi bylo poměrně dost smutno, protože tato kniha opravdu není nic veselého. První polovina knihy se mi četla opravdu sama, ale bohužel kolem té poloviny přišla jedna část, která mě nebavila a navíc mi byla nepříjemná, takže tato část mi knihu trochu zkazila. Co mi ještě zkazilo dojem z knihy, byl konec. Ten byl podle mě odfláknutý, nedodělaný a obecně prostě špatný. Já jsem člověk, který nemá rád otevřené konce, ale to nebylo to jediné, co mě na tom konci naštvalo. Samozřejmě se tu nemohu moc vyjadřovat, protože popisovat, co se mi vlastně na konci knihy nelíbilo, by byl obrovský spoiler. Proto se k této poznámce už nebudu vyjadřovat.
Pojďme se podívat na tu pozitivní stranu a to tedy na to, co se mi na knize líbilo. Mimo to, že tu bylo opravdu spoustu krásných a hlavně pravdivých myšlenek o životě, což už jsem zmiňovala, líbil se mi zde nápad dopisů z budoucnosti. Možná toto bych měla trochu vysvětlit, protože já jsem ten první dopis vůbec nechápala a já tenhle pocit nemám ráda. Leonardův učitel pan (Herr) Silverman, poradil Leonardovi, aby si napsal dopisy z budoucnosti, a tím pádem se na ty lidi bude těšit a nebude mít pocit, že nikdy už nikoho, kdo by mu rozuměl, nepotká. Na mě by to nefungovalo, protože bych pořád měla pocit, že ty dopisy jsem si napsala já, takže se taky může stát, že v budoucnosti na mě nikdo nečeká. Přesto mi to nepřijde, jako špatný nápad. Rozhodně je minimálně zajímavý.
Styl autora mi sedl a rozhodně mě nutil číst pořád dál a dál. Druhou polovinu knihy jsem přečetla za jeden večer a ani mi to nepřišlo.
Leonarda jsem měla opravdu ráda a bylo mi ho líto. Když jsem se dozvěděla, co mu udělal jeho nejlepší kamarád (což jsem ovšem uhodla skoro hned, ale nevadilo mi to) bylo mi špatně a moje srdce pro Leonarda ještě víc krvácelo. Často jsem se s ním ztotožňovala (což pro mě není úplně hezká reklama) a i to mě vtáhlo do příběhu a chtěla jsem vědět, jak to skončí. Jak se může stát, že vám nikdo nepopřeje k narozeninám? To prostě nepochopím.
Herr Silverman byl naprosto skvělý. Někdo si může myslet, že byl smyšlený, ale já jednoho takového profesora znám i ve skutečnosti, takže i tací lidé opravdu existují. Kdybych někdy studovala holocaust, chtěla bych mít pana (Herr) Silvermana. Stejně jako Leonard měl spoustu skvělých otázek, jak existenčních tak obecných. Pan Silverman je skvělý člověk a takových, jak víme, je málo. Proto bychom je měli mít v úctě a vzhlížet k nim, pokud to jde.
Obálka se mi osobně líbí víc, než originál. Nějak nechápu ty obálky, kde je přes celou stranu velkým písmem napsán název a autor. Přijde mi to neoriginální a působí to na mě dojmem, že grafik si s knihou nechtěl dělat moc práce.

Abych to tak nějak dala do kupy, jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla a rozhodně ji doporučuji dál a dál. Zaslouží si, být čtená a rozhodně, pokud ji máte v knihovně, ji nenechte zapadnout. Kdyby tam nebyla ta část v půlce knihy a ten slabší konec, měla by ode mne kniha plný počet hvězd. Takhle ji dám čtyři. Rozhodně vám ji doporučuji, ale spíše starším čtenářům. Řekněme například sedmnáct a víš. Mladší ji podle mě nemají moc šanci pochopit. Nechápejte mě špatně, ani já bych ji tolik nepochopila, kdybych si ji přečetla už tehdy v patnácti. Na nějaké knihy člověk musí prostě dozrát. A tato k nim patří.

 


Recenze-Moje sestra žije na krbové římse

7. října 2017 v 10:03 | Book is always the answer |  Knižní recenze
Název: Moje sestra žije na krbové římse
Autor: Annabel Pitcherová
Nakladatelství: #BOOKLAB
Rok: 2017 (2011)
Počet stran: 200
Hodnocení na GR: 4.02
Hodnocení na DK: 77%
Děj: Jamie si myslel, že stěhování jeho rodinu změní. Nebo aspoň otce, který je alkoholik a nemůže ani chodit do práce. Máma utekla se svým terapeutem a vůbec se o ně nezajímá. Proč to všechno? Jedna z Jamieho sester totiž před pěti lety zemřela. Její rodiče se nemohli dohodnout, jestli ji spálit, nebo pohřbít. Nakonec vyhráli tak nějak oba. Otec dostal urnu a matka dceru pohřbila (aspoň tedy její kousky). Jamie to v nové škole vůbec nemá jednoduché, ale naštěstí po jeho boku stojí jeho druhá sestra Jasmine. Teda ne úplně pořád, ale dost často. A potom je tu taky holka, která sedí vedle Jamieho v nové škole. Spolusedící je muslimka, bude to nějak vadit?

