Call it what you want (1)

9. srpna 2016 v 17:46 | Anna Elizabeth Potter
Tento tag jsem našla na blogu mybookishimagination.blogspot.cz. Tag vymyslela Emily L z blogu knizni-koutek.blogspot.cz. Jde o to, že ke každé knize, co jsem přečetla přidám gif. Nic jiného. Já gify miluju, to všichni víte, a proto mi tento tag přijde naprosto skvělý! Dnes jsem si ho zkusila poprvé a uvidíte, jak to dopadlo.
 

Recenze-Lovci nocí

4. srpna 2016 v 21:47 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Lovci nocí
Autor: Filip Klouda
Nakladatelství: Aladin agency
Rok: 2016
Počet stran: 352
Děj: Mladý student jménem David Leigh byl zavražděn. Policie nemá jediné vodítko, nebo důkaz. Tři měsíce na to se v jedné internetové kavárně sejde pět lidí, kteří se navzájem v podstatě neznají. Je tu Elizabeth přítelkyně Davida. Everet Leigh mladší bratr Davida. Robert, který je vedoucí této skupiny a nikdo v podstatě neví, jak se s Davidem zná i Claire je jedna velká záhada. A poslední člen této party je Japonec, který má za sebou velice pochybnou minulost a Davida neznal vůbec. Tato parta se rozhodne, že Davida pomstí. Najdou vraha a až ho chytnou je naprosto jasné, co bude následovat. Kulka mezi oči.

Hodnocení: Tak tohle bylo jedno velké utrpení. Nechci, aby to vyznělo moc silně. Nebylo to zase až tak špatné, ale já jsem se musela strašně přemáhat, abych to vůbec dočetla.
Co mi přišlo na knize zajímavé, bylo psaní kapitol. Kapitoly byly nepravidelně vždy od jednoho ze členů tajné party. Nejvíc tam bylo kapitol od Roberta, který byl vůdce a potom to už bylo tak nějak rovnoměrně rozdělené mezi ostatní. Poté tam byly ještě asi pět kapitol, které nebyly psané ani z jednoho pohledu. T se mi opravdu hodně líbilo. Ale to bylo tak asi jako no…všechno.
Já ani nevím, jak to mám popsat. Mě kniha prostě strašně nudila. Nebylo tam nic, co by mě nutilo číst dál a dál. Přitom o akci bych řekla, že tam nebylo nouze. Taky mi úplně nevyhovovala velikost písma. Bylo velmi malé a odstavce byly nalepené na sobě. Tedy na jedné straně bylo na mě až moc textu a když si vezmu, že i tak kniha měla dost stránek, tak teda nevím, jak by to vypadalo, kdyby měla normální formát, jako třeba dělá Knižní klub.
Když jsem byla v polovině, chtěla jsem to vzdát. Pak jsem si řekla, že to nemůžu udělat. A popravdě, taky jsem chtěla vědět, kdo je vrah. No a to je další mínus. Jelikož tato recenze nebude vůbec pozitivní, přidám sem i nějaké spoilery. Vrah se objevil až na posledních stranách knihy. Objevuje se to v knihách stále častěji a častěji. Mě to upřímně strašně štve. Já jsem četla detektivky Agathy Christie a obecně britské detektivky skoro jako úplně první knížky a jsem odchovaná na tom, že vrah se prostě má objevovat v knize. Máte mít možnost ho odhalit. Když se vrah objeví na posledních pár stranách, když už i hlavní hrdinové vědí, kdo to je, přijde mi to prostě k ničemu. Já chci mít možnost vraha odhalit, a nebo si aspoň špatně tipnout, ale autor mi k tomu nedává příležitost.
Jinak na stylu autora vůbec nic nemám. Četlo by se mi to opravdu dobře, kdybych se nenudila. Rozhodně tohoto mladého a podle mého docela nadějného autora nechci zahodit jenom kvůli jedné knize. Pokud autor ještě něco vydá, tak já si to určitě přečtu, ale už do toho půjdu trochu s respektem a možnosti prohry.
I když musím uznat, že ten konec se povedl. Opravdu jsem se o hrdiny bála a docela mi to nahánělo i husí kůži. A to je co říct!

