Recenze-You Will Not Have My Hate

1. března 2017 v 10:30 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: You Will Not Have My Hate
Autor: Antoine Leiris
Nakladatelství: Harvill Secker
Rok: 2016
Počet stran: 129
Děj: Bylo to v zimě roku 2015, Antoine Leiris hlídal svého syna, zatímco jeho manželka byla na koncertě v divadle Bataclan. Všechno vypadalo dobře, až do té doby, než mu přátelé začali posílat SMS, jestli jsou v pořádku. Zapnul televizi a dozvěděl se o teroristickém útoku. Byl proveden na komcertě, kde byla jeho žena s přáteli. Obával se nejhoršího, a to také přišlo. Tu noc byla jeho manželka zavražděna a sní ještě dalších 88 lidí.
Kniha je jakousi vzpomínkou na pravděpodobně nejhorších dvanáct dní v Antoinově životě. Píše o svých pocitech a o věcech, které ho bohužel po tu dobu doprovázely, jako třeba identifikace těla jeho manželky, nebo zařízení jejího pohřbu. Vypráví, jak se musel ze dne na den se vším smířit.

Hodnocení: Čekala jsem, že kniha bude opravdu smutná. Proto jsem se na ni připravila a trošku se obrnila. Kdybych to neudělala, tak bych pravděpodobně plakala. Je to něco naprosto příšerného. Nechci, aby to vypadalo, že snad ta jiná úmrtí byla méně podstatná, ale Helene byla matkou malého kluka a měla naprosto skvělého muže. Mohli být úžasná a třeba i velká rodina. A jeden terorista všechno zničil.
Antoine je novinář, takže se dalo čekat, že jeho styl bude už na nějaké úrovni. A je to pravda. Opravdu píše poutavě, a i když píše o takové tragédii a pro něj o opravdu strašném období, kniha vás vtáhne a budete si o tom chtít číst. Na mě se během čtení přeneslo více než dost emocí!
Kniha rozhodně není plná akce, jak už vám asi došlo. Opravdu se soustředí pouze na emoce a pocit bezmoci, který Antoine má. Bude vám ho líto a budete se strachovat o Melvina, jejich syna, který právě ztratil matku. Musím přiznat, že i když já se řadím spíš do skupiny těch, co mají radši akci a napětí, stejně jsem si tuhle knihu…no užila, to se tak úplně nedá říct, protože takovouhle knihu si moc neužijete. Tak řekněme, že jsem ji dočetla.
Angličtina tu není úplně jednoduchá, rozhodně je pro pokročilé, ale zase nechci, abyste si mysleli, že je složitá. Je opravdu těžké to popsat, ale řekněme tedy, že je pro pokročilé (dneska se opravdu vyjadřuji na úrovni!). Myslím, že by šla zvládnou i za jedno odpoledne.
Obálka se mi líbí a spolu s názvem byli to první, co mě na stránkách zaujalo.

Já vám ani nevím, co víc o knize ještě napsat. Opravdu vás emocionálně rozhodí a budete ronit slzy. Pro mě to bylo ještě trochu víc, protože ta noc byla 13.11. a já mám narozeniny 10. 11. když si uvědomím, že v době, kdy já slavila své sedmnácté narozeniny, více jak 80 lidí zemřelo. Je to prostě tragédie a já jsem z toho smutná čím dál tím víc.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu megaknihy.cz!
Knihu si můžete zakoupit ZDE

 

Recenze-Ross Poldark: Návrat domů

25. února 2017 v 11:53 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Ross Poldark-Návrat domů
Série: Poldark
Díl: 1.
Autor: Winston Graham
Nakladatelství: Baronet
Rok: 2015 (1945)
Počet stran: 464
Děj: Ross Poldark se vrací domu poté, co se účastnil americké války. Doma ho ale nečeká otec, nýbrž rozpadlé sídlo a dva sluhové, kteří neumí nic jiného, než se pořádně opít. Ross se snaží dát sídlo do pořádku a také se snaží nanovo rozjet jeden ze zavřených dolů. Aby toho ovšem nebylo málo, Ross přijede za svým strýcem, který bydlí nedaleko a zjistí, že dívka, do které se zamiloval a kterou si chtěl vzít, se zamilovala do jeho bratrance. Když se vydá na trh, najde tam partu kluků, kteří ubližují asi dvanáctileté holce. Ross je zažene a malou Demelzu vezme pod svá křídla. Neví ovšem, jaké to může mít následky. Jak se s tím vším Ross popere?