Hodnocení: Rovnou na úvod bych ráda zmínila, že podle mě, jsem už mimo cílovou kategorii. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč tato kniha nebude patřit mezí mé největší oblíbence.
Od autorky už jsem si chtěla přečíst její slavná "Kečupová mračna", bohužel mi to nesedlo a knihu jsem odložila hned po pár stranách. No, tak aspoň vidíte, že v tomhle je tato kniha lepší! Dočetla jsem ji!
I když příběh je celou dobu pesimistický a žádný krásný příběh se tu opravdu neodehrává, na mě to nijak nezapůsobilo. Nedokázala jsem se ztotožnit ani s jednou z postav. Ano, bylo mi Jamieho líto, ale ne nijak zvlášť moc a rozhodně jsem kvůli němu neronila slzy.
Co ale tento román vykresluje naprosto skvěle je, jak obrovský vliv mají na děti rodiče. Samozřejmě, pokud si odmyslíme genetiku, nemůžeme popřít, že rodiče jsou lidé, kteří nás nejvíc utváří. Když jsem četla, jak se rodiče zajímali víc o onu mrtvou sestru Rose, než o Jasmine a Jamieho, bylo mi naprosto jasné, že to na nich zanechá následky. A taky se tak stalo. Přijde mi, že rodiče si vůbec neuvědomovali, jak jim kazí život. Byli moc zahleděni do svých vlastních emocí a problémů a vůbec je nezajímalo, co by chtěli jejich děti, jak se mají. Došlo to až do takového stádia, že matka uteče s psychiatrem a upřímně ji vůbec nezajímá, co se s dětmi děje. Jak je tohle vůbec možné? Jaká matka tohle dokáže? Ještě když ví, že je nechává s otcem alkoholikem, který není schopný ani chodit do práce.
Překvapila mě aktuálnost příběhu. I když ho autorka napsala už v roce 2011, přijde mi, že naprosto vystihuje dnešní dobu. Nenávist k muslimům, která se teď objevila skoro v celé Evropě, je v této knize všudypřítomná. To mě poměrně bavilo, to musím uznat.
Styl mi opravdu hrozně moc připomíná dílo 'Chlapec v pruhovaném pyžamu", stejně jako Bruno, tak i Jamie vypráví svůj příběh a je vypravěčem. Taky zde jsem viděla pár chyb. Někdy mi přišlo, že je Jamie opravdu velice chytrý a řekla bych mu více, než deset let. Dost často se ovšem choval naprosto opačně. A co je to za pořádek, když jednu chvíli vypadá vyspěle a za pár stránek je z něj nechápavé dítě? Opět za to podle mne mohou rodiče a jejich výchova. Nebo spíš absence výchovy.
Obrovské plus je grafická stránka knihy. Je opravdu nádherná a to nejenom zvenku, ale i uvnitř. Drobné ilustrace na začátku každé kapitoly, nebo v jejím průběhu jsou krásné a jednoduché. A jak já říkám, v jednoduchosti je krása. Ovšem, že nemohu nezmínit krásnou ořízku, která je zde vyzdobena pomocí krásných modrých kočičích stop.
Jamie byl trochu moc naivní, ale to naprosto chápu, protože je dítě. Děti by naivní být měli a na druhou stranu je krásné, že mu po všech těch měsících, bez mámy a pořádného táty, ta naivita zůstala. Bohužel mi ale nijak víc k srdci nepřirostl. Musím ovšem konstatovat, že jsem pozorovala jisté stejné vlastnosti, které mám i já a mám takový dojem, že i to je důvod, proč mi tolik k srdci nepřirostl.
Jasmine mi sedla mnohem víc. Už ve svých patnácti letech musela plnit úlohy mámy. Sice je časem už přestávala plnit, ale na druhou stranu to, jak se k ní choval táta, bylo taky poměrně neúnosné. Zvlášť se mi líbily její růžové vlasy! A co teprve její přítel…
Z otce a matky jsem byla naprosto zhnusená a myslím, že jejich charakteristika už tak nějak vyplynula z předešlých odstavců.
Otevřeně přiznávám, že v knize byla jedna scéna, kdy se mi opravdu chtělo hodně brečet a kdybych nebyla zrovna v autobuse, tak bych se skoro určitě rozbrečela. Ale nemůžu vám říct proč, protože to by byl spoiler a to my nechceme!