Mě kniha prostě nesedla. Neříkám, že se vám taky nebude líbit, ale za mě tohle je prostě horší než průměr. Proto knize dávám dvě hvězdy. Snad se mi třeba další kniha od autora bude líbit. Pokud tedy ještě nějakou vydá.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu martinus.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE



Tumblr chvilka (51)

29. července 2016 v 23:50 | Anna Elizabeth Potter |  Tumblr chvilky
Tak se zase podíváme na nějaké pěkné obrázky ne?
 


Skvělé setkání s Klárkou!❤

25. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  To se prostě nikam nehodí
Chtěla jsem se s vámi podělit o jeden z nejlepších zážitků mého knihomolství. Už dlouho jsem komentovala blog Klárky. V podstatě jsme se přes internet znaly něco kolem dvou let. Jednoho dne jsme se úplně náhodně potkaly na zastávce autobusu. Musím říct, že si o mě Klárka asi musela myslet krásné věci (třeba jako, že jsem šílená) protože jsem k ní prostě přišla a trochu roztřeseným hlasem jsem řekla: "Ahoj, ty jsi Klárka že? Já jsem Anna Elizabeth Potter z blogu hpandgw!"

Já bych v takovéto situaci asi okamžitě nastoupila do prvního autobusu, co by přijel a ujela bych beze slova. Klárka se ale zachovala velmi statečně. Na chvilku jsme se začaly bavit, ale docela brzo mi přijel autobus a já jsem musela nastoupit. Po této události jsme se staly přítelkyněmi na Facebooku a začalo naše plánování velkolepého setkání!


Recenze-Ostrov lhářů

23. července 2016 v 16:56 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Ostrov lhářů
Autor: E. Lockhartová
Nakladatelství: Host
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 257
Děj: V létě patnáct se něco stalo. Něco, co změnilo mnoho životů. Teď v létě sedmnáct na to Cadence chce přijít. Všechno je jiné. Když se lidí zeptáte, o čem je tato kniha, každý vám odpoví trošku jinak. Protože on nikdo ve skutečnosti neví, o čem tato kniha je. Já bych řekla, že to je o boji jedné rodiny. Jde tu o dědictví. Jde tu o jednu dívku. Co se tehdy stalo? A proč si nic nepamatuje? A taky jsem teď celou dobu mohla lhát. Takže si tu knihu prostě přečtěte.

Hodnocení: Když jsem s knihou začínala, přečetla jsem asi dvacet stránek, a pak jsem knihu odložila a říkala si, že to bude nějaká blbost. Já žánr YA moc nemusím. Včera jsem knihu otevřela a už ji nepustila z ruky.
Styl autorky určitě není těžký. Jsou to většinou jednoduché věty, které ale na sebe někdy nenavazují. Úžasné bylo, že autorka nám nedala skoro žádné příležitosti uhodnout, co se vlastně stalo. Můžete si vymýšlet svoje verze, ale myslím, že se skoro určitě nestrefíte. Všechno objevujete postupně spolu s hlavní hrdinkou, která ztratila paměť a postupně si vzpomíná. Až když dočtete do konce, tak vám všechno začne docházet. A to se mi na tom právě líbilo. Neměla jsem ani tušení, co se tehdy stalo. A to docela čtu detektivky a občas i uhádnu vraha.
Kapitoly jsou velmi krátké někdy i jenom půl stránky a taky proto se kniha četla velmi ryhle. Také se tu objevují přepsané pohádky od hlavní hrdinky Cadence. V pohádkách zachyuje problémy své rodiny a hlavně její osobní problémy. Je tu například pohádka Sůl nad zlato, nebo Kráska a zvíře. Pohádky od Cadence jsou...mírně depresivní.
Psaní recenze na právě tuto knihu je velice těžké. Nehorší na tom asi je, že vám nic nemůžu prozradit. Tahle kniha je úžasná právě proto, kolik se tam toho stane nečekaného. Kolik wow momentů tu je a každá další stránka vám připraví další a další.
Hlavní hrdinka jménem Cadence jsem moc ráda neměla. Ano trpěla velkými bolestmi hlavy a částečně ztratila paměť, ale mohla být ráda, že to dopadlo jenom takhle. Mohla být i mrtvá a přišlo mi, že se sebe pořád dělala tak trochu chudinku. Všechny upozorňovala, ať ji nelitují, že o tom nechce ani slyšet a přitom jsem sama cítila, jak moc to chce. Ale musím přiznat, že určitě nebyla nejhorší hlavní hrdinka. Znám i horší případy.
Koho jsem měla ze čtyř nejstarších dětí nejradši? Johnnyho, který byl pro samé dobrodružství a velmi náruživý sportovec? Mirren, která má zlaté srdce a nejradši by všem pomáhala? Nebo snad chlapce, který do rodiny nepatřil, ale přesto mohl jezdit na ostrov, který patřil jenom Sinclairovým? Gate byl jiný než oni. Protože věděl, co to znamená chudoba. Protože věděl, že ve světě se lidé mají strašně a oni Sinclairovi se hádají, jak moc drahé hodinky si koupit. Musím říct, že nemůžu určit, koho mám nejradši. Každého jsem měla ráda svým způsobem a nesnášela jsem se dívat na to, jak je jejich matky využívaly k tomu, aby právě jim odkázal jejich otec, co nejvíce pozemků a peněz.
Obálka mi přijde naprosto super. Strašně moc se mi líbí a je stejně tajemná, jako příběh sám. Je i krásná na pohlazení a to každý knihomol umí ocenit.