Hodnocení: Nikdy jsem neměla ráda rodinné ságy. Teď tedy mluvím o těch, které jsou v knižní podobě. V seriálech mě naopak velmi baví, ale já potřebuji spíše akčnější knihy. Proto jsem se do Poldarka nehrnula. I když mám ráda historické romány, z tohoto jsem cítila, že půjde víc do té rodinné ságy. Před dvěma roky jsem na internetu nacházela pouze pozitivní recenze. Říkala jsem si, že bych to možná mohla zkusit, ale stále jsem byla přesvědčena, že mě kniha nebude bavit.
Před měsícem jsem si prohlížela regál v knihovně, na kterém se nachází zrovna vrácené knihy. Právě Poldark mě zaujal. Věděla jsem, že u nás nedávno vyšel třetí díl a ještě jednou jsem si pořádně přečetla anotaci. Nakonec jsem se rozhodla, že knize dám šanci a rozhodně jsem udělala dobře!
Už je to nějaký ten pátek, co jsem knihu přečetla, ale vzpomínky a dojmy stále přetrvávají. Musím tedy přiznat, že se mi do čtení moc nechtělo a možná taky proto, jsem se v prologu značně ztrácela. Scéna byla přitom naprosto jednoduchá, šlo o dva starší bratry, z nichž jeden umíral a druhý u něho seděl a společně konverzovali. No a já jsem byla schopná, se v tom naprosto ztratit. Nevěděla jsem, který zrovna mluví, nebo o kom se mluví. Proto jsem poté na knihu pár dní nesáhla, ale potom jsem se do ní začetla a pochopila, jak je úžasná.
Autor píše naprosto úžasně! Jeho popis krajin člověku doslova vyrazí dech. Máte pocit, jako byste tam byli spolu s hrdinou a pomáhali mu, při řešení jeho úkolů a radili mu v jeho těžkých životních rozhodnutí. I dialogy tu opravdu stojí za to a já pana autora nesmírně obdivuji za dokonalost jeho díla. Rozhodně se řadí, mezi mé oblíbence, to vím naprosto jistě.
Ross Poldark je charismatický mladý muž, který je velmi pohledný, přesně jako jeho otec. Na rozdíl od otce, on neprohání každou ženskou sukni, kterou vidí. Ross přijíždí domů až po otcově smrti a musí se vypořádat s hodně problémy. Potřebuje mít doma pořádek a hlavně respekt svého služebnictva, o ten se postará opravdu rychle. Rosse jsem si přirozeně hodně oblíbila. Krásně se choval ke svým zaměstnancům a dbal i na jejich ochranu a pohodlí. Chtěl, aby měli co jíst a aby jejich rodiny netrpěly. Těm, kteří si to zasloužili, chtěl pomoci. Přišlo mi, že by se pro ostatní rozdal, ale pouze pro ty, kteří si to zaslouží. Což je podle mého opravdu dobrá vlastnost. Celkově k Rossovi nemám žádné výhrady a jsem ráda, že mi tak padl do oka. Kdyby se to nestalo, tak by se mi asi těžko kniha tak moc líbila.
Demelzu jsem si taky oblíbila, i když méně než Rosse. Podle mě se někdy chovala až nevhodně a i když ona za to nemohla, někdy mi přišla trochu hloupá, ale jak by mohla být chytrá, když se jí nikdy nedostalo žádného vzdělání. Její pejsek Garrick byl naprosto úžasný a mě ho bylo velmi líto. Proč? Dočtěte se v knize.
Kniha se čte poměrně rychle a mě dokázala ukrátit spoustu dlouhých chvil. Jsem moc ráda, že mi nějaký čas dělala společnost. I tak musím ale napsat, že se úplně do druhého dílu nehrnu. Teď po měsíci už na něj mám chuť, ale když jsem knihu dočetla, bylo mi jasné, že teď potřebuji něco mnohem víc akčního (taky jsem si hned dala horor).
Líbily se mi všemožné detaily. Pan autor tu nepopisuje jenom příběh Rosse. Máme tu spousty kapitol, které pojednávají o jeho zaměstnancích, kteří žijí na jeho pozemkách. To se mi líbilo opravdu hodně. V dnešní době máte knihy hodně vyprávěné sice z více pohledů, ale většinou je vypráví hlavní hrdinové. Tady se autor zmiňoval o obecném chodu dolů a o mužích, kteří se na tom chodu podíleli. Bylo tu spousta příběhů naprosto mimo dějovou linku. Byly to jenom takové malé zajímavosti a detaily ze životů jiných lidí, ale mě dokázaly dát úplně jiný pohled na knihu. Ona je opravdu velmi propracovaná a doufám, že autor si svoji brilantnost nevyčerpal pouze na prvním dílu.