Knize dávám tři hvězdy a doporučuji ji spíš mladším čtenářům kolem třinácti až šestnácti let. Kniha je ideální, když chcete opravdu doslova vypnout a na všechno zapomenout a prostě si jenom užít knihu. Na to je určitě výborná. Takže kdo si chce zalézt pod peřinu s nějakou oddechovou knihou, tohle je poměrně dobrá volba.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart!
Knihu si můžete koupit ZDE.


Recenze-Vina

31. srpna 2017 v 12:07 | Book is always the answer |  Knižní recenze

Název: Vina
Autor: Věra Kadlecová
Nakladatelství: Klika
Rok: 2016
Počet stran: 238
Hodnocení na GR: 4.33
Hodnocení na DK: 87%
Děj: Beata sice dopsala knihu o Evině životě, ale nemůže ji vydat. Evina dcera Ester se úspěšně stará o to, aby se to nikdy nepodařilo. Bojí se, co všechno o ní Eva řekla. Bojí se, že by tam bylo ono tajemství, které mezi nimi leží od jejích šestnácti. Beata se nehodlá tak lehce vzdát. Bojuje, aby dodržela slib, který dala Evě. Také se z ciziny vrací Evin syn Arnošt a ten se chce dozvědět, jak to vlastně bylo s jeho matkou a neví, komu má věřit. Nejde tu ovšem jenom o Beatu. Ester se nám v této knize odkrývá a my zjišťujeme, proč vlastně svoji matku tak nesnášela.

Hodnocení: Věděla jsem, že paní Kadlecová píše skvělé psychologické romány, ale tahle kniha mě opět dostala. I přes to mě bohužel tato kniha bavila méně než "Panenka". To je jeden z důvodů, proč recenzi píši, tak dlouho po dočtení knihy. Nedokázala jsem si na ni udělat názor a popravdě, i teď s tím mám docela problém.
Kniha navazuje na předešlý autorčin román jménem "Panenka". Proto bych doporučovala číst je, tak jak jdou za sebou. Není to ovšem povinnost. V příběhu se zorientujete, i když si přečtete jenom "Vinu". Toho si na knize cením. I když jsou s "Panenkou" poměrně dost propojené, jde číst každá zvlášť.
V této knize jde především o Ester a to byla nejspíš to, proč jsem si knihu tak nezamilovala. Ester jsem nesnášela už od prvních pár stránek v předešlém díle. Samozřejmě vím, jak to všechno měla těžké, a že za to, jaká je, může taky Eva, ale i přes tyto indicie, jsem jí to, co dělá, nedokázala odpustit. A když máte poměrně velkou část knihy zaměřenou na osobu, kterou nesnášíte, asi se vám moc líbit nebude (aspoň, tak je to u mě, nevím jak u vás).
Taky jsme zde zjistili (nebo tedy aspoň já), že Beata není tak dokonalá, jak to v prvním díle vypadalo. Dá se říct, že tak trochu nemyslí na ostatní a věří v to, že i když na ostatní bude kašlat, jim to vadit nebude. Jelikož jsem Beatu měla opravdu hodně ráda, tak mi tato kniha dala poměrně velkou ránu mezi oči. Celou knihu jsem se s tím, co dělá, nějak nedokázala smířit a byla jsem na ni hrozně naštvaná.
Z toho vyplívá, že když jsem na hlavní postavy naštvaná skoro celou knihu, nemohla jsem si ke knize vytvořit extrémně pozitivní názor.
Co se mi zde ale velice líbilo, byly pasáže s Oliverem, což je další postava v románu. Opravdu moc mě jeho příběh bavil a na jeho kapitoly jsem se moc těšila. Myslím, že to byl skvělý nápad, přidat do knihy další postavu, která má zase svůj příběh, který, i když to nevypadá, je s hlavním příběhem propojený.
Pořád si ovšem myslím, že kniha je napsána naprosto bravurně a klaním se autorce, jelikož její psaní mě naprosto uchvacuje a nedokážu se od něj odtrhnout. Ještě jsem nepřečetla tolik českých děl, ale tato autorka u mě bude na špičce pořád. Jsem o tom přesvědčena.
Obálka knihy se mi velice líbí a rozhodně bude u mě v knihovně vystavená někde, kde na ni bude moc dobře vidět.

Abych to tedy nějak ukončila, předchozí kniha se mi líbila víc, ale i tato rozhodně stojí za pozornost a neměla by vám uniknout. Protože jestli někdo opravdu umí psát, tak je to právě Věra Kadlecová a já se moc těším na její další knihy (pokud nějaké budou, opravdu velice doufám, že ano)!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji přímo autorce! Její knihy si můžete pořídit ZDE!
Je to přímo její stránka.