Já vám asi tady nedokážu přesně popsat proč knihu číst. Já vám prostě říkám přečtěte si to, protože jinak o hodně přijdete. Kdo jste na vážkách, prostě jděte a tu knihu si třeba půjčíte z knihovny. Kdo o knize ještě nic nevíte, což pochybuji, protože minulé léto byla velký hit, zkuste si o ni zjistit třeba víc informací. Já si myslím, že tohle je opravdu dobrá kniha. Mě teda naprosto dostala, což může potvrdit i Klárka, protože jsem se s ní hned po dočtení musela podělit o své dojmy. Na léto se kniha naprosto hodí a já doufám, že jsem vás touto recenzí aspoň trochu navnadila. Uvidíte, jestli se dostane do mých top za rok 2016. Ale já myslím, že je na tom opravdu dobře. Troufla bych si říct, že na ni hned tak nezapomenu.


Recenze-Lásko, kde jsi?

19. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Lásko, kde jsi?
Série: Love…
Díl: 1.
Autor: Nick Spalding
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok: 2013 (2012)
Počet stránek: 287
Děj: Jak těžké je hledání pravé lásky? Všichni to víme. Potýkáme se s tím každý. Do jak absurdních situací se při honu za tím pravým/ tou pravou můžeme dostat, nám ukazuje tato kniha. Jamie Newman je svobodný a právě zažívá krizi. Už delší dobu je bez partnerky. On sám se během knihy dostane do velmi trapných a vtipných situací. Máme tu i dívku, která se jmenuje Laura McIntyreová a ta to nemá jednoduchá už vůbec. Přítel ji po pětiletém vztahu opustí a ona se musí dát znovu do randění. Její situace jsou spíše k pláči, než k smíchu, ale rozhodně je tu plno humoru! Najdou oba toho svého pravého?