Knihu tedy mohu opravdu doporučit a rozhodně se plánuji podívat na seriál, který už má za sebou třetí sérii, pokud se nepletu. Knihu doporučuji i těm, kteří rodinné ságy moc nečtou, protože, jak už jsem psala, já jejich nadšenec vůbec nejsem, ale kniha mi opravdu dokázala vykouzlit úsměv na rtech.


Recenze-Panenka

7. února 2017 v 10:33 | Annie |  Knižní recenze

Název: Panenka
Autorka: Věra Kadlecová
Nakladatelství: Klika
Rok: 2015
Počet stran: 310
Děj: Beata je novinářka a potřebovala by nějaký příběh, o kterém by se dala napsat kniha, protože to je samozřejmě její největší sen. Jednou si vzpomene na rodinu, která v jejich malém městečku nebyla úplně hezky proslavena. Dozvídá se o Evě, manželce a matce dvou dětí. Odešla od nich za milencem a stala se z ní feťačka. Nikdo neví, jak to bylo dál. Všichni ji okamžitě odsoudili a ani se neptali, jaké okolnosti k tomu Evu vedly. A to by chtěla Beata změnit. Chtěla by Evu vyslechnout a napsat o ní knihu. Po marném pokusu s Evinou dcerou ji však dochází, že to nebude úplně snadné. A ještě víc jí to dojde, když Evu navštíví v sanatoriu. Dokážou opravdu spolu napsat knihu?

Hodnocení: Tak asi bych se měla omluvit, že recenzi zveřejňuji teprve teď. Měsíc od přečtení, ale znáte to. Chtěla jsem si knihu nechat uležet v hlavě, abych recenzi nepsala hned po dočtení (upřímně hned po dočtení jsem ani nevěděla, co si mám myslet). Kniha ve mně zanechala tolik dojmů a pocitů, že jsem si ji musela nechat uležet opravdu dlouho. Troufám si tvrdit, že to budete mít stejně. Nad knihou budete přemýšlet ještě hodně dlouho po dočtení.
O knize jsem poprvé slyšela ve videu od Ohany, naší už poměrně známé booktuberky. Zaujalo mě úplně všechno. Obálka, anotace, název a i to, že knihu napsala česká spisovatelka. Nemůžu se chlubit tím, že bych od českých autorů hodně četla, protože mě to nikdy nelákalo. Po přečtení této knihy (a taky díky tomu, že se čím dál tím víc propadám do světa knih) si už nějakou dobu hledám další české autory.
Ohana ovšem nebyla jediná, také jsem knihu viděla u Penny (penny-and-books.blog.cz) a to už jsem se opravdu rozhodla, že si knihu přidám na svůj to-read list. A naprostou náhodou jsem pár dní na to šla do knihovny, a co jsem tam našla? Ano! Tuto knihu. Takže to bylo celkem jasné, přišlo mi, že kniha mi byla souzena.
Musím přiznat, že po prvních pár stránkách jsem chtěla knihu odložit. Říkala jsem si, že ještě na ni nejsem asi dost vyspělá a měla bych si ji vzít zase až za nějaký čas. Něco mi ale nedalo a knihu jsem četla dál. Přišlo mi tak trochu hloupé, že bych odložila knihu od české autorky a tak jsem pokračovala ve čtení a je vám asi jasné, že je jenom dobře, že jsem tak udělala.
Kniha vás vtáhne a vy se budete chtít dozvědět, co se vlastně stalo. Proč se Eva nechala do toho všeho zatáhnout? Bylo mi jí líto každou stranou víc a víc. Hlavně co se týče jejího dětství a dospívání. Neměla to vůbec lehké a to jsem to řekla ještě poměrně slušně. Její strasti nás provází celou knihou a vy posupně přicházíte na to, že se jí skoro ani nedivíte, proč to všechno udělala. Napsala jsem skoro, protože já jsem nějak v duchu pořád nesouhlasila s tím, že opustila svého muže a děti. Ona a vztah k jejím dětem to je kapitola sama pro sebe, ale já si prostě nedokážu představit, že bych je nechala u jejich otce a začala žít se svým milencem. Když se přibližovala ta část, kde Eva začíná brát kokain, chtělo se mi skoro brečet.
Tato kniha ve vás vyvolá opravdu hodně. Mě bylo v některých částech až skoro na zvracení. Eva měla strašně těžký život a mně připadalo, jakoby se ten příběh skutečně stal. Přišlo mi, že všechno to čtu je tak reálné, že bych se opravdu nedivila, kdybych se na konci knihy dočetla, že je napsána na základě skutečných událostí.
Jediné, co mi na knize trochu vadilo, bylo, že každý chlap tam byl vlastně parchant. Od Evina táty, přes manžela trenérky krasobruslení, po jejího milence. Nikde tam není aspoň jeden muž, který by se k Evě choval aspoň trochu normálně. Ale občas prostě není v dohledu ani jeden hodný člověk. Občas se kolem nás pohybují jenom zlí lidé, kteří nám všechno jenom kazí.
Tímto bych chtěla smeknout před paní autorkou, protože tohle je podle mě opravdu skvělé dílo a já si jsem jistá, že se objeví v mém článku "Nejlepší knihy roku 2017". Je neuvěřitelné, jak autorka dokázala vytvořit ponurou atmosféru a vždycky, když už jste si mysleli, že nic horšího se stát nemůže, přišla další rána.