Recenze-Hlavně to nikomu neříkej

14. srpna 2017 v 11:57 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Hlavně to nikomu neříkej
Autor: Miroslava Varáčková
Nakladatelství: #BOOKLAB
Rok: 2017 (2015)
Počet stran: 238
Hodnocení na GR: 3.82
Hodnocení na DK: 81%
Děj: Eva žije jenom se svým starším bratrem. Matka je v Anglii, kam utekla před rodinnými problémy a její otec je mrtvý. Matka jim sice každý měsíc posílá dost peněz, a když přijede, tak přiveze plno drahých dárků, ale hned se zase otočí a jede zpět. Dalo by se tedy říct, že skoro žádnou matku nemá. Její bratr je velice ochranitelský a také po otci zdědil kapánek agresivity a výbušnosti. Stále Evu kontroluje, a jakmile se mu neozve, tak jí bombarduje telefonáty a zprávami. Aby toho nebylo málo, ve škole Evu velice tvrdě šikanují. Nabádají ji k spáchání sebevraždy, posmívají se jí kvůli ošklivé jizvě, která jí hyzdí obličej. Jediné, kde se Eva cítí dobře, je taneční klub. Se svým nejlepším kamarádem a tanečním parterem Lukášem je šťastná a on je jediný, kdo jí drží nad vodou. Co se ale stane, když Lukáš odjede do Francie? Útoky ve škole se začínají stupňovat, až se stane něco, co už je za hranicemi všeho. Dokáže to Eva ustát? A když se objeví někdo, kdo jí má možná opravdu rád, dokáže to Eva přijmout? Možná je pro ní už moc pozdě…

Hodnocení: Když mi kniha přišla v záhadném balíčku od Slovartu, byla jsem velice překvapená. Knihu už jsem na internetu zaregistrovala a stále jsem nevěděla, jestli si ji chci přečíst nebo ne. Slovart toto dilema vyřešil za mě. Dohodly jsme se s Kájou z penny-and-books.blog.cz, že si knihu přečteme spolu, ale k tomu bohužel nedošlo a já vám tuto knihu můžu zrecenzovat, až teď.
Chtěla bych všechny upozornit, že tohle rozhodně není oddechová kniha. Nebo aspoň na mě tak nepůsobila, protože v ní jde převážně o šikanu a to o šikanu opravdu velice hnusnou. Já sama jsem několikrát chtěla zvracet nebo brečet, protože mi hrdinky bylo opravdu líto. Kdyby se tohle stalo mně, je možné, že bych se naprosto psychicky zhroutila a bůh ví, jestli bych se z toho ještě někdy dostala. To na knize oceňuji. Zabývá se tématem, o kterém by se mělo mluvit, a které by se rozhodně mělo řešit. Šikana je bohužel všude kolem nás, i když jí někdy nevidíme. Sama samozřejmě nevím, v jaké situaci byli Evini spolužáci (myslím ti, kteří se šikany neúčastnili), ale myslím, že bych to nahlásila, nebo bych se ji minimálně nějak zastala. To, co ji dělali, bylo opravdu hrozné a já bych se na to dívat nevydržela.
Bohužel, co mi na této knize opravdu hodně vadilo, byla ta strašná předvídatelnost. Skoro celou knihu mi bylo naprosto jasné, co se stane a hlavně, jak to celé dopadne. Přiznávám, že mě v knize překvapily celkem dvě věci (ale o těch přeci nemůžu psát, to by byl spoiler). Kniha vás pochopitelně mnohem méně baví, když vás skoro na žádné straně nic nepřekvapí.
Evy mi bylo samozřejmě líto, ale vadilo mi, že to nebyla schopná nikomu říct. Já chápu, že ona v té chvíli už opravdu nikomu nevěřila a taky nevěřila, že by s tím někdo něco udělal, ale opravdu si myslím, že by se jí aspoň trochu ulevilo, a kdyby se někomu mohla zpovídat, tak by mohla tu šikanu třeba i více zvládat. Jinak jsem ji měla ráda a opravdu moc jsem jí celou knihu chtěla pomoct, ale bohužel to nešlo.
Přišlo mi, že postava Iva byla poměrně odfláknutá, nebo spíš nerozvinutá. Vím, že kniha měla bát hlavně o Evě a šikaně, ale Ivo se mi zdál taky velice zajímavý. Nejvíc asi tím, že i když už byl na vysoké a Eva ve třeťáku na střední (tudíž byli už oba dva poměrně staří), měl pořád potřebu se jí omlouvat tak, že se k ní tulil a potřeboval s ní mít nějaký fyzický kontakt. V jejich věku už mi to nepřišlo úplně normální. Bylo by dobré vidět, co ztráta rodičů udělala s Ivem. Nebo teda, aspoň mě by to zajímalo.
Oceňuji, jak je kniha pěkně graficky zpracovaná. Určitě to čtenáře víc baví, když například zprávy jsou napsané tak, jako kdybychom to opravdu četli na mobilu. Myslím, že i dělení příběhu na měsíce bylo pěkné, dodávalo to pocit, že kniha je vlastně Evin deník.
Obálka je pěkná a myslím, že v obchodě zaujme, i když není moc barevná. Jenom mám takový pocit, že ta slečna má strašně dlouhý krk, ale to se mi asi jenom zdá.
Ještě jedno plus, které mě napadá je, že se kniha čte opravdu rychle. Já jí kromě prvních třicet stran měla za jedno odpoledne.