Hodnocení: O knize jsem už delší dobu věděla. Byla v Levných knihách a taky ji ve svém videu doporučovala Verunka z Knihy jako sen. Proto jsem si knihu půjčila, jakmile jsem ji uviděla v knihovně. Verunka říkala, že to je zábava a že se u toho nasmějeme. To jsem ještě netušila, jak velká je to pravda.
Kniha je psaná dvěma pohledy. Je tu Jamie, který píše články na blog. Dozvídáme se tu o jeho nepodařených schůzkách a o jeho matce, která si zoufale přeje, aby se oženil. Dělá proto, co může a taky sežene Jamiemu jednu slečnu, s kterou to také nedopadne dobře. Poté je tu taky Laura, která si píše deník a zápisky věnuje své mamince, která umřela. Ona taky popisuje schůzky, které byly jedním slovem příšerné.
Jedna věc mě na knize docela děsí a to, že kniha je založená na pravdě. Autor údajně už nevěděl, co psát, tak mu nejbližší řekli, ať napíše o nepovedených schůzkách a samy mu začali vyprávět své nepovedené schůzky. On z nich potom sepsal tuto knihu. Když si představím, že se všechny ty schůzky, o kterých jsem četla, staly, tak si ani nechci představit své vlastní randění. Samozřejmě, že nejsou celé založené na pravdě, ale z části určitě.
Jamieho jsem z nějakého důvodu moc ráda neměla. Přišlo mi, že se na schůzkách chová jako naprostý idiot. Jakmile uvidí hezkou holku, začne blábolit totální nesmysly. Někdy mi přišlo, že byl k ženám dost ošklivý a přitom on taky nebyl nic moc.
Laura byla normální slečna, které táhlo na třicet a cítila, že její hodiny tikají a za chvíli už nebude mít příležitost najít toho pravého. Bohužel většina chlapů, kteří s ní šli ven, nebyli úplně…to pravé. Jenom jeden tam za něco stál, ale bohužel vybral nevyhovující místo pro rande. Laura mi byla taky sympatická tím, že měla svůj obchod s čokoládou, který byl sice spíš v mínusu, ale stejně.
V knize najdete spousty ale spousty vulgarismů. Vím, že hodně lidí to vadí, protože mně to také vadí, ale k této knize to prostě patří. Řekla bych, že nad tuto knihu se musíte povznést, protože jinak se vám nebude líbit. Musíte si prostě říct, že tuhle knihu čtete pro zábavu. Nic od ní nečekejte a ona vás sama snad překvapí. Na tuto knihu jsem četla i negativní recenze, ale podle mě to bylo, protože lidi to prostě brali, jako seriózní a hlavně romantickou knihu. To ale tato kniha v žádném případě není. Kniha slouží k pobavení a mě tedy určitě pobavila. V nějakých částech jsem se opravdu hodně nasmála. Pomohla mi ve chvílích, kdy jsem se cítila opravdu špatně a přijde mi, že se přesně hodí na léto.
Kniha samozřejmě nebyla dokonalá. Některé části (hlavně u Jamieho) mě nudily a někdy mi těch vulgarismů přišlo až moc. Čtecí doba byla dlouhá, ale kdybych měla tu správnou náladu na čtení, knihu bych slupla za dva až tři dny.
Za normální cenu kniha asi nestojí, ale myslím, že teď v Levných knihách je za přijatelnou cenu a určitě byste to měli zkusit.

Jak se občas u Fortuny stává, série nebude dovydaná. Teda aspoň já si to myslím, protože druhý díl byl vydán už dva roky zpátky a jelikož jsou knihy v Levných knihách, předpokládám, že na trh už další díly nepřijdou. Uvidím, jestli si půjčím v knihovně třetí. Kdybych na něho narazila tak asi ano, ale rezervovat si ho určitě nebudu.


TAG: Já knižní recenzent

17. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  To se prostě nikam nehodí
Tag vytvořila slečna z blogu walletofinfinity.blogspot.cz. Já jsem tag našla na adrese knizkomolka.blogspot.cz a chtěla jsem si ho vyplnit taky, protože otázky jsou sestaveny opravdu dobře. Obrázek jsem si vytvořila já, je to i moje fotka, takže kopírovat se zdrojem prosím. Tag má i svůj vlastní obrázek, ale já jsem měla chuť si tak nějak vytvořit svůj. Ale už dost keců a jdeme na to!

2.Kapitola

15. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Řád černých rytířů
Tak snad si počtete.

Návštěva knihovny (22)

13. července 2016 v 5:00 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Na prázdniny jsem si přece musela vzít pár knížek...

Recenze-První dojmy

10. července 2016 v 21:29 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze


Název: První dojmy
Autor: Charlie Lovett
Nakladatelství: Paseka
Rok: 2015 (2014)
Počet stran: 336
Děj: Sophie Collingwoodová právě dostudovala a teď nějak neví, co si počne. Vrátí se domů, kde není šťastná. Její otec nesnáší knihy a nechápe, jak je někdo může sbírat. Také proto si Sophie se svým otcem nerozumí. Zato si rozumí se svým strýčkem. Ten ji jako malou naučil milovat knihy a když ještě neuměla číst, moc rád ji předčítal. Také díky němu Sophie vystudovala anglickou literaturu. Poté se ale stane strašná tragédie.
Sophie také začne pracovat v jednom malém antikvariátu u svého známého a jednoho dne si pro jednu knihu přijdou dva pánové. Kniha je nevýrazná, jde o nějaké druhé vydání a navíc to vypadá, že ani nepůjde sehnat. Poté ale začně jeden z žadatelů vyhrožovat. Proč jim na knize tolik záleží? A má to nějakou spojitost s tragédií, která se stala v Sophině rodině?