Doufám, že jsem vám touto recenzí aspoň trochu naznačila, jak skvělá tato kniha je a že je opravdu skoro nutné si ji přečíst. Já jsem z knihy byla hotová. Ne tolik, přeci jenom už nějaký ten pátek čtu thrillery, ale ani to mě nepřipravilo na tento příběh. Určitě se vrhnu na volné pokračování s názvem "Vina" které pojednává o tom, co se stane, až Beata knihu vydá. Moc se těším, ale nejspíš bych si měla dát ještě nějaký čas oddych, protože rány, které mi způsobila "Panenka", ještě nejsou tak úplně zahojené.

 


Recenze-Cinder

21. ledna 2017 v 18:57 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Cinder
Série: Měsíční kroniky
Díl: 1.
Autor: Marissa Meyer
Nakladatelství: Egmont
Rok: 2012
Počet stran: 400
Děj: Cinder je kyborg, což znamená, že ne celé tělo je tvořeno z orgánů. Části těla má nahrazené dráty. Bydlí v rodině, která ji adoptovala, ale její macecha ji nemá vůbec ráda. Ještě víc, po smrti otčíma, který zemřel krátce potom, co ji našel na jedné výpravě v Evropě. Cinder je mechanička a její macecha ji dost často využívá. Nechává ji pracovat na tržišti a všechny peníze si poté přisvojí. Má taky dvě sestry. Jedna ji nemá ráda, ale mladší z nich se Cinder ráda tráví čas. Připomíná vám to Popelku? Ano, to by mělo. Právě z této pohádky autorka čerpala. Takže je asi jasné, že se v blízkosti objeví nějaký princ. A taky že jo. Princ Kai vyhledá Cinder, protože potřebuje opravit svého robota. Cinder ji opraví, ale zjistí přitom zajímavé informace.