Knize dávám tři hvězdy, protože mi opravdu vadilo, jak byla předvídatelná a ten konec byl takový…no však to třeba poznáte. Také mi tedy vadilo nedotáhnutí některých postav. Ocenila bych, kdyby kniha byla delší a nezaměřovala se jenom na Evu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart!

Recenze-Cizinka

12. srpna 2017 v 12:34 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Cizinka
Série: Cizinka
Díl: 1.
Autor: Diana Gabaldon
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 707
Rok: 2016 (1991)
Hodnocení na GR: 4,2
Hodnocení na DK: 86%
Děj: Mladý pár Claire a Frank Randallovi si po válce zajedou na takové druhé líbánky do Skotska. Proč na druhé líbánky? Když se seznámili, začala druhá světová válka a Frank byl odvelen do armády. Při prvním volnu se vzali a Frank se zase vrátil. Teď už ale na sebe mají čas, protože válka skončila. Frank je poslední dobou velmi zahleděný do svých předků. Hledá, kdo byli a kde se nacházeli. Claire, která za války dělala sestričku, to zase až tak moc nezajímá, a tak se vydává po okolí hledat různé květy a byliny, protože je do botaniky celkem zapálená. A v tom se to stane. Dotkne se kamene a najednou se dostane jinam. Stojí stále na stejném místě, ale o dvě stě let dříve. Než se vzpamatuje, dostane se do bandy Skotů. Zde musí ošetřit mladíka, který si vykloubil rameno, a později ho ještě zasáhla střela. Claire se dostala do doby, kdy řádí občanská válka. Jak se s tím vším vyrovná? Dostane se ještě někdy domů? Přežije to?