Hodnocení: Před rokem jsem četla autorovu první přeloženou knihu a byla jsem z ní naprosto nadšená. Dnes už bych z knihy tak nadšená nebyla, protože tato byla ještě lepší, ale přeci jenom měla nějaké své mušky.
Máme tu dvě dějové linky. Já to moc nemusím, ale u knih Charlieho Lovetta mi to vůbec nevadí, protože k němu to prostě patří. Je tu Hampshire rok 1796. Dějová linka s Jane Austenovou a příběhu, jak vlastně vznikly její díla Rozum a cit a Pýcha a předsudek (v té době První dojmy). Tato dějová linka mě naprosto pohltila. Není se čemu divit, když Jane Austenová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek a styl Charlieho je prostě naprosto úžasný. To přece nemůže dopadnout zle. Druhá dějová linka je zařazena do současnosti a odehrává se převážně v Londýně. To je právě dějová linka Sophie Collingwoodové. Tahle linka byla taky velmi zajímavá, bavila mě mnohem víc než současná dějová linka v Dobrodružství milovníka knih. Jediné, co mi tu trochu vadilo, byl klasický milostný trojúhelník. Ale to je prostě nemožné, narazit na knihu, kde by žádný trojúhelník nebyl. A ještě jsem k tomu trojúhelníku chtěla podotknout, že ne tak často se stává, aby jeden z trojúhelníku byl jenom na začátku a na konci knihy.
Potřebovala jsem lehkou a romantickou knihu, která mě pohladí po duši a nad kterou se budu usmívat jako idiot. Tahle kniha to prostě na sto procent splnila a já mám jenom jednu věc, která mohla být lepší.
Konec knihy byl neskutečně nepropracovaný. Celá kniha byla svižná, ale na pár věcí se opravdu přicházelo pomalu, bylo vidět, že autor to má v hlavě celé promyšlené a vymyšlené. Konec byl ovšem pravý opak. Byl opravdu velmi rychlý a strašně ale opravdu příšerně kýčovitý. Pardon, ale já jsem zastánce romantických knih, nepřečetla jsem jich mnoho, ale baví mě a považuju je taky za kvalitní literaturu (občas) ale tenhle konec byl jak vystřihnutý z červené knihovny. Ano všechno k tomu ukazuje, ale autor do toho mohl zasadit více napětí. No uvidíte.
Obálka se mi velmi líbí, ale obálka Dobrodružství mil. knih byla ještě lepší. Nicméně modrá je krásná a s celou knihou si nakladatelství Paseka velmi pohrálo. Je vidět, že své knihy neodbývají.
Sophii jsem měla ráda. Strašně jsem se v ní viděla, bohužel i ve chvílích, kdy byla úplně neskutečně blbá. Ale těch chvil tam bylo jenom pár a po většinu času to byla inteligentní dívka. Přinesla nám introvertním knihomolkám naději, že i my bychom se mohly dočkat šťastného konce. A to na ni také oceňuji.
Strýček Bertram byl jedním slovem úžasný. Každá z nás by ho chtěla za strýčka. Měl celý byt posetý knihami a měl je naprosto úžasně seřazené. Neřadil je podle autorů, ale podle toho jak k sobě zapadají. Nevím, jestli to pochopíte takhle z článku, ale on prostě měl jednu knihu, a když se na ni podíval, vybavila se mu s ní v souvislosti další kniha a tu dal vedle ní. No podle mě naprosto úžasné. Také v knihách nechával založené různé papírky se vzpomínkami. Například lístky z divadel nebo kin, papírky od bonbónů. Poté knihu otevřel a viděl, že k jedné kapitole je například přiřazen lístek z kina. Vybavilo se mu, jak viděl skvělý film a poté si venku sedl na lavičku a přečetl si právě tuto kapitolu.

Kniha je lehká a nádherná. Doporučuji ji teď na léto a myslím, že se nenajde člověk, kterému by se nelíbila. A pokud se vám bude líbit tato, tak si přečtěte i Dobrodružství milovníka knih. Koukala jsem na autorův blog a vydal ještě knihu s Charlesem Dickensem, tak doufám, že i tuto nakladatelství Paseka vydá.


Kam dál