Hodnocení: Knihu už jsem jednou doma měla. Tehdy jsem se do ní nedokázala začíst, tak jsem ji s jinou čtenářkou vyměnila za něco lepšího. Teda, aspoň jsem si to myslela.
Blížily se Vánoční prázdniny a já jsem se chystala do knihovny. Bylo to taky období, kdy všichni netrpělivě očekávali Winter, což je čtvrtý a závěrečný díl série Měsíční kroniky. Ta série šla tak nějak celou dobu mimo mě. I když musím říct, že takovou nadšenost jsem u jedné série už hodně dlouho neviděla. Mladší i starší si tuto sérii opravdu strašně moc chválili. Samozřejmě, že jsem se taky nechala zlákat. Řekla jsem si, že bych si mohla celou sérii zamluvit v knihovně a potom ji o prázdninách přečíst. Popravdě, moc jsem tomu nedávala, protože jak už jsem psala výše, Cinder už jsem jednou doma měla a moc velký dojem neudělala. Tentokrát to ale bylo něco docela jiného.
Knihu jsem slupla za jeden jediný den a okamžitě jsem musela začít číst druhý díl. Ptáte se proč? Mě ta kniha naprosto ohromila a nedokážu vám říct, proč se to nestalo už před půl rokem, kdy jsem ji četla poprvé. Nechápu to, ale tentokrát jsem si s knihou lehla do postele a skoro se z ní za celý den nevyhrabala. Neskutečně se mi to líbilo a Cinder mě vtáhla do děje, že jsem skoro nemohla přestat. Kdybych neměla doma tolik práce, možná bych i ten den z druhého dílu přečetla víc.
Dost jsem se bála, protože já nejsem moc fanoušek fantasy a myslela jsem si, že kyborg na mě bude moc. Nebyl. I když se zdá, že příběh se bude hodně točit kolem techniky a robotů není to tak docela pravda. V příběhu toho najdeme mnohem víc.
Cinder je statečná a také nezávislá. Dokáže se své maceše postavit, i když ví, že to pro ni nebude mít žádný výsledek a to je pro mě definice statečnosti. Když někdo jde do boje i když ví, že prohraje. A tak to u Cinder bylo. Dokonce jednou (v tomto díle pouze jednou, poté v sérii už skoro na každém kroku) se nebála ohrozit svůj život jen proto, aby zachránila obyvatele celé Země. Těžko bych uvěřila, že jí je teprve šestnáct. Na svůj věk byla velmi vyspělá, ale to bylo asi hlavně způsobené zacházení ze strany její macechy. Celkově jsem si Cinder opravdu velmi oblíbila (i když v těch dalších dílech mi občas lezla na nervy, ale to spíš Scarlet, než Cinder) a doufala jsem, že tato kniha jí přinese šťastný konec.
Když jsem knihu četla, myslela jsem si, že se příběh Cinder uzavře a v dalším díle už bude popisován jiný příběh. Trochu jsem se spletla. Dobře, možná trošku víc. Tato kniha má opravdu velmi otevřený konec. Prostě potom okamžitě potřebujete druhý díl a je vám jedno, jestli je ráno, nebo hluboká půlnoc. Vy ho prostě budete potřebovat. V tuto chvíli se ukázalo velmi prozíravé, že jsem si z knihovny půjčila celou sérii. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy četla knihu, která by měla tak extrémně otevřený konec.
V dalších dílech nám příběh pokračuje, jenom postavy se nabalují a nabalují a o postavách z prvního dílu zjišťujeme stále více a více věcí. Ale teď píšu recenzi na první díl! Ne na ty další sakra!
Takže teď asi přejdu k princovi Kaiovi. Ten je krásný a okouzlující. Prostě stejný jako jiní princové, i když bych řekla, že tento princ se drobátko liší. Nepřipadá mi tak nafoukaný a rozmazlený, jako ostatní. Právě naopak. Princ Kai se velmi brzy má stát císařem, protože jeho otec umírá na odpornou nemoc jménem Letumóza. Proti této nemoci se snaží celý lékařský tým bojovat už dvanáct let. Stále nikdo nenachází lék a tím pádem umírá i sám císař. Kai se stává mladým císařem a to ho velmi postarší. Řeší velké problémy a navíc tu je ještě královna Levana z Měsíce. Nabízí mu sňatek, ale za jakou cenu.
Kai mi byl po celou dobu velmi sympatický a myslím, že si s úlohou císaře poradil opravdu dobře. Občas mi připadalo, že si úplně neumí dát dvě a dvě dohromady, ale to je asi u všech princů.
Celkově jste snad z recenze pochopili, že podle mě je tato kniha naprosto skvělá a já si musela celou sérii pořídit. Sice jsem přečetla knihy z knihovny, ale já je prostě musela mít doma, no chápete ne? V budoucnu mám v plánu si knihy koupit i v angličtině, protože se mi strašně moc líbí a ty obálky jsou opravdu krásné.

Přečtěte si to! Fakt! Přísahám, že se vám to bude líbit!

Tumblr chvilka (52)

13. ledna 2017 v 21:54 | Anna Elizabeth Potter |  Tumblr chvilky
No jo vím, dlouho to nebylo, ale já jsem teď nějak dostala chuť!

Recenze-Záblesk světla

12. ledna 2017 v 20:43 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze

Název: Záblesk světla
Autor: Garth Stein
Nakladatelství: Ikar
Rok: 2016 (2014)
Počet stran: 437
Děj: Čtrnáctiletý chlapec Trevor jede se svým otcem do rodinného domu Riddellových. Kdo je Riddell? On sám a také jeho otec a všichni předkové u otcovy strany. Trevor svého dědečka nikdy neviděl jediné, co o něm ví je, že trpí Alzheimerovou chorobou. Podobně to má i se svou tetou, která se o dědečka stará. Trevor byl odjakživa vysoce inteligentní a velmi zvídavý, tyto jeho přednosti ho nakonec dovedou k nejednomu tajemství rodiny Riddellových. Třeba zjistí, proč si k němu nemůže jeho otec najít cestu…