Hodnocení: Jsou knihy, u kterých okamžitě víte, jaké jim dát hodnocení, nebo co o nich napsat. Poté jsou tu také knihy, u kterých si nejste vůbec jisti. Nedokážete se hned po dočtení přesně vyjádřit. A to je u mě případ Cizinky.
Knihu mám doma už tři čtvrtě roku a o Vánocích jsem dostala i druhý díl. Už od března jsem stále koketovala s tím, že už ji konečně začnu číst. Stalo se tak až teď o prázdninách. Věděla jsem, že až budu v zahraničí, nebude tam televize ani internet, a tak budu mít na čtení opravdu hromadu času. Takže jsem se rozhodla vzít si tam právě Cizinku (a taky jsem se tak rozhodla, protože vláčet tuhle bichli do školy, se mi moc nechtělo).
Do dvou sté stránky jsem pořád tak trochu přemýšlela, že bych knihu mohla i odložit. Pořád jsem se snažila věřit, že kniha se rozjede a tak se také opravdu stalo. Poté už jsem tak trochu propadla celému příběhu a jeho hlavním postavám.
Na jednu stranu se mi kniha zdá až příliš dlouhá. Neustále jsem si v hlavě říkala, co autorka mohla trochu zkrátit, kde už moc popisuje nepodstatné detaily. Na druhou stranu jsem ovšem po dočtení pochopila, že tam prostě všechno muselo být. Nedokázala bych si ten příběh byť jen bez jediné scény představit. Rozuměla jsem autorce, a i když teď bichle moc nemusím (když jsem byla mladší, tak čím delší kniha, tím lepší) musím přiznat, že jsem tomu opravdu propadla.
Knihu jsem četla skoro týden. V některých chvílích jsem se nemohla od čtení odtrhnout a opravdu moc mě zajímalo, co bude dál. Ovšem občas jsem na čtení neměla náladu vůbec a tak trošku jsem se nutila, protože jsem knihu nechtěla číst celou dovolenou. Kniha má lepší a horší místa, ale těch horších vůbec nebylo mnoho. Byla spíš ze začátku, kde jsem ještě nebyla zvyklá na autorčino pomalejší tempo.
Styl autorky, jak už jsem psala, je spíše pomalejší a zmíní v knize opravdu každý detail. Někomu to hodně pomáhá při představě scény, já se musím přiznat, že se většinou popisů v knihách moc nedržím a moje fantazie si často vymyslí vlastní prostředí (samozřejmě podobné tomu, jaké je v knize). Všechny scény byly naprosto uvěřitelné a nebylo místo, kde bych si řekla, že to autorka už trochu přehání.
Claire mi moc k srdci nepřirostla. Bohužel vám nedokážu říct, čím to bylo. Samozřejmě to neměla vůbec jednoduché. Ocitla se v jiné době a lidé okolo ní jí moc nevěřili, právě protože byla zvláštní. Obdivuji ji, jak se dokázala se vším vypořádat (samozřejmě i za pomoci jiných lidí), rozhodně mohla dopadnout mnohem hůř, kdyby ztratila hlavu.
Naprosto rozumím, proč jsou všechny slečny, dívky a ženy zamilované do Jamieho Frasera. Mně se také velice líbí. Je to mladý hoch, který se do příběhu zapletl, a všichni jsme rády, že se tak stalo. Jamie se mi zamlouvá velice. Je sice občas trochu zbrklý, ale v tomto díle jsem ho měla radši, než Claire. Byl roztomilý a speciálně jeho reakce na jednu věc (nemohu vám říct na jakou, to by byl spoiler) mě opravdu velice rozesmála.
Obálka se mi teda líbí víc ta u prvního vydání, ale první vydání jsem vůbec nedržela v ruce a plno lidí psalo, že tam jsou i chyby v překladu a korektuře a tak. Nejspíš bych sérii radši měla v prvním vydání, ale ona už dneska vůbec nejde sehnat, proto buďme rádi, že nakladatelství Omega se rozhodlo, celou sérii vydat znova. Ti, kdo si stěžovali, že kvůli seriálu to vydávání půjde pomalu, můžou začít oslavovat, protože nakladatelství napsalo, že bude vydávat dvě knihy ročně, ale už to nebude seriálová obálka. A ti, kteří smutní, že to nebude vedle sebe vypadat hezky, tak ti nemusí zoufat, protože se knihy budou vydávat i v seriálovém obalu, ale bude to prostě déle trvat.
Když jsem knihu dočetla, chtěla jsem jí dát tři hvězdy. Byla jsem z toho čtení poměrně unavená, protože se mi už dlouho nestalo, abych tak moc četla, ale až po týdnu bych se dostala ke konci knihy. Chtěla jsem ji zařadit do průměru. Když jsem se na ni podívala po několika dnech, došlo mi, že mi to chybí. Ten svět, ty postavy, to napětí, ta láska. To všechno mi opravdu chybělo a já jsem věděla, že mi kniha svým způsobem docela přirostla k srdci. Kdybych s sebou měla i druhý díl, pravděpodobně bych se do něj hned pustila, ale myslím, že by už toho na mě bylo moc, protože druhý díl má skoro tisíc stran!
Samozřejmě jsem minulý týden začala sledovat seriál, ale o tom se chystám rozpovídat v jiném článku. Jen tu mohu prozradit, že kniha se mi líbila více.

Rozhodla jsem se tedy knize dát čtyři hvězdy a opravdu vám ji mohu doporučit. Já na historické romány zase až tak moc nejsem, ale tenhle mě opravdu dostal.

Srovname.cz ti pomůže najít Cizinku, za tu nejlepší cenu!

Recenze-Holmesova učednice

11. července 2017 v 15:44 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Holmesova učednice aneb královna v ohrožení
Série: Mary Russellová
Díl: 1.
Autor: Laurie R. Kingová
Nakladatelství: Argo
Rok: 2016 (1994)
Počet stran: 410
Děj: Když se Mary Russellová jednoho dne prochází po krajině, málem šlápne na muže, který leží v trávě. Důvod byl prostý. Mary si totiž četla. Byla zvyklá číst a zároveň chodit na procházky. Jelikož je Mary vysoce inteligentní a navíc velice průbojná, začne se s oním mužem bavit, jako se sobě rovným. Až po nějaké chvíli ji dojde, kdo to je. Slavný detektiv Sherlock Holmes. Sherlock ze začátku nebere její přítomnost moc na vědomí, ale když ho Mary okouzlí její inteligencí, okamžitě se s ní začne bavit s větším zaujetím. Spolu navštíví jeho chalupu, kde se Sherlock stará o své včely a dělá různé chemické pokusy. Od té doby se z nich stanou přátelé a Mary se chodí k Sherlockovi učit. I když si toho Mary z počátku nevšímá, dojde i jí, že Sherlock si z ní cvičí detektiva prvotřídních rozměrů. Mary ovšem po dvou letech jde na univerzitu a jeden by si myslel, že to onu silnou dvojku rozdělí. Ovšem na povrch se dostává ohromný případ, kde nejde o život jenom Sherlockovi…