Hodnocení: Pokud se nepletu, tak jsem tuto knihu zařadila na svůj seznam nejlepších knihu roku 2016 (radši to jdu zkontrolovat). Jo dala! A taky to má velmi dobrý důvod. Protože tahle kniha je naprosto skvělá a já jsem moc ráda, že jsem se odvážila ji dát na seznam knih, co si chci pořídit a opravdu si ji pořídila.
Kniha vypráví o jedné staré rodině, která má hodně tajemství. To já přesně miluju. Rodina, kde se stalo něco, co navždy změní osudy potomků. Mám na tom ráda, jak tu detektivní zápletku, tak tu psychologickou, kde řešíme vztahy rodinných příslušníků. Přesně tohle všechno v té knize bylo a já se od ní prostě nemohla odtrhnout.
Zdá se, že kniha bude pro mladší, když hrdinovi je čtrnáct let, ale myslím, že je to naopak pro starší. Já sama jsem z té knihy byla občas trošku zmatená, ale tak příjemně, jak byste ze záhadné knihy měli být.
Popravdě, když jsem četla anotaci, myslela jsem si, že to bude mnohem víc o Alzheimerově chorobě jako takové a žádné velké tajemství jsem nečekala. Ale opak je pravdou přátelé. Tahle kniha se o tématiku Alzheimerovy choroby jenom opírá. Nebo spíš opírá se o její průběh. Mnohem více se tu řeší, jak se taková osoba snaží (nebo nesnaží) navazovat kontakt s ostatníma a musím přiznat, že mi občas děda Samuel připadal až roztomilý. Ano je to smutné, tato choroba z vás udělá prakticky dítě, ale stejně některé jeho připomínky byly nesmírně zábavné.
Trevora jsem měla moc ráda. Na svůj věk byl nesmírně inteligentní a hlavně miloval knihy a chtěl se stát spisovatelem. No, jak bych někoho takového nemohla mít ráda? Byl roztomilý, když se snažil skamarádit s dědou a bylo krásné vidět, jak se mu to daří. Neměl skoro žádné špatné vlastnosti a já se do něj prostě zamilovala.
Kniha na mě opravdu velmi zapůsobila a přijde mi skvělé, že pracuje s tématy nám v dnešní době už poměrně časté a blízké, i když se celý příběh odehrává v devadesátých letech. Například se tu řeší homosexualita.
Další, co se mi líbilo, bylo, že se (jak už jsem psala) příběh odehrával v devadesátých letech. Stále nás autor upozorňoval, že v té době nebyly chytré mobilní telefony. Připadalo mi naprosto přirozené, že když Trevor potřeboval informace, musel jít do knihovny, protože internet prostě nebyl (nebo spíš nebyl v domě).
Garth Stein vykouzlil opravdu krásné prostředí a samozřejmě je taky čeho se bát. Duchové k tomuto příběhu prostě patří. Budete se bát a budete chtít knihu co nejdřív dočíst, protože prostě budete muset vědět, jak to dopadne!

Podle mě tato kniha opravdu stojí za to! Určitě se po ní podívejte.


Recenze-Dům žen bez mužů

1. ledna 2017 v 21:40 | Anna Elizabeth Potter |  Knižní recenze
Název: Dům žen bez mužů
Autor: Karine Lambert
Nakladatelství: Motto
Rok: 2016 (2014)
Počet stran: 190
Děj: Ve Francii je jeden dům. Do toho domu nesmí vstoupit muž. Dokonce do něj jezdí i instalatérka, která je nejspíš jediná v celé Francii. Jediný zástupce mužského pohlaví, který může dovnitř je kocour Jean-Pierre. Proč tam vlastně žádný muž nesmí? Taková je dohoda, která platí mezi nájemnicemi, které mají už mužů plné zuby. Nebo to aspoň tvrdí. Každé nějaký muž v životě ublížil a ona pak našla útočiště právě v tomto domě. Jedna z nájemkyň se však rozhodne, že nějakou dobu stráví v Jihoafrické republice. Sežene za sebe náhradu, ale Juliette rozhodně nehodlá s muži skončit. Naopak brouzdá seznamkami (i když spíše s nechutí než s nadšením) a hodlá najít svého prince. To se ovšem ostatním nelíbí. Ony se rozhodly se mužů zřeknout, proč by to ona nemohla udělat také?

Hodnocení: Když jsem si četla anotaci na internetu a následně i anotaci na zádech knihy, čekala jsem humorný román. To co přišlo, nebylo humorné ani trochu.
Myslela jsem, že na mě čeká útlá kniha plna humorných scének s kapkou utrpení, ale vážně jenom s kapkou. Bylo to přesně naopak. Spousta utrpení s kapkou humoru.
Samozřejmě tohle není chyba knihy, ale když se z knihy vyklube něco úplně jiného, než jste čekali, tak to knize bonusové body nepřidá. Chtěla jsem se smát, ale místo toho jsem byla nešťastná a bylo mi strašně líto obyvatelek domu. Některé totiž zažily opravdu peklo.
Kniha je velmi hubená a přečtenou ji máte v podstatě za jeden večer. Je to taková oddechovka pod peřinu a s čajem na stolku. Kvůli délce, by se mohlo zdát, že kniha není dostatečně rozpracovaná, že příběhy žen nejsou dostatečně vykresleny, ale je to jinak. Na to, jak málo dala autorka příběhu prostoru, se s tím vypořádala vcelku dobře a myslím, že ani jedna žena nebyla ochuzena o to, aby se s námi podělila o svůj příběh. Jediné, co bych mohla z této strany vytknout je, že se mi zdálo, že konec je až zbytečně uspěchaný a rozkouskovaný.
Královnu jsem moc ráda neměla. Ona byla majitelka domu a ženám za malý peníz pronajímala byty. Sice jako byla hodná, že po nich tolik nechtěla, ale neměla jsem na ní ráda něco jiného. Připadalo mi, že až moc lpí na minulosti. Což byl ostatně problém všech žen v domě. To, že kdysi byla mladá a úspěšná baletka, ji jakoby sráželo ve stáří na kolena. Nesnášela to, že je stará. Nedokázala se na sebe ani podívat, takže v bytě neměla ani žádná zrcadla (mně to teď připomíná královnu Levanu z Měsíčních kronik).
Nejvíce mi bylo líto Juliette a Giuseppiny. Juliette měla příšerné rodiče. Byla jim úplně ukradená, až se mi z toho dělalo špatně. Bylo na denním pořídku, že ji nechávali v nějakém dětském koutku v obchodním centru, když šli nakupovat. Nikdy ji neměli rádi a ona nikdy nepoznala pravou milující rodinu. Juliette jsem měla ráda, ale hlavně jsem se v ní opravdu hodně viděla (až se mi to někdy nelíbilo). Je zoufalá, protože nemůže najít toho pravého a biologické hodiny tikají a tikají. To jediné bylo asi na knize vtipné, když tam popisovala svoje schůzky. Občas se jí opravdu povedlo natrefit na pěkné pako. Měla jsem ji ráda za to, že se nenechala zlomit ženami v domě a sama dál hledala a navíc se je snažila přesvědčit, aby taky ještě nic nevzdávaly a snažily se někoho si najít. Nikdy se nevzdala.
Giuseppina vyrostla na Sicílii. Tam to funguje tak, že hlava rodiny je otec a dcera je většinou až na úplně posledním místě. Rozhoduje za ní otec, nebo bratři. Nikdo se o ni nezajímal. Dokonce ani její matka, která byla ráda, když ji její manžel občas taky nebil. Oni jí vybrali manžela, který byl také surovec, a když se jí narodila holčička, odebrali ji. Ona nakonec utekla a myslím, že to bylo to nejlepší, co mohla udělat. U ní dokonce chápu, proč na muže zanevřela už do konce jejího života (pravděpodobně).
Příběhy Simone a Rosalin mě až tolik nezaujaly, protože mi přijde, že se to docela v životě děje (manžel podvedl, nebo prostě zmizel a už se nikdy neobjevil). A obecně mě jejich postavy mě nezaujaly tolik, jako ostatní.
Obálka se mi líbí a musím přiznat, že i ona byla jedním z faktorů, proč jsem si knihu vzala na recenzi.
Na to, že autorka je povoláním fotografka, bych řekla, že se s psaním poprala slušně. Příběh byl podán dobře, ale ne až tak poutavě. Nic mě v podstatě nenutilo číst knihu dál. Také mi přišlo, že nebyla tak barvitá, jak to dokážou už vypsaní autoři, ale tak je začátečník, nemohu po ní toho chtít moc.