Hodnocení: Kdo mě sleduje na Instagramu, tak už asi ví, že tato recenze bude maximálně pozitivní. Protože já jsem se do této knihy naprosto zamilovala a vůbec jsem netušila, jaký mám doma poklad.
Táta mi druhý díl této série pořídil k Vánocům a mně nějaký čas trvalo, než jsem zjistila, že je to druhý díl. Tak jsem si teda pořídila první díl a oba dva díly jsem nechala pár měsíců ležet na poličce. Teď přišlo léto a já si řekla, že bych měla číst hlavně knížky ze svojí knihovny, protože už mi začínají ty nepřečtené trochu přerůstat přes hlavu. A jsem moc ráda, že mi do ruky padla zrovna tato kniha.
Když pominu to, že detektivky jsou můj nejoblíbenější žánr, máme tu skvělý námět. Sherlock už je starší muž a tu o něho zakopne mladá slečna, která je velice schopná mu pomáhat. Líbilo se mi, že si Sherlock často ani neuvědomoval, že je Mary slečna. Pořád její ženskost přehlížel a to Mary občas dostávalo do nepříjemných situací. V jejich době například neexistovalo, aby se slečna s mužem ocitli v místnosti sami. Proto se o nich vedli nějaký čas i jisté řeči, které teda hlavně rozhlašovala teta Mary. Když už byla Mary starší a Sherlock jí představoval policistům, tak se občas objevily otázky, které narážely na vztah mezi Sherlockem a Mary. Sherlock vždycky všechny sjel a vůbec nechtěl o těchto věcech diskutovat.
Mary mi byla velice sympatická. Tady jsem poznala, že i když většinu hrdinek, co si hodně věří a jsou drzé, nemám ráda, tak když to není přehnané, dokážu ty dívky mít i ráda. Mary byla sebevědomá a mně se líbila. Bylo mi jí líto, když se jí zdály noční můry, a když popisovala tu můru, měla jsem husí kůži.
Sherlock je tady trochu jiný, než v klasickém podání. Bohužel jsem případy s Sherlockem četla už před nějakou dobou, takže vám nemohu přesně popsat, v čem je tolik jiný, ale opravdu tomu tak je. Líbil se mi moc a chtěla jsem, aby byl v knize prostě pořád.
Dialogy postav byly neskutečně vtipné a rozhodně velmi dobře napsané. Opravdu čím více tato dvojce spolu mluvila, tím více jsem jí propadávala.
Styl autorky nebyl úplně lehký. Kniha se rozhodně nedá číst jen tak jenom na půl oka (jo vím, že se říká ucho, ale knihu přece čteme očima). Občas jsem si některé věty musela číst víckrát, protože jakmile jsem nedávala úplně pozor, něco mi ušlo. To se mi právě velice líbilo. Samozřejmě mám radši, když se do knihy musíte úplně ponořit a taky si je potom lépe pamatuji.
Teď přichází ta (asi) nejdůležitější otázka. Proč se mi ta kniha tak líbí? Čím si mě získala? Všechno už jsem tu prakticky napsala. Podle mě autorka vytvořila skvělou dvojici, která člověka neomrzí a která ve vás zanechá mnoho vzpomínek. Každé jednotlivé slovo jsem si užívala a číst tuto knihu byla prostě čirá radost. Dokázala mě oprostit od všech problémů a zlých myšlenek. Když mi bratr navrhoval, abychom si spolu zašli zakopat, tak já jsem odmítla. I když bylo nádherné počasí a úplně to vybízelo, abychom si šli něco zahrát. Já to musela dočíst.
Opravdu velmi se těším na druhý díl, a i když jsem si říkala, že bude lepší, když si mezi ně vložím nějakou jinou knihu, asi polevím a opravdu si ten druhý díl přečtu už teď. Já mu prostě nedokážu odolat.

Psala jsem do nakladatelství, jak si tato série stojí u čtenářů, protože je to série opravdu rozsáhlá (má patnáct dílů!) a já bych nechtěla, aby se přestala vydávat. Zatím jsem nedostala odpověď, tak uvidím. Prosím napište mi, jestli knihu máte přečtenou a jak se vám líbila! Opravdu bych chtěla, aby jí četlo, co nejvíce lidí, protože si to zaslouží. Zatím má u mě jedničku podtrženou!



Neplánovaný book haul

7. července 2017 v 19:41 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Dnes vám ukážu knihy, které ke mě doputovaly zcela neplánovaně. Bohužel, jak už někteří víte, mi zemřela v dubnu babička. S ní jsem si vždycky povídala o přečtených knížkách, filmech v televizi na motivy knížek, prostě zkrátka o všem, co mělo nějakou souvslost s literaturou. Byla jsem z toho opravdu velmi špatná a ještě teď to nějak pořádně nedokážu uchopit. Nicméně, když jsme uklízeli u ní doma, samozřejmě jsem dostala od táty povolení si vzít nějaké její knihy. Toto byla pouze rychlá prohlídka její knihovny, teď v létě tam jedeme znovu a ještě si možná něco přivezu. Zatím mám doma tyto krásky. Je to většinou starší literatura, což se mi teď hodí k maturitě a nebo jsem si vzala knihy, které ona sama chtěla abych si přečetla. Pokud jste něco četli, neváhejte mi napsat.



Recenze-První konec

3. července 2017 v 22:14 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: První konec
Série: První konec
Díl: 1.
Autor: Lauren Jamesová
Nakladatelství: CooBoo
Rok: 2016 (2015)
Počet stran: 356
Děj: Katherine a Matthew na sebe v každém životě narazí a bezhlavě se do sebe zamilují. Bohužel je smrt vždycky rozdělí ještě předtím, než se jejich společný život pořádně začne vyvíjet. Teď v roce 2059 to však vypadá docela nadějně. Katherine a Matthew se tentokrát potkávají na univerzitě, kde se oba zapíšou na stejný předmět. Po nějaké době Katherine najde na internetu článek o Katherine a Matthewovi (kteří jsou na vlas stejní, jako ona a Matthew) , kteří v roce 2019 byli označeni za teroristy a zastřeleni v laboratořích, kde jako vědci pracovali a vypracovávali údajně biologickou zbraň. Je to pravda? Toto ale nejsou jediné dva příběhy, které se v knize odehrávají. Ještě tu máme Katherine a Matthewa z roku 1854 nebo 1745. Různé příběhy, různá společenská postavení, různé začátky, ale vždycky ten stejný konec. Jak zabránit tomu, aby Katherine a Matthew z roku 2059 na sebe měli mnohem víc času a mohli spolu i zestárnout?

Hodnocení: Knihu jsem si z knihovničky vybrala, protože jsem chtěla nějaký krásný sladký a romantický příběh. V podstatě jsem takový příběh dostala, ale ne úplně tak, jak jsem chtěla.
Samozřejmě, že v tomto příběhu je hodně romantiky, však nám na to poukazuje anotace i obálka. Avšak přeci jenom, jsem tu nenašla to, co jsem chtěla. Nedokážu vám říct, co mi tam chybělo, ale kniha ve mně nic nezanechala. Kniha má svá pozitiva, ale má i negativa.
Nejvíce se mi na celé knize líbil styl humoru a sarkasmus Katherine z roku 2019. Tak moc už jsem se dlouho neušklíbala. Vtipy byly své a velice originální. Přišlo mi, že přesně takhle by měl vypadat ideální vztah. Vzájemné pošťuchování a hašteření. Ani Matthew nezůstal pozadu, ale Katherine u mě opravdu vedla.
Co se mi na knize nejméně líbilo, byla ta část z roku 2059. Připadalo mi to naprosto nepropracované na rozdíl, od ostatních příběhů. Reakce Kath a Matta byly naprosto nelogické a jsem toho názoru, že v tomto životě to všechno měli až moc jednoduché. Lehce všechno vyřešili, lehce se našli, lehce se jejich vztah rozvinul. Oni si padli kolem krku hned, jak zjistili, že jejich příbuzní byli manželé. Upřímně, padli byste kolek krku klukovi, jehož strýc byl manžel vaší tety? Vždyť tam ještě nějaká rodinná pouta jsou nebo ne?
Jak už jsem psala výš, kniha ve mně absolutně nic nezanechala, a když se teď na knihu dívám a snažím se o ní něco napsat, nenapadají mě slova. A to je v podstatě taky ukazatel.
Ještě jedna věc mi tam přišla trochu nepovedená, ale o té tu psát nemohu, protože to by byl spoiler a ty všichni nesnášíme.
Kniha se mi velice líbila po grafické stránce. Každý příběh má svůj vlastní font a tím pádem poznáte, o jaký příběh se jedná, ještě než si přečtete nadpis. Také jsou v knize vzkazy, které si píší Matt s Kathe z roku 2019, kde jsme si právě mohli všimnout jejího skvělého smyslu pro humor. Také jsou tu různé mapy a dopisy a různé jiné pěkné grafické drobnosti, které dělají knihu opravdu velice povedenou.
Jako ano romantika tu byla, sice ne taková, kterou jsem chtěla, ale rozhodně nemůžu říct, že tu nebyla. Já se do druhého dílu určitě nepustím, protože pro mě to skončilo dílem prvním a už dál číst nepotřebuji (a to já jsem člověk, který nesnáší rozečtené série).
Určitě můžete knihu zkusit, já bych ji ani nedoporučila, ale ani bych nemohla říct:"Tak tohle určitě ne!"




Kam dál