Když bych to měla nějak shrnout, musím přiznat, že jsem prostě čekala něco jiného. Byla jsem z knihy zklamaná, ale kdybych od začátku věděla, že kniha bude spíš smutná, než veselá (nebo aspoň na mě působila spíš smutně) tak by to dopadlo jinak. Ale když někdo napíše na obálku, že to je humorný román, tak od toho prostě čekám humor. A ten bohužel moc nepřišel. Možná, že kdybych byla starší, tak v tom ten humor najdu?

Z poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.cz!
Knihu si můžete koupit ZDE


Knižní výzva 2017!

1. ledna 2017 v 10:48 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Tak a další rok je za námi. Knižní výzvu na rok 2016 jsem bohužel nesplnila, ale vím, čím to bylo. Měla jsem spoustu hluchých měsíců, kdy jsem měla čtecí krize a na knihu jsem se nechtěla ani podívat. V roce 2015 jsem měla přečteno ještě devět knih víc, než jsem si stanovila, a tak kdybyste si těch devět knih přenesli do roku 2016, tak by to taky vypadalo lépe. Ale už dost čísel! Teda ještě ne, ale za chvilku už jo. Na tento rok jsem si nastavila laťku na 52 knih. Ano chtěla bych, aby to vycházelo tak, že bych četla jednu knihu týdně. Není to moc, na internetu vídám lidi, co dokážou přečíst 100 a více knih. Všechny ikonky, které opět udělala Ells, jsou nádherné a já za celou tu akci Knižní výzva moc děkuji.
Letos bych však ještě chtěla udělat jednu změnu. Chtěla bych uveřejnit seznam knih, které bych v tomto roce chtěla přečíst. Bude tady zapsaný a budu z něho knihy odškrtávat a zároveň tu bude ještě seznam knih, které jsem opravdu přečetla.

Knihy, které chci přečíst:
  • Cress-Marissa Meyer
  • Řezník-Jennifer Hiller
  • Černobílý svět-Kathryn Stockett
  • Daleko od hlučícího davu-Thomas Hardy
  • Miovo blues-Kristina Ohlsson
  • I. Přemyslovská epopej-Vlastimil Vondruška
  • Cizinka-Diana Gabaldon
  • Vážka v jantaru-Diana Gabaldon
  • Ódinovo dítě-Siri Pettersen
  • Kvítek karmínový bílý-Michel Faber

1) Scarlet-Marissa Meyer (1.1.)
2) Cress-Marissa Meyer (9.1.)
3) Panenka-Věra Kadlecová (16.1.)
4) Nezadaná-India Desjardins (27.1.)
5)Ross Poldark-Návrat domů-Winston Graham (3.2.)
6) Strach-Josef Karika (4.2.)
7) Matka-Karel Čapek (7.2.)
8) Dvůr trnů a růží-S.J. Maas (9.2.)
9)Antigoné-Sofokles (13.2.)
10)You Will Not Have My Hate-Antoine Leiris (20.2.)

11) Život jedna báseň-Colleen Hoover (26.2.)
12) Hypnotizér-Lars Kepler (14.3.)
13) Městečko Thunder Point-Robyn Carr (18.3.)
14)
15)
16)
17)
18)
19)
20)

Nejlepší knihy za rok 2016!

30. prosince 2016 v 21:50 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Dnes vám přináším seznam nejlepších knih za rok 2016.
Chci dopředu upozornit, že to jsou knihy, které mi zůstaly v srdci, ale to neznamená, že ode mne dostat plný počet hvězd. Někdy vám knihy zůstanou v srdci a nemusí být úplně dokonalé, nemusí to být váš preferovaný žánr. Tak se na to pojďme podívat.

Vánoční nadílka 2016!

28. prosince 2016 v 21:40 | Anna Elizabeth Potter |  Knihy (aneb to co miluji nadevše)
Tak a je to tady! I já přidávám článek se seznamem knih, které jsem našla pod stromečkem. Dopředu chci říct, že samozřejmě vím, že jsem dostala o dost víc knih, než ostatní. Nemyslete si o mně něco špatného, mám jenom hodného tátu, který se mnou lísku ke knihám sdílí. Má mě úplně zmapovanou, co se týče knih.

A taky bych měla poděkovat vám. Myslím, že kdybych si nezaložila blog a nenapadlo mě psát recenze, asi bych tolik nečetla. Vždy, když čtu knihu, tak už mě napadá, co bych vám tak napsala do recenze. I vy mě poháníte v četbě a za to vám děkuji! Znamená to pro mě hodně!

Kam dál